Krev (Sanguis) Krev: Složení krve: neprůhledná vazká tekutina červené barvy proudí v uzavřeném cévním oběhu 8% hmotnosti: Ž- 4,5-5 l; M- 5-6 l stále se obnovuje Složení krve: tekutá složka: plazma krevní buňky (elementy): červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky Poměr mezi krevní plazmou a krevními buňkami nazýváme HEMATOKRYT. Ztráty krve! náhlá ztráta krve –  1,5 l  vznik hemoragického šoku menší ztráty 0,5 l- vyrovnání vyprázdněním zásobáren 1

Funkce krve Funkce krve: transportní: ochranná: termoregulační: rozvádí kyslík a živiny odvádí oxid uhličitý a odpadní produkty ochranná: zajištění imunity, zprostředkování obrany organismu termoregulační: rozvádí a udržuje teplo (zajišťuje tzv.termoregulaci) udržování homeostázy: podílí se na tvorbě stálého vnitřního prostředí, tzn. že upravuje Ph, udržuje osmotický tlak... Tělní tekutiny - krev 2

Krevní plazma Krevní plazma: tekutá složka – průhledná, nažloutlá za fyziologických podmínek stálé složení: 91% vody + 1% anorg. látek + 8% org. látek anorganické látky: Sodík a chlór- udržuje osmotický tlak, tvoří Hcl v žaludku Vápník- ukládá se do kostí, podílí se na srážení krve, na přenosu vzruchu Draslík- slouží k přenosu vzruchu Hořčík- tlumí křeče svalstva Železo- váže na sebe kyslík a oxid uhličitý na ery Jód- vznikají z něj hormony štítné žlázy Fosfor- ukládá se do kostí, součást energie a další organické látky: 1% tvoří cukry, tuky, vitamíny, hormony 7% tvoří krevní bílkoviny: Albumin, Globuliny, Fibrinogen, Protrombin 3

Pevné složky krve Tělní tekutiny - krev 4

Červené krvinky - erytrocyty bezjaderné, vznik v kostní dřeni žijí asi 120 dní, zánik ve slezině pružné, při průchodu kapilárami se mohou deformovat funkce erytrocytů: přenos kyslíku z plic do tkání a kysličníku uhličitého z tkání do plic složky erytrocytů: červené barvivo: hemoglobin hemoglobin: složka HEM – dvojmocné Fe, bílkovinná složka – GLOBIN hemoglobin + O2 = oxyhemoglobin hemoglobin + CO2 = karbaminohemoglobin hemoglobin + CO = karboxyhemoglobin – mnohem pevnější, vyřazena výměna plynů

počet krvinek může kolísat: další informace: počet krvinek může kolísat: těžce pracující nedostatek kyslíku ve vyšších nadmořských výškách větší počet krvinek u novorozenců  novorozenecká žloutenka další pojmy: Anémie: chudokrevnost Sedimentace: sedlivost ery; rychlost klesání krevních částic Hemolýza: rozpad ery (příčiny např. otrava jedem, podání inkompatibilní krevní skupiny...) Hemokoagulace: srážení krve Tělní tekutiny - krev 6

Bílé krvinky - leukocyty jsou bezbarvé, mají jádro, nepravidelný proměnlivý tvar vznik také v kostní dřeni; délka života různá (hodiny x stovky dnů) významně se uplatňují při obraně organismu jejich počet kolísá: více po jídle, při tělesné námaze, vlivem operačního zásahu, v těhotenství více při infekčních onemocněních, krvácení, otravách, při některých nádorech není rozdíl u mužů a žen, děti více než dospělí (½) schopnost leukocytů: Fagocytóza: schopnost pozřít antigen a zlikvidovat ho Tělní tekutiny - krev 7

Leukocyty - rozdělení Tělní tekutiny - krev 8

Rozdělení leukocytů: GRANULOCYTY: obsahují barvitelná zrníčka – grana tvoří 75% všech leukocytů, vznikají v červené kostní dřeni podle barvitelnosti rozdělujeme na: neutrofilní: nejpočetnější skupina – 60 – 70%; zrníčka se barví fialově mají schopnost fagocytózy – označují se jako mikrofágy, tvoří první obrannou linii; jejich počet stoupá při infekcích eosinofilní: 3 – 5%; zrníčka se barví červeně bojují proti alergickým, autoimunitním a parazitárním onemocněním a účastní se rekonvalescence basofilní: 0,5 – 1%; zrníčka se barví modře účastní se při alergických reakcích, mají protisrážlivou funkci – obsah heparinu 9

neobsahují barvitelná grana mají celistvé jádro, dále se dělí na: 2. AGRANULOCYTY: neobsahují barvitelná grana mají celistvé jádro, dále se dělí na: lymfocyty: 15 – 40% pohybují se, ale nefagocytují, vytvářejí protilátky vznikají v mízní tkáni (mízní uzliny, mandle, brzlík) dělí se na: lymfocyty B – zodpovídají za humorální imunitu; vznikají v kostní dřeni a odtud odcházejí do krve (tvorba protilátek) lymfocyty T – zodpovídají za buněčnou imunitu; vznikají v kostní dření a dozrávají v brzlíku (odvržení cizí tkáně transplantátu) 2. monocyty: 2 – 8% největší bílé krvinky, schopnost fagocytózy dostávají se do tkání – mění se v nich na makrofágy 10 Tělní tekutiny - krev

Krevní destičky - trombocyty malá zrnitá tělíska bez jádra- bezjaderné úlomky buněk vznik odštěpováním buněk kostní dřeně; žijí 8-12 dní v krevním řečišti umožňují srážení krve, uzavření porušené cévy – vytvoření „zátky“ velká přilnavost = adheze, shlukování = agregace Tělní tekutiny - krev 11

Srážení krve Srážení krve: důležitá funkce – ochrana před ztrátami krve nastává vždy, pokud se krev dostane mimo uzavřený oběh Na zástavě krvácení se podílejí trombocyty, 13 koagulačních faktorů (v krevní plazmě) a iont Ca (stahuje cévy) smrštění poraněné cévy(vazokonstrikce) + vytvoření krevní sraženiny proces hemokoagulace = srážení krve trvá asi 7 – 11min, podle velikosti poranění V játrech se tvoří enzym protrombin za účasti vit.K, ten je vyplaven do krve, kde je neaktivní. Jestliže dojde k rozbití trombocytu- tedy krvácení.... 12 Tělní tekutiny - krev

Krevní skupiny Krevní skupiny: Aglutinogeny = antigeny: Aglutininy: objevitel český biolog-lékař Jan Jánský systém AB0- dělíme na 4 základní KS a 2 Rh faktory využití: transfuze, genetika- určení otcovství Aglutinogeny = antigeny: specifické molekuly organických látek na povrchu červených krvinek označení velkými písmeny A nebo B Aglutininy: protilátky nacházející se v krevní plazmě: anti A = , anti B =  Shodný aglutinogen se shodným aglutininem se srážejí! (aglutinace=shluknutí červných krvinek) POZOR: aglutinogen A + aglutininem anti A aglutinogen B + aglutinin anti B 13

14

Krevní skupiny: A, B, AB, 0 Rh faktor: +, - univerzální dárce: 0 - univerzální příjemce: AB + Rh faktor: +, - osoby s faktorem Rh +: 85% osoby s faktorem Rh -: 15% problémová situace: Matka Otec Dítě - + Tělní tekutiny - krev 15

IMUNITA = je obranyschopnost organismu proti škodlivým vlivům - jeden z nejdůležitějších mechanizmů, který umožňuje přežití Škodlivými vlivy, proti kterým jsou namířeny imunitní mechanizmy, mohou být: 1, infekce: invaze cizorodých patogenních organizmů (tzv. antigenů); těmi mohou být mikroorganismy (viry, bakterie, plísně) i mnohobuněční paraziti (tasemnice, škrkavky...) 2, buňky jiného jedince: např. transplantované orgány nebo krev přijatá transfuzi 3. vlastní škodlivé buňky: jedná se o nádorové buňky

V některých případech může dojít i k poruše imunity, kdy se cílem zájmu imunitního systému stávají i jiné antigeny. Imunitní systém může např. zaútočit proti vlastním zdravým buňkám, které považuje za cizorodé (tzv. autoimunita). Speciálním typem poruchy je také ALERGIE. Jde o nadměrnou (přehnanou) imunitní reakci proti antigenům, které běžně neškodí (např. proti pylu, prachu, trávám, srsti zvířat, různým látkám v potravě či lécích...).

Imunitu dělíme na: 1, nespecifickou (vrozenou)- kdy tělo reaguje vždy stejným způsobem na jakýkoli antigen; tato imunita nemá imunologickou paměť 2, specifickou (získanou)- tělo ji získá v průběhu života po kontaktu z rozličnými antigeny; tato imunita má imunologickou paměť; dělí se na: A, imunitu humorální (látkovou)- podílejí se na ní B-lymfocyty, které se po kontaktu s antigenem promění na tzv. plazmatické buňky, které začnou produkovat protilátky (IgA, IgG, IgE...), ty se navážou na antigen a zneškodní ho B, imunita buněčná- zajišťují ji T-lymfocyty, které se „školí“ proti antigenům v brzlíku, zde získávají schopnost rozpoznat a zlikvidovat určité konkrétní antigeny BRZLÍK- je laločná žláza uložená v mezihrudí před srdcem. Největší je okolo 2.- 3. roku života. V období puberty se zmenšuje, ale zcela nezaniká. Produkuje hormonální látky, které umožňují vyzrávat T-lymfocytům.

V případě nejasností mě kontaktujte: eva.bockova@centrum.cz. Děkuji za pozornost! Mgr. Eva Bočková, DiS. V případě nejasností mě kontaktujte: eva.bockova@centrum.cz.