Jazyková složka literárního díla

Literární dílo je složitý celek, který tvoří tyto složky: tematika – soubor témat v díle kompozice – způsob řazení a spojení témat jazyk – různé vrstvy slovní zásoby – má estetickou a sdělnou funkci

Jazykové prostředky literárního díla dělíme na: Tropy Figury prostředek spočívající v umělém seskupování slov nebo vět, při němž se nemění slovní význam básnická neboli obrazná pojmenování - označují všechny básnické prostředky, které užívají slov v přeneseném významu základem je hromadění stejných hlásek, změna slovosledu nebo opakování a vypouštění slov

Druhy tropů epiteton – básnický přívlastek; zdůrazňuje stálou nebo mimořádnou vlastnost slova … jsou lačná a mazlivá nahá a vzrušující podzimní šero mlhou prosáklé

přirovnání – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastnostmi jevu jiného třpytí se jak velký paví chvost spí jako dudek Rumpál skřípal, jako skřípe stará korouhvička, když vítr dlouho spal.

metafora – označení jednoho jevu pojmenováním jevu jiného – srovnání nebo konfrontace obou těchto jevů na tomto základě já nejsem cesta, já jsem hvězda bílá nebe stařena utopená tvé prsty stvoly loňské trávy

personifikace - zosobnění; neživým věcem nebo abstraktním pojmům se připisují lidské vlastnosti a jednání strom rozmýšlel se dlouze Noc houstla, letěla jim po boku, chytala jezdce za cípy plášťů, strhávala jim je s ramen a rozptylovala klamy.

oxymóron – spojení významově protikladných slov neslýchané mlčení zní v bílém orchestru já obrátil se po bezústém hlase

metonymie – přenesení pojmenování jednoho jevu na jev jiný na základě jejich věcné souvislosti modlitba vesnic stoupá chladným šerem chopil se žezla čtu Šabacha

synekdocha – druh metonymie; přenesení pojmenování z jednoho jevu na jiný na základě kvantitativních souvislostí, např. označení celku jeho částí kam odejde tvůj vlas žádná kapuce se nepohnula s číší jen se naše srdce pomodlí

hyperbola – nadsázka neviděl jsem tě celou věčnost Byla láska, byla, mezi nama dvúma jaká už nebude mezi tisícama.

eufemismus – zmírněné vyjádření nepříjemné představy, děje, jevu podíval se sklenici na dno Zakoupilas místo, otcova kde hlava na sedmé již léto věčný sen vyspává.

dysfemismus (pejorativum) – opak eufemismu, zesilující, případně zhrubělé pojmenování osoby, děje, jevu zaklepal bačkorama Krásnej funus první třídy Flétnistky a chlast Pozůstalí nejsou hnidy Všude samá vonná mast

Druhy figur anafora – opakování stejného slova nebo skupiny slov na začátku veršů, půlveršů nebo strof Kolik je na světě krbů Kolik je na světě měn Kolik je pomluv a drbů Kolik je nevěrných žen Toho i toho je mnoho Toho i toho je moc Jediné slunce je jedno A to když zajde – je noc

epifora – opakování stejných slov na koncích veršů Chuť měla podzimkovou a něhu měla podzimkovou a úzkost měla podzimkovou Byla celá podzimková jako báseň dušičková

epanastrofa (palilogie) – opakování slov na konci jednoho a na začátku druhého verše Vybíral jsem celé plástve celé plástve černého medu až zalesklo se jen tvé nahé bělmo

epizeuxis – opakování stejných slov v jedné větě nebo verši těsně za sebou A stoupá, stoupá, stoupá hladina a taje kamení a taje, taje židle i ruka taje, taje na inkoust i báseň.

aliterace (náslovný rým) – opakování shodných hlásek na začátcích slov Už usnul Ungelt. Užuž úterý. Uškrcen uzlem ulic umrlec uniká úřadům.

aposiopese (neukončená výpověď) – zpravidla označená třemi tečkami Vysoký křik, unášený steskem, bolestí a výčitkou: „Co já jsem všechno … a proč?“

elipsa (výpustka) – vynechání slova, které si můžeme bez újmy na smyslu domyslit Pane, vy kulháte na levou! A myslíte, kosíčku, že vy ne? My o vlku a vlk za humny.

inverze (anastrofa) – obrácení obvyklého pořádku slov Zabral jsem mírné končiny tvé v čele armády deště a zbořil vysoký tvůj účes

apostrofa – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova, věci zrozené z lásky, světla a víry, dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte

eufonie (libozvuk) – umělecky působivé uspořádání libozvučných hlásek nebo skupin hlásek na základě jejich opakování Tyčinky v tichých i bílých liliích ve světlezeleném světle zeleně Lolo Lolo tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách sálá žluť smutku purpur strun Jdou loukou tmou

kakofonie (nelibozvuk) – opak eufonie, tj kakofonie (nelibozvuk) – opak eufonie, tj. umělecky působivé uspořádání nelibozvučných hlásek nebo skupin hlásek na základě jejich opakování Vzadu slyším v chladném proudu vzduchu chřest kostí, chechtot od ucha až k uchu řetězů řinčí hřmot

Jazykovou složku literárního díla tvoří: Závěrečné shrnutí Jazykovou složku literárního díla tvoří: tropy figury anafora epifora epanastrofa epizeuxis aliterace (náslovný rým) aposiopese (neukonč. výpověď) elipsa (výpustka) Inverze (anastrofa) apostrofa eufonie (libozvuk) kakofonie (nelibozvuk) epiteton přirovnání metafora personifikace oxymóron metonymie synekdocha hyperbola eufemismus dysfemismus

Na závěr - za odměnu - krátký test Němej si po cestě brouká, hluchý v trní jej poslouchá, umrlý přes cestu běží, slepý do očí mu hledí. Ležím ležíš na posteli Už se buňky už se dělí Už se buňky už se množí Kdo je sčítá? Voko boží Co to je? Co to je? a) apostrofa a) oxymóron b) anafora b) metafora c) anastrofa c) synekdocha

Utichly továrny, utichly ulice, usnuly hvězdy okolo měsíce a z města celého v pozdní ty hodiny nezavřel očí svých jenom dům jediný... Co to je? a) metonymie b) personifikace c) epiteton Milióntý třikrát stotisící první telegram: Usměj se na mě, umírám! Co to je? a) synekdocha b) eufemismus c) hyperbola

Svůj žal jsem položil na stůl tvůj obětní, ó Teskná v záři hvězd a v světel písni ranní, jež tiskneš v tajemství svůj prsten pečetní paprsků ztlumených a spících zvuků paní! Co to je? a) aposiopese b) elipsa c) anastrofa Co to je? Ráda, ráda, můj zlatej Honzíčku, ráda, ráda, ráda tě mám. a) epizeuxis b) epifora c) kakofonie