Křížové výpravy do Palestiny 1096-1290

Průběh výprav - dvě století 1. křížová výprava (1096 - 1099) - 1099 dobytí Jeruzaléma (až do 1187) 2. křížová výprava (1147 - 1149) - účast českého krále Vladislava II. 3. křížová výprava (1189 - 1192) - účast anglického krále Richarda "Lví Srdce" 4. křížová výprava (1202 - 1204) - 1204 dobyt Cařihrad křižáky Dětská křížová výprava (1212) - zakládala se na myšlence, že hříšníci nemohou zvítězit, proto pošleme "čisté" děti - církev se postavila proti - účast dětí od 12 do 14 let - část byla prodána do otroctví (už při nalodění v Marseille), část se poztrácela cestou, část se vrátila (z ital. pobřeží) 5. křížová výprava (1216 - 1221) - účastnila se vojska uherského krále Ondřeje 6. křížová výprava (1228 - 1229) - účastnil se císař Fridrich II. - r. 1229 převzat z arabských rukou Jeruzalém (do 1244) 7. křížová výprava (1248 - 1254) - akce francouzského krále Ludvíka IX. - r. 1254 se stáhl 8. křížová výprava (1270) Poslední křižáci byli z Jeruzaléma vyhnáni roku 1291 (padla pevnost Akkon).

1. křížová výprava (1096-1099) byl Jeruzalém dobyt. Jeruzalémské království (1100-1187) a další křižácké státy edesské, antiochijské a tripoliské

dobytí Jeruzaléma

2. křížová výprava (1147 – 1149) V roce 1144 dobyl mósulský emír Zengí Edessu a křižáci museli vyklidit celé edessské knížectví. To byl podnět k vyhlášení druhé křížové výpravy. císař Konrád III. a francouzský král Ludvík VII. + český král Vladislav II. ještě kníže, švagr císaře Konráda III. vojsko však pro různé obtíže do cíle vůbec nedorazilo.

SALADIN V roce 1187 sultán Saláh ad-Dín (Saladin) zasadil vojsku křižáckých rytířů zničující porážku v bitvě u Hattínu v Palestině. Zmocnil se Jeruzaléma a dalších křižáckých měst a opěrných bodů. Latinští křesťané směli opustit křižácká města za výkupné a vrátit se do Evropy. Křižácké území se omezilo na Týros, Tripolis a Antiochii a několik dalších měst a hradů.

bitva u Hattínu 1077

3. křížová výprava (1189 – 1192) Třetí křižácká výprava byla svolána po dobytí Jeruzaléma. Zúčastnili se jí Fridrich I. Barbarossa, anglický král Richard Lví Srdce a francouzský král Filip August. V r. 1190 zvítězil Barbarossa nad Seldžuky u Konyii, ale utonul v řece Salaf v Kilikii. Jeho syn Fridrich Švábský zemřel při obléhání Akkonu (1190), u něhož se vylodili Filip a Richard. Richard se zmocnil byzantského Kypru.

Po 3. křížové výpravě … vzniklo kyperské království v čele s bývalým králem Jeruzaléma, Hugo (někdy též Vít) Lusignanským. Spolu s Filipem Augustem dobyli Akkon, který se stal hlavním městem dřívějšího jeruzalémského království. Brzy poté se vrátili domů Filip II. a rakouský vévoda Leopold V., znepřáteleni s Richardem. Po marných pokusech dobýt Jeruzalém a po obdržení zprávy o situaci v Evropě (úsilí Jana Bezzemka dosáhnout anglické koruny a dobývání anglických držav ve Francii Filipem II.) uzavřel Richard příměří (1192) se Saláhem ad-Dínem, podle kterého zůstalo křižákům pobřežní pásmo a křesťanským poutníkům a kupcům bylo dovoleno svobodně navštěvovat Jeruzalém a ostatní svatá místa.

4. křížová výprava (1202 – 1204) Čtvrtá výprava ukázala i politické a hospodářské důvody těchto tažení. Výzvy k výpravě do Svaté země vydával papež Inocenc III. od roku 1198. Výpravy využili však Benátčané pro své hospodářské zájmy na Balkáně a v Byzanci – nejprve pro ně křižáci obsadili Zadar (1202) a pak byli zataženi do zápasu o cařihradský trůn. V 1204 byl Cařihrad křižáky dobyt, částečně i díky palácovému převratu, a bylo zřízeno na území byzantské říše tzv. latinské císařství (1204 – 1261). Velký podíl byzantské říše připadl Benátčanům (Dubrovníka po Bospor, ostrovy Ionské, část ostrovů Kyklad a Sporad, Gallipoli, Krétu aj). Po čtvrté křížové výpravě nastal úpadek křižáckého hnutí.

Dobytí Cařihradu

Dobytí Konstantinopole

Dětská křížová výprava (1212) Oficiálně nevyhlášená výprava se zakládala na myšlence, že hříšníci nemohou zvítězit, proto mají být poslány „čisté“ děti. Církev se postavila proti, přesto zástupy dětí ve věku většinou 12 až 14 let, hlavně z Porýní, vyjely. Část byla prodána do otroctví (už při nalodění v Marseille nebo v severní Africe a Egyptě), část se poztrácela cestou, nebo zahynula na moři.

Další křížové výpravy 5. křížová výprava (1216 – 1221) Hlavním organizátorem byl uherský král Ondřej II. Výprava nepřinesla žádný úspěch. 6. křížová výprava (1228 – 1229) Císař Fridrich II. z rodu Štaufů dal podnět k šesté křížové výpravě. Bez boje získal od sultána Jeruzalém, velkou část Galileje a pobřežní pás mezi Jaffou a Sidonem. Práva muslimů na těchto územích byla smluvně zaručena. V roce 1244 křižáci Jeruzalém opět ztratili, tentokrát naposledy. Poslední křižáci byli z Jeruzaléma vyhnáni roku 1291 (padla pevnost Akkon).

Poslední křížové výpravy 7. křížová výprava (1248 – 1254) Francouzský král Ludvík IX. Svatý se postavil do čela sedmé křížové výpravy, jejímž cílem se tentokrát stal Egypt. Král byl ale zajat a za vysoké výkupné a za vyklizení Damietty (oblast, kterou dobyl) byl propuštěn. 8. křížová výprava (1270) Vedl ji opět francouzský král Ludvík IX. Svatý, ale nikoli proti Egyptu, ale proti Tunisu, kde sicilský král Karel z Anjou chtěl získat obchodní výsady sicilských Normanů. Vojenský úspěch výprava neměla. Sám Ludvík IX. a část jeho vojska zahynuli v Tunisu morem. Již roku 1268 padla Antiochie, roku 1289 syrský Tripolis a roku 1291 bylo zlikvidováno město Akkon, poslední křižácká država v Palestině.

Význam křížových výprav Význam křižáckých válek a jejich následky pro život západní Evropy byly značné. Bylo zlomeno obchodní panství Byzantinců a Arabů ve východní části Středomoří a přešlo do rukou západoevropských kupců, především Benátčanů a Janovanů. Rozvoj obchodu s Východem přispěl k prudkému rozvoji italských měst. západní Evropa poznala východní kulturu a techniku a nový způsob života v přepychu a pohodlí – přepychové oblékání, lov se sokolem, hra v šachy, používání horkých lázní, voňavek, konzumace vín a ostré kořeněné stravy. Také lavice, na které se dříve spávalo, se změnila v postel se záclonkami. nové zkušenosti v řemeslnictví výroba skla, hedvábí, cukru z cukrové třtiny, výroba luxusních látek (brokát). znalosti hedvábnictví nové zemědělské plodiny (zejména rýži, melouny, citrony).  První použití erbů (na štítech, pečetích). Z ženy se stala dáma vyžadující dvornost a úctu muže opěvování – dvorská rytířská poezie). Těžké důsledky pro lidové vrstvy ožebračení, smrt, zhoršení svého postavení. Vojenský význam křížových výprav nebyl veliký snad až první na použití některých nových zbraní, např. samostřílů.