Jaroslav Pekárek , Jiří Gajdoš Suchá depozice polutantů v impaktní horské a čisté oblasti ČR z modelu NOAA. Jaroslav Pekárek , Jiří Gajdoš ČHMÚ
Úvod: Na přímé stanovení suché depozice není v současnosti jiná metoda než v poslední době stále více používané počítačové modelování. V NOAA vznikl 1993 PC model DDIM (inferenční model na určování rychlosti suché depozice) SO2, HNO3, O3, SO4. Model zpracovává 15 minutové meteorologická data. Model byl v USA provozován v rámci programu (AIRMoN) na meteorologických stanicích.
Pro modelování depoziční rychlosti je používán rezistenční model Pro modelování depoziční rychlosti je používán rezistenční model. Depoziční rychlost Vd můžeme vyjádřit jako inverzní hodnotu součtu pří rezistencí: Ra aerodynamiská rezistence reprezentuje přenos skrz volnou atmosféru (turbulentní vrstvu), závisí především na intenzitě lokální atmosférické turbulenci ve výšce (z) Rb laminární rezistence reprezentuje přenos přes laminární mezní vrstvu k povrchu, závisí na molekulární difúzi plynu Rc rezistence povrchu nebo pokryvu určuje různý způsob příjmu plynu povrchem, závisí na fyzikálních a chemických vlastnostech plynu a povrchu
Vd je depoziční rychlost látky C(z) je koncentrace látky Pro odhad depozičních toků je použita metoda odvozující depoziční tok z naměřených imisních koncentrací látek a jejich vypočtené depoziční rychlosti: F je depoziční tok Vd je depoziční rychlost látky C(z) je koncentrace látky
Košetice
Výsledky Výstupem modelu jsou průměrné týdenní rychlosti suché depozice kyseliny dusičné, oxidu siřičitého, ozónu a síranového iontu v prašném aerosolu.
Průměrné rychlosti suché depozice v cm/s RUDOLICE 1994 – 2001 KOŠETICE 1996 – 1999 SO2 0,3 0,2 O3 0,1 HNO3 1,5 0,8 SO4-aerosol 0,09
Závěr Vyšší polohy se vyznačují výrazně vyšší rychlostí suché depozice oxidu siřičitého. Rychlost depozice má roční chod, v chladném období se pohybují hodnoty ve vyšší poloze u oxidu siřičitého nad 0,2 cm/s, letní hodnoty vycházejí dvojnásobné.
Z výsledků suché depozice oxidu siřičitého na stanici Rudolice je patrné výrazné snižování zátěže prostředí v oblasti Krušných hor po roce 1996.