Mgr. Jan Charousek Liberec 2018 Tenis Mgr. Jan Charousek Liberec 2018

Historie tenisu Hry s odrážením míče rukou, dřevěnou pálkou nebo raketou mají původ ve starověku. K nejznámějším patří trigon, který se hrál ve starém Římě. Ve středověku byla nejvíce rozšířena hra jeu de paume. Moderní tenis vznikl v roce 1874, kdy Angličan W. C. Wingfield stanovuje pravidla hry. Hřiště bylo u základních čar širší než u sítě. Síť měřila 1,5 m a hra proto připomínala dnešní badminton. Během dalšího vývoje dvorec získal pravoúhlý tvar a název byl změněn na lawn-tennis (lawn anglicky znamená trávník). První turnaj uspořádal v roce 1877 All England Croquet and Lawn Tenis Club ve Wimbledonu. Za kolébku tenisu je tedy považována Anglie. První národní tenisový svaz byl založen v roce 1881 v USA, anglický svaz vznikl v roce 1888. V roce 1913 se národní svazy sloučily v mezinárodní tenisovou organizaci Féderation International de Lawn Tennis (FILT). V roce 1977 se francouzský název změnil na anglický International Tenis Féderation (ITF). Tenis nemá oficiální mistrovství světa, je nahrazováno tzv. grandslamovými turnaji - mistrovství Austrálie, Francie (Roland Garros), Wimbledon, mistrovství USA (Flushing Meadows). Vrcholná soutěž družstev je u mužů Davis Cup, u žen Fed Cup. Olympijským sportem byl tenis v letech 1896 - 1924 a po přestávce od roku 1988 doposud. Video – historie tenisu

Historie českého tenisu Historii českého tenisu evidujeme od roku 1893, kdy byl založen první český lawn tenis klub: I. ČLTK Praha. V roce 1906 vznikla Česká lawn tenisová asociace, v roce 1920 se hrálo první Mistrovství ČSR. Mezi nejúspěšnější hráče moderní historie patří Ivan Lendl, Tomáš Šmíd, Miloš Mečíř, Petr Korda, Jiří Novák, v kategorii žen Martina Navrátilová, Hana Mandlíková, Jana Novotná (Jankovský, 2002; Kolektiv, 1988).

Teoretický rozbor tenisu Tenis patří k míčovým síťovým hrám. Úkolem hráčů je zahrát míč tenisovou raketou přes sít do pole tak, aby jej soupeř nemohl vrátit nebo aby mu vrácení míče činilo co největší problémy. Pro tenis je charakteristický rychlý let malého míče na dvorci a rychlé střídání soupeřů ve styku s míčem. Tenis vyžaduje dobré zvládnutí úderové techniky, dobrou psychickou stabilitu a odolnost a vysokou úroveň pohybových schopností. Tenisová lokomoce zahrnuje start, pohyb potřebný pro stále se opakující přemísťování do všech stran, skluz, skoky, výpady, zastavování. Technika úderů hraných stranou od těla i nad hlavou je závislá na tom, jakou prudkost, délku a rotaci chce hráč míči udělit. Prudkost, křivka dráhy letu a rotace míče ovlivňují odskok míče. Na odskok míče má vliv také povrch dvorce. Systém hry, zejména na dvorcích s pomalým povrchem (např. antuka), je založen převážně na úderech od základní čáry. Na rychlém povrchu (např. umělá hmota, beton, tráva) se výrazně zvyšuje význam podání a volejů. Tenis představuje jak energetickým výdejem, tak tepovou frekvencí činnost se střední intenzitou zatížení. V několikahodinovém utkání může energetický výdej dosáhnout značných hodnot, stejně jako v herních situacích, kdy je nutné se pohybovat rychle po delší dráze. Tenis lze hrát na venkovních dvorcích i v krytých halách, což z něj činí celoroční sport. Tenis má příznivý vliv na zdraví člověka, lze jej provozovat do poměrně vysokého věku. I když je tenis sportem individuálním, soutěže družstev a utkání ve čtyřhře přispívají ke zvyšování smyslu pro kolektiv (Kolektiv, 1988).

Systematika herních činností Hráč používá v utkání tři odlišné herní činnosti: podání - pro tento úder si hráč míč sám připravuje, míč musí dopadnout do vyznačené části dvorce, vrácení podání - míč a je hrán vždy po dopadu do určené části dvorce, úder ve hře - míč může dopadnout kamkoli do dvorce, hráč jej vrací buď před dopadem, nebo až po odskoku míče (Jankovský, 2002)

Technika hry s raketou Držení rakety Držení rakety určuje úhel sklonu plochy rakety při úderu, místo zásahu míče a umožňuje optimální využití síly při úderu. Správné držení rakety je jedním z předpokladů účinnosti tenisových úderů. Rozlišují se dva základní způsoby držení rakety: jednotné držení - vrchol úhlu mezi palcem a ukazováčkem je na levé hraně horní plošky držadla. držení se změnou pro forhend a bekhend forhendové držení- vrchol úhlu mezi palcem a ukazovákem je uprostřed horní plošky držadla bekhendové držení- vrchol mezi placem a ukazovákem je v levé hraně horní plošky držadla. Při držení obouruč drží hráč pravou rukou spodní okraj držadla, levou rukou uchopí držadlo těsně nad pravou (platí pro praváky) (Jankovský, 2002).

Technika hry s raketou Dělení úderů Podle pohybu a sklonu rakety v okamžiku úderu rozlišujeme údery na: přímé údery — plocha rakety je v okamžiku úderu přibližně kolmo ke směru letu míče; rychlost míče je nejvyšší, dráha letu míče je plochá, odskok je nízký údery s horní rotací - plocha rakety je zavřená (horní okraj směřuje mírně vpřed); dráha míče je vyšší, odskok míče je vysoký, rychlý a daleký údery se spodní rotací - plocha rakety je otevřená (horní okraj směřuje mírně vzad); míč letí poměrně dlouho, odskok je nízký (Jankovský, 2002) Úderové fáze příprava na úder — nápřah, práce nohou, natočení trupu úder - okamžik zásahu míče hrací plochou rakety protažení úderu - paže s raketou pokračuje určitý časový úsek v pohybu (Jankovský, 2002)

Základní údery Forhend Bekhend jednoruč Bekhend obouruč Podání Volej Lob Smeč Stopbal Halfvolej

Tenisová raketa Raketa je nejdůležitější částí tenisové výbavy. V dnešní době je na trhu nepřeberná nabídka tenisových rámů. Při výběru tenisové rakety je třeba dodržovat některé zásady: raketa nesmí být příliš těžká - raketa nesmí příliš zatěžovat hrající paži držadlo nesmí být příliš silné - silné držadlo brání dostatečně pevnému uchopení držadlo nesmí být příliš slabé - slabé držadlo se protáčí v ruce (Scholl, 2002)

Stručná pravidla Dvorec pro dvouhru je obdélník 23,77m dlouhý a 8,23m široký. Ve středu je rozdělen sítí, jejíž konce jsou upevněny na sloupcích vysokých 1,07 m. Protože se obvykle dvorec užívá pro dvouhru i pro čtyřhru, podpírá se pro dvouhru síť pomocnými sloupky. Sloupky jsou vysoké 1,07m a jsou umístěny 91 cm od podélných čar pro dvouhru. Výška sítě uprostřed je 0,914 m. Pro čtyřhru je dvorec široký 10,97 m, je tedy o 1,37 m na každé straně širší než pro dvouhru. Na tenisovém dvorci mohou současně hrát dva (dvouhra) nebo čtyři (čtyřhra) hráči, ve druhém případě se hráči dělí na páry. Principem hry je poslat míč do území soupeře takovým způsobem, aby jej soupeř nemohl správně vrátit. Hráč, který první uvádí míč do hry, je podávající, soupeř na druhé straně hřiště přijímající. Podávající hráč zahajuje hru z postavení za základní čarou. Podává se střídavě z pravé a levé strany dvorce, míč musí dopadnout do pole podání na protější straně sítě, úhlopříčně od podávajícího. O volbě stran a právu podávat nebo přijímat v první hře se rozhoduje losem. Začíná se vždy z pravé strany. 2 každé strany lze podávat dvakrát. Dvě nezdařená podáni za sebou znamenají ztrátu bodu. Pokud se mlč dotkne sítě a spadne do správného pole, je nutno podáni opakovat. Po ukončeni první hry se stane podávající hráč přijímajícím, což se střídavě opakuje ve všech dalších hrách zápasu. Podáni se považuje za provedené ve chvíli, kdy se raketa dotkne míče.

Stručná pravidla Za dobré míče se považují ty, které dopadnou do dvorce ohraničené čárami. Čáry jsou součástí dvorce. Hráč ztrácí bod, dotkne-li se tělem nebo raketou sítě, dokud je míč ve hře, bere-li míč dříve, než přeletí síť. Hráči při čtyřhře mohou během hry, s výjimkou příjmu podání, přebíhat libovolně po celé polovině dvorce a je jedno, který člen dvojice zasahuje míč. Dotkne-li se však jeden z hráčů míče a druhý jej hraje dále, ztrácí tato dvojice bod. Sadu získává hráč, který první dosáhne šesti her. Hra je základní jednotkou, kterou hráč získává tehdy, dosáhne-li ve svůj prospěch čtyř bodů. Body se označují (počítají) čísly: 15-0, 30-0, 40-0, hra. V případe, že protihráč vyrovná na 40-40, nastává tzv. shoda. Nejbližší bod dosažený některým hráčem je označen jako výhoda. Jestliže získá stejný hráč i následující bod, vyhrává hru. Pokud oba (popřípadě čtyři) hráči dosáhnou šesti her, nastává tzv. tie-break. V tie-breaku vítězí ten hráč, který první dosáhne sedmi bodů a vede rozdílem dvou bodů. Tenisové zápasy se hrají na dvě vítězné sady ze tří nebo na tři vítězné sady z pěti. Ženy hrají vždy jen na dvě vítězné sady Při hře může míč dopadnout pouze jednou. Hrát údery přímo ze vzduchu (voleje) je, mimo podání, dovoleno. Stav bodů při utkání se uvádí tak, že se hlásí nejdříve stav bodů podávajícího a potom přijímajícího hráče. Po skončení první hry a potom po každé liché hře si hráči vymění strany dvorce (Jankovský, 2002).

Tenis vozíčkářů Během posledních dvaceti let se stal tenis vozíčkářů jedním z nejrychleji se rozvíjejících a nesledovanějších sportů tělesně postižených. Hlavní podíl na rychlém rozvoji tenisu na vozíčku patří Američanovi Bradu Parksovi. Od jeho prvních pokusů o hraní tenisu na sportovně upraveném invalidním vozíčku se po dnešní dobu tenis na vozíčku vyvinul z rekreačního sportu ke sportu profesionálnímu. Tenis na vozíku se stal prvním sportovním odvětvím tělesně postižených sportovců, kterému se podařilo plnohodnotně se začlenit do struktur sportovní organizace zdravých sportovců. V roce 1988 byla založena Mezinárodní federace tenistů na vozíku (IWTF).Přesně po deseti letech od svého založení se IWTF stala pevnou součástí Mezinárodní tenisové federace (ITF). V měřítku České republiky můžeme datovat rozvoj tenisu na vozíku do druhé poloviny devadesátých let. Mezi nejlepší české hráče patří Miroslav Brychta, Jiří Fiala a Michael Stefanu (www.cstv.info).

TENIS

Děkuji za pozornost