Dějiny evropského myšlení 1. Presokratici a Sokratés 6. a 5. stol. př. Kr.

Program kurzu 2.10. Úvod kurzu, presokratikové a Sókratés : otázky po původu světa, pojem filosofie, problém poznání, péče o duši, dobro, zdatnost, problém výchovy, poznání a vzdělávání 9.10. Platón: – teorie poznání, etika, politika, přehled hlavních myšlenek a děl 16.10. Aristotelés – teorie poznání, etika, politika, teorie umění ve vztahu k noetice 23.10. helénistická filosofie: skeptikové, epikurejci a stoa – teorie poznání, etika, politika 30.10. středověká filosofie: Augustinos a Tomáš Akvinský: učení, vzdělávání,problém poznání, co je spravedlnost? Další osobnosti středověké filosofie 6.11. renesance a baroko /počátek novověku a racionalismus: Descartes – teorie poznání, etika (pojem vášní a dobro); Mikuláš Kusánský, Macchiavelli – poznání, politika, Montaigne – poznání, rétorika 13.11. Komenský a Kant: teorie poznání a výchovy, etika, vztah k rozumu – co je to osvícenství? 20.11. osvícenství – filosofie politiky a výchovy: Hobbes, Locke, Rousseau, 27.11. 19. století I – Bolzano a Comte: empirismus a pozitivismus: teorie poznání, teorie společnosti a jejího vývoje 4.12. 19. století II – kritická odpověď na racionalismus: Schopenhauer, Kierkegaard a Nietzsche: poznání sebe sama a hledání vlastního životního konceptu, problém poznání světa kolem nás: nadčlověk, svět jako vůle a představa, etika 11.12. 19. století III Brentano a James: etika, poznání a reakce na současný svět, pragmatismus a jeho vliv v českých zemích a Československu 18.12. 19. století IV – Masaryk a jeho kritika filosofických směrů 19.stol., etika a politika (Masarykův koncept humanity a demokracie)

Požadavky pro úspěšné absolvování kurzu 1. sepsání a odevzdání 2 krátkých samostatných domácích písemných prací – shrnutí vybrané povinné primární literatury: Do konce listopadu, tedy do 30.11.2018 22:00 1.domácí práci v rozsahu 4 normostran (7.200 znaků) shrnující četbu vybraných textů ze starověku, středověku, renesance a baroka Do 10.1. 2019 22:00 2. domácí práci v rozsahu 5 normostran (9.000 znaků)shrnující vybrané středověké a novověké texty 2. Úspěšné zvládnutí závěrečného testu Výsledek testu má vyšší váhu (cca. 60 procent) než domácí práce, ale ty mají také hodnotu a jsou nepominutelnou součástí zkoušky

Domácí práce – texty: 1. domácí práce 1. Platón: Lachés a Ústava VII: 514a-517c. a Ústava VI:: 484a-500b 2. Aristotelkés: Etika Nikomachova, Kniha První (Kap.: 1-3) Politika, Kniha první (Kap.: 1-7), Kniha třetí Poetika  (9. kapitola) 3. Seneca: 78. a 122. list Luciliovi 4. Augustinus: Vyznání (ukázka o paměti a učení) 5. Tomáš Akvinský: Suma teologická: 1 - II, ot. 92, čl. 1

2. Domácí práce – texty 1. Machiavelli: Vladař (ukázka) 2.  Descartes: Vášně duše: vybraná ukázka 3. Komenský: Věječka moudrosti 4. Kant: Za věčný mír a Co je osvícenství? 5. Locke, Druhé pojednání o vládě, Praha 1992, (kap. I.-IX: str.29-105 6. Rousseau, Rozprava o vědách a uměních, neboli o tom, zda obnova věd  a umění přispěla k očistě mravů 7. Comte: Kurz pozitivní filosofie: kap.  Rozumová anarchie a sociální zla 8. James: Pragmatismus. Nové jméno pro starší způsoby myšlení (ukázka) - přednáška I (str. 21-26) a přednáška II 9. Masaryk: Ideály humanitní (kap. 2, 5, 8 a 9) a Demokratism v politice (kap. 1 a 2)  10. dle vlastního výběru jeden z následujících textů: a) Schopenhauer: Životní moudrost - ukázka (str. 23-55) b) Nietzsche: Pravda a lež ve smyslu nikoli morálním c) Kierkegaard: Současnost (ukázka)

Závěrečný test Max. doba na sepsání je 80 minut Bude obsahovat 6 otázek za max. 2 body (1 ze starověku, 1 na středověk, po 1 na raný novověk, 1 na Kanta a 2 na 19. a20. století) a 3 testové otázky za jeden bod, v nichž se bude vybírat správné řešení či správná řešení z daných možností. Známkování: A: 14-15 bodů; B: 12-13 bodů; C: 10-11 bodů, D: 8-9 bodů, E:6-7 bodů F: 0-5 bodů

Hlavní témata kurzu 1. problém poznání: jak můžeme poznat svět, co je jeho podstatou, jak můžeme poznání pochopit a interpretovat? jaké máme možnosti uchování poznání – tedy i problém jazyka: tj. noetika, logika a fyzika 2. problém vzdělání a výchovy: co bychom (se) měli učit a jak? jak vůbec lze poznání předávat a kdy je to dobré? 3. etika: jak bychom se měli projevovat ve světě a vůči druhým, jaké jsou ideály a ctnosti? co je dobro? 4. politika: jak uspořádat společnost a co je společné dobro a spravedlnost?

Co je filosofie? O původu slova filosof existují různé anekdoty. Podle jedné z nich zavedl termín „filosof“.Pythagoras. Když se ho vladař z Fliuntu Lachés tázal, co toto slovo znamená, odpověděl prý Pythagoras takto: „Život, vladaři, může být přirovnán k olympijským hrám, neboť mezi tím množstvím lidí, které na nich najdete, jsou tací, které na ně přitáhla vidina zisku, jiní touží po slávě a cti a je mezi nimi i několik takových, kteří na ně přijdou, aby vše pozorovali a porozuměli tomu, co se na nich děje. Se životem je to podobné. Někteří jsou vedeni vidinou bohatství, jiní slepě následují svou touhu vládnout a dominovat. Nejvzácnějšímu typu lidí však jde o odhalování smyslu života jako takového o porozumění tajemstvím přírody. Těmto lidem říkám filosofové, protože i když nikdo z nás nemůže vědět všechno, můžeme milovat vědění jako klíč k odhalení tajemství přírody.“ Jinou verzi o vzniku filosofie můžeme číst u Aristotele, podle nějž prý vzniká z údivu

Užitečnost filosofie? „Odpovězte mi tedy vy, slovutní filosofové[…]Byli bychom méně počestní, méně obávaní, méně vzkvétající, anebo více zvrhlí v případě, kdybyste nás nebyli o těchto věcech poučili?“ (J. J. Rousseau)

Co tedy zkoumají a hledají filosofové již doby před Sókratem? Hlavní otázkou je, co je oním principem, který ovládá náš svět. Hledání arché – počátku, vládnoucího principu a zároveň toho, co vnáší jednotu do mnohosti Různé odpovědi: 4 živly zastupují určité charakteristické vlastnosti: pasivní princip a zároveň oživující vody (Thalés, dynamický princip ohně (Hérakleitos), číslo/ počet jako podstata uspořádání světa (Pýthagoras), nedělitelný prvek , z nějž je vše utvořeno (atomisté), neomezená pralátka apeiron, jež na sebe teprve bere omezené tvary a podoby a jež vše prostupuje (Anaximandros) Je to otázka, k níž se vrací myslitelé neustále – od Janova evangelia (oním arché je logos, tedy slovo, rozum racionální řád) až např. po Goethova Fausta, který se rovněž táže co je tím principem, který drží svět pohromadě Řeší také problém vzniku a zániku, pohybu a klidu, a tím také problém poznávání (poznáváme neměnnou podstatu či jen proměnlivé jevy? Co je vlastně pravdou a co jen zdáním?) a rozlišili také poznání rozumové a smyslové Rozlišují látku – onen prostupující princip a formu, jež je proměnná Vedle poznání světa je nejdůležitějším poznání sebe sama Vedle kosmologie a metafyziky se zabývají hlavně etikou a politikou

Jak poznáváme myšlení presokratiků? Problémem jsou prameny: K dispozici máme pouze tzv. Zlomky, což jsou: svědectví o autorech, citáty myšlenek , nápodoby (tedy parafráze myšlenek), tedy vše bez kontextu, navíc většinou z doby někdy i výrazně pozdější a navíc často v dílech, který chtějí s těmito myšlenkami polemizovat , nebo která evidentně posouvají jejich smysl (např. v dílech raných křesťanských myslitelů směrem ke křesťanství) Dále je problémem to, že i díla, která citují presokratiky (hlavně Aristotelés) se nám zachovala až v pozdějších opisech a opisech opisů… např. Kratochvíl uvádí z celé milétské školy jako autentickou pouze jedinou větu Anaximandra Používají se hlavně německá kritická vydání zlomků (Diels-Kranz) Také se musíme vyrovnávat s posunem smyslu myšlenek daným překladem – kdo překládá a pro koho (jiný překlad filologa, než filosofa), vždy určitý posun

Miléťané: Thalés řazen jednak k tzv. 7 mudrcům (dále: Kleobúlos, Solón, Chlión, Pittakos, Bias a Periandros), jednak je zakladatelem tzv. milétské školy „Trapná je nečinnost, škodlivá nemírnost, obtížná nevzdělanost. Uč i uč se lepšímu.“ počátek všech věcí viděl ve vodě, domníval se, že země leží na vodě Snad studoval v Egyptě, zejména geometrii, jíž se především věnoval

Miléťané: Anaximandros počátek všeho hledal v jakési pralátce „apeiron“, která vším prochází a vše tvoří „Pravil, že neomezené je věčné a nestárnoucí a že obsahuje všechny světy“ (z Hippolyta) „zdá se, že onen počátek vše objímá a vše řídí, jak tvrdí ti, kdo neuznávají jiné příčiny vedle neomezeného… a to je božské, neboť je nesmrtelné a nehynoucí“ (z Aristotela) Tvůrce první mapy

Pythagorás ze Samu (580-500př. Kr.) v mládí studovalv Egyptě a Babylonii základem všeho není kvalita, ale kvantita: počet je prazákonem, podle nějž je organizován svět. z počtu vycházejí tvary svět se uspořádává podle protikladů sudost – lichost, mez – neomezené zvláštní pozornost věnoval bodu,což je jednotka mající polohu kosmos je upořádán do sfér, mezi nimiž vzniká harmonie - hudba sfér roku 530 př.Kr. založil školu /společenství /bratrstvo v dnešní italské Kalábrii: Crotone – věnovali se matematice a veškeré vědění uchovávali v naprosté tajnosti pod hrozbou přísných trestů učil o převtělování, resp. putování nesmrtelné duše smrtelnými těly mezi jeho žáky patřili Almaión (lékařství) nebo Filoláos

Hérakleitos (cca. 540 – cca. 600 př. Kr Hérakleitos (cca. 540 – cca.600 př. Kr.) a jeho vliv na pozdější myslitele Dynamičnost, plynutí, dialektika v základě mnohosti jedno: logos: „Spící vidí mnohost (kosmos idios), bdící jednotu (kosmos koinos) vliv na novodobé filosofy: Hegel, Spencer, Darwin, Nietzsche pocházel z královského rodu, nicméně vzdal se svého ceremoniálního postavení, přesto do politiky zasazoval, ale neúspěšně – nerozuměl si se svými krajany žil v v Efesu v době náporu perské říše a diskusí o demokracii o jeho životě je mnoho anekdot (mnohé z nich vypráví Diogenés Laertius), ale velmi málo důvěryhodných zpráv víme, že své myšlenky sepsal do knihy, která snad mohla mít název Peri fýzios (O přirozenosti),z níž se zachovaly zlomky v dílech jeho současníků a pozdějších generací bývá nazýván temným, píše těžko srozumitelným stylem plným paradoxů a spojování antonym, čímž také poukazuje na nejednoznačnost a dynamiku všeho jsoucího (Pantarhei) čerpá hodně z Homéra, ale jeho vztah k tradici i k náboženství je velmi problematický (rozhodně odmítá antropomorfní polyteismus) Podle jedné z anekdot, když byl Sókratés dotázán na Hérakleitovo dílo odpověděl: „To, co jsem pochopil, je skvělé, takže si myslím, že takové je i to, co jsem nepochopil. Byl by k tomu ale třeba délský potápěč.“

Několik zlomků z Hérakleitova díla „Nechápající jsou lidé:jak před tím, než slyšeli jsoucí řeč (logos), tak i když ji slyší poprvé. Ač se všechno děje podle oné řeči, podobají se nezkušeným, když zakoušejí taková slova i taková díla, jaká já vykládám: když rozlišuji podle jejich jednotlivé přirozenosti a ukazuji , jak se to s nimi má. Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí, tak jako zapomínají, co dělají, když spí.“ „Přes společný jsoucí logos mnozí žijí, jako když mají své vlastní vědomí.“ „Je-li třeba, je zápas oním společným a právo je sporem a všechno vzniká sporem i podle onoho potřebného.“ „Je třeba upevňovat se tím, co je společné všem a když se mluví s rozumem; tak jako se obec upevňuje zákonem a ještě silněji. Vždyť všechny lidské zákony jsou živeny tím jedním božským.“ „Nechápou, jak neshodné spolu souvisí a navzájem souhlasí:protikladná harmonie jako u luku a lyry.“

Parmenidés (540-470př. Kr.) hlavní spis Peri fyzios Cesta pravdy: bytí jest a nebytí není – inspiruje sofistu Gorgia, který tento výrok vyvrací (mezi nebytím a bytím není rozdílu). Jeho žákem byl nejspíše Zenón z Eleje

Počátky logiky a dialektiky: Zenón z Eleje jeho aporie poukazují na rozpory mezi chápáním a vnímáním vrátil se k Páthagorovu zájmu o bod – jednotku, která může vytvářet počet, ale nemá žádnou rozlohu aporie, tj. bez cesty: myšlení se ubírá houštím, v němž není vidět žádná cesta, tedy neznamená nemožnost projít, ale zamezuje pohodlné, jasné chůzi jeho filosofie je spíše kritikou, než nějakým programem Snad můžeme říci, že jako žák Parmenida dokazoval jeho myšlenku o nemožnosti pohybu a neexistenci (resp. rozpornosti) mnohosti (a tedy nedělitelnosti univerza) – např. otázka, co je mezi věcmi?

Démokritos (470-360) první atomista: atomy jsou nedělitelné, plné, věčné, neměnné a ze stejné látky, různé velikosti a vždy se už pohybovaly v prázdnu (nejsoucnu) podle zákona tíže shlukováním vznikají viditelné věci a různé světy primární kvalitou věcí jsou tíže, hustota a tvrdost, ostatní kvality jsou sekundární a přidáváme je k věcem my (jsou subjektivní) atom má tvar a matematické (tj. ideální) části – ameres jsou ideální atomy (bez částí): něco jako bod, ale s rozměrem poznáváme podstatu věcí rozumem, smysly pouze otisky (projevy) věcí (idoly), což je poznání nedokonalé, nejasné „V Pravidlech doslovně říká: ,,Jsou dva druhy poznání' jedno pravé druhé temné. A k tomu temnému náleží toto všechno: zrak, sluch, chuť a hmat. Druhé je pravé, oddělené od prvního. Dále dává přednost pravému poznání před temným a připojuje: Kdykoli temné poznání nemůže již hledět na něco menšího ani je slyšet ani čichat, ani chutnat, ani vnímat hmatem, nýbrž k jemnějšímu...“ „Podle dohody barva, podle dohody sladké, podle dohody kyselé. Ve skutečnosti jsou však jen atomy a prázdno.“

Sofisté původem pojmu: sofistai, tj. „znalí mužové“ – zvou k veřejným promluvám (epideixeis )nebo soukromému rozhovoru; negativně použito v Aristofanově komedii Oblaka Zajímavé otázky, jimž se především věnují a jimiž inspirují i Sókrata: 1. zkoumání jazyka 2. základy etiky 3. vliv na společnost a její uspořádání (praktická stránka filosofie), včetně výchovy jedince k (politické) zdatnosti), tj. areté

Sofisté: Prótagoras z Abdér (486/5-kol. 420 př. Kr.) poprvé v Aténách 450-445, kdy je přijat velmi vřele a uctivě a vede rozhovory s Periklem a je vyzván k vypracování ústavy pro novou kolonii – Thúrioi (443) hlavními dílem: Pravda (alétheia) a Vyvracející (kataballontei logoi) nejznámnější výrok: „Měrou všech věcí je člověk: jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.“ – paradigma smyslového soudu – možné výklady: 1. subjektivistický (Sextus Empiricus, tj. každý jev je pravdivý); 2. relativistický (Platón), tj. každý jev je pravdivý pro příslušný subjekt podle Aristotela Prótagora tvrdil, že vlastnosti existují pouze jako cosi vnímaného a že věci nezávislé na vědomí nemají žádné rozlišitelné znaky „O každé věci jsou dva navzájem protikladné výklady.“ „Co se každému městu zdá spravedlivé a dobré, to pro ně takové je, dokud se drží tohoto náhledu.“

Sofisté: Gorgias z Leontin (490/485 – asi 385) pochází ze Sicílie, přichází do Atén roku 427 významný rétor: Chvála Heleny, Obrana Palameda hlavní filosofický spis: O nejsoucím, čili O přírodě – skeptické až nihilistické - 3 základní teze: nic neexistuje; I tehdy, jestliže něco existuje, je to nepoznatelné; I tehdy, jestliže je to poznatelné, je to nesdělitelné

Historické a kulturní souvislosti Sokratova působení vrcholné období aténské nadvlády nad Středozemním mořem vrcholné období demokracie aténského typu, v němž se ovšem již blíží krize demokracie spojená s úpadkem Atén po prohře se Spartou vrcholné období aténské tragédie (Aischylos, Sofoklés): hrdina se již nepotýká hlavně s rozporem s řádem bohů, ale je nucen se rozhodovat v nejasných situacích, kdy zřejmě každé rozhodnutí může skončit tragicky – toto rozhodování však také znamená osobní svobodu

Vztah jedince k sobě a k obci Každý člen obce je odpovědný nejen své rodině, ale i obci. Proto výchova musí směřovat k tomu, aby byl prospěšný státu – cílem je politická areté. S. se ptá, co to je a zda je tato zdatnost učitelná – polemizuje tak se sofisty. Jeho hlavní otázkou však i v této oblasti zůstává, zda víme, co je tím nejvyšším dobrem, protože teprve tehdy bychom mohli identifikovat, jak mu učit. S. znalost nejvyššího dobra popírá. Při jeho hledání formou dialogů) odhaluje nevědění i u ostatních. Zároveň však předpokládá, že morální zdatnost je učitelná a předpokládá dokonce, že morální jednání přímo závisí na poznání, z nějž pak nutně plyne mravnost v jednání.

Hlavní Sókratovy otázka Neptá se po principu světa, ale člověka a lidského společenství Zajímá ho telos, tj. účel lidského života Přemýšlí o tom, jak a čím je či má být člověk prospěšný společenství, v němž žije, tedy hlavně obci /státu (polis) Přemýšlí ne pouze o obsahu poznání světa, ale spíše o poznání samotném, tedy jak poznávat, jak poznání sdílet a zda je to vůbec možné Hledá nejvyšší dobro – cíl a účel lidského života. Nenabízí však odpověď, ale zpochybňuje nereflektované odpovědi na tuto otázku – cílem není odpovědět, ale přivést i druhé k tomu, aby se dále tázali, a tak hledali sebe sama, a tím také pečovali o svou duši Jeho hlavní starostí je péče o duši (ψυχη)a směřování ke ctnosti (αρετη), kterou chápe jako určitou dovednost (τεχνη), která závisí na poznání (επιστημη)

Sókratův život nar. mezi 470 a 469 v Aténách otec – sochař Sofroniskos, matka porodní bába S. patrně možná též zpočátku sochařem či kameníkem, ale není zřejmé, že by též provozoval toto či jiné povolání. Nejprve asi žil z majetku po otci, sloužil též v armádě. Na sklonku života, kdy též končí aténský zlatá věk v poloponéských válkách, asi zchudl Pravděpodobně po roce 420, tedy cca. v 50 letech se oženil s Xanthippou. Motiv sňatku je nejasný, měl s ní asi 3 syny. Jiná verze mluví o dvou manželkách

Hlavní témata Sókratova myšlení Péče o duši Areté a techné Poznání a sebepoznání: nevědění otázka po dobru individuálním a společném

Způsob myšlení a působení Sókratés se nevěnuje systematickému výkladu nějaké nauky, nýbrž dialogické kritice. Sám říká, že je jakousi porodní babou myšlení – pomáhá „dítěti“ (tj. poznání) na svět – dosti moderní pedagogika Pokouší se aplikovat techné na celek života, problémem však zůstává, že tím má prostředek, ale nikoli cíl (telos), který nezná výsledek: můžeme si pouze přiznat nevědění S určitou opatrností lze tvrdit, že Sokratés měl jakousi školu, byť ne zcela formální a že sám, byl v takovéto neformalizované škole vyučen – shromažďuje kolem sebe nadějné mladíky hlavně z konzervativních bohatých vrstev, u nichž předpokládá budoucí působení ve správě státu (např. Alkibiades) technika rozhovoru, kterou užívá s nazývá elenktika – jde o vyvracení mylných nereflektovaných názorů v dialogu Jde vlastně o logiku v řeckém slova smyslu – jde o slovo, ne však slovíčkaření, nýbrž takové slovo, které vystihuje podstatu věci a znamená vlastně její ovládnutí silou rozumu

Dialog Lachés – hlavní témata téma výchovy – soukromé i státní téma zdatnosti: čemu učit? téma statečnosti: co to je? vztah mezi generacemi a vztah k obci (politika) (ne)moudrost sofistů: hledání významu slov nebo žonglování s nimi?

Cíl lidského života – blaženost? Péče o duši má vést k blaženosti, co to je? Vztah člověka ke strachu ze smrtelnosti – čeho se bojíme? (otázku dále rozvádějí např. stoikové – viz 5. přednáška) Části areté: spravedlnost, statečnost, zbožnost, moudrost vztah dobra a poznání: poznání dobra vede k jeho konání?