Jak (a proč vlastně) citovat

K čemu jsou v odborném textu odkazy a citace Slouží jako základní prostředek „badatelské poctivosti“: jasně odlišují vědeckou práci autora od práce jiných badatelů; dávají čtenáři možnost kriticky prozkoumat autorova východiska; odkazují na základní i širší kontext a další zdroje k tématu, které si může čtenář nastudovat. Citujeme literaturu, archivní prameny a další relevantní zdroje, ze které čerpáme data či závěry.

Co je relevantní zdroj Řádná odborná literatura, tj. odborné monografie, studie v oborových časopisech, vědecké katalogy apod., a to včetně online podob. Archivní prameny, dobová topografická literatura, plánové a obrazové konvoluty. Populárně naučné texty, jsou-li kvalitní a není-li téma zpracováno jinde podrobněji. Běžné internetové zdroje citujeme jen zcela výjimečně, pokud nejsou data k dispozici jinde – jinak je používáme jen jako rozcestník k další literatuře! Klíčové je číst všechny zdroje kriticky, s vědomím toho kdy a kdo je napsal! (viz např. texty o baroku z konce 19. století nebo o avantgardě z 50. let 20. století).

Co je citace Citace v obecném významu má dvě části: 1) Informace převzatá ze zdroje a uvedená přímo v textu. Může mít v zásadě tři podoby – přímá citace, parafráze, odkaz. 2) Poznámka pod čarou jednoznačně uvádějící zdroj informace – její podobu určuje citační úzus nebo norma. Normu určují redakční pravidla. Klíčové je proto především umět odhadnout, co citovat a jakou formu (podrobnost) citace zvolit.

Přímá citace Doslovně převzatá pasáž textu. Autora citátu zpravidla uvádíme přímo v textu. Používáme ji jen výjimečně, například v situacích: - kdy citujeme pramen (interpretace by jej mohla zkreslit); - kdy s citovaným textem polemizujeme nebo jej naopak používáme jako argument; - kdy je formulace samotná důležitá pro naše sdělení (například ukazuje typicky dobový pohled, je obzvláště přiléhavá nebo naopak výstřední…) - když chceme komplexněji a podrobněji představit přístup nějakého autora, nebo konkrétní publikace.

Přímá citace Pregnantní charakteristiku role, kterou měla gotika v Santiniho architektuře přinesl naposledy Petr Macek v syntéze Barokní architektura v Čechách: „Santiniho projekty byly gotikou – zejména jejím pozdním nejdynamičtějším obdobím – nesporně inspirovány, ale ve výsledné podobě podstatně proměněny ryze dobovým myšlením. Tím byla gotika v Santiniho díle přetavena ve zcela svébytné syntézy, v jejichž rámci paradoxně získala o to větší působivost.“ (Macek 2015, s. 328)

Parafráze Převzatá celistvá teze převyprávěná vlastními slovy. Nedělá si nárok na celistvost, jde o naši interpretaci toho podstatného ze sdělení zdroje. Autora zdroje zpravidla uvádíme přímo v textu, není to ale nezbytně nutné. Součástí parafráze může být i krátká přímá citace vybraného pojmu nebo formulace, většinou v uvozovkách. Parafráze je vždy interpretací, je třeba dávat pozor na zkreslení zdrojového textu!

Parafráze Podle Petra Macka tvořila gotika jen jednu vrstvu Santiniho inspirací, rozhodující pro jeho styl nakonec bylo i ryze soudobé smýšlení. Gotika neměla u Santiniho podobu pouhé dekorace, ale stávala se podstatnou součástí architektonických konceptů, které tak měly ve výsledku povahu „svébytných syntéz“. (Macek 2015, s. 328)

Odkaz Pouhé nekomentované a neinterpretované uvedení zdroje, ze kterého informaci přebírám. Užívá se také k odkázání na související témata a zdroje, pro které v textu není prostor. Autor zdroje zpravidla v textu není uváděn. Odkazy neuvádíme u všeobecně známých konstatování (Santini je významný architekt, v baroku vzniklo hodně památek) a snadno dostupných informací (Václav IV. se narodil roku 1361)

Odkaz Vztah gotického a soudobého barokního stavitelství byl v poslední době předmětem intenzivní diskuse badatelů.1 Zvláštní pozornost byla věnována klášteru v Kladrubech, který Santini postavil pro zdejší benediktiny po roce 1710 na místě staršího kostela.2 Vyzván k tomu byl opatem Finzguthem údajně na základě architektonické soutěže, které se zúčastnil i Kryštof Dientzenhofer.3 _________________ 1 Viz např. Macek 2015, s. 328. 2 Podrobně viz Horyna 1998, s. 256–258. 3 Tamtéž, s. 257. Ke srovnání tvorby K. Dientzenhofera a J. B. Santiniho viz např. Horyna – Vilímková 1989, s. 332–340.

Citační úzus/norma Závazně určuje formální podobu odkazu v poznámce pod čarou. Součástí normy je pořadí a typ uváděných informací (např. zda se uvádí vydavatel či ISBN), ale také typ písma nebo umístění teček a čárek! Norma může stanovovat také to, zda může být v poznámce jen odkaz na zdroj, nebo i doplňující výklad. Každé periodikum, kniha či instituce používají svou vlastní: než začnete cokoliv psát, ověřte si, jakou normu máte použít!

Citační úzus/norma Setkat s můžete se dvěma základními typy: Úplná citace uvádí kompletní odkaz na zdroj přímo v poznámce pod čarou: 1 Petr Macek, Kniha o Santinim, Praha 2015. Zkrácená citace uvádí v poznámce pouze šifru, plná citace je uvedena až v souhrnné bibliografii v závěru publikace V textu: 1 Macek 2015, s. 315. V bibliografii: Macek 2015: Petr Macek, Kniha o Santinim, Praha 2015.

Citační úzus/norma K dohledání bibliografických údajů lze použít online přístupné databáze, např.: Katalogy Národní knihovny: aleph.nkp.cz Bibliografická databáze Historického ústavu: biblio.hiu.cas.cz