prof. Alois Zlatník * 9.11. 1902 Dvůr Králové nad Labem + 30. 6. 1979 Brno „Výzkum přírody nelze bez ochrany přírody“ 1921-25: Přírodovědecká fakulta UK 1923-24: stáž v Montpellier u Braun-Blanqueta 1928: příchod na Lesnickou fakultu do Brna 1934: absolvent Lesního inženýrství Od roku 1925 - 1938 průzkum přirozených lesů na Podkarpatské Rusi První pokusy o vymezení vegetačních jednotek jakožto rámců produkce – počátek typologie Postupný oklon od fytocenologické školy a příklon k typologické škole V. N. Sukačeva

Během války tvorba vegetační mapy pro vodohospodářský plán (nedokončeno) Po roce 1945: výuka botaniky, fytocenologie, dendrologie, krátce i pěstění lesů, mikrobiologie, fytopatologie a anatomie dřeva, 1946: titul profesor 50. léta: Práce na první verzi typologického sytému. Zpracovány jednotky pro Karpaty i Čechy a Moravu 1956: učebnice Pěstění lesa – 1. verze systému pro území ČR 55 „skupin lesních typů“ V 60. letech spolupráce s Geografickým ústavem ČSAV v Brně 1966: tvorba biogeografických map – 2. verze systému pro území ČR 60 „skupin přírodních geobiocenóz“ 1976: Zprávy GÚ ČSAV – tabulka 244 „skupin typů geobiocénů“ 1999: Buček a Lacina: Geobiocenologie II – 170 jednotek (STG)

Květena versus vegetace „Jen se smějte, smějte, pošetilé rostliny lidskému neštěstí. Styď se, hloupá květeno!“ (král Já I. 1954) Květena (flóra) = soupis druhů daného území (např. květena katastru Horní Lhoty) = publikace popisující druhy zájmové oblasti (např. Květena ČR) Vegetace (rostlinstvo) = fytocenózy daného území (např. lesní společenstva Brna a okolí)

Ekoelement (ekologický prvek) - třídění druhů dle jejich vztahu k charakteristikám prostředí  Základ fytoindikace Druhy stenoekní Druhy euryekní Ubiquisté – všudybylové

Vztahy k jednotlivým faktorům: 2. vlhkost Hydrofyty (vodní rostliny) Nympheidy (koření ve dně, ale vzplývají) Elodeoidy (koření a jsou pod hladinou) Lemnoidy (plavou na hladině) Persicaria amphibia je mezi nympheidem hygrofytem Hygrofyty Druhy vodou ovlivněných stanovišť Mezofyty Normální hydrické podmínky (bez vláhového deficitu i přídatná voda) Xerofyty Snášejí vysychání (např. psamofyty, petrofyty)

Vztahy k jednotlivým faktorům: 3. světlo Heliofyty světlomilné druhy (často druhy otevřené krajiny) Sciofyty druhy stinné (typické druhy lesní) Heliosciofyty (druhy lesní i otevřené krajiny)

Vztahy k jednotlivým faktorům: 4. Vztah k půdní reakci Acidofyty druhy kyselých substrátů Druhy středně až mírně kyselých půd většina druhů, pH 4,5 – 6,5 Neutrofyty půdy s pH 6,5 – 7,2 Alkolofyty půdy s pH nad 7,2 halofyty, hadcoví specialisté

Vztahy k jednotlivým faktorům: 5. Zásobenost živinami Oligotrofofyty druhy chudých půd Mezotrofofyty druhy středně bohatých půd Eutrofofyty druhy bohatých půd Megatrofofyty druhy velmi bohatých půd 6. vztahy ke konkrétnímu prvku Druhy kalcifilní (fobní), nitrofilní (fobní…)

Ekosystém: Geobiocenóza Funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Geobiocenóza Společenstvo organizmů (biocenóza) se vzájemnými vztahy s abiotickými složkami prostředí (ekotopem).

Geo bio cenoza Geo = ekotop Klimatop Edatop Morfotop Hydrotop Geobiocenóza Společenstvo organizmů (biocenóza) se vzájemnými vztahy s abiotickými složkami prostředí (ekotopem). Biocenóza = společenství živých organizmů fytocenoza+zoocenoza+edafon