Český jazyk 2 . ročník PŘEHLEDY Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Libuše Sochorová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Slovní druhy 1. Podstatná jména – jsou názvy osob, zvířat, věcí. Můžeme na ně ukázat ten, ta, to, ti, ty, ta. Např.: maminka, muži, kolo, kočka, dveře, kotě, pařez, … atd. 2. Přídavná jména – jsou slova, která odpovídají na otázky: jaký, jaká, jaké, který, která, které, čí. Např.: malý, velká, tlusté, jasný, chytrý, … atd. 3. Zájmena – jsou slova např.: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, ten, ta, to, ti, ty, ta, můj, tvůj, … apod. 4. Číslovky – jsou slova, která vyjadřují počet. Odpovídají na otázku kolik (dva, pět, sto, …), kolikátý (první, pátý) apod. 5. Slovesa – jsou slova, která nám říkají, co osoby, zvířata, věci dělají nebo co se s nimi děje. Např.: leží, smaží, utíká, volá, hledá, mává, … atd.

Slovní druhy 6. Příslovce – jsou slova, která odpovídají například na otázku jak. Např. pěkně, žlutě, jasně, moudře, … apod. 7. Předložky – jsou slova, která stojí obvykle před jmény, např.: do (lesa), u (domu), k (babičce), na (okno), … 8. Spojky – jsou slova, která spojují věty nebo jenom slova. Např.: a, i, nebo, že, aby, ale, když, proto, …atd. 9. Částice – jsou slova jako: kéž, ať, prý, nechť, … atd. 10. Citoslovce – jsou slova, kterými napodobujeme zvuky, vyjadřujeme pocity apod. Např.: bum, bác, vrr, bú, au, ouvej, …atd.

Rozdělení hlásek SAMOHLÁSKY HLÁSKY SOUHLÁSKY Samohlásky krátké: a, e, i/y, o, u. Vyslovujeme je krátce. Samohlásky dlouhé:á, é, í/ý, ó, ú/ů. Vyslovujeme je dlouze. Dvojhlásky: au, ou. SAMOHLÁSKY SOUHLÁSKY HLÁSKY Souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n. Po tvrdých souhláskách píšeme y/ý. Souhlásky měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň. Po měkkých souhláskách píšeme i/í. Souhlásky obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z. Po obojetných souhláskách píšeme v některých slovech i/í a v některých y/ý.

Druhy vět Píšeme za nimi tečku. Melodie na konci hlasu klesá. VĚTY OZNAMOVACÍ: Větami oznamovacími něco oznamujeme. Píšeme za nimi tečku. Melodie na konci hlasu klesá. VĚTY TÁZACÍ: Větami tázacími se na něco tážeme (ptáme). Píšeme za nimi otazník. Melodie hlasu některých tázacích vět na konci věty stoupá (odpovídáme-li ano/ne), u ostatních klesá. VĚTY ROZKAZOVACÍ: Větami rozkazovacími něco rozkazujeme. Mohou vyjadřovat zvolání. Např.: Pomoc! Za větou, která je mírným rozkazem, píšeme vykřičník. Melodie na konci věty klesá. VĚTY PŘACÍ: Věty přací vyjadřují přání. Za větami přacími píšeme obvykle tečku. Melodie hlasu na konci věty klesá.

Pomocníček při psaní písemných cvičení Na začátku věty píšeme velké písmeno. Věty se skládají ze slov. Slova píšeme odděleně. Za větami napíšeme . ? nebo ! TEČKU napíšeme za větami: oznamovacími, rozkazovacími, přacími. OTAZNÍK napíšeme za větami tázacími. VYKŘIČNÍK napíšeme za důrazným rozkazem, zvoláním a za některými větami přacími. 4. Na konci řádku rozdělujeme slova podle slabik. 5. Po tvrdých souhláskách píšeme tvrdé y/ý: hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny. 6. Po měkkých souhláskách píšeme měkké i/í: ži, ši, či, ři, ci, ji, di, ti, ni. 7. Ve slabikách di, ti, ni háček nepíšeme. 8. Ve slabikách dě, tě, ně píšeme ě. 9. Ve slabikách bě, pě, vě, mě píšeme ě. 10. Vlastní jména osob, zvířat, měst a vesnic píšeme s velkým počátečním písmenem. 11. Pokud nevíš, jak máš napsat slovo zakončené souhláskou, řekni si je v jiném tvaru.

Zdroje: NOVÁKOVÁ, Z.; ŠVEJDOVÁ, V. Český jazyk 2. 1. vyd. Praha : Alter, 1994. ISBN 80-85775-03-4.