Diblastica Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Diblastica Živočichové se dvěma zárodečnými listy a zpravidla paprsčitou tělesnou souměrností. Vločkovci a houby mají těla nesouměrná. Do diblastic patří: kmen VLOČKOVCI kmen HOUBY kmen ŽAHAVCI kmen ŽEBERNATKY

Kmen: VLOČKOVCI Asymetričtí živočichové, kteří mají tvar dvouvrstvé ploché vločky. Mají jednoduchou tělesnou stavbu: hřbetní vrstvu tvoří bičíkaté buňky, břišní vrstvu tvoří váčkovité buňky žlaznaté a cylindrické buňky vstřebávací; mezi břišní a hřbetní vrstvou je tekutina s vláknitými buňkami, mitochondriemi a symbiotickými bakteriemi. Rozmnožují se nepohlavně příčným dělením. Živí se prvoky a řasami.

Kmen: HOUBY Nejpravděpodobněji se vyvinuly z bičíkovců a ustrnuly na vývojovém stupni gastruly. V dospělosti jsou nepohyblivé. Nemají vytvořené svalstvo, ani ústrojí cévní a nervové, dýchají celým povrchem těla. Všechny druhy hub žijí ve vodě, někteří jednotlivě, jiné druhy vytvářejí kolonie. Jejich tělo je tvořeno ektotermem, vykonávající funkci krycí, a entotermem, vykonávající funkci trávicí. Mezi obě vrstvy buněk vylučují pružnou rosolovitou hmotu mesenchym. Uvnitř těla houby je centrální dutina, propojená s okolím velkým množstvím postranních otvůrků (ostie) a jedním velkým vyvrhovacím otvorem (osculum). Diferenciací některých buněk ektotermu vznikly: amoebocyty – roznášejí částečky potravy skleroblasty – vylučují základní složky vnitřní opory těla hub spongoblasty – vylučují pevná a pružná spongiová vlákna archeocyty – vznikají z nich vnitřní pupeny a pohlavní buňky porocyty – buňky, jejichž vnitřní kanálek vede z povrchu do dutiny houby; vzniklými kanálky proudí prokysličená voda s částečkami potravy dovnitř houby Entoterm je vystlán límečkovitými buňkami ve tvaru kužele s plazmatickým límečkem, v jehož středu kmitá bičík, který vytváří proud vody směřující od ostií do tělní dutiny a osculem ven.

Kmen: HOUBY Rozmnožování: Houby se rozmnožují zpravidla nepohlavně, ale i pohlavně. Nepohlavní rozmnožování: běžný způsob je pučení, kdy nově vzniklý jedinec se neodděluje od jedince mateřského, a postupně tak vzniká kolonie u sladkovodních hub dochází k tzv. vnitřnímu pučení: v mezenchymatické hmotě se tvoří shluky archeocytů, které se obalí vrstvou sponginu se vzduchovou mezivrstvou. Obal je vyztužen jehlicemi amfidisky. V jednom místě je tenká blanka (porus). Po zámrazu houba odpadne a odumře. Přežívají pouze vzniklé zárodky – gemule. Na jaře se uvolní archeocyty do vody a dávají vznik novým jedincům hub. Svými amfidisky mohou gemule ulpívat na peří ptactva, a být tak pasivně přenášeny do jiných vodních nádrží. Pohlavní rozmnožování: všichni jedinci kmene hub jsou hermafroditi. Jejich pohlavní buňky se tvoří v mezenchymu. Spermie opouští tělo houby s proudem vody. Jsou-li nasáty ostiemi jiné houby téhož druhu, zachycují se na límečkovitých buňkách a pronikají do mezenchymu, kde oplozují zralá vajíčka. Rýhováním se tvoří larva amfiblastula, která určitou dobu volně plave. Tělo amfiblastuly je polarizováno. Pól opatřený bičíky je tvořen drobnými buňkami (základ budoucího entotermu). Opačný pól je tvořen velkými buňkami (základ budoucího ektotermu).

Kmen: HOUBY Houby řadíme do tří tříd: 1. Houby vápenaté – patří sem výhradně houby mořské se samostatnými jehlicemi CACO3. Většinou žijí v koloniích v chladných mořích. Modelovým organizmem této třídy je houba voštinatá. 2. Houby křemičité – oporu těla těchto hub tvoří jehlice SiO2. Obvykle žijí jednotlivě v teplých mořích. - podle složitosti jejich jehlic je dělíme na trojosé a čtyřosé. - typickým představitelem trojosých hub je houba pletená. - typickým představitelem hub s jednoosými jehlicemi je tichomořský druh houba pohárová. - typickým představitelem v našich vodách je houba rybničná a houba říční. 3. Houby rohovité – oporná soustava těl těchto druhů je tvořena spongiovými vlákny, tudíž nevytvářejí jehlice. - typickými představiteli jsou houba mycí a houba koňská, které žijí ve Středozemním moři Živočišné houby nemají vývojové pokračování. Žádný další živočišný kmen se z nich tedy nevyvinul.

Kmen: ŽAHAVCI Vodní živočichové s paprsčité souměrným tělem. Mezi ektotermem a entotermem mají vrstvičku rosolovité hmoty (mezoglea) s opornou funkcí. Mají slepě končící trávicí dutinu (láčku). Pozoruhodným biologickým mechanizmem je metageneze (rodozměna), projevující se střídáním stadia nepohyblivého polypa a pohyblivé medúzy. Společným znakem žahavců je přítomnost žahavých buněk (knidoblasty). Mají hruškovitý tvar a uvnitř dutinku se žahavým vláknem. Největší z nich mají citlivý výběžek (knidocil), při jehož podráždění se vlákno vymrští a zabodne do těla kořisti. Přitom do jedince proniká jed hypnotoxin, který ho omráčí. Systematicky rozlišujeme 3 třídy: Polypovci Medúzovci Korálnatci

Kmen: ŽAHAVCI Třída: POLYPOVCI Převládá zde stadium polypa. Jeho tělo je ve směru podélné osy rozlišeno na nožní terč, vlastní tělo s ústním terčem (peristom) a chapadla. Představitelem polypovců je nezmar obecný. Nezmar obecný: Žije přisedle na vodních rostlinách. Má pohárovité tělo přisedající stopkou k podkladu. Na volném konci má zpravidla 6 chapadel. Na zvláštních hrbolcích chapadel jsou knidoblasty. Má regenerační schopnosti. Svalové buňky ve své bazální (základní) části přivrácené k mezogleji bývají rozšířeny. V bazální části obsahují smrštitelná vlákénka myofibrily. Smyslové a nervové buňky jsou vzájemně propojeny svými výběžky a tvoří hustou síť nervové soustavy rozptýlené. Uvnitř těla je láčka, pohlcená kořist je natravována enzymy přímo v dutině láčky (extracelulární trávení), trávení je pak dokončeno nitrobuněčně. Rozmnožuje se nepohlavně pučením. V naší fauně je běžný nezmar hnědý a nezmar zelený. Jediným žahavcem u nás, který si zachoval metagenezi, je medúzka sladkovodní.

Kmen: ŽAHAVCI Třída: POLYPOVCI K polypovcům řadíme i v teplých mořích mnohotvárné kolonie trubýšů: Jednotliví členové mají zachovanou jen určitou část svého těla. Vzájemně jsou propojeno stvolem, jehož vnitřkem prostupuje trávicí dutina. V horní části kolonie je pneumatofor, který plní funkci hydrostatického ústrojí. Pod pneumatoforem vyrůstají medúzomy se silnou svalovinou, které slouží k aktivnímu pohybu kolonie. Daktylozoidi se žahavými buňkami zachycují potravu a gonozoidi zajišťují rozmnožování trubýšů. Kolonie se rozmnožuje výhradně pohlavně. Představitelem je měchýřovka vznášivá.

Kmen: ŽAHAVCI Třída: MEDÚZOVCI Ve svém vývojovém cyklu pravidelně střídají nepohyblivé stadium polypa a pohyblivé stadium medúzy. Polyp medúzovců bývá malý, podstatnou část života jedince tvoří skyfomedúzy. Stavbu jejich těla odvozujeme od polypů, zkrácením jejich podélné osy a silným rozvojem mezogley. Část odpovídající nožnímu terči tvoří vypuklou stranu zvonu (exumbrella). Peristom, chapadla a pohlavní orgány se nacházejí ve spodní, vyduté části zvonu (subumbrella). Ze středové části trávicí dutiny vybíhá soustava kanálků, spojených na obvodu kanálkem okružním – plní funkci trávení i rozvádění živin (gastrovaskulární systém). Na obvodu je svalovina, vypuzující z prostoru subumbrelly vodu a 8 výběžků ropálií – obsahují smyslová ústrojí. Medúzy jsou odděleného pohlaví. Pohlavní buňky se uvolňují prasknutím do gastrovaskulární dutiny a tělo opouštějí ústním otvorem. K oplození dochází ve vodě. Rýhováním vzniká pohyblivá larva planula, která za několik dní přisedá a mění se v polypa, jenž se po čase množí nepohlavně pučením – strobilací. Řetězově tak vznikají malé medúzky efyry, které mají jednodušší stavbu. Postupně dorůstají, dokončují svůj vývoj a mění se v dospělé skyfomedúzy - polyp ve stadiu strobilace se nazývá strobila. Skyfomedúzy se živí dravě.

Kmen: ŽAHAVCI Třída: KORÁLNATCI Pro korálnatce je typické potlačením metageneze. Vytvářejí pouze polypové stadium. Většina z nich jsou přisedlí a kromě sasanek vytvářejí kosterní útvary. Pohlavně jsou hermafroditi a rozmnožují se nepohlavně pučením. Vytvářejí kolonii, v níž všichni zůstávají propojeni trávicí soustavou. Polyp korála má válcovité tělo s příústním terčem, obklopeným i několika soustřednými věnci chapadel. Trávicí dutina bývá rozdělena svislými přepážkami (septa). Vnitřní okraje septy bývají zřasené. Obsahují buňky produkující enzymy a buňky vstřebávací. Osmičetní korálnatci mají 8 přepážek, 8 chapadel a vždy tvoří kolonie. Např. korál červený. Šestičetní korálnatci mívají počet chapadel vždy v násobku šest. Patří mezi ně sasanky a větevníci. Sasanky – nikdy netvoří kosterní útvary. Žijí jednotlivě nebo v symbióze s korýši, např. sasanka plášťová a rak poustevníček mořský. Větevníci – tvoří masivní vápencovitý exoskelet. Z jediné planuly vzniká polyp, jehož pučením se vytvoří kolonie o mnoha milionech členech. Jedinci v nižších vrstvách postupně odumírají. K často se vyskytujícím druhům patří např. větevník mozkový a houbovník obecný.

Kmen: ŽEBERNATKY Nemají žahavé buňky. Živí se dravě larvami různých mořských živočichů. V tělesné stavbě tohoto kmene je paprsčitá souměrnost již částečně nahrazována souměrností dvoustrannou. Tvar jejich těla je hruškovitý. Na povrchu je podélně uloženo 8 pásů kmitajících destiček. Na horním konci těla mají statický orgán a dvě nápadná chapadla s lepivými buňkami, sloužícími k uchvacování potravy. Na spodní straně těla je ústní otvor, pokračující jícnem do gastrovaskulární soustavy. Mimořádnou dravostí vyniká žebrovka vejčitá. K nejhezčím mořským živočichům patří pásovnice Venušina.

Použitá literatura: JELÍNEK, J. - ZICHÁČEK, V.: Biologie pro střední školy gymnazijního typu. Olomouc: FIN PUBLISHING, 1996. ISBN 80–86002–01-2.