Kamarád František mi včera napsal: „Buď hlavně zdráv a dělej pro to všechno. Vycházky do lesíka jsou důležité!“ Moje mládí, kam jsi prchlo ??? do dáli??? Jak nový rychlík, čas rychle pádí. Vydal jsem se cestou, hledat své mládí. Jako když kámen do vody padne, kam jsi jen prchlo, ty mládí zrádné? Volal jsem v pole, volal jsem v luka: „Vrať se ó mládí. Utiš má muka!“ Moc stesku a smutku tíží mne v duši, bloudím, kde mládí má hlava netuší. V nížině žírné, i v horském sedle, mládí jsem hledal a stále jsem vedle. Prošel jsem krajem, od Řípu k Tatrám, marně ach, mládí, po tobě pátrám. Srdce i nohy, nevíš, jak ve stáří bolí, nemohu běhat, již chodím jen s holí. Mládí jsem nenašel po cestě dlouhé, k lítosti mi zbylo, jen stáří pouhé. Tak jsem se zase po čase vydal do mého lesíku, abych se podíval jak je tam krásně na jaře. Po dlouhé době bylo krásně a tak jsem se těšil, že si zase chvilečku posedím na mém pařízku. Podívejte se, jak jsem dopadl.
Jak vidíte, tak na kraji lesa zase sídlí Křivonoska Jak vidíte, tak na kraji lesa zase sídlí Křivonoska. Nebude sama, je jich asi víc, soudím podle napadaných konců větviček
Tak jsem se vydal svou cestou k mému pařízku
Bylo to pro mne veliké překvapení. Zase se těžilo Bylo to pro mne veliké překvapení. Zase se těžilo. Velká spousta stoletých stomů byla pokácena. Pařízků, vlastně pařezů je ale mnoho. Mohu si vybrat.
Velmi dlouho se mi bude na tu holinu zvykat.
Část vytěženého dřeva. Dávám jenom několik obrázků
Tak to je moje cestička k domovu. Zatím je nepřístupná. Musím obcházet.