Struktura právních norem

strukturální elementy právních norem hypotéza stanový podmínky realizace normy tj. podmínky, jaké musí nastat, aby pravidlo platilo okruh adresátů, časová působnost, právní skutečnost,… dispozice pravidlo chování jádro normy preskriptivní charakter sankce postih za porušení pravidla chování druhy sankcí absolutně určité (odnětí svobody na 25 let) relativně určité (odnětí svobody od 6 měsíců do 5 let) neurčité (bode potrestán neurčitě; vyskytuje se jen ojediněle)

dělení právních norem z hlediska míry abstraktnosti relativně abstraktní poskytuje větší prostor pro uvážení při aplikaci nemůže být příliš neurčité relativně konkrétní nevytváří velký prostor pro uvážení při aplikaci

z hlediska kumulativnosti (alternativnosti) jejich formulace musí být splněny všechny podmínky spojky – a, i, rovněž,… alternativní stačí splnit jednu podmínku spojky – nebo, anebo,… z hlediska vymezení taxativní (úplný) výčet demonstrativní (příkladný) výčet

Klasifikace právních norem podle právní síly právní síla – vlastnost, která souvisí s relevancí (hierarchií) mezi normami dvě pravidla norma nižší právní síly nesmí odporovat normě vyšší právní síly norma smí být zrušena (měněna pouze normou stejně nebo vyšší právní síly) ústavní, zákonné a podzákonné normy

podle povahy pravidel stanovených normou normy s klasickou strukturou zavazující a opravňující dispozitivní a kogentní kogentní - imperativně stanoví pravidlo chování nedávají prostor pro vůli adresáta dispozitivní - buď nestanoví pravidlo vůbec nebo jen subsidiárně lze se od nich odchýlit

zvláštní normy blanketové normy neobsahují vlastní pravidlo chování zmocňují příslušný orgán k vydávání prováděcích předpisů zde bude stanovena vlastní normativní úprava musí být na základě a v mezích zákona nikoliv vedle zákona kolizní normy mezinárodním právu soukromém stanoví ukazatele pro řešení soukromoprávních vztahů s cizím prvkem kompetenční normy stanoví kompetence rozsah pravomocí a působnosti orgánů veřejné správy teleologické (finální) normy vytyčují cíle, aniž normovaly způsob, jak k nim dospět doporučující normy – kvazinormy nestanoví závazné pravidlo chování, jen doporučí

podle předmětu, metody a účelu právní regulace vymezena právní odvětví (a druhy norem) norma soukromoprávní a veřejnoprávní normy hmotněprávní a procesněprávní normy vnitrostátní a mezinárodní

Normativní smlouvy, obyčejové právo; právní obyčeje a zvyklosti normativní právní smlouvy smlouva shodný projev vůle dvou nebo více subjektů práva je právní skutečností a jako taková nemá normativní význam normativní právní smlouva smlouva obsahující normy, jako obecně závazná pravidla chování blízké právním předpisům, ale x vznik - na základě konsenzu základním pramenem mezinárodního práva - nejvýznamnější – Charta OSN

kolektivní smlouvy zvláštní druh normativních právních smluv vznikly ve Skandinávii, pak byly převzaty do celé Evropy jsou pramenem vnitrostátního práva upravují pracovní a sociální otázky uzavírány mezi svazy zaměstnavatelů a odborovými organizacemi

Právní obyčej nejstarším pramenem práva v současnosti mají jen omezený význam vznikají spontánně - imperaktivně, smlouvou podmínky uznání obyčeje za právní obyčej určitost -možnost víceméně konkrétně stanovit jeho obsah aplikace státními orgány, vynucování státními orgány v kontinentálním typu právní kultury není obyčejové právo hlavním pramenem práva právní obyčeje = zvyklosti stojí mimo právní systém ve formálním smyslu v některých případech s nimi zákon spojuje právní důsledky -ústavní zvyklosti, dobré mravy, obchodní zvyklosti,…