Kvalita humusu Rozdělení půdní organické hmoty Humusotvorný materiál (podle stupně přeměny) Humusotvorný materiál Meziprodukty rozkladu a syntézy (nespecifické látky) Humus vlastní (specifické látky vzniklé procesem humifikace) Humus veškerý

Kvalita humusu Procesy přeměn org. hmoty v půdě MINERALIZACE ULMIFIKACE KARBONIZACE HUMIFIKACE Rozklad organické hmoty v aerobním prostředí na základní sloučeniny (H2O, CO2, NH3), přičemž dochází k uvolňování energie.

Kvalita humusu Procesy přeměn org. hmoty v půdě MINERALIZACE ULMIFIKACE KARBONIZACE HUMIFIKACE Produkce a hromadění energeticky bohatých sloučenin v anaerobním prostředí.

Kvalita humusu Procesy přeměn org. hmoty v půdě MINERALIZACE ULMIFIKACE KARBONIZACE HUMIFIKACE Střídání aerobního a anaerobního prostředí – rozklad i syntéza - vznikají specifické humusové látky.

Kvalita humusu Humusové látky Společné rysy Huminové látky směs látek aromatické jádro, v jehož okolí jsou alifatické řetězce vysoká „molekulová hmotnost“– 2 000-300 000 Huminové látky Huminové kyseliny (+ hymatomelanové kyseliny) Fulvokyseliny Humin

Kvalita humusu Látky huminové (humusové) „specifické“ Huminové kyseliny (HK) Velké aromatické jádro, méně kyselý charakter Hydrofobní charakter → tvorba půdních agregátů Příznivé vlastnosti pro půdu Fulvokyseliny (FK) Velký alifatický obal, kyselejší Hydrofilní charakter, mobilní → vyplavování látek Méně příznivé pro půdu Humin (HU) Je obdobou HK, ale je pevně poután na minerální podíl půdy

Kvalita humusu Látky huminové (humusové) „specifické“ Vlastní chemické složení těchto látek je velice podobné, přechod jedné skupiny do druhé je ve skutečnosti pozvolný. Humin Huminové kyseliny Fulvokyseliny Klesá intenzita barvy Klesá „polymerace“ a stupeň humifikace Klesá relativní obsah uhlíku Vzrůstá kyselý charakter Stoupá obsah kyslíku

Kvalita humusu Hodnocení kvality humusu HK:FK spektrometrické stanovení Q4/6 stupeň „polymerace“ C:N . . .

Kvalita humusu Spektrofotometrická metoda stanovení kvality humusu v oblasti UV-VIS Princip: více polymerované látky (tj. kvalitnější složky humusu, především HK) absorbují dlouhovlnné záření více než látky méně polymerované (FK) Transmise (optická propustnost) T = I / I0 (0-1;0-100%) Absorpce B = 1 - T (0-1;0-100%) Absorbance (extinkce - E, optická hustota – D) A = log1/T=logI0/I Lambert – Beerův zákon T=10-εcL c...koncentrace, L...tloušťka vrstvy ε...absorpční koeficient látky I0 I =εcL !!! A<1 !!! L

Kvalita humusu Spektrofotometrická metoda stanovení kvality humusu v oblasti UV-VIS Příprava extraktu: 2g zeminy + 40ml 0,05M Na4P2O7 Postup: třepeme 1h odstředíme při 11000 ot. 2 min. čirý extrakt přelijeme do zkumavky a podle potřeby doředíme Na4P2O7 spektrofotometrem naměříme absorbance zředěného extraktu v měřící kyvetě

Kvalita humusu Vyhodnocení výsledků Křivka absorbancí: AX=f(λ) Kvalitnější Méně kvalitní

Kvalita humusu Vyhodnocení výsledků Barevný kvocient Q4/6: Q4/6=A400/A600 nižší hodnota = kvalitnější je humus hraniční hodnota: cca 4 HK:FK podle Pospíšila: HK:FK=17,2(Q4/6-2,19) vyšší hodnota = vyšší kvalita humusu hraniční hodnota: 1

Děkuji za pozornost Na viděnou za týden