Téma č. 1 – Teorie hospodářské politiky Petr Musil Hospodářská politika Téma č. 1 – Teorie hospodářské politiky Petr Musil

Zkouška: písemný test – multiple choice Literatura: Slaný A., Žák M.: Hospodářská politika. C.H.Beck 1999. Slaný A., Žák M.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C.H.Beck 2003.

Úvod a vymezení pojmu HOPO jako přístup státu k ekonomice přístup státu X koordinace ekonomiky koordinace = uvedení do vzájemného souladu koordinace ekonomiky = uvedení prvků (subjektů) v ekonomice do souladu ZVYKOVÁ EKONOMIKA TRŽNÍ EKONOMIKA CENTRÁLNĚ PLÁNOVANÁ EKONOMIKA

ZVYKOVÁ EKONOMIKA koordinace pomocí dědičného sociálního postavení ekonomika primitivních kmenů náčelník – bojovníci, lovci – ženy, děti náčelník – rozhoduje bojovníci, lovci – zajišťují obživu a obranu proti útokům zvenčí ženy – zajišťují pokračování kmene, pečují o děti děti – jako zdroj další generace pomalý nebo žádný rozvoj

TRŽNÍ EKONOMIKA koordinace pomocí cenového mechanismu dělba práce – specializace – vznik trhů cenový systém zajišťuje vyrovnávání S a D a efektivní fungování trhů hospodářství se koordinuje SAMO cena přenáší informaci o tom CO a KOLIK mají firmy vyrábět nejefektivnější forma hospodářské koordinace

CENTRÁLNĚ PLÁNOVANÁ EKONOMIKA hospodářství je koordinováno z centra důsledek hospodářských problémů od konce 19. stol. do Velké krize 30. let logika: centrální plánovač je moudřejší a informovanější než tržní subjekty silný ideologický základ – „všichni máme stejné žaludky, tedy stejné potřeby“ používané nástroje jako: cenová a mzdová regulace, přídělový systém, umístěnky, vytváření plánů (co a kolik se má vyrábět) a důraz na jejich plnění atd.

Vztah státu a hospodářství různé hospodářsko-politické systémy eko. pol. systém systém Demokratický Autoritativní Tržní systém demokratický kapitalismus tržní systém bez lidských práv a svobod Centrálně plánovaný - socialistické země

Teoretické zdroje HOPO centrální plánování X regulace CPE není slučitelná s tržní ekonomikou regulace usměrňuje procesy v rámci tržní ekonomiky

Centrální plánování teoretické zdroje: učení Marxe, Engelse, Lenina základní ideje: „trh bude vystřídán plánovitým vynakládáním individuálních pracovních sil jako jediné společenské pracovní síly.“ (Marx)...“hospodářský mechanismus jako veliký stroj, kde se stamiliony lidí budou řídit jediným plánem.“ (Lenin)...“přeměna společenských výrobních prostředků na veřejné vlastnictví.“ (Engels)

Centrální plánování 3 etapy (období CP): válečný komunismus – v SSSR během WWI vysoká centralizace, přídělové hospodářství, materiálové bilance, absence ekonomické kalkulace — › nemožnost ocenění jednotlivých variant nová ekonomická politika (NEP) – krátce po WWI tzv. „diskuse 20. let“ – vztah plánu a trhu, reálnost a direktivnost plánu, běžné a perspektivní plány plánovací model založený na materiálových bilancích – od konce 20. let v SSSR „klasické“ CPE, postupně převzaly ostatní socialistické země (včetně ČSSR)

Schéma plánovací procedury upravená poptávka stínové ceny a sociální zásady konečná poptávka plánovací centrum stínové ceny výrobní programy výrobci hlavní argument pro centrální plánování – teoretická schopnost nastolit rovnováhu ex ante, nikoli ex post, jak je nastolována na trhu

Aplikace plánování v praxi imperativní plánování – viz CPE indikativní plánování – v rámci tržních ekonomik, informativní funkce pro subjekty, kam chce vláda ekonomiku nasměrovat – např. v JPN a FRA po WWII

Regulace nástroj slučitelný s tržním mechanismem regulace = dohled a kontrola ekonomických aktivit soukromého sektoru v zájmu ekonomické efektivnosti, spravedlnosti, bezpečnosti a zdraví....nebo....vědomá činnost vlád při usměrňování ekonomického a sociálního vývoje (rozvoje)... kořeny – již v období merkantilismu skutečný zrod regulace – 1870 regulační zákon v Illinois – regulace cen skladování a dopravy obilí

Důvody pro regulaci a její cíle přirozené veřejné potřeby (obrana, právo, administrativa) přejímání odpovědnosti vládou za uspokojení minimálních základních potřeb (sociální konsenzus) snaha o potvrzení, že trh bere na vědomí vládní výdaje v oblasti zdravotnictví, bezpečnosti, ochrany ž.p. – zdůvodněno tak, že trhy jsou nedokonalé a selhávají CÍLE: tvorba pravidel, přístup k informacím, podpora soutěživosti a konkurence

Formy regulace TRADIČNÍ: regulace cen, mezd, odvětví, stimulace hospodářského výkonu – stimulující regulace – souvisí s keynesiánstvím NOVÁ VLNA REGULACE: především ochrana jednotlivců (spotřebitelů, zaměstnanců, firem, skupin), životního prostředí atd. DEREGULACE – odbourávání regulace (USA Reagan, UK Thatcherová, GER Kohl)

Argumenty proti regulaci kde existuje tržní řešení, je regulace nemorální regulace potlačuje lidskou přirozenost – jistota snižující riziko umrtvuje tvořivost reg. ztěžuje legislativě výklad lidských práv reg. uspokojuje touhu byrokracie po moci – tvorba podmínek pro korupci vlády zasahují i tam, kde selhání trhu není jednoznačně prokázané zakazuje-li vláda směnu, nebo naopak donucuje-li ke směně, nutně snižuje celkový užitek (a tím bohatství) společnosti

Teoretické a praktické základy HOPO HOPO = přístup státu k ekonomice = soubor nástrojů, jimiž nositelé hospodářské politiky dosahují vytyčených hospodářsko-politických cílů moderní HOPO – formování ve 30. letech jako důsledek Velké hospodářské krize anglo-americký vs. kontinentální proud anglo-americký: HOPO jako krátkodobá konjunkturální politika kontinentální: HOPO jako systémotvorná činnost státu

Členění HOPO MAKROEKONOMICKÁ: rozpočtová (fiskální), měnová (monetární), vnější (mezinárodní), důchodová MIKROEKONOMICKÁ: pol.ochrany hospodářské soutěže, strukturální, rozdělování a důchodová, sociální

Cíle HOPO OBECNÉ CÍLE: udržení (popř. nastolení) svobody a demokracie, spravedlnost, jistota, pokrok, blahobyt TRADIČNÍ CÍLE: hospodářský růst a hospodářská rovnováha

skloubení růstu a rovnováhy: Tradiční cíle hospodářský růst – růst potenciálního produktu hospodářská rovnováha – rovnováha trhu práce (míra UNE), stabilita cen a měny (míra inflace), vnější rovnováha (platební bilance) skloubení růstu a rovnováhy: DYNAMICKÁ ROVNOVÁHA

MAGICKÝ ČTYŘÚHELNÍK Dynamická rovnováha (přiměřený hospodářský růst) Hospodářská rovnováha Hospodářský růst Nízká míra UNE Nízká míra inflace Vnější eko. rovnováha MAGICKÝ ČTYŘÚHELNÍK

Nositelé hospodářské politiky = subjekty, které se podílí na procesu formování, provádění a kontrole HOPO decizní sféra – subjekt s politickým mandátem, tj. ten, kdo skutečně rozhoduje (vláda, parlament, centrální banka) vlivová sféra – subjekt, který se snaží ovlivnit subjekty decizní sféry (firmy, odbory, zájmové skupiny, lobbisté, svazy, komory atd.) nadnárodní organizace – subjekty, ovlivňující vnější podmínky HOPO rozhodování – integrační celky, mezinárodní organizace, nadnárodní firmy

Nástroje hospodářské politiky dle úrovně působení: makroekonomické, mikroekonomické dle charakteru vlivu: přímé, nepřímé dle oblasti působení: měnové, fiskální dle způsobu ovlivňování: globální selektivní dle působení na vztahy účastníků trhu: systémové (kvalitativní), běžné (kvantitativní)

Hospodářsko-politické koncepce Základní proudy v HOPO: liberalní vs. intervencionistický proud směry liberální HOPO: fyziokratismus (Quesnay, Turgot), klasický liberalismus (Smith, Say, Ricardo, Mill), neoliberalismus (Mises, Hayek, Friedman, Lucas, Eucken, Erhard, ...) směry intervencionistické HOPO: merkantilismus (Mun, Colbert, Montesqieu,...), keynesiánství (Keynes, Samuelson, ...), plánování (Lange)

Liberální HOPO a role státu stát má zajistit vnější a vnitřní bezpečnost dbát na dodržování (Smith), případně tvorbu (Eucken) stabilních (Lucas, Sargent) pravidel ostatní ponechat na tržních silách v praktické HOPO důraz na stabilitu cenové hladiny a měny (viz friedmanovský monetarismus) – vychází z MV=PY nízké daně motivují k ekonomické aktivitě (Laffer) nízký stupeň přerozdělování

Intervencionistická HOPO a role státu trh se vyčišťuje jen, má-li k tomu podmínky pokud ty nejsou, stát má intervenovat, tj.: stimulovat agregátní poptávku (Keynes) eliminovat hospodářský cyklus – např. progresivním zdaněním důraz na dosahování plné zaměstnanosti v praktické HOPO zvyšování G (důraz na fiskální politiku), snižování úrok.měr (měnová politika jako podpůrná) v nejtvrdší formě – centrální plánování

Hospodářská politika intervencionistická koncepce liberální koncepce směry praktické HOPO intervencionistický (keynesiánský) New Deal keynesiánská etapa indikativní plánováni v JPN skandinávský model, francouzský model atd. konzervativní (monetaristický) thatcherismus reaganomika sociálně tržní hospodářství Kohlova éra Klausovy transformační vlády

Hospodářsko-politické rozhodování Probíhá v několika fázích: kontrola předchozího cyklu řízení příprava rozhodnutí rozhodování provedení (zavedení) rozhodnutí Nositel HOPO potřebuje kvalitní a včasné informace – systém národních účtů (SNA – System of National Accounts)

SNA 4 účetní třídy: I. – účet výroby – sleduje tvorbu a užití HDP – výdajová a důchodová metoda zjištění HDP II. – účet spotřeby – sleduje národní disponibilní důchod a jeho užití III. – účet akumulace – sleduje hrubou tvorbu kapitálu (hrubé investice) a její financování (úspory) IV. – účet vnějšího světa – sleduje strukturu platební bilance, především BÚ a FÚ

Možnosti HOPO jsou dány uspořádáním společnosti, teoretickými znalostmi a praktickým uplatněním na celospolečenské a individuální úrovni despotická, anarchistická, demokratická společnost despotismus: teoretické znalosti jsou minimální jak na celospol. tak indiv. úrovni, praktické uplatnění neomezené na celospol. a minimální na indiv. úrovni anarchie: na celospol. úrovni neomezené teoretické možnosti ale minimální praktické, na indiv. úrovni teoretické i praktické možnosti neomezené demokracie: na obou úrovních teoretické i praktické možnosti středně velké (je třeba konsenzus)

Meze HOPO dány objektivně i subjektivně objektivní meze – souvisí s rozhodovacím procesem – vznikají časová zpoždění (poznávací, rozhodovací, realizační, účinnostní) subjektivní meze – vládní selhání – vláda sleduje primárně cíl být opakovaně zvolena – hospodářský a politický cyklus - sledování vlastních zájmů - vztah politiků k ekonomické teorii - nevyužití politického kapitálu