náboženství staré Číny a Japonska taoismus a konfucionismus
taoismus tao = cesta, harmonie, řád tao – te –t´ing – autor Lao C´ (přelom 7.-6. stol.) - posvátná kniha tao- cesta k harmonii, nesmrtelnosti, jí se má člověk ubírat, měla by vést k řádu, i fungování společnosti
vesmírné tao – nejvyšší princip symbol – jin – jang, uvažuje o tom, že svět je tvořen protikladnými vztahy, silami jeden protiklad přerůstá do druhého, v každé části je zárodek druhého
svět se vyvíjí, vzniká něco nového a k tomu vzniká protiklad protiklady tvoří jednotu
jin – princip pasivní, moment přijímající, ženský, tmavý a měkký, v přírodě představuje zemi a poddajnost jang – princip aktivní, prvek tvořivý, mužský, světlý a tvrdý, v přírodě je vyjádřen nebesy a silou
tao je věčné, bez původu, je původ i zánik všech věcí cílem člověka je, co nejvíce se přiblížit tau (věčnosti) např. pomocí cvičení (dýchací techniky, umění ložnice, alchymie)
představy o bozích – legenda o Žluté císaři (zbožťován) byl bůh ohně, bouře
3 typy bohů: nesmrtelní (nejvyšší) dokonalí svatí žijí mimo náš svět mají pomocníky (víly, duchy)
konfucionismus není náboženství v pravém slova smyslu zakladatel je Konfucius (6.-5. století) jádro tvoří především, otázky společenské praxe a etiky vycházel z uspořádání čínské společnosti (hiearchie)
každý člověk by měl znát přesně svoje místo, svoji roli na tomto světě, aby ukazoval lidem cestu k dosažení dokonalosti morálka odvozena od korektnosti důraz kladen na rituály
neřeší nadpřirozeno, posmrtný život, bohy hřích – nedodržení pravidel je často kritizován za svoji schopnost manipulovat až do 20. stol. výrazně určoval život rodinný, společenský a politický vliv i v Korei a Japonsku
Japonsko šintoismus – šintó = cesta japonská verze taoismu bohové = kami přírodní božstva Japonsko nemá svoje původní náboženství – synkretismus z ostatních náboženství