Vládní výdaje a zdanění Pavel Seknička

Obsah Úloha státu v ekonomice (ve společnosti), Funkce vlády (státu) Teorie veřejné volby, Veřejné finance, Státní rozpočet, Výdaje státního rozpočtu, Daně Daňová spravedlivost a efektivita daní

Liberální pojetí státu podle A. Smitha Úloha státu v ekonomice (ve společnosti) se soustřeďuje (v návaznosti na jeho doktríny o neviditelné ruce trhu a laissez-faire (hospodářský liberalismus) na: Zajištění obrany a bezpečnosti země (čistých veřejných statků), Zajištění zákonodárství, Zajištění minimální sociální „záchranné“ sítě. Moderní pojetí liberálního státu: Řešení tržních selhání, zejména externalit.

Liberální pojetí státu Robert Nozick napsal: „…, že minimální stát, omezený na základní funkce ochrany proti síle, krádežím, podvodům, vynucování smluv a podobně, má své opodstatnění, že jakýkoliv rozsáhlejší stát porušuje právo lidí nechat se nutit do určitých věcí, a je tedy neoprávněný, a že minimální stát je nejen podnětný, ale také správný. Za povšimnutí stojí zejména dva důsledky: jednak stát nesmí využívat svého donucovacího mechanismu k tomu, aby nutil některé občany pomáhat ostatním, a jednak nesmí zakazovat činnosti, které lidé dělají pro své vlastní dobro nebo ochranu.“ (Nozick, R.: Anarchie, stát a utopie. Praha, Academia, 2015, s. 11)

Funkce vlády (státu) Zvyšování ekonomické efektivity, Redukce ekonomické nerovnosti, Stabilizace ekonomiky makroekonomickou politikou, Zahraniční hospodářská politika.

Vláda často napravuje tržní selhání Narušení konkurenčního prostředí, Externality a veřejné statky, Nedokonalé, asymetrické informace, Morální hazard apod.

Teorie veřejné volby Vedle otázek souvisejících s problematikou fungování trhů se musíme zabývat i rolí vlády (státu) ve společnosti. Touto otázkou se zabývá teorie veřejné volby: J. A. Schumpeter : Kapitalismus, socialismus a demokracie. (1942) K. Arrow, který se zabýval problematikou společenské volby, A. Downs napsal studii An Economic Theory of Democracy (1957) J. Buchanan a G. Tullock – The Calculus of Consent (1959)

Veřejné finance Příjmy a výdaje státu, jeho územních celků, měst a obcí, případně dalších veřejných institucí jsou označovány jako veřejné finance. Veřejné finance jsou obsahem veřejných rozpočtů, tj. soustavy veřejných fondů, které hospodaří s nucenými odvody získanými od firem a domácností. Rozhodující část veřejných financí tvoří příjmy a výdaje procházející státním rozpočtem.

Státní rozpočet Státní rozpočet je finanční plán, který shrnuje předpokládané roční příjmy a a výdaje státu za určité, zpravidla roční období. Výdaje státního rozpočtu: Výdaje spojené s chodem státní správy, Se zajištěním bezpečnosti a obrany země, Přímé (transferové) platby, Výdaje na veřejně poskytované služby, Výdaje na podporu firem v podobě státních subvencí, Výdaje se splácením státního dluhu.

Funkce státního rozpočtu Alokační funkce - souvisí s financováním veřejných statků, s korekcí pozitivních i negativních externalit, Redistribuční funkce – spočívá v přerozdělování , tzv. primárních příjmů ekonomických subjektů – souvisí se společenskou solidaritou, Stabilizační funkce – souvisí s ovlivňováním agregátní poptávky, a to na základě expanzivního či restriktivního zaměření fiskální politiky.

Ekonomické aspekty zdanění Při zdanění vláda rozhoduje, jak z důvodu veřejného zájmu odebrat potřebné zdroje domácnostem a firmám v zemi. Peníze, které se na daních vyberou, jsou prostředkem, kterým se skutečné zdroje přesunují od soukromých statků ke statkům veřejným.

Zásady zdanění Princip prospěchu – podle kterého mají být různí lidé zdaněni úměrně prospěchu, který z vládních programů získávají. Princip platební schopnosti – podle kterého se výše daní, které lidé platí, má vztahovat k jejich příjmu a bohatství.

Daňová spravedlnost Horizontální spravedlnost, Vertikální spravedlnost. Horizontální spravedlnost je princip podle kterého by stejní lidé měli mít stejnou pozici. Vertikální spravedlnost znamená, že s lidmi v nerovných podmínkách by mělo být nakládáno nerovně a spravedlivě.

Druhy daní z příjmů Proporcionální, Progresivní, Degresivní. Daň nazýváme proporcionální, progresivní nebo degresivní podle toho zda lidem s vysokým příjmem odnímá stejnou část příjmu, větší část příjmu nebo menší část příjmu než jakou odnímá příjmově slabším.

Přímé a nepřímé daně Přímé daně jsou uloženy přímo jednotlivci nebo firmě, Nepřímé daně jsou uvaleny na statky a služby, na jednotlivce či firmy dopadají nepřímo.

Efektivnost daní Fiskální efektivnost daní je chápána jako schopnost schopnost zajistit požadované množství finančních zdrojů, Ekonomická efektivnost daní se vztahuje k celkovému vlivu na hospodářství a zahrnuje jak přímé, tak nepřímé důsledky. Lafferova křivka – sleduje souvislost mezi výší daňových příjmů státu a výší daňového zatížení firem a jednotlivců.

Daňové zásady A. Smitha Rovnost Určitost Pohodlnost Nízké náklady výběru