Rozhodování o kolektivních statcích – Ostrom Koncept multilevel governance Lenka Slavíková
Multilevel governance V realitě silných národních států a nadnárodních entit (EU) - víceúrovňová správa (multilevel governance) na místo prosté decentralizace. Zastánci tohoto modelu správy tvrdí (a prokazují), že roztříštěné pravomoci jsou pro správu statků efektivnější a flexibilnější, než koncentrace moci na jedné (centrální) úrovni. Dva typy víceúrovnňové správy (Hooghe, Marks, 2003): Typ I: federalismus = teritoriální vazby mezi federální vládou a samosprávnými národními/regionálními vládami, jurisdikce se územně neprolínají, rozhodují volení zástupci, vznik a zánik jednotek správy je nákladný a méně častý Typ II: flexibilnější systém vzájemně se prolínajících, na sobě nezávislých úrovní správy, které jsou organizovány podle účelu/problému (nikoliv území), občan si může vybrat příslušenství k různým správním jednotkám
Přírodní zdroje jako kolektivní statky Kolektivní statky (common-pool resources) = rivalitní, toky užitků dělitelné, vylučitelnost nákladná (např. les, jezero, pastvina) versus veřejné statky (tradiční pojetí přírodních zdrojů v ekonomii) Tragédie obecní pastviny: Stane-li se statek vzácným, je nutné dohodnout se na způsobu jeho alokace… … jinak nastává „tragédie“, která ústí k úplné vyčerpání statku T. Hardin (1968): Tragedy of Commons Režimy správy kolektivních statků jako klíčová proměnná pro jejich udržení. VYLUČITEL-NOST PŘI: Snadná dělitelnost Obtížná dělitelnost nízkých nákladech SOUKROMÉ KLUBOVÉ vysokých nákladech KOLEKTIVNÍ VEŘEJNÉ
Role institucí – výzkum Elinor Ostrom E. Ostrom = nositelka Nobelovy ceny za ekonomii (r. 2009) – americká profesorka přesah její práce do oblasti kolektivních statků – motivovala vědce zabývající se vazbami mezi ekosystémy a lidskou společností soustředit se na instituce, jako klíčový problém ochrany ŽP Degradaci životního prostředí působí „špatné“ instituce, které motivují lidi zdroje vyčerpávat nikoliv chránit (srovnej s pojetím neoklasické environmentální ekonomie – externality) ŘEŠENÍ PROBLÉMU: porozumět existujícím institucím – empirické zkoumání definovat a zavést udržitelné instituce Obecný závěr: „one size does not fit all“ = nelze jednoznačně upřednostnit vládní regulaci ŽP ani individuální vl. práva – nutné studovat situace reálného světa „Tvrdím, že místo jednoho řešení unifikovaného problému existuje mnoho řešení, jak se vypořádat s velkým množstvím různých problémů. Tvrdím rovněž, že navrhnout správné instituce je složitý, časově náročný a konfliktní proces, a nelze tudíž předpokládat, že optimální institucionální řešení může být snadno vyprojektováno a s nízkými náklady implementováno externími autoritami.“ (Ostrom, 2006)
Jaké instituce jsou udržitelné/robustní? ROBUSTNÍ instituce = takové, které zajišťují udržitelné čerpání zdroje (v realitě často historií prověřené, stabilní systémy) – pojem používán místo výrazu „efektivní“ Stát i trh selhávají. Stát je však tvůrcem a garantem práv (jeho role je významná, nezastupitelná). Volný přístup ke zdrojům (absence pravidel, nebo nemožnost jejich vymáhání ) způsobuje tragédii obecní pastviny. Komunitní režim správy jako robustní instituce pro určité typy kolektivních statků: Zdroj vlastní dohromady jasně ohraničená skupina uživatelů Toky užitků jsou soukromým vlastnictvím Pravidla užívaní (včetně kontroly a sankcí) si vytváří sami uživatelé = třetí cesta (ani privatizace ani zestátnění zdroje) – tento závěr podpořen řadou empirických pozorování historicky stabilních režimů správy po celém světě
Praktická doporučení pro hospodářskou politiku umožnit správu celého ekosystému (pravidlo souladu institucí s ekosystémem = FIT) (Young, 2002) zapojit obyvatele, kteří jsou v interakci s ekosystémy do rozhodování (prvek komunitního vl. přenesení části odpovědnosti na přímé uživatele zdroje) ponechat či navrátit přírodní zdroj do správy lokální komunity (decentralizace rozhodování) Je komunitní vlastnictví univerzálním řešením? … NE Podmínky: Přírodní zdroj menšího rozsahu, jehož kvalita je pro přežití komunity klíčová. Komunity se stabilní populací a vyvinutým systémem silných etických norem (co je správné chování v komunitě). Vždy je nutné studovat lokální podmínky (kombinaci vlastnických a uživatelských práv).
Robustní instituce na příkladu správy vod v EU Požadavky Rámcové směrnice o vodě: Vymezit hydrologické oblasti povodí jako hlavní jednotky správy (pravidlo FIT) Stanovit kompetentní orgány pro každou oblast povodí a zajistit jeho nezávislé rozhodování Zajistit účast veřejnosti na tvorbě plánů oblastí povodí Zajistit plnou návratnost nákladů vodohospodářských služeb (včetně vyčíslení environmentálních nákladů)
Dynamika tvorby bohatství Schopnost reagovat na změny KRITÉRIA Soukromé vl. Komunitní vl. Dynamika tvorby bohatství Dynamická tvorba bohatství, rychlý růst, efektivní alokace pomocí přesměrování zdroje k nejvyšší tržní nabídce. Nižší dynamika kvůli omezené převoditelnosti práv a kol.vyjednávání o změnách – čas na postupné přizpůsobení externím změnám. Distribuce bohatství Vytváří nerovnosti ve společnosti, počáteční distribuce práv ovlivňuje další možnosti jednotlivců. Nižší majetkové rozdíly zajišťují udržitelnost režimu a lepší vztahy v komunitě. Problém externalit Vyvolává externality a řeší je s velkými obtížemi. Ext. jsou automaticky řešeny v rámci komunity vlastníků. Schopnost reagovat na změny Dohoda ind.vlastníků v případě potřeby změny pravidel je problematická (vysoké transakční náklady, nízká důvěra aj.). Komunitní systém je schopen lépe reagovat na aktuální externí podněty a přiměřeně se adaptovat novým podmínkám. Problém souladu (FIT) V řadě případů není vhodné – dělí komplexní ekosystém na malé jednotky správy. Je vhodnější – hranice režimu správy spíše odpovídají přírodním hranicím ekosystému.
Literatura: ANDERSSON, K. and OSTROM, E. 2008. Analyzing Decentralized Natural Resource Governance from a Polycentric Perspective, Policy Sciences 41/1, 1-23 HOOGHE, L. and MARKS, G. 2003. Unraveling the Central State, but How? Types of Multi-Level Governance, The American Political Science Review 97/2, 233-243. JANSSEN, M., ANDERIES, J. AND OSTROM E. 2007. Robustness of socio-ecological systems to spatial and temporal variability. Society and Natural Resources 20: 307-322. JÍLKOVÁ, J.; SLAVÍKOVÁ, L. 2009. Ekonomie životního prostředí na rozcestí. Politická ekonomie, 2009, č. 5, s. 660-676. ISSN: 0032-3233. OSTROM, E. 1999. Revisiting the Commons. Local Lessons, Global Challenges. Science, roč. 284, 9. dubna 1999, s. 278 – 282. ISSN: 1870-4069. PAAVOLA, J. 2007. Institutions and Environmental Governance: A Reconceptualization, Ecological Economics 63, 93 – 103 YOUNG, O. R. 2002. The Institutional Dimensions of Environmental Change – Fit, Interplay and Scale. 1. vyd. Cambridge: The MIT Press, 2002. ISBN: 0-262-74024-9.9 YOUNG, O. R. 1994. International Governance: Protecting the Environment in Stateless Society. Cornell University Press, Ithaca, NY.
Děkuji za pozornost