Ukrajina po Euromajdanu Události 2014 - 2016

Události na Krymu 27. 2. 2014 neznámí ozbrojenci obsadili budovu Nejvyšší rady Krymu a Úřad vlády Autonomní republiky Krym, kde byla instalována ruská vlajka Téhož dne zvolen premiérem člen strany Ruská jednota Sergej Aksjonov Ministr vnitra Ukrajiny Arsen Avakov oznamuje, že ruské jednotky obsadily krymská letiště Poloostrov zaplnili tzv. zelení mužíčci v uniformách bez insignií a označení, kteří zablokovali ukrajinské vojenské jednotky V této činnosti neoznačeným vojákům pomáhala tzv. Sebeobrana Krymu tvořená proruskými aktivisty včetně bývalých příslušníků Berkutu

Události na Krymu Ruská vlajka na budově Nejvyšší rady Krymu, „zelený mužíček“

Události na Krymu Sergej Aksjonov – Goblin (1972)

Události na Krymu V březnu 2015 ruský prezident Vladimír Putin otevřeně přiznal, že před rokem vydal rozkaz zahájit akci na obsazení poloostrova Krym Do té doby ruská vláda razantně odmítala, že by neoznačení vojáci patřili k armádě Ruské federace V situaci, kdy Krym de facto obsadila ruská armáda, nezbylo Ukrajině nic jiného než kapitulovat a přenechat volné pole separatistům Separatisté se začali dopouštět násilného jednání především vůči krymskotatarskému obyvatelstvu, které s anexí nesouhlasilo Docházelo k zatýkání, únosům, mučení, ale i vraždám (např. Rešat Ametov)

Události na Krymu Rešat Ametov (1975 – 2014)

Události na Krymu 16. 3. 2014 proběhlo na Krymu referendum, jehož termín se dvakrát změnil (nejprve se mělo uskutečnit 25. 5., později 30. 4. 2014) Důvodem byl nejspíš negativní postoj Západu a Krymských Tatarů, kteří však tvoří menšinu obyvatelstva poloostrova Referendum bylo pořádáno v rozporu s ukrajinskými zákony Otázky v referendu byly formulovány tak, že nepočítaly s možností zachování dosavadního stavu (připojení k Rusku x rozšíření autonomie) Připojení Krymu k Ruské federaci podpořilo 97% hlasujících (83% účast, v Sevastopolu dokonce 89% účast)

Události na Krymu Referendum na Krymu 16. 3. 2014

Události na Krymu Ukrajinci a Krymští Tataři referendum bojkotovali, což jim v následujícím období přineslo řadu nepříjemností, proto raději někteří odešli Čelným představitelům Krymských Tatarů Mustafu Džemilevovi a Refatu Čubarovovi (poslanci ukr. parlamentu) byl znemožněn návrat na Krym Již 17. 3 . 2014 vydává Vladimír Putin dekret, kterým uznává Krym jako nezávislý stát Krymští politici požádali o přijetí poloostrova do Ruské federace, čemuž bylo vyhověno a prezident Putin podepsal příslušnou smlouvu (zákon) 18.3.2014 Získání Krymu však Rusku i samotnému poloostrovu přineslo řadu komplikací (dodávky vody a energie, infrastruktura, spojení s Ruskem)

Události na Krymu Podepsání smlouvy o připojení Krymu k Ruské federaci

Události na Krymu Státy, které neuznaly (zeleně) a uznaly (červeně) krymské referendum

Události na Krymu Státy, které uznaly referendum na Krymu

Události na Krymu Mustafa Džemilev (1943) a Refat Čubarov (1957)

Události na Krymu Reportážní videa http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10316155327-horizont-ct24/215411058050316/ http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/215411000100318/obsah/388465-rok-od-anexe-krymu http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10316155327-horizont-ct24/216411058120007/obsah/454577-krymsti-tatari-dva-roky-po-anexi-krymu

Nepokoje na východě Ukrajiny Koncem února 2014 se nepokoje přesunuly i na východ Ukrajiny Proruské akce (vyvěšování vlajek, střety s policií atd.) proběhly v několika velkých městech – Charkov, Doněck, Luhansk, ale i Oděsa Po konfliktu mezi proruskými a proukrajinskými demonstranty v Charkově 14. 3. 2014 dokonce zemřou dvě osoby Na začátku března 2014 žádá Vladimír Putin Radu federace o nasazení ruských vojáků na Ukrajině a ta to schvaluje Jih Ukrajiny se dokázal krymskému scénáři vyhnout – ani v Oděse, ani v Chersoně či Mykolajivu se separatistům nepodařilo uspět

Informační vakuum Prakticky okamžitě po obsazení Krymu zde bylo zastaveno vysílání ukrajinských médií Od 2. 3. 2014 zahájilo činnost občanské hnutí Informační prapor, které informovalo o situaci na Krymu a později i na východě Ukrajiny Hlavní postavou těchto aktivit (koordinátor) byl Dmytro Tymčuk, který využíval hlavně Facebook Dmytro Tymčuk vystudoval Fakultu žurnalistiky na Vysoké vojensko-politické škole ve Lvově a dnes je poslancem za stranu Lidová fronta Na konci března 2014 bylo z rozhodnutí soudu zastaveno vysílání čtyř ruských televizních kanálů na území Ukrajiny (propaganda)

Dmytro Tymčuk (1972)

Doněcká a Luhanská lidová republika Na začátku dubna 2014 přerostly v Doněcku demonstrace proruských separatistů v ozbrojené střety s policií (obsazování budov administrace) 7. 4. 2014 vyhlásili separatisté nezávislou Doněckou lidovou republiku Stejný scénář se opakoval i v Luhansku, kde vyhlásili nezávislou republiku na konci dubna 2014 (27. 4.) 11. 5. 2014 se na území obsazených separatisty konala referenda, která měla potvrdit (a potvrdila) vznik samostatných republik Podle separatistů byla volební účast v Doněcké oblasti 74,87% a pro samostatnost hlasovalo 89,07%, v Luhanské oblasti 75% účast, pro 96%

Území v Doněcké a Luhanské oblasti ovládané separatisty

Území ovládané separatisty

Vlajky obou republik

Vůdci republik Plotnickij (LLR) a Zacharčenko (DLR)

Nové Rusko 12. 5. 2014 potvrdily vlády DLR a LLR samostatnost svých států na základě výsledků referenda Mezi hlavní postavy DLR patří Alexandr Zacharčenko, Děnis Pušilin, Pavlo Gubarev a Alexandr Borodaj Mezi hlavní postavy (vůdce) LLR patří Igor Plotnickij, Valerij Bolotov, Alexej Karjakin a Gennadij Cypkalov 24. 5. 2014 podepsali Alexandr Borodaj a Alexej Karjakin dohodu o sloučení (spojení) DLR a LLR do federace Nové Rusko (Novorusko) Posléze se DLR a LLR několikrát rozdělovaly a opět spojovaly a na jejich území vnikaly další lidové republiky (Horlivka, Stachanov)

Novorusko

A. Zacharčenko (1972), D. Pušilin (1981)

I. Plotnickij (1964 ), V. Bolotov (1970)

Protiteroristická operace 13. 4. 2014 zahájila ukrajinská vláda protiteroristickou operaci a nasadila proti separatistům armádu (střídavé úspěchy) Separatisty podporovalo (stále podporuje) Rusko – část politických činitelů i vojenských velitelů obou republik pochází přímo z Ruska Přestože USA a EU proti Rusku vyhlásily ekonomické sankce, Moskvu to od podpory separatistů neodradilo (oficiálně ji nepřiznávají) Generální prokuratura Ukrajiny označila DLR a LLR za teroristické organizace Prezident Ukrajiny Porošenko vyzval OSN a USA, aby obě republiky byly prohlášeny za teroristické organizace (bez úspěchu)

Prezidentské volby 25. 5. 2014 se na většině ukrajinského území konaly mimořádné prezidentské volby Tyto volby se staly výchozím bodem konstituování nových orgánů státní moci po „revoluci důstojnosti“ (legitimizace moci) Volby proběhly transparentně a již v prvním kole zvítězil se ziskem 54,7% hlasů Petro Porošenko Následovali Julija Tymošenková (12,81%), Oleh Ljaško (8,32%) a Anatolij Hrycenko (5,48%), Vitalij Klyčko se rozhodl nekandidovat (primátor Kyjeva) Absolutní většina ukrajinských voličů ve všech regionech země hlasovala pro kandidáty usilující o unitární demokratickou Ukrajinu

Hlavní rivalové prezidentských voleb

Volební účast na prezidentských volbách

Výsledky prezidentských voleb

Lídři prezidentských voleb

Summit EU v Bruselu 27. 6. 2014 byla v Bruselu během summitu EU podepsána ekonomická část asociační dohody mezi EU a Ukrajinou (Porošenko) Politickou část asociační smlouvy podepsal už 21. 3. 2014 ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk Stvrzení ekonomické části umožní odstranění většiny dovozních cel mezi EU a Ukrajinou (80% pro Ukrajinu, 90% pro EU) Pro ostatní zboží bylo stanoveno přechodné období, které bude trvat od jednoho roku do sedmi let Postupně se budou sbližovat ukrajinské a unijní normy a zjednoduší se přístup ukrajinského zboží na evropský trh

Arsenij Jaceňuk a Herman Van Rompuy

Summit v Bruselu Předseda Evropské komise Barroso, Petro Porošenko a předseda Evropské rady Van Rompuy

Únos Savčenkové a sestřelení malajsijského letadla 17. 6. 2014 byla separatisty zajata Nadija Savčenková a předána Rusku, kde byla obviněna za spoluúčast na zabití dvou ruských novinářů Savčenková se stala určitým symbolem boje Ukrajiny proti proruskému separatismu na východě Ukrajiny (snaha o její propuštění – Rada Evropy) Od prezidenta Porošenka obdržela státní vyznamenání (Hrdina Ukrajiny) a v parlamentních volbách 2014 získala mandát za stranu Vlast 17. 7. 2014 sestřelili (s největší pravděpodobností) proruští separatisté v Doněcké oblasti Boeing 777 Malajsijských aerolinií (Amsterodam-Singapur) Tragédie si vyžádala celkem 298 obětí, převážně Holanďanů

Nadija Savčenková (1981) Navigátorka a operátorka bitevního vrtulníku Mi-24

Sestřelení malajsijského letadla Trosky Boeingu 777 (MH-17) a rakety typu Buk

Minská jednání a Protokol 26. 8. 2014 došlo k prvnímu jednání o regulaci krize na východě Ukrajiny v Minsku za přímé účasti prezidentů Ruska a Ukrajiny 5. 9. 2014 bylo v Minsku uzavřeno příměří (podepsán protokol) mezi kyjevskou vládou a proruskými separatisty pod záštitou OBSE Za Ukrajinu se jednání účastnil Leonid Kučma, za Rusko velvyslanec Michail Zubarov, za DLR A. Zacharčenko, za LLR I. Plotnickij Podle Minského protokolu měl být zajištěn úplný klid zbraní a měly být na obsazených územích provedeny místní volby podle ukrajinských zákonů Nic z toho však nebylo naplněno – útoky neustávaly a volby neproběhly jak měly

Minská jednání

Minské memorandum 19. 9. 2014 se představitelé OBSE, Ukrajiny a Ruska opět sešli v hlavním městě Běloruska, kde podepsali Memorandum o realizaci Protokolu Memorandum mj. stanovovalo linii oddělující ukrajinské a proruské síly podle stavu k 19. 9. 2014 Zároveň měla být stažena těžká technika a vytvořena nárazníková zóna široká 30 km Memorandum také předpokládalo monitorovací mise OBSE na Ukrajině a stažení všech cizích ozbrojených formací a vojenské techniky Žádné z těchto usnesení nebylo dodrženo

Předčasné volby do Nejvyšší rady 26. 10. 2014 se konaly předčasné parlamentní volby a znamenaly obrat na ukrajinské politické scéně Do Nejvyšší rady se dostalo nejvíce proevropských politiků v dějinách ukrajinské nezávislosti (absence Krymu, problematický Východ) Přes snahu změnit volební zákon, zůstal dosavadní volební systém Do Nejvyšší rady se dostalo šest politických stran (poměrná část): Lidová Fronta (22,14%), Blok Petra Porošenka (21,81%), Svépomoc (10,97%), Opoziční blok (9,43%), Radikální strana (7,44%), Vlast (5,68%) Nejvíce mandátů však získal Blok Petra Porošenka (132)

Předčasné volby do Nejvyšší rady Volební účast

Předčasné volby do Nejvyšší rady Lídři v jednotlivých oblastech

Předčasné volby do Nejvyšší rady Přehled výsledků voleb

Volby separatistů Týden po volbách do Nejvyšší rady Ukrajiny provedli 2. 11. své volby také separatisté Jejich uspořádání bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou i Minským protokolem, podle kterého se měly konat 7. 12. na základě zvláštního statutu některých okresů Doněcké a Luhanské oblasti Volby nebyly uznány mezinárodním společenstvím, pouze Rusko je opatrně akceptovalo Po těchto volbách začala Ukrajina vyjadřovat pochybnosti o účelnosti pokračování konzultací ve formátu OBSE-UA-RF Ukrajina se vyslovila pro návrat k jednáním ve formátu EU-USA-UA-RF

Volby separatistů

Situace v roce 2015 I když prezident Porošenko na začátku ledna vyhlásil již čtvrtou mobilizaci, iniciativa zůstala spíše na straně separatistů Bojovalo se o město Debalceve, byl zahájen útok na přístavní město Mariuopol, který byl odražen (snaha propojení s Krymem) 11. 2. 2015 se opět v Minsku sešli Putin s Porošenkem a lídry DLR a LLR za zprostředkování německé kancléřky a francouzského prezidenta O den později byla podepsána nová dohoda o příměří, která však v podstatě kopírovala dohody ze září 2014 I tentokrát nebyla dohoda zcela dodržována (např. dobytí Debalceva separatisty v únoru 2015)

Problematická současnost Novému ukrajinskému parlamentu se v prvním roce jeho činnosti příliš nedařilo prosadit principy ozdravění různých oblastí života společnosti Strany vládní koalice se zaměřily hlavně na položení základů boje proti korupci a na prosazení důsledné dekomunizace země (svátky, pomníky) Ukrajinská vláda poměrně nestabilní, což se projevilo v rámci krize v únoru 2016 (hlasování o nedůvěře vládě) Komunální volby v říjnu 2015 potvrdily vratkou politickou situaci na východě země (problém s hlasovacími lístky v Mariupolu a Krasnoarmijsku) Životní úroveň obyvatel se zhoršuje a konec konfliktu na východě Ukrajiny je v nedohlednu, byť se situace stabilizovala, Krym je ztracen

Komunální volby na Ukrajině 25. 10 .2015 Volební účast

Komunální volby na Ukrajině 25. 10 .2015 Lídři v jednotlivých oblastech