Teorie mezinárodních vztahů Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. www.romanmicka.net roman.tf@seznam.cz

Seminář Teorie mezinárodních vztahů (LS) Požadavky: Účast na semináři 80 % (8/10), přednes tematického referátu Obsahem kurzu jsou tato témata: - Stručné dějiny mezinárodních vztahů a jejich reflexe - Vznik, vývoj a krize vestfálského systému MV - Klasické teorie MV (realistická a liberálně-idealistické tradice)a jejich historické kořeny - Novější debaty a paradigmata v teorii MV (neorealismus a neoliberalismus, scientismus, kritické teorie, konstruktivismus) - Mezinárodní režimy a mezinárodní organizace, charakter, typologie, funkce, IGO, INGO, - Evropská integrace ve světle teorií MV, spory o charakter evropské integrace - Ekonomické otázky v MV, otázka míru a války, teorie spravedlivé války - MV a globalizace, otázka Global governance, světového státu apod. - Tzv. geopolitika, klasikové, současnost - Perspektivy vývoje MV, "scénáře budoucnosti"

Podobory politologie Na konferenci UNESCO v roce 1948 v Paříži byla politická věda rozdělena do čtyř základních kategorií: politická teorie a politické ideologie (dějiny politických teorií, politická filozofie, dějiny a analýza politických ideologií) politická systémová analýza (ústavní systém, formy vlády, funkce vlády, strany apod.) komparativní systémová analýza (srovnání politických systémů, klasifikace) mezinárodní vztahy (mezinárodní politika, mezinárodní právo, mezinárodní instituce)

„Dějiny MV“ Praotec reflexe MV Athéňan Thukydides (- 5. stol.) Dějiny peloponéské války je tak zakladatelem tzv. “realistické“ tradice reflexe MV – za rozhodující považuje mocenské a materiální aspekty politiky U kořenů tzv. “liberálně-idealistické“ tradice MV stojí stoikové, kteří vychází z jednoty lidstva, respektu k jedinci a z možnosti mírové spolupráce mezi lidmi a politickými útvary. Tuto myšlenku rozvíjí dále křesťanství a také je základem západního konceptu individuálních lidských práv. Éra římského impéria Éra křesťanského impéria Vznik vestfálského systému, „koncerty velmocí“ (dohody „nejvýznamnějších států“) sv. válka – rozbití mnohonárodních říší (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše) na základě principu práva národů na sebeurčení sv. válka – pokus o právní rámec MV (OSN), bipolarita, „globální vestfálský systém“ Pád komunistického impéria – unipolarita, multipolarita, kosmopolis, Global governance (???)

Globalizace a MV Globalizace je rychle rostoucí „časoprostorová komprese“ (time-space compression) „borderless world“ „světověk“ „exploze vzájemné celoplanetární závislosti“ „runaway world“ „permanentní výjimečný stav“

„Noví aktéři globalizace“ Země „BRICS“ Brazílie Rusko Indie Čína Jižní Afrika Tyto ekonomiky se v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu mají stát dominantními ekonomikami světa

Politické důsledky globalizace - Dochází k výraznému oslabování tradičních aktérů MV (států) - I když státy stále hrají svou významnou roli ve světovém dění, globalizace postupně rozdíl mezi vnitřním a zahraničním děním stírá, hranice států se stávají průchodnými, přičemž vzrůstá vliv nadnárodních útvarů, mezinárodních uskupení a organizací. Zatímco ve 20. století moc státu enormně vzrostla, nyní hrozí až jeho vymizení. Hovoří se o „postsuverénních státech“ – moc se „vsakuje dolů i vzlíná vzhůru“. (loajality spjaté s regionem, náboženskou nebo etnickou identitou, regionalizace, náboženský fundamentalismus). Na druhé straně růst významu mezinárodních organizací (OSN, NATO, EU, WB, IMF, WTO).

Politické důsledky globalizace Podle Anthony McGrewa (2004) existují tyto názorové proudy: Globalisté vycházejí stále ještě z první fáze debaty o globalizaci. Argumentují, že v globalizovaném světě, který je dominován nadnárodním kapitálem, jsou národní vlády stále více bezmocné a nedůležité. Zatímco jsou příliš malé, aby se dokázaly efektivně vypořádat s globálními výzvami, které ovlivňují jejich občany (např. globální oteplování nebo obchod s drogami), jsou příliš velké na to, aby se dokázaly vypořádat s místními problémy (například recyklování odpadků). Například ve Velké Británii, argumentuje McGrew, je tak moc britské vlády podemílána nadnárodní Evropskou unií na jedné straně, a zároveň rostoucí důležitostí institucí na sub-národní úrovni (například skotský parlament), jakož i institucemi, které s vládou soutěží o ekonomickou moc (nadnárodní korporace). Internacionalisté naopak tvrdí, že schopnost národních vlád regulovat životy svých občanů a řídit globální záležitosti nikdy nebyla tak velká jako nyní. Podle nich nenastává žádný konec národních států v procesu globalizace, ale naopak globalizace posiluje důležitost národních vlád při řízení lidských záležitostí. Transformacionalisté se vynořili v druhé fázi diskuse o globalizaci. Nesouhlasí ani s jednou z obou škol a tvrdí, že v globalizovaném světě musí národní vlády změnit svou roli a funkce. V důsledku toho se odehrává podstatná rekonfigurace moci, pravomocí, autority a legitimnosti národních států. Národní státy neztrácejí význam, jak tvrdí globalisté, ale zároveň jejich moc jednoduše neroste, jak tvrdí internacionalisté. Musí se přizpůsobit novému kontextu, v němž je jejich moc a suverenita sdílena s mnoha dalšími veřejnými i soukromými institucemi. To se projevuje na jedné úrovni například odevzdáváním některých pravomocí a částí suverenity na nadnárodní úroveň (například EU) a na jiné úrovni decentralizací.

Scénáře budoucnosti Barša, P.; Císař, O. Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů. 2008. Šest alternativních podob možného vývoje: (1) „Nástup nového středověku“ (rozpad státních suverenit a národních zájmů, střetávání zájmů a identit jiných skupin než států – ekonomických, sociálních, ideologických, náboženských, etnických, kulturních, tedy nestátních aktérů jak na lokální, národní tak mezinárodní úrovni) (2) Posilování multilateralismu (uplatnění mezinárodního práva) (3) „Vítězství amerického impéria“ („neokonzervativní vize“, Fukuyama) (4) Návrat multipolarity (velmocí – Rusko, Čína) (5) Ustavení celosvětové unie (založeném na konsensu minima hodnot, nezbytného užití násilí, rovnoměrné redistribuce zdrojů pro život). (6) Její proměna do světového státu

Návrhy témat referátů 1. DRULÁK, P. Teorie mezinárodních vztahů. Praha: Portál, 2002, kapitola 6 Povaha mezinárodního řádu, s. 146–159 a kapitola 7 Změna a čas mezinárodního řádu, s. 160–174.   2. Barša, P.; Císař, O. Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů. 2008, kapitola Postvestfáslká situace, zejména Scénáře budoucnosti, s. 519–530. 3. ZAKARIA, Fareed. Postamerický svět. Praha: Academia, 2010, doslov Pavla Barši, s. 225–244. 4. KAGAN, Robert. Labyrint síly a ráj slabosti. Amerika, Evropa a nový řád světa, Praha: LN, 2003, s. 19-45 a 109-129. 5. DRULÁK, P. Teorie mezinárodních vztahů. Praha: Portál, 2002, kapitola 9 Evropská integrace, s. 187–197. 6. Romancov, M.: Geopolitika. In: Ladislav Cabada, Michal Kubát a kol.: Úvod do studia politické vědy, Eurolex Bohemia, Praha 2002, ISBN 80-86432-41-6, str. 421 – 444. 7. FRIEDMAN, George, Příštích sto let. Předpověď pro jednadvacáté století, 2010, s. 15-30, 31-134. 8. MÍČKA Roman. Otázka „světové politické autority“ v širším kontextu katolického sociálního myšlení. Caritas et Veritas. 2016, č. 2, ISSN 1805-0948, s. XX–XX. 9. QUTB, Sajjid. Milníky na cestě. Praha: Academia, 2013, s. 188–196, 210-232. 10. PIPES, Daniel. Spiknutí. Názory a teorie. Praha: Themis, 2003. ISBN 80-7312-022-4, s. 11-52 a 160-225.