Jak citovat

K čemu jsou v odborném textu odkazy a citace Slouží jako základní prostředek „badatelské poctivosti“: jasně odlišují vědeckou práci autora od práce jiných badatelů dávají čtenáři možnost kriticky prozkoumat autorova východiska odkazují na základní i širší kontext a další zdroje k tématu, které si může čtenář nastudovat citujeme literaturu, archivní prameny a další relevantní zdroje, ze které čerpáme data či závěry

Co je relevantní zdroj Řádná odborná literatura, tj. odborné monografie, studie v oborových časopisech, vědecké katalogy apod., a to včetně online podob. Archivní prameny, dobová topografická literatura, plánové a obrazové konvoluty. Populárně naučné texty, není-li téma zpracováno jinde. Internetové zdroje citujeme jen zcela výjimečně, pokud nejsou data k dispozici jinde – jinak je používáme jen jako rozcestník k další literatuře! Klíčové je číst všechny zdroje kriticky, s vědomím toho kdy a kdo je napsal! (viz např. texty o baroku z konce 19. století nebo o avantgardě z 50. let 20. století).

Co je citace Citace v obecném významu má dvě části: 1) Informace převzatá ze zdroje a uvedená přímo v textu. Může mít v zásadě tři podoby – přímá citace, parafráze, odkaz. 2) Poznámka pod čarou jednoznačně uvádějící zdroj informace – její podobu určuje citační úzus nebo norma. Normu určují redakční pravidla. Klíčové je proto především umět odhadnout, co citovat a jakou formu (podrobnost) citace zvolit.

Přímá citace Doslovně převzatá pasáž textu. Autora citátu zpravidla vždy uvádíme přímo v textu. Používáme ji jen výjimečně, například v situacích: - kdy citujeme pramen (interpretace by jej mohla zkreslit); - kdy s citovaným textem polemizujeme nebo jej naopak používáme jako argument; - kdy je formulace samotná důležitá pro naše sdělení (například ukazuje typicky dobový pohled, je obzvláště přiléhavá nebo naopak výstřední…) - když chceme komplexněji a podrobněji představit přístup nějakého autora, nebo konkrétní publikace

Přímá citace Pregnantní charakteristiku role, kterou měla gotika v Santiniho architektuře přinesl naposledy Petr Macek v syntéze Barokní architektura v Čechách: „Santiniho projekty byly gotikou – zejména jejím pozdním nejdynamičtějším obdobím – nesporně inspirovány, ale ve výsledné podobě podstatně proměněny ryze dobovým myšlením. Příkladem pro výslednou syntézu přitom byla Santinimu nejen různorodá domácí tradice, ale i tvorba prvořadých evropských architektů v čele s Francescem Borrominim. Tím, že byla gotika v Santiniho díle přetavena ve zcela svébytné syntézy, ale paradoxně získala o to větší váhu. Středověké tvarosloví zde totiž nesloužilo jako vnějšková dekorace staveb, ale stalo se jádrem jednotlivých architektonických konceptů.“ (Macek 2015, s. 328)

Parafráze Převzatá celistvá teze převyprávěná vlastními slovy. Nedělá si nárok na celistvost, jde o naši interpretaci toho podstatného ze sdělení zdroje. Autora zdroje zpravidla uvádíme přímo v textu, není to ale nezbytně nutné. Součástí parafráze může být i krátká přímá citace vybraného pojmu nebo formulace, většinou v uvozovkách. Parafráze je vždy interpretací, je třeba dávat pozor na zkreslení zdrojového textu!

Parafráze Podle Petra Macka tvořila gotika jen jednu vrstvu Santiniho inspirací, rozhodující pro jeho styl nakonec bylo i ryze soudobé smýšlení. Gotika neměla u Santiniho podobu pouhé dekorace, ale stávala se podstatnou součástí architektonických konceptů, které tak měly ve výsledku povahu „svébytných syntéz“. (Macek 2015, s. 328)

Odkaz Pouhé nekomentované a neinterpretované uvedení zdroje, ze kterého informaci přebírám. Užívá se také k odkázání na související témata a zdroje, pro které v textu není prostor. Autor zdroje zpravidla v textu není uváděn. Odkazy neuvádíme u všeobecně známých konstatování (Santini je významný architekt, v baroku vzniklo hodně památek) a snadno dostupných informací (český Parlament má dvě komory)

Odkaz Vztah gotického a soudobého barokního stavitelství byl v poslední době předmětem diskuse badatelů.1 Zvláštní pozornost byla věnována klášteru v Kladrubech, který Santini postavil pro zdejší benediktiny po roce 1710 na místě staršího kostela.2 Vyzván k tomu byl opatem Finzguthem údajně na základě architektonické soutěže, které se zúčastnil i Kryštof Dientzenhofer.3 _________________ 1 Viz např. Macek 2015, s. 328. 2 Podrobně viz Horyna 1998, s. 256–258. 3 Tamtéž, s. 257. Ke srovnání tvorby K. Dientzenhofera a J. B. Santiniho viz např. Horyna – Vilímková 1989, s. 332–340.

Citační úzus/norma Závazně určuje formální podobu odkazu v poznámce pod čarou. Součástí normy je pořadí a typ uváděných informací (např. zda se uvádí vydavatel či ISBN), ale také typ písma nebo umístění teček a čárek! Norma může stanovovat také to, zda může být v poznámce jen odkaz na zdroj, nebo i výkladový text. Každé periodikum, kniha či instituce používají svou vlastní: než začnete cokoliv psát, ověřte si, jakou normu máte použít!

Citační úzus/norma Setkat s můžete se dvěma základními typy: Úplná citace uvádí kompletní odkaz na zdroj přímo v poznámce pod čarou: 1 Petr Macek, Kniha o Santinim, Praha 2015. Zkrácená citace uvádí v poznámce pouze šifru, plná citace je uvedena až v souhrnné bibliografii v závěru publikace V textu: 1 Macek 2015, s. 315. V bibliografii: Macek 2015: Petr Macek, Kniha o Santinim, Praha 2015.

Citační úzus/norma K dohledání bibliografických údajů lze použít online přístupné databáze, např.: Katalogy Národní knihovny: aleph.nkp.cz Bibliografická databáze Historického ústavu: biblio.hiu.cas.cz