Literatura na našem území od počátku do konce 14. století Charakteristika a důležité památky Literatura na našem území od počátku do konce 14. století

Obsah Staroslověnská literatura Latinská literatura Staročeská literatura

Staroslověnská literatura Nejstarší písemné památky na našem území vznikly za vlády velkomoravského knížete Rostislava (846-870), který do země pozval křesťanskou misii z Konstantinopole. Byzantský císař Michal III. i patriarcha Fótius mu vyhověli a v roce 863 poslali na Velkou Moravu dva věrozvěsty – soluňské bratry Konstantina (Cyrila) a Metoděje.

Konstantin a Metoděj Aby jim slovanské obyvatelstvo rozumělo, vytvořili z místního makedonského nářečí staroslověnštinu a vymysleli pro ni nové písmo – hlaholici. O jejich úspěchu svědčí i to, že na Svatoplukově dvoře přijal od Metoděje křest český kníže Bořivoj. Do staroslověnštiny přeložili Bibli. U papeže obhájili staroslověnštinu jako liturgický jazyk.

Staroslověnské památky Proglas je vůbec první původní literární památka, která vznikla na našem území. Autorství této veršované předmluvy k překladu čtyř evangelií je připisováno Konstantinovi. Vysvětluje se v ní důvod cyrilometodějské misie a obhajuje smysl šíření křesťanské víry ve srozumitelném jazyce. Staroslověnská duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny pochází z 10. stol. Zachovala se její počeštěná verze, která přežila vyhnání mnichů ze Sázavského kláštera (1097). Zpívala se nejen v kostele, ale také při významných příležitostech (korunovace).

Text písně Hospodine, pomiluj ny! *(smiluj se nad námi) Jezu Kriste, pomiluj ny! Ty spase všeho mira, *(spasiteli celého světa) spasiž ny i uslyšiš, *(spas a vyslyš nás) Hospodine, hlasy našě! Daj nám všěm, Hospodine žizň a mir v zemi! *(úrodu a pokoj) Krleš! Krleš! Krleš! *(Kyrie eleison = Pane, smiluj se)

Staroslověnské písemnictví v Čechách Centrem staroslověnského písemnictví v Čechách byl Sázavský klášter, který založil sv. Prokop společně s knížetem Oldřichem v roce 1032. Na jeho půdě vznikly staroslověnské legendy o českých světcích (sv. Václav, sv. Ludmila). Po církevním schizmatu donutil kníže Spytihněv II. mnichy k odchodu do Uher (1056-1062). Zpět je pozval Vratislav II, ale když byla staroslověnská liturgie zakázána, kníže Břetislav II. mnichy definitivně vyhnal (1097).

Latinská literatura v Čechách Česká knížata (Přemyslovci) upřednostnila latinskou bohoslužbu před staroslověnskou. Spolu s ní se na našem území rozvíjí i latinská literatura. Už v 10. stol. vznikají první legendy o českých světcích a od 12. stol. přibývají kroniky a další latinské texty.

Latinské památky Kristiánova legenda (Život a utrpení sv. Václava a báby jeho sv. Ludmily) - jejího autora neznáme, sporná je i doba vzniku (10. až 14. stol.). Bývá označována jako první česká kronika, protože obsahuje řadu příběhů, které se nevztahují k sv. Václavovi ani sv. Ludmile. Začíná působením sv. Cyrila a sv. Metoděje na Velké Moravě a končí smrtí sv. Václava. Kosmas: Kronika česká (Chronica Boëmorum) - autor díla Kosmas (†1125) byl děkanem svatovítské kapituly, Kosmova kronika začíná potopou světa, vypráví bájné příběhy o příchodu praotce Čecha, o Libuši a Přemyslovi, dívčí válce, lucké válce a dále zachycuje českou historii až do autorovy smrti.

Staročeská literatura Česky psaná literatura se začíná rozvíjet od 13. stol. a ve 14. stol. (především za vlády Karla IV.) je už velmi bohatá – duchovní i světská lyrika, rytířská epika, kroniky, legendy, satiry, žákovská poezie... Nadále pokračuje tvorba latinská. Většina staročeských skladeb byla veršovaná. Jejich autory neznáme a názvy děl byly doplněny později.

Jazyk a písmo Psaná čeština pronikala do literatury postupně. V latinských textech se objevují bohemismy (slova místního původu) a české glosy (dodatečné vpisky, většinou překlady jednotlivých výrazů). Nejstarší dochovaná česká věta byla na počátku 13. stol. připsána na zakládací listinu litoměřické kapituly z roku 1057. Pavel dal jest Ploskovicích zemu, Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svatému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučejú a Sedlatú.“ Je psána primitivním pravopisem, který byl brzy nahrazen pravopisem spřežkovým, protože primitivní pravopis neodpovídal zvláštnostem češtiny.

České památky Svatý Václave - nejstarší česká duchovní píseň pochází ze 13. stol. a měla původně pouze 3 sloky, ale protože byla velmi oblíbená, přibývaly další a další. Píseň se stala jakousi českou hymnou a zpívala se při všech slavnostních příležitostech. Svatý Václave Svatý Václave, vévodo české země, kněze náš, pros za ny Boha, svatého Ducha! Kyrieleison! *(Pane, smiluj se) Nebeskéť jest dvorstvo krásné, blaze tomu, ktož tam pojde: v život věčný, oheň jasný svatého Ducha! Kyrieleison! Pomoci tvé žádámy, smiluj se nad námi, utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave! Kyrieleison!

Alexandreida Šířila se v několika verzích už v době antiky. Vyprávěla o životě krále Alexandra Makedonského, který se stal ve středověku předobrazem ideálního rytíře. Česká Alexandreida vznikla na přelomu 13. a 14. stol. Z celého textu se dochovalo jen devět zlomků (přibližně třetina veršů). Neznámý autor zřejmě znal Alexandreidu francouzského básníka Gualtera Castellionského a stejnojmenné dílo, které sepsal Němec Ulrich von Etzenbach na objednávku Přemysla II. Otakara. Česká Alexandreida odkazuje na tohoto panovníka i na jeho syna Václava II., varuje však před rozpínavostí Němců.

Dalimilova kronika Je prvním česky psaným kronikářským dílem. Vznikla na počátku 14. stol. Tato veršovaná skladba byla Dalimilovi připsána omylem, proto se dlouho uvádělo, že autor je neznámý. Historik Tomáš Edel ale zjistil, že jím je zřejmě Jindřich z Varnsdorfu (1265-1346), komtur johanitského řádu v Žitavě. Kronika začíná babylonským zmatením jazyků a pokračuje vznikem češtiny, nejstaršími pověstmi (praotec Čech, Libuše, Přemysl Oráč, dívčí válka...) a historií Čech od vlády Bořivoje až do nástupu Jana Lucemburského. Mnohá líčení jsou tendenční a neodpovídají pravdě (např. známá část o setkání knížete Oldřicha s Boženou).

Legendy Legenda o sv. Prokopu Legenda o sv. Kateřině (umělecky jedna z nejkvalitnějších staročeských památek)

Vita Caroli vlastní životopis Karla IV. napsaný latinsky

Podkoní a žák česká báseň z konce 14. století,  autor neznámý; forma sporu, v němž se dvě znepřátelené strany dostávají do hádky o svou pravdu. Je typickým představitelem tzv. žákovské poezie. spor - metoda, s jejíž pomocí se ve středověkých školách vyučovala filozofie. Proti jednomu názoru stál názor opačný a student musel na základě logického postupu vyvodit a obhájit správný závěr. v písemnictví té doby se objevují úsměvné básně, které obtížné filozofické spory ironizují nebo parodují (např. Podkoní a žák) celkem 490 veršů (většinou osmislabičných) ve sdružených rýmech.

Mastičkář první doklad česky hraného divadla vznikl ve 14. století dochovala se jen část prodavač, který prodá třem Mariím masti, aby pomazaly Kristovo tělo fraška

Zdroje Sárközi, R.: Elektronická učebnice literatury Blažke, J. Kouzelné zrcadlo literatury (Od Gilgameše k Harlekýnovi), Velryba, Praha 2006.