Základy nauky o barvě Barva – vjem barvy chromatičnost – kolorita

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Světlo je elektromagnetické vlnění různých vlnových délek. Lidské oko vnímá pouze část tohoto spektra. Toto záření nazýváme viditelné. Sousední části.
Advertisements

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy Gymnázium Česká a Olympijských nadějí, České Budějovice, Česká 64 Název materiálu VY_32_INOVACE_FY_2E_PAV_01_Světlo.
ZÁKLADY POČÍTAČOVÉ GRAFIKY Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiáluVY_LENKA_KLOUCKOVA_GRAFIKA_ZAKLADY_GRAFIKY_RASTR_03 Název školyStřední škola.
VY_52_INOVACE_04_02_LEZB Zbyněk Lecián Výukový materiál Škola: Střední průmyslová škola elektrotechnická a informačních technologií Brno Autor: Zbyněk.
 Anotace: Materiál je určen pro žáky 9. ročníku. Žák navazuje na učivo probrané v 7. ročníku a učivo prohlubuje. Žák vysvětlí funkci čočky v lidském oku.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Linda Kapounová. Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného.
Název SŠ: SŠ-COPT Uherský Brod Autor: Mgr. Jordánová Marcela Název prezentace (DUMu): 17. Světlo Název sady: Fyzika pro 3. a 4. ročník středních škol –
Obchodní akademie, Střední odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Hradec Králové Autor:Bc. Martina Jeřábková Název materiálu:
Experimentální metody oboru – Pokročilá tenzometrie – Měření vnitřního pnutí Další využití tenzometrie Měření vnitřního pnutí © doc. Ing. Zdeněk Folta,
Význam diferenciálních rovnic převzato od Doc. Rapanta.
NÁZEV ŠKOLY: S0Š Net Office, spol. s r.o, Orlová Lutyně AUTOR: Ing. Oldřich Vavříček NÁZEV: Podpora výuky v technických oborech TEMA: Základy elektrotechniky.
1 Obhajoba diplomové práce Sluneční záření a atmosféra Autor: Tomáš Miléř Vedoucí: Doc. RNDr. Petr Sládek, CSc. Oponent: RNDr. Jan Hollan BRNO 2007Katedra.
Ivo Peterka FHS Barvy v počítači a HTML..
Autor: Mgr. Tomáš SládekGVH HořoviceVY_52_INOVACE_ZSV1_21 POZORNOST.
Disperze světla Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín Tematická oblast Fyzika Datum vytvoření Ročník4. ročník čtyřletého.
Funkce Lineární funkce a její vlastnosti 2. Funkce − definice Funkce je předpis, který každému číslu z definičního oboru, který je podmnožinou množiny.
1 MNOHONÁSOBNÉ ODRAZY 1. Činitel vazby  12 svíticí plochy 1 s osvětlovanou plochou 2 2. Činitel vlastní vazby  11 vnitřního povrchu duté plochy 3. Mnohonásobné.
Definice: Funkce f na množině D(f)  R je předpis, který každému číslu z množiny D(f) přiřazuje právě jedno reálné číslo. Jinak: Nechť A, B jsou neprázdné.
Funkce Konstantní a Lineární
Geometrická optika Mirek Kubera.
Optický kabel (fiber optic cable)
Optické klamy VY_32_INOVACE_57_Optické klamy Autor: Pavlína Čermáková
Rozklad světla optickým hranolem.
NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Hostouň, okres Domažlice,
Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR.
Odborný výcvik ve 3. tisíciletí
Lineární funkce - příklady
Téma: Světlo Vypracoval: Bohumil Baroch
Lineární rovnice a nerovnice I.
Název školy Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Nymburk, Soudní 20 IČO Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu.
Vznik a šíření elektromagnetické vlny
Souhrnné otázky, Světelné jevy
Barva světla, šíření světla a stín
8.1 Aritmetické vektory.
SVĚTELNÝ TOK VYZAŘOVANÝ SVÍTIDLEM
Základní jednorozměrné geometrické útvary
Ohyb světla na optické mřížce
Rovinné zrcadlo Název : VY_32_inovace_09 Fyzika - rovinné zrcadlo
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
Název školy: ZŠ Klášterec nad Ohří, Krátká 676 Autor: Mgr
Obchodní akademie, Střední odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Hradec Králové Autor: Mgr. Lubomíra Moravcová Název materiálu:
Funkce Funkce (píšeme f (x) ) je každé zobrazení množiny A do množiny R, kde A je libovolná podmnožina množiny R. Zobrazované množině A říkáme definiční.
Lidské oko Název : VY_32_inovace_17 Fyzika - lidské oko
TROJÚHELNÍK Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Lenka Pláničková. Dostupné z Metodického portálu ISSN: ,
Rovnice a graf přímé úměrnosti.
Název školy: Speciální základní škola, Louny,
Parametrická rovnice přímky
MATEMATIKA – GEOMETRIE 7
Aplikovaná optika I: příklady k procvičení celku Interference a difrakce Jana Jurmanová.
7. Druhy čar, měřítka zobrazení, písmo Technická dokumentace
UMĚLÉ OSVĚTLENÍ V INTERIÉRU.
Informatika – Grafika.
Lineární funkce a její vlastnosti 2
Měření elektrického odporu
Interference na tenké vrstvě
Odborný výcvik ve 3. tisíciletí
Dvourozměrné geometrické útvary
Trojúhelníky Názvosloví Obvod Rozdělení Obsah Výšky v trojúhelníku
Počítačová grafika.
Základní statistické pojmy
Způsoby uložení grafické informace
Světlo a jeho šíření VY_32_INOVACE_12_240
Světelné jevy -shrnutí
Paprsková optika hanah.
Výuka matematiky v 21. století na středních školách technického směru
TROJÚHELNÍK Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Lenka Pláničková. Dostupné z Metodického portálu ISSN: ,
Lineární funkce a její vlastnosti
SPEKTROSKOPIE Eva a Terka.
Grafy kvadratických funkcí
3 Elektromagnetické pole
Transkript prezentace:

Základy nauky o barvě Barva – vjem barvy chromatičnost – kolorita Barevný tón, sytost barvy Vliv barevných podnětů na člověka Kolorimetrické soustavy diagram chromatičnosti 5. Hodnocení věrnosti vjemu barev index podání barev 6. Princip míšení barev 7. Barevné filtry

chromatičnost světla - kolorita předmětů BARVA - VJEM BARVY Barva není vlastností předmětu Barva je vlastností zrakového počitku pojem psychosensorický Vjem barvy podmíněn : - vlastnostmi zraku, adaptací, únavou - stavem receptorů - rozložením jasů a kontrastů - psychickým stavem pozorovatele chromatičnost světla - kolorita předmětů pojmy psychofyzikální

Rozložení spektrální citlivosti čípků receptory červeně erytrolab – opsín L receptory zeleně chlorolab – opsínM receptory modři cyanolab – opsín S

Fotoreceptory čípky - velikost  cca 0,005 až 0,006 mm - počet 6,5 milionu (soustředění více ke středu sítnice) - 3 druhy podle zrakového pigmentu (čípkové opsíny) cyanolab (modrá) – opsín S chlorolab (zelená) – opsín M erytrolab (červená) – opsín L - umožňují barevné vidění tyčinky - velikost  cca 0,002 mm - počet 125 milionů (hustěji k okrajům sítnice) - vázány na fotopigment rodopsín (zrakový purpur)

VJEM BARVY - BAREVNÝ TÓN Monofrekvenční složky viditelného záření budí zcela určitý vjem spektrální barvy Kvalitativní odlišnost vjemu jednotlivých spektrálních barev = = barevný tón vyjadřuje se názvy např. fialová modrá zelená červená Nespektrální barvy, např. purpurové, se vyznačují též barevným tónem - tzv. nespektrálním

Rozklad bílého světla hranolem spektrum Bílá deska červená Bílé sluneční světlo oranžová žlutá stínítko zelená modrá Skleněný hranol modrofialová otvor fialová

Orientační oblasti spektrálních barev Rozmezí vlnových délek (nm) Barevný tón spektrální barvy 380 – 430 fialová 430 – 465 modrofialová 465 – 490 modrá 490 – 500 modrozelená 500 – 560 zelená 560 – 575 zelenožlutá 575 – 585 žlutá 585 – 620 oranžová 620 – 770 červená

PESTRÉ A NEPESTRÉ BARVY BARVY PESTRÉ – mají barevný tón - spektrální - purpurové - jejich odstíny BARVY NEPESTRÉ - nemají barevný tón rozdíl pouze v jasech bílá šedá černá

SYTOST BARVY spektrální barvy jsou syté (čisté) = podíl čisté spektrální (popříp. purpurové) barvy                 v dané barvě      na celkovém barevném vjemu spektrální barvy jsou syté (čisté)  sytost spektrální barvy = 1 a naopak  sytost nepestrých barev = 0 [bílá, šedá, černá]

Vliv teplých a studených barev Podle psychologického působení se barvy dělí na : - teplé (např. červená, oranžová, žlutá) - studené (např. modrá, zelená, fialová, moddrozelená). Vliv na Účinek barvy při E  2000 x teplé (např. oranžové) studené (např. modrozelené) fyzickou aktivitu tlumící (pasivní) povzbuzující (aktivní) jasově – optický světlý temný dojem vystupující odstupující teplý studený citový suchý vlažný (psychologický) zdůrazňující uklidňující aktivní (povzbuzující) pasivní (tlumící) dráždivý

CHARAKTERISTIKA BAREVNÉHO PODNĚTU

záření budicí barevný počitek BAREVNÝ PODNĚT záření budicí barevný počitek V praxi se využívá křivka poměrného spektrálního složení barevného podnětu e() Poměrná spektrální hustota zářivého toku e() – hodnoty vztaženy k maximu spektrálního průběhu Poměrná spektrální hustota zářivého toku 1. odraženého od povrchu s činitelem odrazu () e() = e() . () 2. prošlého materiálem s činitelem prostupu () e() = e() . ()

POPIS BAREV – KOLORIMETRICKÉ SOUSTAVY Barevný podnět charakterizují 3 údaje : 1. barevný tón 2. sytost barvy 3. intenzita (sv.tok nebo jas)  3 údaje plně popisují tři nezávislé složky určité trichromatické soustavy např. X Y Z Tříbarevný prostor : – základní barvy na osách – různé tóny: přímky procházející počátkem O – tok (jas)  (X+Y+Z) není určen velikostí vektorů F a F´ – podněty F a F´ mají stejný tón i sytost proto leží na stejné přímce jdoucí z bodu O

TRICHROMATICKÉ SOUSTAVY Barevný podnět charakterizují tři údaje : barevný tón + sytost barvy + intenzita (tok nebo jas) barva plně určena lineární kombinací (adiční směsí) tří měrných (základních) barevných podnětů (světel)  Měrné barevné podněty – lineárně nezávislé jinak libovolné např. v soustavě XYZ – měr. barev. podněty RGB – měr. barev. podněty UVW – měr. barev. podněty označení : Prostorové zobrazení není pro praxi vhodné. Pracuje-li se jen s tónem a sytostí barvy stačí rovinný diagram, obvykle průmět jednotkové roviny X+Y+Z = 1 do souřadnicové roviny x , y .

Kolorimetrické koeficienty soustavy XYZ Trichromatické soustavy kolorimetrická rovnice Zápis lineární kombinace tří měrných barevných podnětů např. v XYZ : v jasech L nebo v tocích F X Y Z – trichromatické složky = kolorimetrická množství měr. barev. podnětů, jejichž lineární kombinací lze popsat libovolný barevný podnět Kolorimetrické koeficienty soustavy XYZ v XYZ platí : - zeleně L = 683 · Y - modře - hnědě Obecně platí L  (součtu složek)

TRICHROMATICKÉ SOUŘADNICE souřadnice = podíl složky k součtu složek např. v soustavě XYZ x + y + z = 1 S ohledem na definici platí stačí proto pracovat jen se dvěma souřadnicemi normální trojúhelník barev CIE diagram chromatičnosti v pravoúhlých souřadnicích x , y

Diagram chromatičnosti v soustavě XYZ 1 křivka spektrálních barev (locus) 2 čára teplotních zářičů 3 přímka purpurů K K x

Čára teplotních zářičů v souřadnicích x, y s vyznačenými čarami konstantních teplot chromatičnosti (K)

ROVNOMĚRNÝ KOLORIMETRICKÝ PROSTOR UVW Vzdálenosti jsou úměrné rozdílu vjemu barev Definiční vztahy : U = 13 · W · (u – uo) uo , vo – souřadnice smluvního bílého světla V = 13 · W · (v – vo) Souřadnice u , v zkoumaného světla :

Diagram stejných barevných kontrastů v souřadnicích u , v v soustavě U V W

Diagram pro stanovení teploty chromatičnosnosti (Tc a Tn ) v Kelvinech s čarami konstantních teplot chromatičnosti v u

Jiné způsoby specifikace barev Pro reprodukce barev - vzorníky barev Příklad : Munsellův atlas k určení kolority předmětů v denním světle Tři údaje : 1. barevný tón (hue) – 5 základních barev 5 mezilehlých barev 2. světlost (value) – stupně 0 (černá) až 10 (bílá) s odpovídajícími činiteli difúzního odrazu 3. sytost (chroma) – počet barevných odstínů mezi barev. vzorkem a příslušnou nepestrou barvou Základní barvy : červená ( R- red) žlutá (Y – yellow) zelená (G – green) modrá (B – blue) purpurová (P – purple) Mezilehlé barvy: žlutočervená (YR), zelenožlutá (GY), modrozelená (BG), purpurově modrá (PB), červeno purpurová (RP) Mezi dvojice deseti vzorků je vloženo ještě deset odstínů očíslovaných 0 – 4; 6 – 10 . Číslo se dává před písmena. Číslo 5 má vždy základní či mezilehlá barva. Popis barvy: tón + světlost / sytostí Př. : sytá rumělka 5R 5/12; nesytá růžová 5R 8/4; černá N 1/0; bílá N 9/10

HODNOCENÍ VĚRNOSTI VJEMU BAREV PŘEDMĚTŮ

VJEM BAREV PŘEDMĚTŮ Ra = 100 - věrný vjem barev Vjem barvy ovlivňuje : 1. spektrální složení záření zdroje světla 2. vlastnosti povrchu předmětu r (t) 3. citlivost zraku k záření různých l 4. adaptace zraku 5. dlouhodobý zvyk – vžitá představa Normální (věrný) vjem barev je ve světle Slunce (tj. teplotního zdroje)  tudíž i ve světle žárovek Ve světle výbojových zdrojů je vjem barev zkreslen INDEX PODÁNÍ BAREV Ra Hodnocení věrnosti vjemu barev : obecně číslo od 0 do 100 Ra = 100 - věrný vjem barev Ra = 0 - barvy se nerozlišují

Speciální index podání barev Ri Zkoumá se rozdíl vjemu barev 8 (14) vzorků ve světle a) zkoušeného zdroje b) smluvního zdroje Ri = 100 – 4,6 · Ei DEi = vzdálenost bodů v diagramu u,v Vzdálenosti v diagramu u,v jsou úměrné rozdílu vjemu barev

Výpočet vzdálenosti DEi bodů v diagramu u , v Obecně v soustavě UVW : a) přesnější výpočet z trichromatických složek Index : o - bod při osvětlení smluvním zdrojem k - bod při osvětlení zkoušeným zdrojem i - číslo vzorku (obvykle 1 až 8) b) méně přesný výpočet z trichromatických souřadnic uo , vo – souřadnice smluvního bílého světla uk , vk – souřadnice světla zkoušeného zdroje

Všeobecný index podání barev Ra Ra = 100 věrný vjem barev Ra  90 kvalitní vjem Ra  80 obvykle se požaduje v pracovních prostorech

ZÁKLADY MÍŠENÍ BAREV

Základy aditivního míšení barev Míšení tří základních barev Příklady dvojic doplňkových barev

MÍŠENÍ BAREV X1 + Y1 + Z1 = σ1 X2 + Y2 + Z2 = σ2 Xv + Yv + Zv = σv Úkol : určit souřadnice xv , yv výsledného barevného podnětu (3) vzniklého míšením podnětu (1) a (2) (1) (2) (3) Označit : X1 + Y1 + Z1 = σ1 X2 + Y2 + Z2 = σ2 Xv + Yv + Zv = σv

Zobrazení míšení barev v diagramu chromatičnosti Mísí se barevné podněty Výsledný barevný podnět Fv leží na přímce spojující body F1 a F2 . Vzdálenost bodu Fv od bodu F1 = a

Zobrazení míšení barev v diagramu chromatičnosti Označme : d = a + b Po dosazení vychází pro vzdálenost a vztah Obdobně pro vzdálenost b : 1  L1 a obdobně 2  L2 

BAREVNÉ FILTRY

BAREVNÉ FILTRY Z Z Z Z + Č Z M + Z

ZÁKLADNÍ KOMBINACE FILTRŮ

SLOŽENÍ BAREVNÉHO FILMU PRINCIP BAREVNÉHO FILMU

PŘÍKLAD

PŘÍKLAD

DĚKUJI VÁM ZA POZORNOST