Mezi revolucí 1848 a první světovou válkou 8. ročník

Mezi revolucí 1848 a první světovou válkou Společnost Emancipace žen ve 2. polovině 19. století sílily hlasy po emancipaci – zrovnoprávnění žen cílem těchto snah: umožnit ženám vzdělávání na stejné úrovni jako mužům, aby se mohly uplatnit na trhu práce

Nutnost emancipace v 19. stol. přibývalo rodin patřících do střední měšťanské vrstvy tyto rodiny nebyly chudé, ale byly odkázané na mužův příjem příjem stačil na pokrytí běžných potřeb a na nevelké úspory, ale často nestačil na věno dcer přibývalo neprovdaných dívek bez patřičného vzdělání

mohly se živit jako služky, posluhovačky v lepším případě jako vychovatelky a soukromé učitelky většinou byly trpěny jako přítěž v rodinách svých příbuzných muži z měšťanských vrstev se ženili ve vyšším věku, brávali si mladé dívky ženy brzy ovdověly a zůstaly s dětmi bez prostředků

proto sílily hlasy po emancipaci žen hodně tomu napomohly i války – v USA válka Severu proti Jihu (60. léta 19. stol.) a v Evropě 1. světová válka (1914 -1918) Emancipace ve světě začala v USA od počátků kolonizace měly ženy rovnoprávnější postavení než v Evropě (bylo jich zpočátku málo)

k emancipaci přispěl také boj za zrušení otroctví a zrovnoprávnění černochů dále občanská válka Severu proti Jihu – ženy musely muže zastoupit na úřadech, v obchodech, v továrnách a nemocnicích mnoho mužů se z války nevrátilo nebo byli mrzáky; ženy se musely postarat o sebe a o rodinu některé ženy pokračovaly v práci dobrovolně, chtěly být nezávislé a svobodné

válka ukázala, jak je pro ženy důležité vzdělání začaly sílit i hlasy po volebním právu pro ženy v USA ho získaly po 1. světové válce v roce 1919 ve V. Británii až v roce 1928 v USA první ženy absolvovaly univerzitu ve 40. letech 19. stol.; v Evropě o 20 let později (univerzita ve švýcarském Curychu)

Emancipace v českých zemích snahy o emancipaci měly stejný důvod jako jinde ve světě v roce 1862 byla v Praze založena Vyšší dívčí škola pro dívky z měšťanských vrstev – učily se i všeobecně vzdělávací předměty pro dívky z chudých rodin byla otevřena v roce 1865 Průmyslová škola – zde se učily i technickým předmětům

v roce 1890 bylo otevřeno první dívčí gymnázium – dívky zde mohly získat maturitu (předpoklad pro studium na vysoké škole) od roku 1900 mohly ženy studovat medicínu na pražské univerzitě; další obory o něco později ve stejné době ženy bojovaly i o volební právo v roce 1906 získali všeobecné volební právo muži; ženy mohly být pouze zvoleny

v roce 1912 byla zvolena první česká poslankyně Božena Viková-Kunětická volební právo a zrovnoprávnění s muži získaly ženy až po vyhlášení Československé republiky v roce 1918

Technický a vědecký pokrok ve 2. polovině 19. stol. vznikla celá řada převratných vynálezů, zdokonalené je používáme dodnes. Doprava v 80. letech 19. stol. byl vynalezen spalovací motor – využíval jako palivo benzín nebo naftu; umožnil vznik automobilu

v 90. letech 19. stol. vznikl spojením spalovacího motoru s bicyklem motocykl začaly se objevovat řiditelné vzducholodě a kolem roku 1900 první letadla kolem roku 1910 bylo sestrojeno letadlo poháněné vrtulí, uletělo přes 100 km letadla měla dvě i tři patra křídel (dvouplošníky, trojplošníky)

ve 2. polovině 19. stol. lidé sestrojili první ponorky Elektrická energie lidé se ji naučili vyrábět a používat ve 2. polovině 19. stol. elektřinu vyráběly parní nebo vodní turbíny v 80. letech 19. stol. vznikly elektromotory – poháněly tramvaje nebo stroje v továrnách elektřina se začala využívat k osvětlování domácností a veřejných prostranství

poháněla nové domácí spotřebiče – pračky, ždímačky, vysavače, šicí stroje, ledničky, sporáky Komunikace znalost elektrické energie a vynález mikrofonu umožnily v 70. letech 19. stol. konstrukci telefonu – volalo se přes ústřednu na poště na principu telefonu fungovaly přenosy divadelních představení nebo koncertů

Zaznamenávání obrazu a zvuku koncem 70. let 19. stol. byl vynalezen fonograf – předchůdce gramofonu; zaznamenával a přehrával zvuky fotografie byla vynalezena ve 20. letech 19. stol. vyvolávání snímků bylo drahé a zdlouhavé, proto byl v 80. letech 19. stol. vynalezen film v téže době byla vynalezena filmová kamera

první filmové promítání proběhlo roku 1895 v Paříži; filmy byly němé Další objevy a vynálezy našly uplatnění v lékařství: narkotické účinky některých plynů – umožnily operace v celkové narkóze objev rentgenových paprsků – usnadnil diagnózu nemocí a úrazů obor mikrobiologie – pomáhal odhalovat původce řady chorob, umožnil jim předcházet a snáze je léčit

kolem roku 1900 začaly vznikat první umělé hmoty

Politické směry Nacionalismus politický směr; rozvinul se v 19. století; je založen na pojmu národ; staví na vědomí příslušnosti k jednomu národu mezi nejčastější charakteristiky národa patří: společný jazyk, kultura, dějiny a území, které jeho příslušníci obývají, někdy také náboženství

nacionalisté v krajních polohách upřednostňují zájmy svého národa před celkovým rozvojem širšího společenství států nacionalismus napomáhal k soutěživosti mezi národy, vedoucí k rychlému zvýšení civilizační a kulturní úrovně nacionalismus se šířil v souvislosti s formováním národního uvědomění a snahami o národní nezávislost u nesamostatných etnik (Češi, Poláci, Italové, Němci a jiné evropské národy)

u již existujících národů, obývajících autonomní území (Francouzi, Britové, Američané) posiloval vnitřní politické a ekonomické úsilí v zájmu hospodářsky předstihnout ostatní soupeřící státy Liberalismus politický směr; vznikl v 19. století v Anglii; má kořeny v osvícenství základní hodnotou liberalismu je svoboda

usiluje o maximální svobodu osobní, ekonomickou, náboženskou a politickou také o toleranci; omezení vlivu státní moci; státních zásahů do hospodářství; posílení role jednotlivce a uznání soukromého vlastnictví stát považuje za nutný k ochraně svobody

Socialismus politický směr; klade hlavní důraz na solidaritu prosazuje, aby ekonomika a další odvětví společnosti byly do značné míry centrálně řízeny odmítá soukromé vlastnictví; výrobní prostředky patří všem obhajuje sociálně-spravedlivou rovnostářskou společnost upřednostňuje práva a zájmy kolektivu (většiny) před individuálními

Imperialismus a kolonialismus snaha politicky, hospodářsky a kulturně ovládnout cizí území nebo národ Kolonialismus systém ovládání a hospodářského využívání málo rozvinutých zemí

snaha některých mocností (V snaha některých mocností (V. Británie, Francie, Nizozemsko, Dánsko, Portugalsko) vytvářet obrovské říše (impéria) skládající se z kolonií (většinou v Africe, Asii a Oceánii) nebyly tu vyspělé státy; využívaly svou technickou a vědeckou převahu z kolonií se dovážela řada levných surovin a vyvážely se do nich průmyslové výrobky

stát vlastnící kolonie měl suroviny, odbytiště výrobků a pracovní místa pro své obyvatele problém nastal v 2. pol. 19. stol. se vznikem Německa a Itálie, se vzestupem Ruska, USA a Japonska všichni chtěli získat také kolonie jediná možnost získání byla na úkor stávajících koloniálních mocností

Sjednocení Německa po revoluci 1848 zůstal zachován Německý spolek v čele s Rakouskem to se nelíbilo Prusku – mělo silnou dobře vyzbrojenou a vycvičenou armádu na začátku 60. let stanul v čele Pruska král a pozdější císař Vilém I. a ministerský předseda a kancléř Otto von Bismarck

oba chtěli sjednotit Německo, hledali vhodnou záminku k válce v roce 1864 Rakousko a Prusko vybojovaly na Dánsku Šlesvicko a Holštýnsko (území na severu Německa); nemohly se shodnout na jejich správě Prusko sporu využilo a v roce 1866 zaútočilo na Rakousko vpádem do Čech na stranu Pruska se přidali Italové a zaútočili na Rakousko z jihu

v bitvě u Hradce Králové porazila pruská armáda rakouskou Rakousko bylo donuceno vystoupit z Německého spolku a Italům muselo postoupit svoje državy v severní Itálii místo Německého spolku vznikl Severoněmecký spolek; nebyly do něho začleněny rakouské země; v čele stálo Prusko

Německo stále ještě nebylo sjednoceno; některým německým panovníkům se nelíbil vzrůst moci Pruska kancléř Bismarck je obratnou politikou zatáhl v roce 1870 do války s Francií trvala několik týdnů, Německo v ní zvítězilo v lednu 1871 bylo ve Versailles vyhlášeno sjednocené Německé císařství v čele s pruským králem, nyní císařem Vilémem I., hlavním městem se stal Berlín

Francie musela Německu odstoupit území Alsaska a Lotrinska a zaplatit obrovské reparace; Německo je použilo na rozvoj průmyslu snažilo se rovněž získat kolonie v jižní Africe a Tichomoří; dále vliv v osmanské říši a v Číně; naráželo na zájmy V. Británie velký vliv v Německu měla armáda po sjednocení Německa sílilo napětí v Evropě

Sjednocení Itálie po neúspěšné revoluci 1848 zůstala Itálie rozdrobena sever Itálie pod nadvládou Habsburků; jih pod nadvládou španělských Bourbonů; ve střední Itálii se rozkládal papežský stát; jediným samostatným státem Sardinské království

Sardinie získala proti Habsburkům silného spojence Francii; ta si slibovala územní zisky a větší vliv v Evropě v roce 1859 došlo k rakousko-sardinské válce; Rakušané byli v bitvách u Magenty a Solferina poraženi Francie uzavřela s Rakouskem v roce 1860 mír; na úkor Rakouska připadlo Francii Savojsko a Nice; Sardinie získala Lombardii (podstatnou část severní Itálie)

v roce 1860 uskutečnil bývalý námořník Giuseppe Garibaldi s tisícem dobrovolníků tažení z Janova na Sicílii s cílem dobýt ji pro sardinského krále ze Sicílie pokračoval do jižní Itálie a k Neapoli; přidávaly se k němu stovky povstalců podařilo se mu bourbonskou armádu porazit; získané území předal sardinskému králi

v roce 1861 bylo vyhlášeno Italské království; sardinský král se stal prvním italským králem jako Viktor Emanuel I. k získání Benátska využil roku 1866 prusko-rakouské války; přidal se na stranu Pruska; za pomoc Itálie získala Benátsko chyběl již jen papežský stát; byl pod ochranou Francie

po porážce Francie v prusko-francouzské válce roku 1870 zaútočil Viktor Emanuel na papežský stát a obsadil ho Itálie byla sjednocena; v lednu 1871 se hlavním městem stal Řím; papeži zůstal Vatikán sjednocená Itálie nebyla hospodářsky silným státem; sever Itálie průmyslově vyspělý; jih Itálie chudý, zaostalý, převážně zemědělský Itálie se nestala velmocí

Velká Británie v letech 1837 – 1901 vládla královna Viktorie; toto období označováno jako „viktoriánské“ V. Británie byla konstituční monarchií; o úspěch ve volbách usilovaly 2 politické strany – konzervativní a liberální volební právo: zpočátku omezeno vysokým majetkovým cenzem; ke konci století ho měli všichni muži; výjimkou byli sloužící a děti žijící s rodiči

v roce 1891 byla zavedena povinná školní docházka díky obchodu s koloniemi rychlý rozvoj průmyslu; nutnost řešit pracovní a životní podmínky dělníků; vydávány zákony ve prospěch dělníků – např. zkrácení prac. doby na 56 hodin týdně zahraniční politika: tradičně nepříliš dobré vztahy s Francií

ruské zájmy na Balkáně ohrožovaly zájmy V ruské zájmy na Balkáně ohrožovaly zájmy V. Británie ve východním Středomoří a obchodní cesty z V. Británie do Indie – Británie bojovala v rusko- tureckých konfliktech po boku osmanské říše novým nepřítelem Německo – chtělo získat kolonie v Africe, vliv v osmanské říši

V. Británie v koloniích „staré“ kolonie vznikly do konce 18. stol.; velkou část obyvatelstva tvořili Evropané; patřily sem např. Kanada, Austrálie, Nový Zéland měly vlastní samosprávu, samostatnější postavení nazývaly se dominium

„nové“ kolonie patřila sem území v Africe a v Asii; Evropané v nich tvořili menšinu; správu si ponechávala britská vláda nejvýznamnější kolonií byla Indie; roku 1876 povýšena na císařství

Francie od roku 1848 v ní vládl Napoleon III.; nejprve jako prezident, od roku 1852 jako císař zapojil se do krymské války (1853 – 1856); spolu s V. Británií pomohl osmanské říši porazit Rusko roku 1859 pomohl v rakousko-sardinské válce Sardinii získat severní Itálii; Francie získala Savojsko a Nice

roku 1870 byla Francie zapletena do francouzsko- pruské války; odešla poražena důsledky: Francie musela zaplatit obrovské reparace ztratila území Alsaska a Lotrinska Napoleon III. byl zajat jeho zajetí využili republikáni a provedli v roce 1871 po krátké občanské válce převrat Francie se stala republikou

po několika letech se situace uklidnila Francie pokračovala v koloniální politice – rozšiřovala svoje území v Africe zůstaly napjaté vztahy s Německem; spojila se proti němu s Ruskem a V. Británií