Název školy Základní škola a Mateřská škola Tatenice Číslo projektu CZ. 1.07 Název šablony klíčové aktivity Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti ICT Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací období 3. Předmět Český jazyk Téma hodiny Antická řecká literatura – drama Označení OP VK (III/2) – Čj/7 – 9 Vyučující Mgr. Michal Oblouk

ŘECKO – DOBA KLASICKÁ A HELÉNISTICKÁ ANTICKÁ LITERATURA ŘECKO – DOBA KLASICKÁ A HELÉNISTICKÁ

DOBA KLASICKÁ (ATTICKÁ) 5. – 4. stol. př. n. l. (323 př. n. l. – úmrtí Alexandra Makedonského) rozkvět dramatu v Athénách – z řeckých her na oslavu boha Dionýsa provozovalo se v amfiteátrech tragédie – náměty z bájí a hrdinských pověstí, konflikt člověka s bohy nebo se společností komedie – vznikla z veselých, satirických písní zpívaných na Dionýsových slavnostech vyčlenily se základní typy řecké prózy: historická próza - tematicky o založení měst, rodokmenech atp. rétorická próza - rétorika byla zcela doménou Athén, kde se rozvinula a stala velmi populární, lze ji rozdělit na politickou, soudní a slavnostní filosofická próza - celá řecká filosofie stojí na teologicko - přírodopisných úvahách poezie zůstávala v tomto období spíše v pozadí anebo byla součástí dramatu, epika procházela velmi malým rozvojem, lyrická poezie také ztratila na významu, ale přece jen se dále vyvíjela a udržela si stálou popularitu

AISCHYLOS (525 – 456) byl synem bohatého statkáře zakladatel řeckého dramatu (antické tragédie) byl synem bohatého statkáře původním povoláním voják bojoval v řecko - perských válkách, účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny vynikající pozorovatel soudobé společnosti, stoupenec demokracie podle legendy mu orel, který považoval jeho holou lebku za želvu, svrhl na hlavu kámen zavedl druhého herce (umožnil dialog a dramatickou akci) základní myšlenkou jeho her je ctění mravního řádu, náměty jeho her mytologické, občas historické, jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci napsal asi 90 her, dochovalo se pouze sedm tragédií

AISCHYLOVY TRAGÉDIE Upoutaný Prométheus - Titán Prométheus dal i přes Diův zákaz lidem oheň a umožnil jim tak pokrok, za to byl připoután ke Skythské skále, a když nechtěl prozradit, jak je možné zahubit Dia, byl svržen do nitra země Peršané - o vítězství Řeků v bitvě u Salamíny, podle Aischyla je perská porážka trestem za Xerxovu zpupnost Sedm proti Thébám - o výpravě Oidipova syna Polyneika proti Thébám, aby svého bratra zbavil vlády; příběh končí smrtí obou bratrů, jejich sestra Antigona se nakonec i přes zákaz svého strýce, vládce Théb, rozhodne pohřbít Polyneika, vnitřní konflikt pokory k tradicím a bohům a poslušnosti k vládci města nakonec vyústí ve smrt Antigony, manželky vládce Théb i jeho syna Prosebnice - příběh 50 dcer Danaových, které prchají z Egypta, aby se nemusely provdat za své bratrance, dostávají se do Argu, kde se král rozhoduje, zda je přijme a vyvolá tak válku s Egyptem, nebo je odmítne a vyvolá tak hněv boha pohostinství Dia, nakonec dívky přijme, ale když za několik dní dorazí i rozzuřených 50 ženichů, dohodne mezi nimi svatbu, nicméně zapřisáhlé nevěsty slíbí svému otci, že všechny zabijí své manžely o svatební noci, 49 z nich svůj slib splní, jen jedna z Danaových dcer se do svého chotě zamiluje a nechá ho naživu ORESTEIA - jediná úplně dochovaná antická trilogie (Agamemnon, Choéfory, Eumenidy), dílo pochází z roku 458 př. n. l., děj začíná tím, že král Agamemnón obětuje svoji dceru, aby mohl odjet válčit a po návratu domů z trójské války je zabit svojí ženou Klytaimnéstrou a jejím milencem Aigisthem, jeho syn Orestés ho na radu bohů pomstí (zabije vraha i svou matku), ale stane se horším vrahem než jeho matka, pronásledují ho božské Lítice, z čehož zešílí, a hledá pomoc u bohyně Athény, která předsedá soudu a nakonec Lítice usmíří, Orestovi je odpuštěno

SOFOKLÉS (496 – 406) pocházel ze vznešené a zámožné rodiny - athénský dramatik, kněz a politik pocházel ze vznešené a zámožné rodiny zastával vysoké úřady - byl pokladníkem athénského námořního spolku, spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén stoupenec vlády aristokracie napsal 123 dramat, dochovalo se sedm tragédií zavedl třetího herce zavedl princip deus ex machina (bůh ze stroje) – spuštěn na scénu, aby vyřešil konflikt jeho hrdinové nad sebou uznávají svrchovanou božskou vůli, jsou obdařeni ideálními vlastnostmi

SOFOKLOVY TRAGÉDIE ANTIGONA – obraz bojů o trůn po Oidipově pádu, nový thébský král Kreón nechal Eteokla pohřbít jako obránce vlasti, Polyneikovo tělo zakázal coby tělo zrádce pohřbít, tento zákaz Antigoné porušila a bratrovo tělo pohřbila, za to ji Kreón nechal uvěznit ve skalní kobce, Antigonin snoubenec Haimón, Kreontův syn, naléhal na otce, aby tak nečinil, ale marně, i věštec Teiresiás se snažil králi vysvětlit zlá znamení upozorňující na jeho špatné rozhodnutí, ale král zůstal neoblomný, když král vstoupil do kobky, našel tam oběšenou Antigonu, jejíž mrtvé tělo objímal Haimón KRÁL OIDIPUS – věštba králi Láiovi určí, že ho usmrtí jeho vlastní syn a ten se poté ožení s jeho manželkou, svou matkou, proto, když se mu syn narodí, přikáže, aby mu probodli nohy a pohodili ho v lese, otrok ale odnese dítě pastýři korintského krále Polyba, který nemá vlastní děti, a tak přijme dítě za své, Oidipús se však jednoho dne něco o svém původu dozví, opustí své domnělé rodiče a vydá se do Théb, cestou při potyčce nešťastnou náhodou zabije svého otce Laia, poté se mu podaří rozluštit záhadu Sfingy a osvobodí tak město od této nestvůry, která je sužovala, jako odměnu za tento čin dostane královský trůn a ruku nedávno ovdovělé královny Iokasty - své matky, po několika letech postihne Théby obrovský mor, Oidipús zjistí, že mor bude trvat, dokud bude žít vrah krále Láia, proto začne po vrahovi pátrat, zjišťuje, že vrahem je zřejmě on sám, jeho matka a manželka Iokasté se ve svém pokoji oběsí a Oidipús se oslepí, aby neviděl následky své kletby ÉLEKTRA – o Agamemnónově dceři, Élektrá touží pomstít svého otce, z vyhnanství se nepoznán vrací její bratr Orestés, se kterým později zabijí svou matku i jejího nového manžela, nejdříve zabijí matku Klytaiméstru a na závěr dramatu Aigistha Trachiňanky - popisuje závěrečnou fázi života bájného řeckého hrdiny Hérakla, který se vrací ke své ženě Déianeiře Aiás – o válečníkovi Filoktétés – o thessalském králi, účastníkovi trojské války

EURÍPIDÉS (480 – 406) pocházel z bohaté rodiny starořecký klasik tragédie, básník a filozof pocházel z bohaté rodiny kritizoval aktuální problémy v Athénách, postavil se proti tradičním morálním a náboženským představám napsal 92 her, zachovalo se 18 tragédií čerpá z mytologie, odpovědnost za společenskou morálku však dává člověku vyslovuje se k aktuálním společenským problémům odhaluje nitro hrdinů, zvl. žen, jejich vášně mění stavbu dramatu – stoupá důležitost prologu, zdůrazněn dialog poprvé se ve hrách objevují otroci

EURIPIDOVY TRAGÉDIE ÉLEKTRÁ – téma Orestovy pomsty, ale autor ji odsuzuje MÉDEIA – hra zpracovává pověst o dávných plavcích Argonautech, usilujících o zlaté rouno (ovčí kůže), královská dcera Médeia zachránila vůdce Argonautů Iásóna a pomohla mu získat zlaté rouno, zamilovala se do něj a odplula s ním do Korintu, zde si Iásón oblíbil dceru krále Kreonta Glauku, se kterou se chystal ke svatbě, Médeia, zrazená žena, poslala nevěstě jako dar ozdobu do vlasů a šaty napuštěné jedem, ty se na ní vzňaly a Glauka i se svým otcem uhořela, Medéia zabije i své dva syny, které měla s Iásonem a prchá do Athén ke králi Aigovi Ifigénie v Tauridě - romantické drama; její život v Artemidině háji Alkéstis Héraklés Hekabé Hippolytos Andromaché

ARISTOFANÉS (448 – 385) o jeho životě není mnoho zpráv nejslavnější starověký autor komedií o jeho životě není mnoho zpráv žil zřejmě v Athénách napsal celkem 44 komedií, z nichž se dochovalo 11 díla nepsal jen pro zábavu, ale poučoval jimi, komentoval sociální poměry, vyjadřoval odpor proti válce a násilí mistr parodie a nespoutaného humoru vynikal obrovskou fantazií komedie: JEZDCI LÝSISTRATÉ OBLAKA BOHATSTVÍ ŽENSKÝ SNĚM MÍR, ŽÁBY, VOSY, PTÁCI

HISTORIE Hérodotos (asi 484 př. n. l. – asi mezi lety 430 a 420 př. n. l.) - první významný antický historik (Ciceronem nazván otec dějepisu), ve svých Dějinách vytvořil v devíti knihách nejúplnější popis světa, známého Řekům ve druhé polovině 5. století př. n. l. Thúkydidés (460-455 př. n. l. – asi 399 př. n. l.) - řecký historik, politik, autor klasického díla Dějiny peloponéské války, je považován za zakladatele historické monografie omezené časově na historii soudobou Xenofón (444/1 – 354 př. n. l.) - starořecký spisovatel, historik, vojevůdce a Sókratův žák, dílo: Anabáze, Řecké dějiny, O Kýrově vychování, Obrana Sókratova, Vzpomínky na Sókrata

FILOZOFIE Sókrátés (4. června 469 – 399 př. n. l.) - athénský filosof, učitel Platónův, je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie Platón (427 př. n. l. – 347 př. n. l.) - řecký filosof, pedagog a matematik, je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; založil athénskou Akademii, která byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím Aristotelés (384 př. n. l. - 322 př. n. l.) - filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského, jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd, např. anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, geografie, lingvistiky, logiky nebo politologie

ŘEČNICTVÍ Démosthenés (384 př. n. l. – 322 př. n. l.) athénský politik, řečník a právník i přes výraznou vadu řeči se stal vynikajícím řečníkem (traduje se, že aby překonal vadu řeči, chodil překřičet příboj a vkládal si do úst kamínky, měl prý také tik v rameni, tak si nad něj zavěsil meč a pokaždé, když „tikl“, se bodl) pocházel z bohaté rodiny, živil se psaním soudních řečí zúčastnil se bitvy u Chairóneie ve svých veřejných projevech poukazoval na nebezpečí, které hrozí Athénám od Filipa II. Makedonského byl donucen spáchat sebevraždu je považován za nejslavnějšího řečníka antického Řecka a podle jeho slavných řečí proti Filipu II. Makedonskému se zvláště ostré politické řeči říká filipika

DOBA HELÉNISTICKÁ 323 př. n. l. (smrt Alexandra Makedonského) – 31 př. n. l. (bitva u Aktia) rozpadla se Makedonská říše a tím vznikla nová kulturní centra šíření řecké literatury a kultury do Egypta, Přední Asie, Indie centrum – Alexandrie v Egyptě (založení alexandrijské knihovny) objevily se nové prozaické žánry - první dějiny umění, literatury, velký důraz se kladl na matematická a lékařská díla, gramatiku a filologii, zmizela politická a soudní rétorika poezie prošla obrovskou změnou, v tomto období je psána jen pro čtenáře, nejpopulárnějším útvarem se stala elegie, pak epigram, hymnus a satira, novým a velmi úspěšným proudem se stala tzv. bukolická poezie drama bylo na okraji zájmu, komedie si v Athénách jako jediný literární žánr podržela návaznost na předchozí období historická próza byla také velmi populární, ale byla psána bez hlubších znalostí problematiky, byla sepsána i řada geografických děl gramatika se dostala do středu zájmu a stala se prakticky hlavní prozaickou literaturou vznikla celá řada odborných a vědeckých prací, studií o lékařství a celá zemědělská literatura

LITERATURA Menandros (342 př. n. l. – 291 př. n. l.) - antický řecký dramatik, nejznámější z autorů Nové attické komedie, napsal přes sto komedií Theokritos (3. stol. př. n. l.) - antický řecký básník helénistického období, je považován za zakladatele bukolického básnictví Plútarchos (asi 46 – asi 127) - významný řecký spisovatel, historik a filozof, autor historických a moralistických děl, byl velmi plodný autor - do současnosti se dochovalo asi 150 prací, jeho hlavním historickým dílem jsou Životopisy slavných Řeků a Římanů (22 dvojic životopisů významných řeckých a římských osobností)

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI Polybios (asi 203 př. n. l. - asi 120 př. n. l.) - starověký řecký politik a nejvýznamnější historik období helénismu Zénón (asi 333 př. n. l. – 262 př. n. l.) - vlivný řecký filosof helénistické doby, zakladatel stoicismu Epikúros (341 př. n. l. – 270 př. n. l.) - starověký řecký hédonistický filosof období helénismu, zakladatel epikúreismu Euklides (325 př. n. l. – asi 260 př. n. l) - řecký matematik Archimédés (287 př. n. l. – 212 př. n. l.) - řecký matematik, fyzik, filozof, vynálezce a astronom, je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců klasického starověku Dionýsios (asi 54 př. n. l. – asi 8 n. l.) - římský historik, spisovatel a rétor, který psal řecky

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Aischylos http://cs.wikipedia.org/wiki/Sofokl%C3%A9s http://cs.wikipedia.org/wiki/Eur%C3%ADpid%C3%A9s http://cs.wikipedia.org/wiki/Aristofan%C3%A9s https://cs.wikipedia.org/wiki/Literatura_starov%C4%9Bk%C3%A9ho_%C5%98ecka https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9rodotos https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%BAkydid%C3%A9s https://cs.wikipedia.org/wiki/Xenof%C3%B3n https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3krat%C3%A9s https://cs.wikipedia.org/wiki/Plat%C3%B3n https://cs.wikipedia.org/wiki/Aristotel%C3%A9s https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A9mosthen%C3%A9s https://cs.wikipedia.org/wiki/Trachi%C5%88anky https://cs.wikipedia.org/wiki/Sofokl%C3%A9s https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89lektra_(Sofokl%C3%A9s) https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1l_Oidipus https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A9deia_(hra) https://cs.wikipedia.org/wiki/Menandros https://en.wikipedia.org/wiki/Theocritus https://cs.wikipedia.org/wiki/Theokritos https://cs.wikipedia.org/wiki/Pl%C3%BAtarchos https://cs.wikipedia.org/wiki/Polybios https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A9n%C3%B3n_z_Kitia https://cs.wikipedia.org/wiki/Epik%C3%BAros https://cs.wikipedia.org/wiki/Eukleid%C3%A9s https://cs.wikipedia.org/wiki/Archim%C3%A9d%C3%A9s https://cs.wikipedia.org/wiki/Dion%C3%BDsios_z_Halikarnassu