Neurotické poruchy(duševní poruchy), vyvolané stresem a somatoformní poruchy Fobické úzkostné poruchy F 40, Jiné úzkostné poruchy F 41, Obsedantně – kompulzivní porucha F 42 Reakce na závažný stres a porucha přizpůsobení F 43, Disociativní (konverzní) poruchy F44 Somatoformní poruchy F 45 Jiné neurotické poruchy F 48

Klasifikace úzkostných a nutkavých poruch (MKN-10) F40 Fobické úzkostné poruchy F40.0 Agorafobie F 40.00 bez panické poruchy F 40.01 s panickou poruchou F40.1 Sociální fobie F40.2 Specifické (izolované) fobie F40.8 Jiné fobické úzkostné poruchy F40.9 Fobická úzkostná porucha nespecifikovaná F41 Jiné úzkostné poruchy F41.0 Panická porucha (epizodická paroxyzmální úzkost) F41.1 Generalizovaná úzkostná porucha F41.2 Smíšená úzkostně-depresivní porucha F41.3 Jiné smíšené úzkostné poruchy F41.8 Jiné specifikované úzkostné poruchy F41.9 Úzkostná porucha nespecifikovaná F42 Obsedantně kompulzivní porucha F42.0 Převážně obsedantní myšlenky nebo ruminace F42.1 Převážně nutkavé akty (kompulzivní rituály) F42.2 Smíšené obsedantní myšlení a jednání F42.8 Jiné obsedantně kompulzivní poruchy F42.9 Obsedantně kompulzivní porucha nespecifikovaná

Úzkost a strach Úzkost a strach patří k běžným emocím Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze přesněji definovat. Je doprovázena vegetativními příznaky, které mohou vést po delší době k únavě nebo vyčerpání Strach je emoční a fyziologická odpověď na rozpoznatelné nebezpečí a trvá pouze po dobu jeho existence Spontánní úzkost – nečekaná, při vysoké intenzitě spontánní panika Situační nebo fobická úzkost – výskyt za určitých okolností, lze ji předvídat, při jisté intenzitě situační nebo fobická panika Anticipační úzkost (anticipační panika) – spouští ji myšlenka na …

Orientační screening úzkostných poruch Jste podrážděný? Máte problémy se uvolnit? Spíte špatně? Máte bolesti hlavy nebo za krkem? Máte: třesy, chvění, závratě, pocení, časté nucení na moč nebo stolici? Děláte si starosti o své zdraví? Usínáte špatně? 2 pozitivní odpovědi-50% pravděpodobnost přítomnosti úzkostní poruchy

Současná koncepce neurotických poruch dle MKN-10 již nepoužívá pojem neuróza Neurotické poruchy jsou funkční poruchy adaptace vůči prostředí, vůči sobě samému Maladaptace souvisí s opakovaným stresem eskalujícím konflikt, který navozuje úzkost. Psychoanalytický přístup – význam nevědomých konfliktů z dětství, používání obranných mechanismů ke zvládání úzkosti. Kognitivně behaviorální přístup –subjektivně zkreslené interpretování zkušeností – navození racionálních modelů chování

Fobické úzkostné poruchy F 40 v popředí je strach z … Úzkost je vyvolána pouze nebo převážně v určitých dobře definovaných situacích‚ které nejsou za běžných okolností nebezpečné. Klient se těmto situacím vyhýbá‚ a pokud tak neučiní‚ trpí v nich strachem. Zájem klienta se soustřeďuje na jednotlivé příznaky‚ jako je palpitace nebo pocit na omdlení‚ a často jsou spojeny s druhotným strachem ze smrti‚ ztráty sebeovládání nebo zešílení. Myšlenky na účast ve „fobické” situaci vzbuzují u klienta anticipační úzkost. Fobická úzkost a deprese často existují vedle sebe. Zda jsou nutné obě diagnózy‚ fobická úzkost a depresivní epizoda nebo pouze jedna z nich‚ je určeno časovým průběhem obou poruch a terapeutickou úvahou při konzultaci.

Agorafobie Poměrně dobře definovaný soubor fobií‚ zahrnujících strach z opuštění domova, vstup do obchodů‚ zástupů lidí a na veřejná prostranství nebo cestovat sám ve vlaku‚ autobusu nebo letadle. Panická porucha je častá při minulých i přítomných epizodách. Generalizovaná úkost a d epresivní a obsedantní symptomy a sociální fobie jsou také běžně přítomny jako podružné rysy. Vyhýbání se fobickým situacím je častým rysem současných i minulých epizod a někteří agorafobici prožívají jen málo úzkosti‚ protože jsou schopni se vyhnout svým fobickým situacím. Agorafobie bez panické poruchy v anamnéze. Panická porucha s agorafobií.

Sociální fobie Obava z konfrontace s ostatními vede k vyhýbání se styku s lidmi. Těžší sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkou sebeúctou a strachem z kritiky. Mohou se projevovat červenáním‚ třesem rukou‚ nauzeou a nucením na močení. Klient je někdy přesvědčený‚ že tyto sekundární projevy úzkosti jsou prvotní. Příznaky mohou progredovat až do panické ataky. Antropofobie. Sociální neuróza.

Hodnocení sociální fobie - Přesný popis situací, které u klienta vyvolávají strach Jak strach probíhá, čeho se nejvíce obává, jaké tělesné reakce se objevují, jak se při vystavení situaci chová, prodělává paniku? (emoční, kognitivní, vegetativní reakce) Čemu se vyhýbá (popis zabezpečovacího a vyhýbavého chování) Jak probíhá anticipační úzkost? Má reminiscence na minulé sociální situace? Co strach modifikuje: alkohol, léky, blízká osoba… V čem ho sociální fobie omezuje v životě, na jaké oblasti fungování má dopady/pracovní, rodinné, volnočasové …

Specifické (izolované, historické) fobie, subtypy podle objektu fobie: zvláštní situace přírodní/bouřka, voda, výška, tma‚ létání…‚ blízkost určitých zvířat/zoofobie, arachnofobie, entomofobie…‚ požívání určitých jídel‚ nemoci a poranění/ošetření u stomatologa nebo pohled na krev. Ačkoliv spouštěcí situace je diskrétní‚ kontakt s ní může vyvolat paniku‚ podobně jako u agorafobie a sociální fobie. Acrofobie. Zoofobie. Klaustrofobie.Subtypy se liší věkem počátku, rodinným výskytem, fyziologickými reakcemi na fobické podněty

epidemiologie Nejčastější duševní porucha vůbec, v průběhu života postihne kolem 11.3% populace Je 2x častější u žen (15.5 : 7.8) Vzniká nejčastěji v dětství nebo rané dospělosti. Neléčená trvá desítky let, věk vzniku se liší i dle druhu fobie (zoofobie 4.4 průměrný věk, situační fobie 22.7 prům. věk).

Jiné anxiozní poruchy F 41 Poruchy‚ kde je hlavním příznakem úzkost‚ která není omezena na nějakou zvláštní situaci. Depresivní a obsedantní příznaky a někdy i prvky fobické úzkosti se také mohou objevit‚ ale musí být nepochybně sekundární nebo méně závažné. Panická porucha (epizodická záchvatovitá úzkost). Základním projevem jsou recidivující ataky těžké úzkosti (panika)‚ které nejsou omezeny na nějakou zvláštní situaci nebo souhru okolností‚ a jsou proto nepředvídatelné. Podobně jako u jiných úzkostných poruch dominují náhlé palpitace‚ bolesti na hrudi‚ pocity dušení‚ závratě a pocit neskutečnosti (depersonalizace nebo derealizace). Často je sekundární strach ze smrti‚ ztráty sebeovládání nebo zešílení. Panická porucha není hlavní diagnóza‚ pokud na začátku ataky měl klient depresi‚ panické ataky jsou pravděpodobně sekundárním projevem deprese.

Generalizovaná úzkostná porucha Základem je generalizovaná a přetrvávající úzkost‚ která není vztažena na žádné zvláštní zevní okolnosti‚ ani se nevyskytuje převážně v závislosti na nich (tj. je „volně těkající”). Hlavní příznaky jsou různé. Většinou jde o pocity nervozity‚ třes‚ svalové napětí‚ pocení‚ světloplachost‚ palpitace‚ závratě a tlak v epigastriu. Často jsou přítomny strach a jiné obavy‚ že pacient sám nebo jeho příbuzní, brzy onemocní nebo budou mít nehodu.

Obsedantně nutkavá porucha F42 Hlavním rysem jsou opakované vtíravé myšlenky a nutkavé činy. Vtíravými myšlenkami jsou nápady‚ představy nebo popudy‚ které znovu a znovu vstupují do mysli pacienta ve stále stejné formě. Pro pacienta jsou téměř vždy obtížné. Snaží se jim často klást odpor‚ ale bez úspěchu. Považuje je za své vlastní‚ ačkoliv jsou mimovolní a často odporné. Nutkavé činy nebo rituály jsou stereotypní a stále opakované. Nemusí být ani příjemné‚ ani vést k realizaci užitečných úkolů. Jejich účelem je zabránit nějaké nepravděpodobné události‚ často znamenající škodu pro postiženého‚ nebo jím vyvolané události‚ o níž se postižený domnívá‚ že by jinak nastala.

Obsedantně kompulzivní porucha F42 Jedinec obvykle považuje toto chování za bezúčelné nebo nesmyslné a opakovaně se pokouší mu odolat. Úzkost je přítomna téměř vždy a zhoršuje se‚ pokud postižený nutkání odolá. Patří sem:anankastická neuróza Nepatří sem: obsedantně-kompulzivní osobnost (porucha osobnosti).

Reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení F43 Akutní stresová reakce F43.0 na výjimečně zatěžující životní události, vyvolávající akutní reakci na stres nebo významné životní změny, vedoucí k trvale nepříznivým okolnostem, které vedou k poruše adjustace. Důležitost těchto stavů pro etiologii není vždy jasná. V každém případě lze zjistit závislost na individuální, často idiosynkratické citlivosti a zranitelnosti. Životní události nejsou ani nezbytným, ani dostatečným faktorem k vysvětlení vzniku onemocnění a jeho typu.

Reakce na těžký dlouhodobý stres a poruchy přizpůsobení F43.2 Stresová událost nebo trvalé nepříznivé okolnosti jsou prvotním a nejdůležitějším příčinným faktorem. Onemocnění mohou být považované za maladaptivní odpovědi na těžký nebo trvalý stres, kde selhaly mechanismy úspěšného vyrovnání s ním, což vede k narušení sociálního fungování klienta s PP nemocného. Akutní: Krizová reakce; Reakce na stres; Únava z boje; Krizový stav; Psychický šok…

Posttraumatická stresová porucha F43.1 Začíná jako opožděná nebo protrahovaná odpověď na stresovou událost nebo situaci (krátkého nebo dlouhého trvání) mimořádně ohrožující,katastrofické povahy‚ která způsobuje silné rozrušení téměř u každého. Predisponující faktory‚ jako rysy osobnosti (nutkavé‚ astenické) nebo neuróza v anamnéze‚ mohou snižovat práh vzniku tohoto syndromu nebo zhoršovat jeho průběh‚ ale pro vysvětlení jeho vzniku nejsou nutné ani dostačující. Typické jsou epizody znovuoživování traumatu v neodbytných vzpomínkách („flashbacks”)‚ snech nebo nočních můrách‚ které se objevují na přetrvávajícím pozadí pocitu tuposti a emoční oploštělosti‚ stranění se od lidí‚ netečnosti vůči okolí‚ anhedonie a vyhýbání činnostem a situacím‚ upomínajícím na traumatický zážitek. Obvykle se objevuje vegetativní hyperreaktivita a zvýšená bdělost‚ zesílené úlekové reakce a nespavost. S příznaky je obvykle spojena úzkost a deprese a nejsou řídké ani suicidální myšlenky.

PTSP (s prodlouženou latencí) F 43.1 Začátek následuje po traumatu s latencí od několika týdnů do několika měsíců. Průběh je kolísavý‚ ale ve většině případů dochází k úpravě. V malém počtu pacientů může nastat chronický průběh po léta a trvalá změna osobnosti.

Poruchy přizpůsobení F43.2 Dlouhodobý stres a násilí vyvolávají ztrátu identity a časové kontinuity, poruchy sebehodnocení, disociativní fenomény a poruchy paměti Poruchy přizpůsobení adolescentů a dospělých narušují sociální adaptaci.Postižení se nedokáže vyrovnat s nastalou situací, plánovat dopředu a zvládat bytí. Klinicky je porucha krátkodobá (1 měsíc) nebo protrahovaná depresivní reakce – v kombinaci s úzkostí a agresivitou.

Disociativní konverzní poruchy F 44 Obvyklými tématy disociativních nebo konverzních poruch jsou částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost‚ uvědomění si vlastní identity a bezprostředních pocitů‚ a ovládání tělesných pohybů. Všechny typy disociativních poruch mají tendenci opakování po několika týdnech nebo měsících‚ zvláště jestli jejich výskyt byl spojen s traumatizující životní událostí. Poruchy jako obrny a anestezie mohou vzniknout‚ když je začátek spojený s neřešitelnými problémy nebo interpersonálními obtížemi. Tyto poruchy byly dříve zařazovány jako různé typy „konverzní hysterie”.

Disociativní konverzní poruchy F 44 Předpokládá se psychogenní původ‚ těsně časově spojený s traumatickou událostí‚ s neřešitelnými a nesnesitelnými problémy nebo porušenými vzájemnými vztahy. Příznaky často kopírují pacientovu představu o tom‚ jak má vypadat somatická choroba. Klasické lékařské vyšetření neodhalí žádnou nemoc. Je průkazné‚ že ztráta funkce je výrazem emočního konfliktu nebo potřeby. Příznaky se mohou vyvinout v závislosti na psychickém stresu a často se objeví náhle. Jedná se o poruchy tělesných funkcí‚ které jsou normálně řízeny vůlí a citlivostí. Poruchy spojené s bolestí a dalším komplexem tělesných pocitů zprostředkovaných vegetativním nervovým systémem jsou zařazeny pod somatoformními poruchami (F45.0). Vždy je možnost pozdního objevení vážné poruchy disociativní amnézie, disociativní fuga, disociativní stupor.

Raná traumatizace v etiologii Sexuální zneužívání v dětství Tělesné zneužívání v dětství Dlouhodobé emoční odmítání od rodičů Opuštění rodiči v dětství nebo jiné závažné trauma v dětství Tělesné napadání nebo život ohrožující zážitek Rodinné klima v dětství, které dlouhodobě v dítěti vzbuzovalo vztek a které potlačovalo jeho otevřené vyjadřování

Spouštěče dissociativní poruchy Nehoda jakéhokoli typu (automobilová havárie, úraz, požár… Kumulace běžných životních stresorů (finanční potíže, vztahový nesoulad, zdravotní …ztráta práce, konflikty v práci) Změna životní role (sňatek, dítě, nástup do práce…) Náhlá nemoc nebo chirurgický zákrok Úmrtí blízké osoby, rozchod, rozvod, opuštění.. Závažný vztahový konflikt Závažná sexuální událost (menarché, zahájení sexuálního života, incest, homosexuální zážitek, znásilnění – hrozící kontakt s tou osobou, tělesné nebo sexuální zneužívání…

Somatoformní poruchy F 45 Hlavním rysem je opakovaná stížnost na tělesné symptomy spolu s trvalým vyžadováním lékařského vyšetřování i přes opakované negativní nálezy a ujišťování lékaře‚ že obtíže nemají fyzickou podstatu. Pokud existuje nějaká tělesná nemoc‚ pak nevysvětluje rozsah a podstatu potíží nebo příznaků a nešťastnost a zaujetí pacienta. Nepatří sem:disociativní poruchy (F44.0)vytrhávání vlasů (F98.4) opakování hlásek (lalling) (F80.0)patlavost (F80.8)okusování nehtů (F98.8) psychologické nebo behaviorálni faktory‚ spojené s poruchami nebo nemocemi zařazenými jinde (F54) sexuální dysfunkce nezpůsobená organickou poruchou nebo nemoci (F52.0) dumlání palce (F98.8) tiky (u dětí a dospívajících) (F95.–) Tourettův syndrom (F95.2) trichotillomanie (F63.3).

Patří sem Hypochondrická porucha (domnělé somatické onemocnění, přehnané obavy o vlastní zdraví) Somatizační porucha – užívá nadměrné množství léků, proměnlivé somatické symptomy) Somatoformní vegetativní dysfunkce – subjektivní příznaky se vztahují k určitému systému – kardiovaskulární, urogenitální …

Jiné neurotické poruchy F 48 Neurastenie V projevech se objevují bohaté variace podle různých kultur. Vyskytují se dva typy‚ které se do značné míry překrývají. U prvního typu jde o obtíže‚ dané zvýšenou únavností po duševním úsilí‚ často spojené s určitým poklesem výkonnosti v zaměstnání‚ týkajícím se vyrovnávání s běžnými denními úkoly. Duševní únavnost je popisována jako nepříjemná vtíravost nevhodných asociací nebo vzpomínek‚ obtížnost koncentrace a všeobecně neefektivní myšlení. U druhého typu jsou zdůrazněny pocity tělesné nebo fyzické slabosti a vyčerpání po minimální námaze‚ spojené s pocity svalové bolesti a neschopnosti relaxovat. U obou typů jsou běžně přítomny různé nepříjemné pocity jako závratě‚ tenzní bolesti hlavy‚ pocit celkové nestability. Pacienti mají obavu ze zhoršení duševního a tělesného zdraví‚ je přítomna zvýšená podrážděnost‚ anhedonie a v mírném stupni deprese a úzkost. Spánek je často porušen ve své počáteční a střední fází‚ ale může být přítomna i výrazná hypersomnie. Syndrom únavy. Nepatří sem:astenie NS (R53) syndrom „vyhoření” (Z73.0) únava a slabost (R53) postvirový únavový syndrom (G93.3)

Jiné neurotické poruchy F 48 Depersonalizační a derealizační syndrom F48.1 – změna v prožívání a ve vnímání sebe sama, vlastního těla, nemá vlastní myšlenky,neskutečné prostředí, … přesto je zachován vlastní náhled že jde pouze o subjektivní prožívání…