Literatura doby husitské Charakteristika a hlavní představitelé Literatura doby husitské

Obsah Charakteristika písemnictví doby husitské Jan Hus Petr Chelčický

Společensko - historický kontext koncem 14. století dochází k postupnému prohlubování rozporů ve společnosti (vláda Václava IV., snaha jeho bratra Zikmunda získat český trůn, 1. defenestrace) z různých kruhů se ozývá volání po nutnosti reformy katolické církve, což vyústilo v husitské hnutí (1. polovina 15. století) vzorem pro mezilidské vztahy má být bible (z husitského období pochází také první úplný překlad bible do češtiny)

Charakter literatury husitská literatura vzniká na základě sepětí se životem reaguje na aktuální skutečnosti česká tvorba vítězí nad latinou i němčinou oblíbenými žánry jsou duchovní písně, satiry, kroniky, dále traktáty a kázání, jimiž se díky působivosti „živého slova“ nejrychleji šířily revoluční myšlenky převládá prostá forma, srozumitelnost

Diakritický pravopis V 15. stol. dochází k dalšímu rozvoji češtiny. Čeština měla řadu hlásek [ž, š, č, ř, ď, ť, ň, á, é, í, ó, ú], pro něž chyběla v latinské abecedě zvláštní písmena. Ve 13. stol. se k jejich zápisu začaly používat spřežky (kombinace písmen sz, rc…). Spřežkový pravopis byl nahrazen v 15. stol. pravopisem diakritickým, který používáme dodnes. Touto pravopisnou reformou se zabývá spis De ortographia Bohemica, připisovaný Husovi. Dlouhé samohlásky označovala čárka nad písmenem (nabodeníčko dlúhé) a změkčené souhlásky tečka (nabodeníčko krátké), ze které později vznikl háček.

Husitská píseň Jistebnický kancionál zpěvník husitských písní. Obsahuje např. skladbu Povstaň, povstaň, Veliké Město pražské nebo bojový chorál Ktož jsú boží bojovníci, za jehož autora je považován táborský kněz Jan Čapek Jan Čapek: Ktož jsú boží bojovníci Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a ufajte v něho, že konečně vždycky s ním svítězíte. Kristusť vám za škody stojí, stokrát viec slibuje, pakli kto proň život složí, věčný mieti bude; blaze každému, ktož na pravdě sende. Tenť Pán velíť se nebáti záhubcí tělesných, velíť i život složiti pro lásku svých bližních.

Jan Hus (1371? – 1415) byl děkanem a od roku 1409 rektorem Karlovy univerzity (zasadil se o vydání Kutnohorského dekretu v roce 1409) v kritice církve navazoval na učení Viklefovo jeho latinské spisy, např.De ecclesia (O církvi) byly určeny pro vzdělance. česky napsal Výklad Viery, Desatera a Páteře, Knížky o svatokupectví a Postilu, tj. Výklad svatých čtení nedělních. je také autorem výchovného spisu Dcerka a dopisů z Kostnice. v roce 1412 byl uvržen do klatby a nad Prahou byl vyhlášen interdikt (zákaz církevních úkonů), dokud z ní Jan Hus neodejde. po odchodu z Prahy působil na Kozím Hrádku a Krakovci a v roce 1414 přijal pozvání na koncil v Kostnici, protože zde chtěl obhájit své učení. Koncil jeho argumenty odmítl, a protože je neodvolal, skončil jako kacíř na hranici

Petr Chelčický (1390? – 1460) nezískal univerzitní vzdělání, ale přesto šlo o velmi originálního myslitele, který kritizoval církev i husity napsal Postilu (sbírka kázání) a několik náboženských traktátů. v díle O boji duchovním vyjádřil nesouhlas s násilím, které rozpoutali husité. ve spise O trojiem lidu řeč prosazuje rovnost všech lidí před Bohem a odmítá tradiční dělení středověké společnosti na duchovenstvo, šlechtu a poddané. Sieť viery je založena na biblickém podobenství o Petrově zázračném rybolovu. Síť představuje církev, která zachytává ryby (křesťany), ale dvě mohutné ryby (císař a papež) tuto síť trhají

Zdroje Sárközi, R.: Elektronická učebnice literatury Blažke, J. Kouzelné zrcadlo literatury (Od Gilgameše k Harlekýnovi), Velryba, Praha 2006.