DADAISMUS, SURREALISMUS a Marcel Duchamp

vůdčí osobnosti dadaismu– básník Tristan Tzara, Hans Arp, Kurt Schwitters, Max Ernst, Man Ray, Marcel Duchamp, Hugo Ball, Francis Picabia únor 1916 ve švýcarském Curychu (kabaret Voltaire), jako reakce na 1.sv.válku, název hnutí vznikl náhodným otevřením Ně-Fr slovníku (někdo tvrdí Laroussova slovníku), hnutí činnost ukončí r.1922 Metody: princip řízené náhody, elementární radost ze hry, provokativně vyhrocená absurdita, dětinskost, primitivnost a poezie stavěné proti oficiálně schvalovanému umění – současná společnost a pokrok přivedli svět do války, je třeba vše popřít a tvořit jinak Často používané techniky: koláž, fotomontáž, asambláž… Další centra dada tvorby: Berlín, Kolín n.Rýnem, Hannover, New York, Paříž

Kurt Schwitters a jeho merz obrazy, objekty a stavby

Merzbilder (1919)

Konstrukce pro šlechtičny

Nabídka, 1942

Hannah Hoch

Merzbau

Francis Picabia Chlapec karburátor

Man Ray

Polibek, 1935

Ingresovy housle (1924) Skleněné slzy (1932)

Rayografie

Anatomie (1929)

Marcel Duchamp (1887 – 1968) umělecká rodina, typografická škola kubista, futurista, dadaista tvůrce ready-mades (hotových objektů – vzít obyč. věc, umístit do galerie, změnit tím kontext, ve kterém se věc obvykle vyskytuje, a tak šokovat diváka, změnit úhel nahlížení a vnímání věcí) Považován za otce konceptuálního umění

Akt sestupující se schodů (kubismus, futurismus)

Fontána

Věšák na lahve

Persifláž Mony Lisy, L.H.O.O.Q.

Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce (Velké sklo)

Metafyzická malba Giorgio de Chirico Základní rysy: perspektivní nazírání architektury, které je narušováno sochami, loutkami, manekýny a různými předměty, prostor zaplněný objekty skutečnosti, ale v nových souvislostech k vybuzení imaginace. Kontrast mezi reálným vzhledem a magickým působením vytváří atmosféru napětí a snu v obraze

Hector a Andromache (1917)

Znepokojivé múzy (1919)

Surrealismus „nadrealismus“, 20. léta, inspirace podvědomím, sny, halucinacemi, psychoanalýzou Sigmunda Freuda

A) psychický automatismus - zaznamenat vnitřní svět autora (Joan Miró, Andre Masson) B) magický realismus (veristický surrealismus) – realistické předměty v nereálných souvislostech (S.Dalí, R.Magritte)

Joan Miró (1893 – 1983) Španělsko psychický automatismus

Nocturno, (1959)

Modrá hvězda

Modrá II

Zátiší se starou botou (1937)

Andre Mason a automatická kresba

Salvador Dalí (1904 – 1989) magický realismus

Stálost paměti

Hořící žirafa,

Vznešený okamžik

Tři věky života (1940)

Měkká konstrukce s vařenými boby, předtucha občanské války (1936)

Pokušení svatého Antonína

Zjevení obličeje a mísy na ovoce na pláži (1938)

Obličej Mae West ( ) Sférická Galatea (1952)

Nukleární kříž, 1952

Halucinogenní torero ( )

Max Ernst

Oidipus Rex, 1922

Panna Maria trestá Ježíška před třemi svědky (1926) Celebes čili slon Celebes, 1921

Evropa po dešti (detail)

Antipapež,

Kozoroh ( )

René Magritte (1898 – 1967)

Zámek v Pyrenejích

Volání vrcholů Falešné zrcadlo

Golconda, 1953

Zrada obrazů (Toto není dýmka)

Vysvětlení 1954

Červený model,1934

Plagiát

Budoucnost soch, 1937

Čechy Jindřich Štýrský – tvorba se pohybuje mezi tématy otevřené erotiky a smrti bez cenzury, často využívá techniky koláže Toyen (Marie Čermínová) – mužská autostylizace sny, halucinace, erotika, oba druhy surrealismu tzv. artificialismus František Muzika Josef Šíma

Jindřich Štýrský a Toyen

Jindřich Štýrský PALMETA (1931)

Emilie ke mně přichází ve snu (1933) Sexuální nokturno

JindřichŠtýrský MELANCHOLIE (1937)

Toyen SMUTNÝ DEN (1942), namalován po smrti Štýrského Toyen, Dívčí sen (1932) Toyen

Toyen SPÍCÍ (1937)

Toyen, BRÁZDA V ZRCADLE (1959)

František Muzika Dívka na skále Krypta Babí léto

Josef Šíma Léda s labutí Akt Horizontální šedomodrá krajina (1960)