(Atropa bella-donna)

Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: lilkotvaré (Solanales) Čeleď: lilkovité (Solanaceae) Rod: rulík (Atropa)

 černé kulovité bobule (14–18 mm v průměru)  vyrůstají ze hvězdicovitě rozloženého kalichu  zprvu chutnají sladce, později dostávají odpornou hořkou příchuť

 celá rostlina je prudce jedovatá vzhledem k vysokém obsahu tropanových alkaloidů (atropin a hyosciamin, v menším množství také skopolamin a belladonnin)  kořen až 1,5 %  listy 0,3 až 1,2 %  semena asi 0,8 %

 člověk se může otrávit přímou konzumací plodů, nebo přes kozí mléko a kozí maso, pokud koza rulík sežere  smrtelná dávka: u malého dítěte už 3 bobule, u dospělého asi 10  protijed: fyzostigmin nebo pilokarpin  Latentní dávka: 33 ng/kg

 pocit sucha v ústech  těžká mluva  rozšíření zorniček (důsledkem je rozmazané vidění)  rudnutí v obličeji  zrychlení tepu  postižený je neklidný, křičí, dostává halucinace, což vyúsťuje v amok  potom se uklidní, dostavuje se apatie, únava a ochablost, krevní tlak se snižuje  bez lékařské pomoci nastává kóma a smrt

 obecně na vlhkých půdách zásaditého až slabě kyselého charakteru  na pasekách a okrajích listnatých a smíšených lesů, na polostinných stanovištích a vlhkých, živinami bohatých, vápenitých půdách  Evropa (od Španělska po Podněstří a Krym a od Středomoří po jižní Švédsko), některá místa v Africe  není příliš hojný, ale nepatří mezi ohrožené druhy

 výtažek z listů - proti křečím hladkého svalstva (obvykle však pouze ve směsích s analgetiky)  sušené listy a kořen → atropin → výroba atropinových kapek užívaných v očním lékařství k rozkapávání očí (atropin roztahuje zorničky)  středověk a starověk: dívky si vtíraly šťávu z rulíku do očí, aby je měly veliké, odtud také pochází druhové jméno rostliny (bella donna = krásná paní), při dlouhodobém používání se však zrak mohl trvale zhoršit a mohlo dojít k nebezpečnému zánětu oka nebo otravě

Největší oblibu i význam měl rulík právě ve středověku, jeho stopy však sahají až do antických mýtů a bájí, ve kterých se rulík pančoval do vína při divokých oslavách boha úrody a plodnosti Dionýsa. Ve středověku se stal v rukou čarodějnic mocným nástrojem, využívali jej ale i vojáci. V 11. století tak například porazili Skotové vojsko norského krále Canuta tím, že do tábora Norů poslali potraviny otrávené rulíkem. K poněkud méně tajemným a zlověstným účelům užívaly rulík vznešené italské dámy. Po kapkách usrkávaly šťávu z rulíku, protože věřily, že zasněný a omámený pohled s rozšířenými zorničkami je známkou okouzlující krásy. Druhové jméno rulíku belladonna znamená v italštině »půvabná paní« a Carl Linné jej rulíku přiřadil právě pro jeho využívání italskými paničkami.

Rulík se většinou přidával do různých lektvarů a mastí, které připravovali ve středověké Evropě čarodějnice a mágové. »Čarodějnice« si údajně vtíraly masti z rulíku do kůže nebo do pochvy, aby se pak mohly dostat na koštěti na čarodějnický sabat. Spojení čarodějnice a koštěte se vyskytuje od dávných dob v mnoha lidových pověrách, používání násady od koštěte či tyče mělo ale s největší pravděpodobností jiný důvod. Násada se totiž potřela mastí a třením o citlivou vaginální sliznici se rychleji vstřebávala do těla. »Čarodějnice« se pak spíš poddávala sexuálním fantaziím a halucinacím. Tření tyče však vypadalo jako jízda koňmo, což byla typická představa o čarodějnických sletech na sabat.