Weil, Gotshal & Manges 12/11/2015 Footer / document number goes here 1) I Komise se může mýlit – ke kauze Expedia 2) Když dva dělají totéž není to totéž – „prioritizace“ v ČR a EU JUDr. Jiří Kindl, M.Jur., Ph.D., advokát Svatomartinská konference, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Brno Workshop 2: „PRIORITIZACE“ A PRAVIDLO DE MINIMIS

Weil, Gotshal & Manges LLP 2 Kauza Expedia – de minimis a cílové dohody (1) ￭ Historicky poměrně ustálené (přinejmenším v doktríně), že doktrína de minimis se může uplatnit ve své obecné podobě i na tzv. cílové dohody. ￭ V návaznosti na rozsudek SDEU ve věci C-226/11, Expedia vydala Komise v roce 2014 nové de minimis oznámení. ￭ V něm výslovně s odkazem na rozsudek ve věci Expedia uvedla, že dohody s účelem narušit hospodářskou soutěž, které mají vliv na obchod mezi členskými státy, představují výrazné omezení hospodářské soutěže, pročež se na ně mj. nikdy nemůže uplatnit „bezpečný přístav“ (safe harbour) stanovený v de minimis oznámení. ￭ Paralelně vydala Komise i staff working document, v němž vymezuje svůj postup k určování cílových dohod – vychází přitom primárně z jejich formálních znaků (cenové kartely, výměna citlivých informací o budoucnosti, rozdělení trhu …). ￭ Vykládá si však Komise rozsudek SDEU v kauze Expedia správně?

Weil, Gotshal & Manges LLP 3 Kauza Expedia – de minimis a cílové dohody (2) ￭ Proč Komise pomíjí starší rozsudky (např. ESD 5/69, Völk v. Vervaecke) svědčící o opaku? Proč se s nimi ostatně nevypořádal SDEU v kauze Expedia? ￭ Odpověď: ￭ Komise nevykládá rozsudek v kauze Expedia správně! Daný rozsudek nelze považovat za dostatečný precedent pro překonání předchozích rozsudků, a to zejména v situaci, kdy se s předchozí judikaturou nijak nevypořádal (a kdy sám není jednoznačný). ￭ Pokud je rozsudek čten ve správném kontextu (včetně stanoviska generální advokátky Kokott, které mu předcházelo), je zjevné, kde došlo k „chybě“. Generální advokátka sice připustila aplikaci doktríny de minimis i na cílové dohody, avšak s tím, že ji je možno aplikovat méně striktním způsobem (s tím lze souhlasit), a následně uvedla, že u dohod, které mají znatelný vliv na obchod, je možno presumovat, že mají i znatelný vliv na soutěž (s čímž nelze souhlasit). ￭ SDEU tuto chybu v zásadě převzal. Komise ji pak též převzala do soft-law de minimis oznámení. ￭ Srov. také rozsudek SDEU ve věci C-67/13 P, Groupement des cartes bancaires

Weil, Gotshal & Manges LLP 4 Kauza Expedia – de minimis a cílové dohody (3) ￭ Jak z toho ven? Jak to prakticky řešit? ￭ Odpověď: ￭ Soft-law oznámení Komise není externě závazné (a to ani pro ÚOHS). ￭ Doktrína de minimis v § 3 odst. 1 OHS je obecná (nerozlišuje cílové a efektové dohody). ￭ ÚOHS by tedy měl případnou bagatelnost posoudit i u cílových dohod, byť tak může činit méně striktně, než u efektových dohod. ￭ V čem spočívá „menší striktnost“? => Posouzení znatelnosti vlivu na soutěž má dvě roviny: (i) kvalitativní (povaha narušení) a (ii) kvantitativní (rozsah narušení). U cílových dohod je kvalitativní rovina dána prakticky bez dalšího a stačí zkoumat kvantitativní rovinu. Srov. Ortiz Blanco, L. Market Power in EU Antitrust Law. Hart Publishing, 2012, s. 28 an. ￭ Navíc u vnitrostátních dohod nemůže ÚOHS dělat zkratku „má to vliv na obchod, tudíž i narušuje“. ￭ Důležité si uvědomit, že dohody mimo bezpečný přístav de minimis oznámení nejsou zakázané. I u nich to musí ÚOHS/Komise doložit a prokázat. Je dána možnost pro aplikaci de minimis doktríny v její obecné rovině.

Weil, Gotshal & Manges LLP 5 „Prioritizace“ v ČR a EU (1)  Ustanovení § 21 odst. 2 OHS: Úřad může řízení nezahájit, není-li na jeho vedení veřejný zájem s ohledem na nízkou míru účinku na hospodářskou soutěž (plus demonstrativní kritéria). Soft-law oznámení ÚOHS z  Jen vazba na účinek na soutěž. Slabší doktrína de minimis vyhozena dveřmi, leze oknem?  Na unijní úrovni – není legislativně upraveno. Uznáno ale judikatorně, že Komise může odmítnout stížnost mj. na základě „nedostatku unijního zájmu“ (např. věc T-24/90 Automec II).  I na unijní úrovni soft-law vysvětlení (zejm. Notice on the handling of complaints) – nejde jen o závažnost a rozsah narušení soutěže, ale zejména možnost řešit to u jiných orgánů, náročnost vyšetřování, chování narušitele, vytíženost Komise atd.

Weil, Gotshal & Manges LLP 6 „Prioritizace“ v ČR a EU (2)  Základní rozdíl v ČR a EU:  Substantivně: Proč je § 21 odst. 2 OHS omezen jen na „účinek na soutěž“? Proč není explicitně přiznáno, že jde o efektivitu využití zdrojů?  Procesně: Proti rozhodnutí Komise o odmítnutí stížnosti (i na základě nedostatku zájmu EU) se lze soudně bránit (a lze mít úspěch v případě, že není ze strany Komise náležitě posouzeno a odůvodněno – srov. např. věc T-427/08 CEAHR proti Komisi). V ČR se nelze proti odložení podnětu nijak účinně soudně bránit (a to ani ze strany stěžovatele, ani ze strany šetřeného soutěžitele) – srov. např. NSS č.j. 30 A 81/ z (MERO ČR).  Kombinace těchto odlišností v ČR není vhodná! Problém zejména s nepřezkoumatelností „předběžných“ závěrů ÚOHS, které mohou mít význam přesvědčivosti v civilní litigaci (ať už jedním či druhým směrem). Problém s legitimními očekáváními.

Weil, Gotshal & Manges LLP 7 Dále k nastudování …  Kauza Expedia:  Kindl, J. Protisoutěžní cíl a účinek ve světle poslední judikatury Soudního dvora EU. Antitrust, 2014, č. 4, s. 135  King, S. How appreciable is object? The de minimis doctrine and Case C-226/11 Expedia Inc v Autorité de la concurrence, European Competition Journal, 2015, Sv. 11, č. 1, s. 1  Prioritizace:  Petr, M. O prioritách. Antitrust, 2012, č. 3, s. 93  Raus, D. Nový rok správných soutěžáků. Antitrust, 2012, č. 4, s. 133  Kerse & Khan on EU Antitrust Procedure. 6th edn. Sweet & Maxwell, 2012, s

Weil, Gotshal & Manges LLP 8 RÁD ZODPOVÍM PŘÍPADNÉ DOTAZY