Číslo projektu OP VK Název projektu Moderní škola Název školy Soukromá střední škola podnikání a managementu, o.p.s. Předmět Český jazyk a literatura (klíčová aktivita III/2) Téma Charles Baudelaire Ročník 3. Jméno autora Mgr. Dušan Kráčmar Anotace Prezentace představuje život a dílo jednoho z nejznámějších představitelů dekadentní poezie, skupiny tzv. prokletých básníků. Datum tvorby

CHARLES BAUDELAIRE © Dušan Kráčmar 2013

CHARLES BAUDELAIRE ÚVOD  francouzský básník, prozaik a překladatel, první ze skupiny tzv. „prokletých básníků“ (nepočítáme-li mezi ně jejich předchůdce François Villona), představitel dekadentní poezie  žil v letech 1821 – 1867  stejně jako jeho mladší souputníci vedl bouřlivý život, revoltoval proti společenské morálce Dekadence pojem pochází z latinského slova decadencia – úpadek, nejprve šlo o posměšné označení takto píšících autorů, kteří žili velmi bouřlivým životem, revoltovali proti společnosti klade důraz na subjektivitu, osobní prožitek čtenáře vybíraná témata mají opět velmi často morbidní námět Prokletí básníci označení používané pro nekonformní francouzské básníky působící ve druhé polovině 19. století tvoří pod vlivem nově se utvářejících básnických směrů – impresionismus, dekadence, symbolismus atd. Patří sem např. J. A. Rimbaud, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé a další

CHARLES BAUDELAIRE ŽIVOTNÍ OSUDY  narodil se v Paříži  v sedmi letech přišel otce, svého otčíma následně nenáviděl (považoval ho za hloupého měšťáka)  extravagantně se oblékal, před maturitou byl vyloučen ze školy, načež podnikl devítiměsíční cestu na lodi, kterou popsal ve svých básních  cítil osudovou spřízněnost s americkým spisovatelem E. A. Poe, jehož díla s oblibou překládal  živil se mj. jako umělecký kritik, po celý život řídil několik uměleckých časopisů  revolučního roku 1848 se zúčastnil jako zastánce demokracie přímo na pařížských barikádách  jeho osudovou láskou byla herečka Jean Duvalová, kvůli které upadl do dluhů, jež ho tížily celý život, dlouhý vztah měl i s konkubínou Apollonie Sabatierovou  zemřel v Paříži v zuboženém stavu zřejmě následkem progresivní paralýzy (demence a fyzická sešlost v posledním stadiu syfilis…)

CHARLES BAUDELAIRE OSUDOVÉ ŽENY Osudové ženy Charlese Baudelaira zpodobněné slavnými malíři – vlevo Jean Duvalová od Édourda Maneta a vlevo Apollonie Sabatierová od Vincenta Vidala, Nemají obě ženy něco společné?

CHARLES BAUDELAIRE DÍLO – KVĚTY ZLA  Baudelairova poezie je plná protikladů - relativizuje protikladné pojmy (krása x ošklivost, dobro x zlo, život x smrt atd.)  tato rozporuplnost plně koresponduje s básníkovým životem jeho názory, jde o poezii velmi intenzivně prožívanou  taková je i nejznámější Baudelairova sbírka Květy zla (1857) jedno z nejvýznamnějších děl moderní světové poezie obsahují celkem 145 básní vznikajících po dobu přibližně 15 let v díle básník nepřikrášleně komentuje svůj vztah ke společnosti, touží po kráse a štěstí, sbírka je však pesimistická, nevidí jiné východisko z prožívané bolesti než spočinutí ve smrti dílo vyvolalo, bouřlivý ohlas, autor i jeho vydavatel stanuli před soudem a museli zaplatit pokutu za urážku mravnosti a náboženství Nápis na odsouzenou knihu Můj dobrý, klidný, bukolický a prostoduchý čtenáři, krev žene se ti do tváři, pryč s tímto svazkem, není lidský. Už odbyl sis svůj rétorický kurs? Chodils v pekle k vikáři? Nic nepochopíš, taškáři, a řekneš, že jsem hysterický. Však jestli nebudeš se bát, že zlákám tě, patř do propasti, čti, nauč se mě milovat, ty duše, která nemáš vlasti a hledáš ráj jak poeta, lituj mne! Ne? Buď prokleta! (přeložil Vítězslav Nezval, báseň není součástí sbírky Květy zla)

CHARLES BAUDELAIRE DÍLO – KVĚTY ZLA, UKÁZKA Mrcha Zda, drahá, vzpomínáš, co viděli jsme dnes ve sladký úsvit rána? V záhybu silnice ležela mrcha kdes, kde štěrkem cesta stlána. Své nohy do výše jak žena opilá, jed potící a žhoucí, cynicky, lhostejně své břicho odkryla, výpary kolem stroucí. A slunce sálalo na tuto zdechlinu, jak péci by ji chtělo a stokrát přírodě v tu vrátit vteřinu, co dříve v celku dlelo. A slunce hledělo nádhernou na mrchu, jež jako květ se stkvěla a silně páchnula na trávy povrchu, div že jsi neomdlela. A vířících much pln byl hnijící juž bok, z kad vylézala chasa červů se líhnoucích, hustých jak černý mok přes živé hadry masa. To všecko stoupalo jak vlna v tvarů stech a tryskalo a vřelo, že řek’ bys, ožilo, kýs nadchnul je zas dech a rostlo toto tělo. A hudbou podivnou se ten svět zachvíval jak vlna, vítr lítá, jak zrní, v rhytmickém jímž spádu blíž i v dál v řešetě mlatec zmítá. A tvary mizely a nebyly než sen, jen pouhá skizza stinná, na plátně umělec již zapomněl, již jen si matně připomíná. Za skalou neklidný se krčil litý pes, nás hněvným měřil okem, na chvíli čekaje, kdy na mrchu by kles’, na hnát, jejž pustil, skokem. A této hnilobě zde ve výparech zlých se budeš rovnat zcela, ty slunce, anděle, ty hvězdo nocí mých, ty moje vášni vřelá! Ty vděků královno, tak budeš zapáchat po posledním pomazání, až k hnití uloží tě v hřbitovních trav chlad, v tříšť kostí, moje paní! Však potom, kráso má, rci klidně v červů svár, již polibky tě zkruší, že božskou podstatu i mrtvé lásky tvar v své zachoval jsem duši! (přeložil Jaroslav Vrchlický)

CHARLES BAUDELAIRE DÍLO – KVĚTY ZLA, UKÁZKA Harmonie večera Hle, chvíle tu, kdy na svém stonku květ se chví a kaditelnou vůně dýše, kdy vůně, zvuky vzduchem krouží výše, to smutný rej a nyvý, snivý let! A kaditelnou každý květ kol dýše, jak srdce v žalu slyšíš housle znět. Ó smutný tanec, nyvý, snivý let, jak velký oltář nebe kyne s výše. Jak srdce v žalu slyšíš housle znět, jak srdce zhrdající prázdnem v pýše! Jak velký oltář nebe kyne s výše, v své krvi slunce mře, jež stydne hned. A srdce zhrdající světem v pýše si minulosti chrání každý sled; v své krvi slunce mře, ta stydne hned. Jak monstranc vzpomínka tvá plá mi tiše. (přeložil Jaroslav Vrchlický) Harmonie večera Hle už je hodina, kdy každý kvítek dýmá, noc vypařuje se jak kaditelnice, vzduch plyne s vůněmi, jež víří zvučíce, slyš valčík, při kterém tě sladká závrať jímá! Noc vypařuje se jak kaditelnice, hle, housle vibrují jak srdce, když je zima. Slyš valčík, při kterém tě sladká závrať jímá! Nebe jak oltář ční ve svitu měsíce. Hle housle vibrují jak srdce, když je zima, to srdce, děsící se prázdna, vánice! Nebe jak oltář ční ve svitu měsíce, vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá... Mé srdce děsící se prázdna, vánice sní o minulosti a o příznivém klima! Vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá. Ty ve mně zůstáváš jak zlatá monstrance! (přeložil Vítězslav Nezval) Harmonie du Soir Voici venir les temps où vibrant sur sa tige Chaque fleur s'évapore ainsi qu'un encensoir; Les sons et les parfums tournent dans l'air du soir; Valse mélancolique et langoureux vertige! Chaque fleur s'évapore ainsi qu'un encensoir; Le violon frémit comme un coeur qu'on afflige; Valse mélancolique et langoureux vertige! Le ciel est triste et beau comme un grand reposoir. Le violon frémit comme un coeur qu'on afflige, Un coeur tendre, qui hait le néant vaste et noir! Le ciel est triste et beau comme un grand reposoir; Le soleil s'est noyé dans son sang qui se fige. Un coeur tendre, qui hait le néant vaste et noir, Du passé lumineux recueille tout vestige! Le soleil s'est noyé dans son sang qui se fige... Ton souvenir en moi luit comme un ostensoir!

CHARLES BAUDELAIRE DÍLO – MALÉ BÁSNĚ V PRÓZE  ceněná je rovněž i další Baudelairova sbírka - Malé básně v próze, které vyšly až posmrtně (1869)  jde o padesát krátkých poetických próz (zamyšlení), za Baudelairova života vycházely postupně časopisecky pod názvem Splín Paříže Samota Jeden lidumilný novinář mi pravil, že samota člověku neslouží; a aby podepřel svou tezi, citoval, jako všichni nevěřící, slova Církevních Otců. Vím, že ďábel rád chodí po místech suchých a že Duch vraždy a oplzlosti se zázračně rozplameňuje na místech osamělých. Ale možná, že tato samota je nebezpečná jen duši lenivé a toulavé, která ji zalidňuje svými vášněmi a svými chimérami. Jest jisto, že mluvka, jehož největším potěšením je mluvit z katedry nebo z tribuny, byl by ve velikém nebezpečí stát se na ostrově Robinsonově zuřivým šílencem. Nežádám na svém novináři odvážných ctností Crusoëových, ale přeji si, aby nepronášel obvinění proti těm, kdož milují samotu a tajemství. Jsou v našich žvástavých rasách individua, která by s menším odporem se smířila s trestem smrti, kdyby jim bylo dovoleno z popraviště promluvit důkladnou řeč bez obavy, že Santerrovi tamboři jim nevčasně nepřetrhnou řeč. Nelituji jich, poněvadž tuším, že jejich řečnické výlevy jim připravují stejné rozkoše, jakých jiným poskytuje mlčení a rozjímání; ale pohrdám jimi. Zvláště toužím, aby můj zlořečený novinář nechal mě bavit se podle mé chuti. "Což nikdy nepociťujete," pravil mi s velmi apoštolským nosovým přídechem, "potřebu sdělit svou rozkoš?" Podívejme se na toho prohnaného závistníka! Ví, že pohrdám jeho rozkošemi, vtírá se do mých, ten ošklivý kazimír! "Jak veliké to neštěstí nemoci být sám!..." praví kdesi La Bruy`ere, jako by chtěl zahanbit všechny ty, kteří běží zapomínat na sebe mezi dav, bojíce se nepochybně, že nebudou snesitelnými sami sobě. "Skoro všechna naše neštěstí přicházejí na nás z toho, že jsme nedovedli zůstat ve své světnici," praví jiný mudrc, tuším Pascal, volaje takto do cely rozjímání všechny ty ztřeštěnce, kteří hledají štěstí ve vzrušení a prostituci, již bych mohl nazvat prostitucí bratříčkování se, kdybych chtěl mluvit krásnou řečí svého století.

CHARLES BAUDELAIRE DALŠÍ DÍLO  Baudelaire, jakožto umělecký kritik, uveřejnil za svůj život celou řadu uměleckých statí, literárních esejí, samostatných básní a dalších děl  mezi nejvýznamnější patří Albatros – jedna z básní napsaná po dobrodružné cestě na lodi Umělé ráje (1860) – literární esej o účincích hašiše a opia (vydáváno i jako Báseň o hašiši) Intimní deníky (1909) – posmrtně vydaný výbor úvah na různá témata Albatros Aby čas na moři za plavby krátilo si, tu mužstvo posádky si chytá v dlouhých dnech své němé průvodce na cestách, albatrosy, spějící za lodí po hořkých propastech. Ti vládci blankytu, jen postaveni na zem, hned neohrabaní a plni ostychu, svá křídla veliká jak vesla spustí rázem a zplihlá po bocích je vlekou potichu. Jak nemotorný je ten poutník okřídlený! On, prve krásný tak, jak směšný, chudák, je! Ten zobák dráždí mu svou lulkou z mořské pěny, ten po něm, bezmocném, zas chodí kulhaje. A Básník také je jak tento kníže výší, jenž létá bouřemi a z šípů má jen smích; když stojí na zemi, kde posměch v tvář mu čiší, při chůzi vadí mu pár křídel olbřímích. (přeložil Svatopluk Kadlec)

CHARLES BAUDELAIRE CITÁTY Se ženami vycházejí nejlépe ti muži, kteří vědí, jak se bez nich obejít. Žena je něžnější než květ, ale tvrdší než kámen. Život je nemocnice, v níž je každý pacient posedlý touhou změnit postel. Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.. DĚKUJI ZA POZORNOST.

CHARLES BAUDELAIRE ZDROJE Literatura pro 3. ročník středních škol – Učebnice. 1. Vyd. Brno, Didaktis s. ISBN KOLEKTIV AUTORŮ. Malá encyklopédia spisovateľov sveta. Bratislava: Obzor, 1978, ISBN NEUVEDENO. NEZVAL, Vítězslav. Moderní básnické směry. Praha: československý spisovatel, 1969, ISBN NEUVEDENO. AUTOR NEUVEDEN. wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: AUTOR NEUVEDEN. Charles Baudelaire [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: VIDAL, Vincent. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: MANET, Édouard. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: BAUDELAIRE, Charles. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: NADAR. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: BAUDELAIRE, Charles. Mrcha [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: BAUDELAIRE, Charles. Harmonie večera [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: BAUDELAIRE, Charles. Harmonie du Soir [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: BAUDELAIRE, Charles. Samota [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: BAUDELAIRE, Charles. Albatros [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: BAUDELAIRE, Charles. Citáty [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: