Legislativa v oblasti RP (žen a mužů) Mgr. Veronika Šprincová

Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) Zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Antidiskriminační zákon (zákon č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací) Jaké předpisy RP zajišťují?

Veřejný ochránce práv/ombudsman – přijetím ADZ se stal tělesem pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací (tzv. Equality Body). Jaký orgán RP zajišťuje?

Na rovné zacházení bez ohledu na pohlaví, věk, etnickou příslušnost, zdravotní stav atd., a to od přístupu k zaměstnání po ukončení pracovního poměru. Na ochranu před přímou i nepřímou diskriminací (spadá sem např. i obtěžující chování). Na výkon rodičovských práv: právní ochrana těhotných zaměstnankyň, nárok na mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou, nárok na přestávky na kojení, nárok na zkrácený úvazek v případě péče o dítě do 15 let věku… Na co mají zaměstnanci/kyně nárok?

Rovné zacházení a zákaz diskriminace: – § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. – § 16 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: v pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace. Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon. Na co mají zaměstnanci/kyně nárok?

Rovné zacházení a zákaz diskriminace: – § 16 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu. – § 17 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon. Na co mají zaměstnanci/kyně nárok?

Úprava pracovní doby: – § 241 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: požádá- li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu, o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Na co mají zaměstnanci/kyně nárok?

Pracovní podmínky zaměstnankyň: – § 238 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: zaměstnankyně je zakázáno zaměstnávat pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu. – § 238 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: je zakázáno zaměstnávat těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni, která kojí, a zaměstnankyni-matku do konce devátého měsíce po porodu pracemi, pro které nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé. Na co mají zaměstnanci/kyně nárok?

Pracovní cesty: – § 240 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do věku 8 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost. – § 240 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: ustanovení odst. 1 platí i pro osamělou zaměstnankyni a osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let, jakož i pro zaměstnance, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost). Na co mají zaměstnanci/kyně nárok?

Přesčasy: – § 241 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: zakazuje se zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas. Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas. Na co mají zaměstnanci/kyně nárok?

Přestávky ke kojení: – § 242 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: zaměstnankyni, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení. – § 242 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: zaměstnankyni, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, přísluší na každé dítě do konce 1 roku jeho věku 2 půlhodinové přestávky a v dalších 3 měsících 1 půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li po kratší pracovní dobu, avšak alespoň polovinu týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze 1 půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce 1 roku jeho věku. – § 242 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce: Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a přísluší poskytuje se za ně náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Na co mají zaměstnanci/kyně nárok?

Děkuji za pozornost! Veronika Šprincová