Karel Hynek Mácha - Máj Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu: Škola budoucnosti s využitím IT Název školy: SPŠ a SOŠGS Most Předmět: ČJL Tematický okruh: Romantismus v české literatuře Téma: K. H. Mácha - Máj Ročník: Jméno autora: Mgr. Marcela Hofnerová Datum tvorby: Anotace:Žáci si připomenou základní údaje o tomto spisovateli a bude proveden rozbor vybraného lit. díla tohoto autora.
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836) MÁJ
Karel Hynek Mácha 1. pol. 19. st. 1. pol. 19. st. romantismus romantismus současníci: K. J. Erben (Kytice), J. K. Tyl (Strakonický dudák, Paličova dcera), A. S. Puškin (Evžen Oněgin), V. Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži) současníci: K. J. Erben (Kytice), J. K. Tyl (Strakonický dudák, Paličova dcera), A. S. Puškin (Evžen Oněgin), V. Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži) informace ze života: studium filozofie a práv v Praze, právnická praxe v Litoměřicích, cestování informace ze života: studium filozofie a práv v Praze, právnická praxe v Litoměřicích, cestování dílo: Márinka, Cikáni dílo: Márinka, Cikáni
Pro zajímavost.
MÁJ Osoby Vilém, Jarmila, farář, matka, Hynek Dějiště Dějiště Děj se odehrává především v přírodě někde v okolí Bezdězu a Doks. Také ve vězení.Žánr - lyricko-epická báseň - skládá se z předzpěvu, čtyř dějství a má dvě intermezza (mezihry) - užívá jambický verš - rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené Téma: dílo řeší problém tehdejší společnosti, touhy člověka po svobodě a lásce, schopnost obětování se pro ni
MÁJ Styl: poezie Jazyk: básnické mistrovství, barvité a působivé popisy přírody, dramatická kompozice Básnické prostředky: epiteton constans - "bělavé páry, bledá tvář luny" epiteton ornans - "růžový večer, večerní břeh, jezero hladké" přirovnání - "co slzy lásky" kontrast - "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal" metafora a personifikace - "jezero zvučelo tajný bol" oxymorón - "mrtvé milenky cit", "zbortěné harfy tón" metonymie - "hrdliččin zval ku lásce hlas" pleonasmus - "modrý blankyt" apostrofa - vězňův poslední pozdrav země gradace - "temná je noc, temnější mně nastává" onomatopoie (= zvukomalba) – „řinčí řetězů hřmot“
MÁJ Hl. myšlenka: Zobrazit soudy a nevolnost lidí v tehdejší době. Lidé by se měli zamyslet nad možnostmi svobody a nezahazovat zbytečně svůj osud. Taky láska dvou lidí, která na nesvobodu doplatila. Rovněž se zde popisuje krása májové přírody (většinou v kontrastu ke smrti). 1. a 3. zpěv - typická balada; 2. zpěv - filozofický; 4. zpěv – autostylizace
MÁJ Obsah Obsah - v úvodu díla je zařazena tzv. dedikační (věnovací) báseň Čechové jsou národ věrný 1. zpěv Jarmila čeká u jezera na Viléma, ale přichází zpráva o jeho uvěznění a blízké popravě. Jarmila páchá sebevraždu skokem do jezera. Na začátku obraz májové přírody; rozhovor Jarmily s poslem = jediný dialog celé básně; 1. zpěv je zakončen zvoláním: "Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"
Ukázka – rozhovor „ Rychlý to člůnek! blíž a blíže! To on, to on! Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenž pod ním svítí, ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže. Vzhůru po skále lehký krok uzounkou stezkou plavce vede. Dívce se zardí tváře bledé za dub je skryta. – Vstříc mu běží, zaplesá – běží – dlouhý skok – již plavci, již na prsou leží – „Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář jí známou osvítila tvář; hrůzou se krev jí v žilách staví. „Kde Vilém můj?“ „Viz,“ plavec k ní tichými slovy šepce praví: „Tam při jezeru vížka ční nad stromů noc; její bílý stín hlubokoť stopen v jezera klín; však hlouběji ještě u vodu vryt je z mala okénka lampy svit; tam Vilém myšlenkou se baví, že příští den jej žití zbaví. On hanu svou, on tvoji vinu se dozvěděl; on svůdce tvého vraždě zavraždil otce svého. Msta v patách kráčí jeho činu. – Hanebně zemře. – Poklid mu dán, až tváře, jenž co růže květou, zbledlé nad kolem obdrží stán, až štíhlé oudy v kolo vpletou. Tak skoná strašný lesů pán! – Za hanbu jeho, za vinu svou měj hanu světa, měj kletbu mou!“ Obrátí se. – Utichl hlas – Po skále slezl za krátký čas, při skále člůn svůj najde. Ten rychle letí, co čápa let, menší a menší, až co lílie květ mezi horami po vodě zajde. Tiché jsou vlny, temný vod klín, vše lazurným se pláštěm krylo; nad vodou se bílých skví šatů stín, a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“ V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“ Je pozdní večer první máj – večerní máj – je lásky čas. Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: „Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“
MÁJ 2. zpěv (tvoří téměř třetinu celé básně) Dozvídáme se z Vilémových vzpomínek, že se poté, co byl otcem vyhnán z domova, stal vůdcem loupežníků. Zamiloval se do dívky (Jarmila) a teprve, když zavraždil jejího svůdce, zjistil, že to byl jeho otec. Vilém ve vězení přemýšlí nad otázkami viny (on není vinen, vinen je jeho otec a společnost), nad lhostejností světa k osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, kdy následuje představa prázdnoty, nicoty bez konce. Na toto téma zřejmě promluví i k strážnému. Strážný se už dokonce života nezasmál. Do těchto úvah zaznívají žalářní zvuky a zvuk padajících kapek vody, jež symbolizují plynoucí čas ("A ustavičně kapky hlas svým pádem dále měří čas.")
MÁJ Intermezzo I. O půlnoci - sbor duchů na popravišti očekává svého mrtvého (Viléma)
MÁJ 3. zpěv Tímto zpěvem báseň vrcholí. Do protikladu je zde postavena krása přírody a lidský osud. Vilém je vyveden z města a lidé se sbíhají na malý pahorek blízko jezera. Vilém se naposledy dívá na krásy májové přírody, již má nyní opustit. Promlouvá s obláčky a žádá je, aby pozdravovali jeho zemi ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!"). Vilém je popraven, jeho tělo vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl. 3. zpěv končí zvoláním: "Viléme! Viléme!! Viléme!!!"
MÁJ Intermezzo II. Žalozpěv loupežníků nad ztrátou jejich pána.
MÁJ 4. zpěv Po 7 letech, na Silvestra, přichází poutník (autor) na místo Vilémovy popravy a v hospodě se dozvídá příběh o Jarmile a Vilémovi. Odchází, ale 1. máje se sem znovu vrací. Závěrem celé básně je politování nejen nad hrdiny děje, ale i samotným autorem - zvolání: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"
Použité zdroje C3%A1cha vznetlivy-bourlivak tm