Příbuznost jazyků z hlediska vývoje Název projektu: Digitalizace výuky oboru Kosmetické službyČíslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Škola: Soukromá střední odborná škola Břeclav, s.r.o., Mládežnická 3, Břeclav Předmět: Český jazyk a literaturaRočník: 4. Tematický okruh: Příbuznost jazyků z hlediska vývojeTéma: Vývoj českého jazyka II Jméno autora: Mgr. Milan ZachodilDatum tvorby: Kód materiálu: OPVK_1.5_DUM_III/2_ČJL 1_ ZA_12 Soubor: VYSTUPY/VY_32_inovace_ČJL 1_ZA_12 Anotace: Materiál seznamuje žáky se základními etapami vývoje spisovné češtiny od 10. století do konce 15. století.

Pra č eština Hláskoslovné zm ě ny Nejstarší vývojové stadium češtiny jako samostatného jazyka (konec 10. stol. – polovina 12. stol.) Z tohoto období neexistují písemné doklady. Funkci spisovného jazyka tehdy zastávala latina a v menší míře také staroslověnština. a) splývání samohlásek ( stol.) Typ zm ě ny ruština č eština aja  á novajanová oje  é novojenové uju  ú  ou novujunovú > novou aje  á d ě laješdělášděláš ě je  ie  íum ě ješ umieš > umíš oja  á pojas ъ páspás ije  íznamenijeznamení b) zánik nebo náhrada jer ů (10. stol.) praslovanštinačeštinaruština *dьnьdenďenь *sъnъsenson c) zánik nosovek (11. stol.) Typ změny praslov. č eština polština ǫ  u *rǫkaruka r ę ka ę  e, a *p ę ta *p ę t ь pata p ě t pi ę ta pi ęć d) změny v přízvuku ( stol.) -v praslovanštině (i v ruštin ě ): přízvuk volný a pohyblivý -v češtině a ve slovenštině: ustálený na první slabice -v polštině: na předposlední slabice

Raná stará č eština Období od poloviny 12. stol. do konce 13. stol. Z tohoto období pocházejí první české písemné památky: -bohemismy (český hláskový, morfologický nebo lexikální prvek ve staroslověnském textu české redakce); -bohemika (české osobní nebo místní jméno, popř. také apelativum, tedy obecné jméno, např. termín v cizojazyčném, nej- častěji latinském textu); -glosy (český překlad cizojazyčného, nej- častěji latinského textu); -přípisky (samostatný česky psaný záznam bez vazby na cizojazyčný text). Texty jsou psány primitivním pravopisem. Nejstarší česky psaný text: Pauel dal ge ʃ t plo ʃ coucih zemu Wlah dalge ʃ t dola ʃ zemu i ʃ uiatemu ʃ cepanu ʃ eduema du ʃ nicoma bogucea a ʃ edlatu

Raná stará č eština Hláskoslovné změny a) změny samohlásek ( stol.) Typ změnyPříklad a  ě (po měkkých souhl.) ležati  le žě ti á  ieváce  viece b) změny souhlásek (13. stol.) Typ změnyPříklad měkké r‘  řr‘eka  řeka g  hg  hnoga  noha

Stará č eština ve 14. století Čeština začíná pronikat do různých literárních žánrů (např. duchovní lyrika, legendy, epika, kroniky, listiny apod.) Vyspělý a jednotný jazyk, který není diferencován zeměpisně, ale již stylisticky. Nejbouřlivější vývojové období českého jazyka, dochází k významným změnám v hláskosloví i v morfologii, např. zánik měkkostní korelace souhlásek a její nahrazení korelací znělostní, samohláskové změny, zejména přehlásky, vid se stává plně gramatickou kategorií a zanikají jednoduché tvary minulého času (aorist a imperfektum), zaniká také dvojné číslo (duál); V písmu se uplatňuje spřežkový pravopis. Hláskoslovné změny Typ zm ě ny Příklad u  imužu  muži ú  íslepicú  slepicí o  ě, ó  iekoňóm  koniem

Stará č eština ve 14. století Aorist = jednoduchý minulý čas, který nevyjadřuje žádné zvláštní vidové charakteristiky. Dodnes se používá jen aorist slovesa být, který ale slouží jako součást podmiňovacího způsobu – bych, bys, by, bychom, byste, by. jednotné čísloduálmnožné číslo 1. os.vedechvedechověvedechom 2. os.vedevedestavedeste 3. os.vedevedestavedechu Imperfektum = jeden z minulých časů, označující minulý děj, který v minulosti trval nebo se opakoval. jednotné číslomnožné číslo 1. os.vediechvediechom 2. os.vedieševedieste 3. os.vedieševediechu Dvojné číslo (duál) je mluvnická kategorie čísla vyjadřující dvojnost, párovost. Jeho pozůstatky můžeme najít u několika podstatných jmen (ruce, nohy, oči, uši), číslovek (dva, oba) a v nespisovné mluvě (s těma kamarádama).

Čeština doby husitské Období od konce 14. století do konce 15. století. Rozšiřuje se počet uživatelů spisovného českého jazyka, zejména těch, kteří uměli číst. Čeština již plně pronikla i do administrativní oblasti. Objevují se i nové žánry: manifest, satira, traktát, kázání. Literární jazyk se přiblížil jazyku mluvenému. Texty jsou psány spřežkovým pravopisem; objevuje se také diakritický pravopis (spis Jana Husa De orthographia Bohemica – O pravopisu českém): Pro záznam měkkých souhlásek jsou spřežky nahrazeny tečkou nad písmenem („nabodeníčko krátké“). Délka souhlásek se označuje čárkou („nabodeníčko dlúhé“).

Čeština doby husitské Hláskoslovné změny a) změny samohlásek Typ změnyPříklad ě (po měkkých souhl.)  e le žě ti  ležeti ie  íviera  víra ó  uo  ůkóň  kuoň  kůň b) změny souhlásek Typ změnyPříklad slabikotvorné l  luChlmec  Chlumec šč  šťŠčepán  Štěpán

Otázky a úkoly 1.Která písemné památky se dochovaly v pračeštině? 2.Vysvětlete pojem glosa. 3.Jak se nazývaly staročeské minulé časy? 4.Co vyjadřoval duál? 5.Kdo zavedl diakritický pravopis? Odpovědi: 1.Žádné, jde pouze o hypotetickou konstrukci prajazyka podobně jako v případě praslovanštiny. 2.Jde o český překlad cizojazyčného, nejčastěji latinského textu. 3.Aorist a imperfektum. 4.Šlo o kategorii mluvnického čísla vyjadřující dvojnost, párovost. 5.Mistr Jan Hus.

Použitá literatura a další zdroje M. Čechová a kol.: Český jazyk pro 4. ročník SOŠ. SPN, Praha 2007 D. Mašková: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Petra Velanová-vyuka.cz, Třebíč 2006 M. Sochrová: Český jazyk v kostce. Fragment, Praha jeho-rehabilitaci