TECHNOLOGIE POVRCHOVÝCH ÚPRAV Ing. Miloslava Popenková, CSc.

POVRCHOVÉ ÚPRAVY - FUNKCE Povrchové úpravy stavebních konstrukcí rozhodují nejen o jakosti a estetičnosti vnitřního a vnějšího prostředí objektů, ale i o jeho ochraně a architektonickém výrazu. Musí zabezpečit stavební konstrukce před povětrnostními, mechanickými, fyzikálními, chemickými a biologickými vlivy, musí zlepšit vlastnosti těchto konstrukcí a umožnit variabilitu ztvárnění povrchu konstrukcí barevností a strukturou úprav.

POVRCHOVÉ ÚPRAVY - ČLENĚNÍ Z hlediska technologie členíme tyto procesy na:  omítání – tradiční, tenkovrstvé, speciální, sanační  zateplovací systémy – tepelně izolační omítky, systémy kontaktní, bezkontakní  obkládání – obklady, podhledy  kompletační povrchové úpravy – malby, nátěry, tapety

OMÍTÁNÍ - ČLENĚNÍ Úpravy povrchů stavebních konstrukcí lze v zásadě členit: na vnější povrchové úpravy: - omítkoviny (klasické, suché maltové směsi), fasádní nátěrové a nástřikové hmoty, ochranné napouštěcí prostředky, speciální, sanační omítky a na vnitřní povrchové úpravy: - omítkoviny (klasické, suché maltové směsi), stěrkové hmoty, sanační systémy, nátěrové a nástřikové materiály.

Používané hmoty pro omítky (1/2) Pro průmyslově vyráběné suché maltové směsi event. omítky klasické (vyráběné přímo na stavbě) se používá jako pojivo cement, vápenný hydrát, malty, kamenivo, přísady (barevné, ozdobné, vodotěsné, rychletuhnoucí, mrazuvzdorné apod.) a voda. Veškeré použité materiály musí splňovat normové požadavky

Používané hmoty pro omítky (2/2) Veškeré použité malty musí splňovat požadavky na: - mechanickou odolnost a stabilitu, - protipožární bezpečnost, - hygienickou a zdravotní nezávadnost, - životní prostředí, - bezpečnost užívání, - ochranu proti hluku, - energetickou náročnost a úsporu tepla.

Členění malt pro omítání (1/3) V současné době se malty pro omítání označují: universální malta GP, lehká malta LW, barevně upravená malta CR, malta pro jednovrstvé vnější omítky OC, malta pro renovaci cihelných stěn R, tepelně izolační malta T. K uvedeným zkratkám se připisuje značka pojiva (CEM – cement, L – vápno, G – sádra atd.).

Členění malt pro omítání (2/3) Třídy požadovaných vlastností OznačeníHodnotyZkušební norma pevnost v tlaku po 28 dnech CS I CS II CS III CS IV 0,4 – 2,5 MPa 1) 1,5 – 5,0 MPa 1) 3,5 –7,5 MPa 1)  6,0 MPa EN kapilární vodní absorpce (povrch.nasák.) W 0 W 1 W 2 nepožaduje se w  2,0 kg.m -2 h -0,5 w  1,0 kg.m -2 h -0,5 EN tepelná vodivostT 1 T 2  0,1 W.m -1 K -1  0,2 W.m -1 K -1 EN ) dolní hodnoty jsou doporučené

Doprava malty (1/3)  Při dopravě SMS je nutno na staveništi dodržet min. poloměry otáčení.  Při osazení sila je nutno dodržet min. vzdálenost od výkopu stavební jámy

Doprava malty (2/3)

Doprava suchých maltových směsí Doprava malty (3/3)

Příprava podkladu pro omítání (1/9) Rozhodující vliv na životnost a jakost omítek má připravenost podkladu pro jejich realizaci. V zásadě lze říci, že stavba před omítání musí být tzv. vyzrálá, tj. musí být ukončeno sedání zdiva. V příp. použití savého zdícího prvku je nutno tento podklad dokonale provlhčit (aby podklad neodebíral vodu z omítkové směsi), v příp. použití rozdílně savých materiálů je vhodné opatřil tento podklad cementovým nebo vápenocementovým postřikem.

Podklady pro omítání (2/9)  zdivo cihelné (běžná cihla)  zdivo z keramických dílců (Porotherm, Kintherm aj.)  zdivo pórobetonové (Ytong, Hebel aj.)  zdivo betonové  dřevěné, ocelové event. umělohmotné materiály  dřevovláknité, vláknitocementové, cementotřískové, aj. deskové materiály  stará omítka

Zdivo cihelné (3/9) Omítá se až po dostatečném vyschnutí a sednutí zdiva (omítá-li se na mokrý podklad vznikají zpravidla skvrny a výkvěty z rozpuštěných solí obsažených ve zdivu). Přípustná vlhkost podkladu pro omítání je 3,5 % - 4 % (v hmotnostní %) dle druhu cihelného zdiva. Povrch zdiva je nutno očistit a vyteklou maltu ze spár odstranit.

Zdivo z keramických dílců (4/9) Pro tyto lehčené materiály je nutno již v průběhu zdění dbát na dodržení jakostních požadavků, tj. zejména na plné vyspárování ložných spár, domaltování ostění a drážek v rozích stěn u cihle P+D, dodržení vazby zdiva, dodržení lícování malty s plochou zdícího prvku, zamezení provlhnutí zdiva (nechráněná koruna i parapet prvku při zdění), nepoužití cihel, jejichž povrch vykazuje trhliny, popraskání event. jiné vady. Podklad pro omítání musí být suchý (max. vlhkost zdiva: 4% zimní období – 6% letní období), čistý, nedrolící se, rovinný. V případě styku tohoto prvku s jiným materiálem (beton, ocel, heraklit, polystyren, dřevo aj.) je nutno povrch těchto rozdílných materiálů opatřit výztužnou síťovinou.

Zdivo pórobetonové (5/9) Ložná příp. styčná spára (pokud se nezdí na vazbu pero-drážka) musí být zcela vyplněna maltou, spáry větší než 5 mm je třeba již při zdění promaltovat (min. 4 týdny před omítáním), zdící prvky je nutno chránit před pronikající vlhkostí (vč. ochrany koruny a parapetu), podklad musí být rovinný, suchý, čistý, styk zdiva s jiným materiálem je nutno překrýt výztužnou tkaninou (při omítání se doporučuje vkládat tkaninu celoplošně).

Zdivo betonové (6/9) Pro omítání event. nátěr nebo postřik musí být podklad rovný, čistý, je – li podklad příliš hladký je zapotřebí jej zdrsnit (beton má tvrdý povrch, který se hůře váže s měkčími, zejména vápennými omítkami) event. velmi hladké povrchy postačí opatřit vhodným nátěrem. Před omítáním musí podklad vykazovat max. vlhkost 4 % a min. 50 % pevnost. Na povrchu omítané plochy se nesmí vyskytovat žádný vodní film.

Dřevěné, ocelové event. umělohmotné materiály (7/9) Je nutno před omítáním opatřit výztužnou tkaninou (ocelové, keramidové pletivo, síťovina, rákos). Při event. výměně dřevěných prvků je vhodné tyto materiály tzv. nasekat (při nasáknutí je umožněna roztažnost dřeva).

Deskové materiály (8/9) Spáry a hrany těchto desek je nutno před omítání opatřit tzv. bandáží, tj. přetáhnout tyto spáry v min. šířce 100 mm výztužnou tkaninou (polypropyléno- vá síťovina aj.).

Stará omítka (9/9) Pro omítání nutná dokonalá přídržnost této omítky k podkladu a její dostatečná tloušťka. Nepřídržné části je nutno zcela odsekat, plochu očisti (odstranit nátěr, u vnějších omítek dokonale odstranit veškeré nečistoty – tlakovou vodou, chemicky, pískováním apod.).

Realizace omítek (1/7) Požadavky na tloušťku omítky se liší podle její aplikace: - vnitřní plochy se běžně omítají o tzv. střední tloušťce, tj. 15 mm (min. přípustná tl. je 10 mm), - vnější plochy o tl. 20 mm (min. přípustná je 10 mm).V ploše je nutno dodržet stejnou tloušťku omítky (v příp. rozdílných tl. omítky dochází k tzv. vnitřnímu pnutí a omítka vykazuje tvorbu trhlin).

Realizace omítek (2/7) Při vyztužení omítky se výztužná tkanina vkládá do místa tahového namáhání podkladních omítek, tzv. do vrchní třetiny tloušťky omítky. Vzájemné překrytí tkaniny je doporučováno cca 100 mm, rohy a kouty objektu překrýváme s přesahem min. 200 mm. Podobně mají být vyztuženy oblasti s koncentrovaným tahovým napětím (rohy otvorů - okna, dveře) a to diagonálně uspořádanými pruhy výztužné tkaniny (pás tkaniny rozměru cca 500 mm x 300 mm se ukotví kolmo na diagonálu tahových napětí). Též je vhodné zabezpečit ochranu kritických míst stavby osazením rohových, soklových aj. lišt.

Realizace omítek (3/7) Před realizací omítek (jednovrstvých tj. základních pro aplikaci dalších povrchových úprav nebo již s povrchovou úpravou a vícevrstvých tj. podkladních a lícních) je zapotřebí hladké povrchy a savé event. nerovnoměrně savé podklady opatřit cementovým postřikem (nutnost aplikace cementového postřiku v závislosti na druhu omítané konstrukce a typu omítky stanovují firemní technické podklady). Postřik zabraňuje možnosti odsátí vody z omítky a umožňuje lepší soudržnost s podkladem (provádí se např. na pórobeton, beton, event. pálené cihly, vápenopískové cihly, dřevotřískové desky aj. stavební materiály).

Realizace omítek (4/7)  provedení omítníků v ploše  postup dílčích stavebních procesů  provedení omítky ručním způsobem

Realizace omítek (5/7)  Strojní způsob omítání – zásady postupu

Realizace omítek (6/7) Realizace omítkového systému musí respektovat následující zásady. V případě neprováděného cementového postřiku je vhodné první vrstvu omítky aplikovat v konsistenci řidší, následnou vrstvu v konsistenci hustší, vždy je však nutno nanášet maltu tzv. čerstvou do čerstvé.

Realizace omítek (7/7) Před provedením lícní povrchové úpravy je nutno dodržet technologickou přestávku k vyzrátí podkladní vrstvy, tj. u klasických omítek 16 – 24 hod. (jádrová vrstva – štuková lícní vrstva) nebo se pro současné omítkové systémy obvykle udává doba na vyzrátí podkladu - 1 mm tl. podkladní omítky vysychá cca 1 den. Aplikované vrchní omítky vč. event. nátěru musí vykazovat kompatibilitu s podkladem, vhodné (zejména z hlediska částečné eliminace tvorby trhlin) jsou vrchní omítky strukturované se zrnitostí cca 2 mm.

OMÍTKY – způsoby výroby a dopravy

OMÍTKY – mokrá cesta

OMÍTKY – suchá cesta

Provádění sádrové omítky

Sádrové omítky  Sádrová omítka – interiérové aplikace, pevné podklady  Povrchová úprava – tapetování, nátěry, obkládání  Výhody – vysoká produktivita, jednovrstvé omítky, které jsou již podkladem pro konečnou povrchovou úpravu, vysoká kvalita povrchu, (srovnatelná s hladkostí sádrokartonových povrchů)  Nevýhoda – snadno se poškodí, opravy však nejsou znatelné

Sádrové omítky  zařízení staveniště  umístění sila v dosahu stavební komunikace  pomocí kompresoru se nahnání suchá směs

Sádrové omítky  na místo určení provádění omítek se umístí omítací stroj  s přívodem potrubí od sila Parametry: Dopravní výkon: 6-55 l/min Dopravní tlak: max bar Dopravní vzdál.: až 50 m Pohon: 2 třífázové převodové motory 230/400V/50Hz/60Hz Dávkovací motor: 0,75 kW, 28 ot./min Čerpací motor: 5,5 kW, 400 ot./min Kompresor: 0,25 Nm3/min, max 6 Tlak vodovodní přípojky: 2,5 bar Rozměry DxŠxV: 1200x720x1550 mm Plnící výška: 91 cm Celková hmotnost: 250 kg

Sádrové omítky  Do omítacího stroje musí být dováděna v hadici voda  NESMÍ kolísat tlak, jinak by vznikla nekvalitně vyrobená směs

Sádrové omítky  povrchy všech druhů stěn a stropů se před prováděním musejí opatřit penetrací - zaručuje přilnavost omítek  Pozn.: na betonu se mohou vyskytnout po prvním nanesení bubliny  Podkladem pro sádrové omítky mohou být jak lehké plynosilikátové konstrukce, tak i konstrukce zděné z tradičních cihel. Tenkovrstvou sádrovou stěrku lze použít na dohlazení betonových ploch nebo i celoplošnému přestěrkování konstrukcí ze sádrokartonu v případě vysokých nároků na hladkost a kvalitu povrchu. Je třeba připomenout i hygienickou nezávadnost sádrových omítek a jejich pozitivní vliv na tvorbu mikroklimatu interiéru.

Sádrové omítky  aplikace omítky pomocí omítací pistole  postup nanášení je shora dolu v pásech cca po jednom metru

Sádrové omítky  hrubé srovnání 2m laťí  s následným příp.doplněním nerovností nástřikem

Sádrové omítky  celkové srovnání povrchu omítky  po krátké technologické přestávce se povrch hladí (navlhčení vodou s rozprašující pistolí)

Sádrové omítky  po navlhčení - vyhlazení povrchu pomocí filcového hladítka na násadě (manipulace je vcelku obtížná)

Sádrové omítky  finální úprava povrchu ocelovým hladítkem  vyhlazení probíhá v pruzích od jednoho k druhému rohu bez přerušení

OMÍTKY tenkovrstvé Členění tenkovrstvých omítek podle:  způsobu nanášení – ručně natahované, stříkané  použitého pojiva – vápenné, disperzní  propustnosti vodních pár – relativně vysoká (vápenné) relativně nízká (disperzní)  místa použití – interiéry, exteriéry  úpravy povrchu – hladké, strukturované  barevnosti – probarvené, dodatečně barvené

Používané hmoty pro omítky Tenkovrstvé průmyslově vyráběné maltové směsi jsou složeny z: - pojiva na bázi minerálních nebo organických hmot, anorganických a organických plniv (velikosti zrna do 4 mm), - příměsí a přísad. K dosažení barevnosti se dodávají suché maltové směsi buď probarvené (u barevných omítek je jejich odstín ovlivněn různorodou nasákavostí podkladu a jeho vysycháním) nebo se finální povrch omítky opatřuje barevným nátěrem. Použité materiály musí splňovat výše uvedené normové požadavky.

Příprava podkladu pro omítání (1/2) Před aplikací tenkovrstvých omítek je nutno aby podklad byl objemově stálý, vyzrálý (4-6 týdnů po realizaci vápenocementových a cementových omítek), čistý, rovnoměrně nasákavý, s max. odchylky v rovinnosti podkladu  1 mm na 2 m délky. Případné větší nerovnosti je nutno odsekat, zbrousit nebo vytmelit. Kovové prvky vystupující z plochy omítky musí být opatřeny antikorozním nátěrem.

Příprava podkladu pro omítání (2/2) Před nanášením tenkovrstvých omítek na omítku původní je zapotřebí ji nejprve (po odstranění nepřídržných částí, očištění a vyspravení vadných ploch a jejich vyzrání) opatřit vhodným nátěrem, který zabezpečí požadovanou přídržnost. Obdobné požadavky platí i pro realizaci těchto omítek na betonový podklad, omítky sádrové, sádrové desky event. sádrokartonové desky. Silně savé podklady je nutno předem penetrovat, příp. přestěrkovat. Vyrovnání podkladu dosáhneme použitím tzv. preparačních materiálů (vyrovnávacích hmot), zpevnění a vyrovnání savosti podkladu (nutné zejména při opravách) realizujeme za pomoci separačních a penetračních nátěrů.

Realizace omítek (1/3) Tenkovrstvé omítky provádíme v tloušťkách: 1 mm - 3 mm pro vnitřních povrchy, do 5 mm pro vnější. Omítky se obvykle provádějí ve dvou event. více vrstvách, přičemž technologická přestávka na vyschnutí jednotlivých vrstev je doporučována – 1 mm tloušťky omítky vysychá 1 den. Po provedení barevné vrstvy omítky event. za nepříznivých povětrnostních podmínek se doporučuje ošetřit tuto omítku tzv. egalizačním nátěrem. Nástřiky je možno aplikovat za teploty C event C dle typu použitého materiálu.

Realizace omítek (2/3) Omítky na bázi hydraulických pojiv (vápenné) se pro interiérové aplikace nanáší na čisté, bezprašné a hladké plochy. První vrstva je tzv. zatírací, prováděná v tl. 1 mm (obvykle se natahuje ručně), druhou, příp. třetí vrstvu lze nanášet (do celkové tl. 3 mm) za pomoci tlakovzdušné pistole event. ručně. Dle potřeby je možno ji dohlazovat hladítkem či jinak strukturovat (válečkování, škrábání aj.)

Realizace omítek (3/3) Omítky na bázi disperzních pojiv se pro interiérové aplikace nanáší ve dvou i více vrstvách tlakovzdušnou pistolí, druhou event. třetí vrstvu vždy však až po proschnutí jednotlivých vrstev. Pro exteriérové aplikace je vhodné podklad nejprve napustit vodním roztokem disperze, po jejím zaschnutí se omítkovina nanáší křížovým způsobem ve dvou a více vrstvách na fasádní plochu. Z hlediska jakosti povrchu je vhodnější provést ohraničené plochy v jeden den nebo napojovat omítku způsobem tzv. mokrá do mokré. Plochu fasády je nutno chránit před slunečním zářením, přímým deštěm apod.