PEDOSFÉRA = vznikl přeměnou svrchní části zemské kůry spolupůsobením: – = věda zabývající se půdou a jejím geografickým rozšířením = věda zabývající se vznikem, vývojem a vlastnostmi půdy

Půda – přírodní útvar od povrchu až po podloží (matečnou horninu) základní výrobní prostředek v zemědělské výrobě a lesnictví přírodní prostředí pro suchozemské živočichy a rostlinstvo nejdůležitější vlastnost: – – voda, živiny, vzduch => pro rostliny – bez zásahu člověka, podmíněna typem půdy – kultivace půd (obděláváním, hnojením, zavlažováním, odvodňováním, osevními postupy, …)

Půdní složky (skladba půdy) 1. = úlomky nerostů a hornin 2. = půdní roztok ( půdní voda s rozpuštěnými minerálními a organickými látkami 3. = půdní vzduch (N, 0 2, CO 2 ) 4. = humus (zbytky odumřelého rostlinstva a živočišstva v různých stupních rozkladu) 5. = edafon (půdní organismy a kořenové systémy)

Vlastnosti půd CHEMICKÉ určována aktivitou volných iontů H + a OH - v půdním roztoku NEUTRÁLNÍ – pH = 7 KYSELÁ – pH pod 7 (H + > OH - ) ZÁSADITÁ – pH nad 7 (H + < OH - ) FYZIKÁLNÍ STRUKTURA PÓROVITOST ZRNITOST (PŮDNÍ DRUHY) JEMNOZEM SKELET

Půdní druhy PŮDY – lehce obdělávatelné, hodně provzdušněné, minimum jílovitých částic, dobře propustné pro H 2 O, málo humusu (naváté písky, pískovce) PŮDY – středně obdělávatelné, stejný podílu písku a jílovitých částic, hluboké, zemědělsky vhodná půda (nížiny) PŮDY – nesnadno obdělávatelné, nadbytek jílovitých částic, pro H 2 O a vzduch špatně propustné, mají velkou vodní a malou vzdušnou kapacitu, pro rostliny nepřípustná

HLAVNÍ PŮDOTVORNÍ ČINITELÉ – nerostným složením určuje zásobu živin, chem. složení, ovlivňuje barvu a zrnitost půdy – teplota a srážky ovlivňují rychlost chemických reakcí v půdě – hlavně mikroorganismy – způsobují rozklad organické hmoty - humus – umožňuje pohyb složek půdní hmoty – nadmořská výška, sklon, expozice svahů (vlhkost, teplota půdy) – podmiňuje vyhraněnost půdního typu – reguluje průběh půdotvorného procesu (zvyšuje úrodnost půd, degraduje půdy)

Půdní horizonty = = kolmý řez půdou, na kterém můžeme pozorovat půdní horizonty základní horizonty: další horizonty: subhorizonty: přechodné typy (např. A 1 )

Základní a další půdní horizonty horizont – svrchní pásmo půdního profilu – dokonale zvětralé částice, vysoký obsah humusu (tmavý), biologické procesy A 1 – humózní A 2 – eluviální (bez humusu) horizont – iluviální, obohacený o látky vyplavené z horizontu A (humus, sloučeniny železa a hliníku), barva dle hromadících se látek (hnědý – železitý), černošedý (humus) horizont – půdotvorný substrát a nezvětralá matečná hornina horizont – glejový, vzniká vlivem podzemní vody horizont – vzniká na karbonátových horninách, nejčastěji na vápencích a dolomitech (CaCO 3 ) – rendziny horizont – rašelinový horizont

Půdní typy se určují podle uspořádání = základní jednotka klasifikace půd půdy jednoho typu vznikly působením stejných půdotvorných činitelů a vyznačují se stejným uspořádáním půdních horizontů

Rozšíření půd na Zemi pedosféra je rozdělena podle typu podnebí a georeliéfu na velkých územích se rozšíření půd řídí zákonitostmi zeměpisné zonálnosti tundrové půdy – subarktické podmínky – horizont A, C – je tvořen PERMAFROSTEM (nepropustná, dlouhodobě zmrzlá půda) – půda se nehodí pro obdělávání, chudá pastvina pro soby podzolové půdy – Skandinávie, sever Ruska (tajga), Kanada – podzolizační proces – rozklad nerostů působením silných organických kyselin – horizonty A 2, B, C – popelavě šedá barva – nekvalitní humus, kyselost, nedostatek živin, málo úrodné, pokryté jehličnatými lesy

černozemě – stepi, lesostepi – mírného pásu – horizont A 1, C – spraš vápnité, sedimenty – nejúrodnější půdy (světové obilnice) – největší plochy Ukrajina, jih Ruska, Severní Amerika, Kanada hnědozemě – mírně teplých a mírně vlhké oblasti do 450 m n. m. – při vhodných podmínkách tvoří kvalitní zemědělské půdy

žlutozemě a červenozemě – vlhké subtropické lesy – – horizonty – kyselé, chudé na živiny, intenzivní hnojení (bavlna, čaj, tabák, sója …) pouštní a polopouštní půdy – subtropy, mírný, tropický pás (suché klima) – málo humusu, hlinité, písčité, štěrkovité, kamenité – chudé pastviny červenožluté půdy – vlhké tropické lesy – Amazonské nížina, Konžská pánev, – vlhko, teplo, – cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce – kácení lesů – eroze půdy

Rozšíření půd střední Evropy – vertikální zonálnost – níže položená místa, říční roviny, říční náplavy podél vodních toků, bývají zaplavovány (povodně), C 1 = zvětralá matečná hornina – slabě vyvinuté horizonty, štěrkovité až jílovité – pole, louky, pastviny – větší vzdálenost od vodních toků, nebývají zaplavovány – 30 cm – 1 m mocný tmavošedý humusový horizont (A 1 ) – velmi úrodná půda 100 cm A1A1 C1C1 C C A1A1 G

– suché a teplé místa střední Evropy – do 300 m n. m. – velmi úrodná půda – na svazích pahorkatin – lemují černozemě, mírně teplé a mírně vlhké podnebí – probíhá proces mírné illimerizace (mechanické prosakování jílovitých částic z povrchu do spodních částí půd – díky prosakující vodě) – A 1, B (jílový, hnědý), C (spraš) – úrodné zemědělské půdy – půdy s hladinou podzemní vody blízkou povrchu reliéfu – pseudoglejové – mají nepropustnou vrstvu pro vodu 100 cm C A1A1 C A1A1 B A1A1 G

– navazují na hnědozemě směrem do výše položených oblastí – intenzivní illimerizační proces (větší vlhkost) – A 1, eluviální A 2, illimerizovaný B (rezavě hnědý) – kultivovaná půda může být středně úrodná – půdy vrchovin, – A 1 - malá mocnost, chemickým zvětráváním se uvolňuje Fe – B (hnědý) – převládající půdní typ stř. Evropy – lesní produkce, na mírných svazích možno pěstovat nenáročné plodiny – půdy hornatin, horní hranice lesa, kosodřevina – A 1 chybí 100 cm B A1A1 C A2A2 B A0A0 C A1A1 B C A2A2