Populismus Petr Zenkner Praha

Populistický trojúhelník „Populismus se zdá být silnější, čím více intelektuálů ho kritizuje“ Pierre-André Taguieff, ředitel Centre national de la recherche scientifique Populista tvrdí, že má přímé spojení s lidem Politická třída (darebáci) x občané (nevinné oběti) Populistický vůdce (spasitel lidu i demokracie) MY versus ONI, černobílé vidění světa (dobro versus zlo) obraz nepřítele (cizinci/přistěhovalci, menšiny, politici hlavních stran, kapitalisté, bankéři atd.)

Podmínky pro populismus zánik masových politických stran krize médií (komercionalizace), role televize a internetu politický marketing, heslovitost, tematizace kampaní moderní společnost se stává příliš složitou a specializovanou; lidé nerozumí, jak funguje či mají pocit, že tomu rozumí až příliš ekonomické a sociální změny způsobené globalizací (proměna ekonomik, asijská konkurence, demografické dopady) ohrožení tradiční národní identity (multikulti, postmaterialismus)

Anomie (odcizení) političtí vůdcové se nezajímají o potřeby obyčejného člověka společenský řád nemá pravidla a je nepředvídatelný – proto člověk nemůže uskutečnit své plány a cíle obyčejný člověk se má spíše hůře než lépe život nemá význam osobní vztahy, které má člověk k jiným lidem nejsou vůbec uspokojující

Leták Národní fronty

Národní fronta v číslech 41 let – strana vznikla 5. října – předsednictví Jean-Marie Le Pena členů fanoušků na Facebooku followerů na Twitteru hlasů v prezidentských volbách 2012

Jean-Marie Le Pen katolické lyceum, práva na Sorboně, aktivní ve studentských spolcích působil v Cizinecké legii (Indočína, Suez, Alžírsko), spojen rovněž s veteránskými organizacemi vojáků zvolen ve 28 letech poslancem (poujaristické hnutí), 1965 vedl prezidentskou kampaň Jean-Louis Tixier-Vignancoura vynikající řečník (politické vystoupení ala Steve Jobs) „Mají velký bílý cirkusový stan pro 3500 až osob. Před jeho příchodem baví návštěvníky zpěváci a tanečnice. Atmosféru oživují různé světelné efekty“ 2krát ženatý, 3 dcery

Národní fronta – 70. léta 1972 – založení strany (snaha navázat na úspěchy italských neofašistů a britské Národní fronty) 1974 – soudní spor o značku Front National / Strana nových sil „Spojení mezi parlamentní pravicí Jean Marie Le Pena, revolučními proevropskými aktivitami Alaina Roberta a Pascala Gauchona a mými kontrarevolučními a maurrasovskými postoji se realizovalo špatně“ (Francois Brigneau, místopředseda FN ) 1979 – neúspěch tzv. Europravice ve volbách do EP Charakteristika: tápání, neúspěchy, ghetto

Národní fronta – 80. léta 1981 – neúspěšné parlamentní (0,18%) i prezidentské volby (x) 1983 – volební průlom v Dreux (16,7%), aliance s pravicí 1984 – úspěch v evropských volbách (2,2 miliony lidí) 1986 – zisk 34 poslanců (výsledek změny volebního systému) 1988 – 14,4% v prezidentských volbách (Le Pen 4. místo; získal o více jak 2 miliony hlasů více než komunista André Lajoinie) Charakteristika: zakořenění ve francouzské společnosti

Národní fronta – podmínky Nová pravice – kulturní ofenzíva vůči levici, budování mostů ke gaullistické pravici (Alan Benoist, sdružení CRECE, Klub Orloj) Naděje a zklamání po vítězství Francoise Mitteranda (1981) 62% - „všechno se vyvíjí spíše k horšímu“ (SOFRES výzkum 1983) Krize tradičních struktur (strany, odbory, církve); sociolog Gilles Lipovetski mluví o „období prázdnoty“ Obecný pocit nejistoty a obav ve francouzské společnosti ztělesněním všeho špatného imigrace (spojení s kriminalitou a nezaměstnaností) + „ti, kdo za to mohou“ (kromě cizinců, politici, úředníci, inteligence, novináři) - ONI

Národní fronta – voliči „Hlasování pro krajní pravici netlumočilo nářek Francie minulosti jako v letech 1956, 162 a 1965, ale vyjadřovalo spíše svízelný život městské a moderní Francie postižení krizí“ Pascal Perrineau, francouzský politolog o úspěších v 80. letech přebírá voliče pravice (gaullisté) i levice (voliči komunistů) velká města a centra přistěhovalců (Provence, předměstí Paříže) větší počet mladších voličů a nevoličů neúspěšná u starších lidí, vysokoškoláků a praktikujících katolíků

Národní fronta – volební čísla Parlamentní volby 1986 – 9,9% – 9,8% – 12,4% – 14,9% – 11,3% – 4,3% – 13,6% 2 Prezidentské volby 1988 – 14,39% (4,37 mil.) 1995 – 15% (4,57 mil.) 2002 – 16,86% (4,8 mil.) 2007 – 10,4% (3,83 mil.) 2012 – 17,9% (6,42 mil.) Zdroj: Parties nad Elections in Europe

Národní fronta – EU volby Evropský parlament 1984 – 11% (10 poslanců) 1989 – 11,7% (11 poslanců) 1994 – 10,5% (11 poslanců) 1999 – 5,7% (5 poslanců) 2004 – 9,8% (7 poslanců) 2009 – 6,3% (3 poslanci) 2014 – 24% (výzkum říjen) Zdroj: Evropský parlament

Národní fronta – současnost 2011 – Le Pen předal „žezlo“ dceři. Strana se snaží profilovat umírněněji (žádné plynové komory a antisemitismus) 46 procent Francouzů pokládá Marine Le Pen za nejlepšího vyzyvatele Francoise Hollanda pro příští prezidentské volby 2011 získala Marine Le Pen více hlasů než otec v roce 2002 říjen 2013 – kandidát Národní fronty Laurent Lopez vyhrál v komunálních volbách ve městě Brignoles Marine Le Pen – chce vytvořit v EP euroskeptickou frakci