Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Ekonomie I Peníze a peněžní trh

Cílem přednášky spočívá ve vymezení peněz, jejich forem a funkcí, které v ekonomice plní. Peníze mají důležitou úlohu v ekonomice a jsou významným pojmem i v ekonomické teorii. V makroekonomii se vymezení peněžní zásoby stává jednou z nejsložitějších otázek, které budeme věnovat pozornost. Dále bude vysvětlena rovnice směny, objasněna kvantitativní teorie peněz a jejich neutralita.

Obsah úvod – vymezení cílů peníze – vymezení, vznik a vývoj peněz, funkce peněz soudobé peníze a peněžní agregáty peněžní trh – poptávka po penězích a nabídka peněz rovnice směny a kvantitativní teorie peněz závěr – shrnutí, úkoly k samostudiu

Peníze – vymezení, vznik a vývoj peněz, funkce peněz peníze – všeobecně přijímaný ekvivalent směny, platební prostředek, nejlikvidnější forma aktiv dva základní přístupy k penězům: funkcionální a empirický exogenita vs. endogenita peněz vznik a vývoj peněz (vázáno na rozvoj směny) tři hlavní funkce peněz: 1.transakční prostředek (prostředek směny) 2.zúčtovací jednotka 3.uchovatel hodnoty

Soudobé peníze a peněžní agregáty současné peníze jsou nekryté, s nuceným oběhem, peníze jsou přijímány proto, že jsou zákonem předepsaným platidlem základní formy současných peněz: I.mince II.bankovky III.depozitní peníze (bankovní, žirové, účetní, fiktivní) peněžní agregáty ČNB podle metodiky EU definuje: Agregát M1: emitované oběživo, jednodenní vklady Agregát M2: M1 + vklady s dohodnutou splatností do 2 let a vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců Agregát M3: M2 + repo operace, akcie/podílové listy fondů peněžního trhu, papíry peněžního trhu a emitované dluhové cenné papíry do 2 let

Účel rozlišení peněžních agregátů rozlišení peněžních agregátů není ve všech zemích stejné vymezuje se rozměr peněžní zásoby – peněz, které ekonomické subjekty skutečně drží a které ovlivňují chování tržních subjektů a tedy i průběh hospodářských dějů sledováním škály peněžních agregátů a úrokových sazeb může monetární politika reagovat rychleji a přiměřeně na nepříznivé ekonomické šoky – události 6

Peněžní trh, poptávka po penězích a nabídka peněz poptávka po penězích: vyjadřuje množství peněz, které při dané ceně (úrokové míře) jsou ekonomické subjekty ochotny držet poptávané množství peněz se nemusí rovnat nabízenému množství peněz teorie preference likvidity – motivy držby peněz: I.transakční motiv II.opatrnostní motiv III.spekulační motiv 7

8 Keynesova funkce poptávky po penězích: transakční poptávka po penězích + spekulační poptávka po penězích L = k.Y r – h.i L = poptávka po penězích i L L k = citlivost L na změnu reálného důchodu (Y r ) h = citlivost L na změnu úrokové míry (i) Poptávka po penězích roste, pokud roste reálný důchod nebo cenová hladina. L´ při Y r nebo P i1i1 i2i2 L1L1 L2L2

nabídka peněz (S M ): množství peněz, které má ekonomika k dispozici, = oběživo a vklady na požádání (agregát M1) monetární báze, mocné peníze (MB): rezervy + oběživo mimo bankovní sektor; monetární báze (MB) prochází multiplikací a v závislosti na peněžním multiplikátoru (m) se utváří peněžní zásoba (S M ): S M = MB. m - peněžní multiplikátor „m“ není konstantní a přesně předvídatelný - na peněžní multiplikátor působí i další vlivy (chování CB, komerčních bank a vkladatelů) rovnováha na trhu peněz je dána výslednicí střetu nabídky peněz (S M ) s poptávkou po penězích (D M ): S M = D M (nabídka peněz se rovná poptávce po penězích) M/P = L (nabídka reálných peněžních zůstatků se rovná poptávce po reálných peněžních zůstatcích, M = peněžní zásoba, P = cenová hladina) t9 Nabídka peněz, monetární báze, rovnováha na trhu peněz

10 Rovnováha na peněžním trhu iNiN M i N = nominální úroková míra M = množství peněz S M = nabídka peněz (zde je dána exogenně, kontroluje ji CB) D M = poptávka po penězích SMSM DMDM E i1i1 i2i2 i3i3 M1M1 M2M2 M3M3

Rovnice směny P. Y = M. V P = cenová hladina Y = reálný HDP M = množství nominálních peněz v oběhu V = rychlost obratu peněžní jednotky předchůdce kvantitativní teorie peněz: David Hume (1711 – 1776) autor analýzy klasické kvantitativní teorie peněz (tzv. transakční varianty): Irving Fisher (am. ekonom, 1867 – 1947); začíná jednoduchou analýzou, že každá transakce má jednak kupujícího, jednak prodávajícího hodnota (objem) všech prodejů v ekonomice se rovná hodnotě všech nákupů (AS = AD) 11

rychlost obratu peněžní jednotky je dána zvyklostmi placení a technologií placení ve společnosti – je stabilní veličinou peněžní zásoba je daná, kontroluje ji centrální banka objem všech transakcí (prodejů) je daný a konstantní, ekonomika se nachází na úrovní potenciálního produktu cenová úroveň je přímo úměrná peněžní zásobě v ekonomice později reformulace kvantitativní teorie peněz (konzervativní ekonomie – monetarismus, důležitý závěr monetarismu: peníze mohou působit na reálné makroekonomické proměnné pouze krátkodobě) 12 Předpoklady a závěry kvantitativní teorie peněz

Literatura Základní: SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 18 vyd. Praha: NS Svoboda, s. ISBN HYNKOVÁ, V., NOVÝ, J. Makroekonomie I – pro bakalářské studium, II. díl. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany, s. ISBN Doporučená: MANKIW, G. N. Principles of Macroeconomics. 4 ed. South-Western: Thomson, s. ISBN SCHILLER, B. R. Makroekonomie dnes. Brno: Computer Press, s. ISBN X.