Atomové elektrárny Obor: Lyceum Třída: 2L Předmět: Biologie Vyučující: Mgr. LudvíkKašpar Školní rok: 2015/2016 Datum vypracování:

Úvod ● Jaderná elektrárna je výrobna elektrické energie resp. Technologické zařízení, sloužící k přeměně vazebné energie jader těžkých prvků na elektrickou energii. ● Skládá se obvykle z jaderného reaktoru, parní turbíny s alternátorem a z mnoha dalších pomocných provozů. ● V principu se jedné o parní elektrárnu, ve které se energie získaná jaderným reaktorem používá k výrobě páry v parogenerátoru. ● Tato pára pohání parní turbíny, které pohání alternátor pro výrobu elektrické energie. ● Jaderné elektrárny využívájí jako palivo převážně obohacený uran, co je přírodní uran, v němž byl zvýšen obsah izotopu 235U z původních zhruba 0,7 % na 2-5 %. ● Podle odhadů geologů a OECD vydrží známé a předpokládané zásobu uranu nejméně 270 let.

Vyhořelé jaderné palivo ● Použité palivo z jaderné elektrárny tvoří méně než 1 % objemu všech jaderných odpadů na světě, avšak obsahuje přes 90 % veškeré radioaktivity. ● Způsoby uložení jaderného odpadu ● Způsobů uložení použitého paliva je celá řada. Použité palivo se dočasně ukládá ve stíněných kontejnerech na let do skladů, do vodních bazénů u jaderných reaktorů nebo mimo. ● Dále záleží na kategorii záření: ● Kategorie I ( Vysoceaktivní radioaktivní odpady) obsahuje dlohodobé zářiče produkující intenzivní teplo a jejich nebezpečnost se počítá na miliony let. Dopuručuje se jejich trvalé uložení v úložišti jaderného odpadu hlubinné geologické formaci, v úložišti vybudované speciálně pro tento účel.

Vyhořelé jaderné palivo 2 ● Kategorie II ( Sředně aktivní radioaktiní odpad ) ● Nebezpečnost se pohybuje v měřítku statisíců let. I tyto odpady obsahují dlohodobé zářiče, avšak produkují méně tepla. Dopuručeno je jejich trvalé uložení v hlubinné geologické formaci nebo v opuštěném solném dole. ● Kategorie III ( Nízkoaktivní radioaktivní odpad ) obsahující dlohodobé zářiče jsou nebezpečné po dobu desetitisíců let. I zde se poporučuje uložení jaderného odpadu v hlubínné geologické formaci nebo v opuštěném dole. ● Kategorie IV ( Středněaktivní radioaktivní odpad ) neobsahuje dlohodobé zářiče, do jejich nebezpečnosti se měčí na tisíce let. Doporučuje se trvalé uložení v opuštěných solných nebo jiných dolech, jeskyních nebo v povrchových a podpovrchových se zesílenou inženýrskou strukturou. ● Kategorie V ( Nízkoaktivní radioaktivní odpad ) neobsahejí dlohodobé zářiče. Neprodukují teplo, doba nebezpečnosti jsou stovky let. Doporučené je trvalé uložení v opuštěných dolech a jeskyních nebo v povrvchobých a podpovrchovýh úložištích.

Rizika ● Riziko nehody atomové elektrárny je přímo úměrné úrovni tzv. "jaderné bezpečnosti". Tu lze definovat jako stav a schopnost jaderného zařízení i schopnost obsluhy elektrárny zajistit, aby e proces získávání energie štěpením nikdy nevymknul regulaci a řízení, a aby všechny radioaktivní látky, nemohly proniknout do biosféry. ● Jaderná havárie se v některých případech týká lidí zraněných, nebo usmrcených následkem úniku látek kontaminovaných radiaktivitou. ● Jaderná havárie v jaderné elektrárně je havárie, při které dojde k: ● 1) Poručení těsnosti obalu jaderného paliva v aktivní zóně jaderného reaktoru ● 2) Úniku radiaktivních látek do chladiva či moderátoru ( např. Deuterium, sodík).

Jaderné havárie ● 3)Úniku této radioaktivní směsi nežesnostmi z primárního okruhu do prostoru reaktorového bloku. ● 4) Úniku této radioaktivní směsi netěsnostmi z reaktorového bloku do okolí elektrárny resp. do životního prostředí. ● 3 nejhorší jaderné havárie: ● 1) 28. březen 1979, Havárie v Three Mile Island- zamoření jaderné elektárny ● 2) 26. duben 1986, Černobylská havárie- zamoření elektrárny a životního prostředí ● 3) 11. březen 2011, Havárie Fukušima I, zamoření elektrárny ( v té době největší jaderné elektrárny světa) a životního prostčední

Konec ● ● ● ●