Romové v českých zemích (od příchodu po normalizaci) Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Marcela Svejkovská. Dostupné z Metodického portalu ISSN Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV). Obr. 1

Pokus se odhadnout, kdy malby vznikly. O čem vypovídají? Obr. 2

Obr. 3

Co všechno lze vyčíst z této fotografie? Pokus se popsat atmosféru, kterou vyzařuje. Obr. 4

Obr. 5 Zkus odhadnout, jak se živili muži na fotografii. Jak asi byli svým okolím vnímáni? Která životní hodnota je pro tyto lidi velmi důležitá?

Obr. 6 Poznáš, ze které země snímek pochází? Popiš oblečení a hudební nástroje mužů.

Tradiční romská řemesla kovářství kotlářství provozování hudby drobný obchod sezonní nádenická práce v průmyslu (stavebním) a v zemědělství (na Moravě sžívání s majoritní společností, učební obory, méně středoškolské vzdělání)

Skupiny prvorepublikových Romů 1)slovenští: nejpočetnější, většina žije trvale v osadách; 2)čeští: většina kočuje (Čermák, Janeček, Růžička, Berousek…); 3)moravští: většina žije usedle nebo polousedle hl. na JV Moravy (Daniel, Holomek, Herák, Malík, Ištván…); 4)němečtí, zv. Sinti: při hranicích s Německem a Rakouskem (Bamberger, Richter, Klimt, Lagryn, Winter…) 5)olašští: kočovní Romové, přicházejí z Rumunska.

Způsob života Obr. 7

Obr. 8

Obr. 9

Obr. 10

Obr. 11

Zákon o potulných cikánech 117/1927 Sb. N. a z. §1. Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající, jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku – hlavně v zimě – stálé bydliště. inspirace francouzským zákonem o kočovnících z roku 1912 a bavorským zákonem „o cikánech a zahalečích“ z roku 1926.

§ Potulní cikáni se sepisují a vedou v patrnosti, jak určí vládní nařízení; 2. Potulní cikáni jsou povinni na vyzvání k soupisu takovému se dostaviti a udávati při něm správná osobní data (přezdívky)…; § Bezpečnostní úřady a orgány mohou ke zjištění totožnosti prováděti u potulných cikánů kdykoliv zjišťování anthropometrická, daktyloskopická.

Říše a „preventivní potírání zločinnosti“ 4. prosince 1937 jako asociálové jmenováni cikáni, cikánští míšenci a cikánským způsobem kočující osoby, které řádně nepracují a provádějí trestnou činnost; v červenci 1938 v Říši začíná hromadné věznění a deportace do koncentračních táborů; 8. prosince 1938 „Výnos o potírání cikánského zlořádu“ v říjnu 1939 provedla říšská kriminální policie soupis všech cikánů, cikánských míšenců a cikánským způsobem kočujících osob starších 6 let a zakázala jim volný pohyb; 10. července 1942 byly dosavadní kárné pracovní tábory změněny na cikánské sběrné tábory.

Porajmos označení pro romský holocaust východoevropské romské komunity si svá svědectví předávají prostřednictvím příběhů; není tak dobře zdokumentován jako šoa.

Obr. 12

Lety u Písku od r fungoval jako kárný tábor; od r jako internační tábor personál: čeští četníci a úředníci z přilehlých obcí vězni pracovali na stavbách, v lesích, na polích; otřesné hygienické podmínky, několikanásobně překročena kapacita tábora, mnoho lidí zemřelo na tyfus; deportace do Hodonína, odtud do Auschwitz-Birkenau; v 50. letech zde byl vybudován velkokapacitní vepřín, v 90. letech z iniciativy Václava Havla památník, ale vepřín se dosud nepodařilo zbourat; Proč?

Hodonín u Kunštátu počátkem srpna 1942 sem byly nahnány celé rodiny i jednotlivci (většinou z Moravy); táborem během 2. světové války prošlo přibližně 1396 osob, 207 jich zde zahynulo, narodilo se 35 dětí – žádné miminko nepřežilo; kapacita tábora pro 800 osob!

všichni vězni (i děti) museli pracovat vně nebo mimo tábor 8 až 10 hodin denně; otřesné hygienické, ubytovací, stravovací podmínky – tyfová epidemie dozor: protektorátní četníci (asi 40 mužů) tři transporty do Osvětimi I. a do Osvětimi II. – Birkenau (871 osob), přežili jen ti, kdo byli následně posláni na práci do táborů na západ.

Obr. 13 Obr. 14 Obr. 15

Romský holocaust Auschwitz-Birkenau – sem na základě Himmlerova příkazu z ledna 1943 bylo deportováno Romů ze Slovenska, Čech, Moravy, Nizozemí, Belgie, Francie, Polska… většina zde zahynula v plynových komorách; mnozí zahynuli v Chełmnu, Treblince, Majdanku, Sobibóru a Bełżcu; další byli postříleni a zahrabáni v masových hrobech odkrytých často až dlouho po válce většinou v oblastech východní Evropy.

Obr. 16

Den romského holocaustu 2. srpna výročí likvidace tzv. cikánského rodinného tábora v Osvětimi-Březince; během noci z 2. na 3. srpna 1944 zde bylo v plynových komorách zavražděno 2898 mužů, žen a dětí Sinthů (německých Romů) a Romů; vyhlazovací politika nacistického Německa vedla podle odhadů ke smrti 0,5 milionu Romů a Sintů z celé Evropy; některé odhady uvádějí až 800 tisíc obětí, což činí asi čtvrtinu až polovinu romské předválečné populace.

Zákaz kočování vyhlášen v socialistickém Československu r Obr. 17

Nucená asimilace radikální metody přetrhání tradic veřejná bezpečnost během nočních razií prořezávala kola maringotkám, a odváděla nebo střílela koně; během šedesátých let většina Romů podlehla tlakům a usadila se v přidělených bytech. Sídliště Chanov u Mostu, obr. 18

„Vládní výbor pro cikánské obyvatelstvo“ zřízen 1965 usnesením ÚV KSČ a vlády – tzv. politika odsunu a rozptylu zapojit do pracovního procesu všechny Romy, zničit jejich osady a populaci rovnoměrně rozptýlit po celém Československu tradiční romské velkorodiny tak byly naprosto rozvráceny; byli bez konzultací přemístěni do různých částí republiky.

Svaz Cikánů-Romů krátkodobá emancipace romského hnutí začala během Pražského jara roku 1968; boj za uznání romského etnika jako oficiální státní menšiny v roce 1973 byl Svaz donucen svou činnost ukončit; v roce 1970 vlády byla přijata koncepce společensko-kulturní integrace (bez účasti Romů).

Charta 77 „Takzvaná řešení cikánské otázky se převážně omezují na represivní opatření, která mají často ráz celostátních kampaní, o nichž se většinová populace nedozví“. dokument Charty z 13. prosince 1978

Obrázky 1. Alcari. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: 2. Albedo-ukr. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: B4%D1%80%D0%B8%D1%85_%D0%9C%D1%8E%D0%BB%D0%BB%D0%B5%D1%80,_%22%D0%9F%D1%80%D0%B 8%D0%B2%D0%B0%D0%BB%22.jpg 3. Jowinix. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: pg 4. Moverton. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: Child_NGM-v31-p563.jpg 5. Bogdangiusca. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: _Gypsy_comedians.jpg 6. Magnus Manske. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: 7. Roman Z. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: 8. Jedudedek. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: _Halic,_romove_(ca_1895).jpg 9. Gitanopablo. [cit ]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW:

10. Rumney2012. [cit ]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: John commons. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: 1kaz_vstupu_potuln%C3%BDch_cik%C3%A1n%C5%AF_a_tul%C3%A1k%C5%AF.jpg 12. Mladifilozof. [cit ]. Dostupné pod licencí Public domain na WWW: pied_Yugoslavia.jpg 13. Lasy. [cit ]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: Michal Ritter. [cit ]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: centra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor_Lety_,_pam%C3%A1tn%C3%ADk_04.jpg 15. Raymond. [cit ]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: Tief#mediaviewer/File:Gedenktafel_Deportation_Bahnhof_Deutz-Tief 16. BrckoGOS. [cit ]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: Svajcr. [cit ]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: 4%9Bti_Hru%C5%A1ova.jpg 18. Vladimir Beran. [cit ]. Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: