Václav Hrabě (1940 – 1965)

Václav Hrabě se narodil 13. června 1940 v hornické Příbrami, dětství ale prožil v Lochovicích. Už od mala miloval hudbu ve všech jejích podobách, nejvíce mu ale učarovaly jazz a blues, žánry tolik typické pro americké beatníky. Hrabě proto začíná hrát na saxofon a klarinet a na střední škole v Hořovicích zakládá se spolužákem J. Ernestem dixielandovou kapelu. V této době vznikají i jeho první verše.

Po maturitě následoval přesun na pedagogickou fakultu do Prahy. Zde vystudoval obor český jazyk - dějepis a vystřídal řadu zaměstnání. Živil se jako pomocný dělník, knihovník, vychovatel na učilišti nebo učitel na základní škole. Literárně činný byl ale Hrabě nadále. Stále veršoval a psal i reportáže pro literární časopis Tvář. V roce 1964 se rozvádí a rozchází se tak nejen se svou manželkou, ale i se svým dvouletým synem Janem Miškovským. Manželství trvalo pouhé dva roky.

V roce 1965 se Hrabě setkává s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, vůdčí osobností amerických beatníků. Stává se tak v únoru 1965 v Praze na studentských oslavách Majáles, kam je Ginsberg pozván. Ještě na sklonku téže zimy ale Václav Hrabě umírá ve svém pražském bytě na otravu plynem. O sebevraždu se nejedná, na vině je nešťastná náhoda. Dne 5. března přichází Hrabě kolem třetí hodiny ráno domů a v bytě je jako obvykle zima. Přitápí si tedy plynovým sporákem a jde si lehnout. Bohužel, ze svého snu už se nikdy neprobudí.

V letech 1965 až 1967 se v Litvínově v divadle jménem Docela malé divadlo staly jeho básně podkladem pro poetické pásmo Stop-time, které se dokonce v roce 1967 dočkalo knižního vydání. Některé zde uvedené skladby byly dokonce zhudebněny. Jeden z těch, kteří převedly básně z pásma Stop-time do hudebního podání byl například Vladimír Mišík a stalo se tak na jeho desce Pár tónů, které přebývají z roku Jeho verše byly recitovány ve Viole, v Malém divadle hudby a poezie v Brně.

Verše Václava Hraběte jsou psány volným veršem – Beat generation by nesnesla jakékoliv svazování, třeba i v podobě rýmů či rytmů. Ta je podložena i bluesovou dikcí. Typické je hledání pravdy, čistoty, životní vážnosti a smyslu. Základními inspiračními zdroji byl dvacetiletému autorovi intenzivně vnímaný osobní prožitek (milostné naplnění i rozchod s milou, přátelství, vojenská služba) a jazz. V tematické rovině je pak zdůrazněna nesouhlasným postojem k měšťácké pseudomorálce.

Z opisů jeho veršů vznikla knižní vydání Stop-time /1969/, Blues v modré a bílé /1977/, Černé nebe nad městem /1985/, všechny známé básně na podkladě nalezených rukopisů pak knižně vycházejí až roku 1991 pod názvem Blues pro bláznivou holku.

V následujících ukázkách pracujte s Dvojitým zápisníkem (vyberte si místo v textu, citaci, a vedle napište vlastní komentář – čím vás právě tato část zaujala, oslovila, vyprovokovala ke komentáři…):

Ukolébavka (Blues pro bláznivou holku) Je březen Černé nebe nad městem voní deštěm Ještě jednou to všechno spočítám aspoň jednou ještě. Procenta ztrát, procenta smutku procenta štěstí to co jsem dostal to co jsem vyhrál to co jsem propil to co jsem ztratil po cestě to co jsem získal poctivě i nepoctivě Plnoletost i špatnou pověst papírovou zlatku po strýčkovi ve vestě strýček byl legionář a válčil na Piavě a byl tak poctivý že když se vrátil neměl práci Zato měl hodnou ženu na rukou tetování a smysl pro legraci A k stáří rakovinu Po celý život nenáviděl válku a všechnu její špínu On byl z těch lidí co poletí do vesmíru

A já nezdárný synovec zrozený za války vychovaný v míru před očima kruhy jak smuteční pásky nemohu spát v této černé noci Počítám na prstech metály života a šrámy z naší lásky A ty spíš a možná se Ti zdá něco tak krásného že na to do smrti nebudu mít Dobrou noc Jsi krásná i když spíš dobrou noc Je slyšet jak přichází den Pomalu jako by se vracel z flámu Bloudí ulicemi hospod a chrámů Teď zívá Zastavil se na rohu Spi Já nemohu...

Až bude svítat (Blues pro bláznivou holku) V očích luceren se leskne vůně durmanu a tvoje dlaně svěží jak vítr po ránu se modlí s mými to nejkrásnější súru z koránu Jen ještě jeden polibek a potom na tvém střevíčku přepluji spoustu oceánů A třeba objevím nějakou novou neznámou Ameriku jenom pro tebe Může se stát že zemřu mezi lovci lebek a až ti pošlou mou vysušenou zmenšenou hlavu prodáš ji v bazaru protože nebudu k poznání

Anebo se mi nepodaří sehnat ani jednoho lodníka a já ze vzteku propiju tvůj střevíček v nějaké lisabonské hospodě Mohu být souzen pro kacířství protože všichni rozumní lidé ví že Amerika je jen jedna a ta už byla objevena a možná i ty se přijdeš podívat jak upalují blázna Ale také je docela možné že se mi to povede a jednoho dne ti přivezu ozdoby z peří tabák a gumové míčky ze země kterou jsem objevil

Variace na renesanční téma (Blues v modré a bílé) Láska je jako večernice plující černou oblohou Zavřete dveře na petlice! Zhasněte v domě všechny svíce a opevněte svoje těla vy kterým srdce zkameněla Láska je jako krásná loď která ztratila kapitána námořníkům se třesou ruce a bojí se co bude zrána Láska je bolest z probuzení a horké ruce hvězd které ti sypou oknem do vězení květiny ze svatebních cest Láska je jako večernice plující černou oblohou Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou

Poslechněte si pořad Českého rozhlasu Vltava – Ro(c)k v poezii, o historii zhudebnění písně Variace na renesanční téma Vladimírem Mišíkem. Česká televize v dokumentu Nevyjasněná úmrtí věnoval jeden díl právě Václavu Hrabětovi: 58-pribehy-slavnych/ zemrel- mlad-24-let/

Zdroje: mrtvi-milovat-nemohou hrabe-mrtvi-milovat-nemohou.html slavnych/ zemrel-mlad-24-let/