narozen 15. srpna 1916 ve Wellingtononu (Nový Zéland) zemřel 6.července 2001 v Canbeře (Austrálie) novozélandský antropolog a kritik práce Coming of Age in Samoa (Dospívání na Samoa) od Margaret Meadové
většina obyvatel jsou v dnešní době míšenci Evropanů a Polynezanů po dlouhá léta bývaly ostrovy kolonií
Freeman na souostroví Samoa strávil tři roky naučil se plynně reči samoanů a natolik se začlenil do tamní společnosti, že se po dvou letech stal adoptivním synem jednoho z náčelníků V roce 1948 si bere za svou manželku Monicu Maitlandovou se kterou strávil třicet měsíců na Borneu
V roce 1966 se navrátil na ostrov Samoa, aby dále prováděl etnografická studia Napsal knihy: The Fateful Hoaxing of Margaret Mead: A Historical Analysis of her Samoan Research Margaret Mead and Samoa: The Making and Unmaking of an Anthropological Myth.
Snažila se dokázat teorii determinace člověka kulturou i přírodou, zatímco Freeman byl zastáncem evoluční teorie. Svůj terénní výzkum na Samoa předkládá v knize s Dospívání na Samoa, jež vychází v roce Kniha získala obrovský ohlas. Dospívání dle ní představuje životní období, jež je na Samoa stejně uvolněné, jako jiná období života.
Samojskou společnost prezentuje jako sexuálně otevřenou a přístupnou „Romantická láska, tak, jak se vyskytuje v naší civilizaci, obklopená hranicemi idejí monogamie, výlučnosti, žárlivosti a věrnosti, se na Samoi nevyskytuje“ Obecný konsenzus Ameriky dvacátých let diktoval sexuální zdrženlivost v době před svatbou a poté výlučnou věrnost v manželském svazku. Samojská kultura, postrádající sexuální deprivaci, se svým nenuceným přístupem k sexu, zaujala pozornost všech čtenářů knihy.
Freeman tvrdí, že ve stejné oblasti, kde Meadová viděla dospívání plné pohody a harmonie, nalezl stejně rebelantskou a problémovou mládež jako v industriální společnosti. Připisuje její chybné závěry jejímu mládí a nezkušenosti. Samojská kultura ve skutečnosti klade větší důraz na panenství než západní kultury a má vyšší indexy kriminality mladistvých, sexuálního násilí a sebevražd v dospívání.
ve své knize „The Fateful Hoaxing of Margaret Mead“ popisuje, že její nedorozumění mimo nezkušenost plynulo i například z toho, že některé z dotázaných si z ní dělali legraci a básnili o nespoutaných sexuálních zážitcích, které si vymysleli. řada kritiků označila mnohé závěry a generalizace, které Meadová předložila, za zkreslené a hodně subjektivní. Mnoho antropologů zařazovalo její práci spíše do umělecké oblasti literatury.
Freemanova kritika nebyla přijata v antropologické společnosti, nicméně byla vítána mezi sociobiology Freeman neobvinil M. Meadovou z podvodu, ale pouze z neznalosti, M. Meadová nikdy kritiku nepřijala (odlišný názor a náhled) Freemanův puritánský přístup k intimnímu životu Zemřel na srdeční selhání v roce 2001 (84 let)