Příbuznost jazyků z hlediska vývoje Název projektu: Digitalizace výuky oboru Kosmetické službyČíslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Škola: Soukromá střední odborná škola Břeclav, s.r.o., Mládežnická 3, Břeclav Předmět: Český jazyk a literaturaRočník: 4. Tematický okruh: Příbuznost jazyků z hlediska vývojeTéma: Vývoj českého jazyka VI Jméno autora: Mgr. Milan ZachodilDatum tvorby: Kód materiálu: OPVK_1.5_DUM_III/2_ČJL 1_ ZA_17 Soubor: VYSTUPY/VY_32_inovace_ČJL 1_ZA_17 Anotace: Materiál seznamuje žáky se základními etapami vývoje spisovné češtiny ve druhé polovině 20. století a s vývojovými tendencemi současného jazyka.

Čeština v letech Po převratu v únoru 1948 slouží český jazyk jako nástroj oficiální komunistické ideologie a propagandy, slova cizího původu jsou přejímána především z ruštiny (např. pětiletka, úderník, kolchoz, požárník, kosmonaut, rozvědčík apod.). Jazyk totalitní moci se v průběhu proměňoval, přizpůsoboval se měnícím se politickým tématům. Přesto se během celé této doby vydělilo v jazyce komunistické propagandy několik opakujících se pojmových okruhů: boj za mír oslava práce Sovětský svaz – náš vzor centrální plánování a řízení kolektivní vlastnictví zákonitost dějin bdělost a ostražitost nepřátelé socialismu

Čeština v letech V období „vlády jedné strany“ dochází k deformaci jazyka, hlavně v oblasti slovního významu. Jazyk se stává jedním z nástrojů manipulace s lidmi. Občanům bylo neustále zdůrazňováno, že, pracují-li, dělají to především pro dobro celé společnosti a pro šťastnější budoucnost svých potomků. Současně byl hlásán názor, že právě cesta socialismu je ta jediná správná, a tím pádem dochází k vymezování vůči druhé cestě, té špatné, cestě kapitalismu, která je očerňována. Svět je vnímán v intencích „my“ a „oni“. Mezi nejčastěji užívané výrazy v komunistickém slovníku patřily: strana, soudruh, práce, lid, sovětský, socialistický, komunistický, výroba, organizace, společnost, úkol, pracující, závod, výbor, plán, sjezd, boj nebo mír.

Čeština v letech Totalitní jazyk operoval také s velkým množstvím jasných, jednoduchých a úderných sloganů a hesel, které měly vytvořit dojem masové vůle:  PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE!  SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK!  SOVĚTSKÝ SVAZ – MÍROVÁ HRÁZ!  BUDUJ VLAST – POSÍLÍŠ MÍR!  MARXISMUS-LENINISMUS JE NEPŘEMOŽITELNÝ!  SOCIALISTICKY PRACOVAT, SOCIALISTICKY ŽÍT!  KAŽDÁ TUNA OCELI – RÁNA VÁLEČNÝM ŠTVÁČŮM!  REPUBLIKU SI ROZVRACET NEDÁME!  IMPERIALISMUS USA – ÚHLAVNÍ NEPŘÍTEL LIDSTVA!

Čeština v letech Další příklady deformace jazyka: - „americký brouk“ („brouk bramborouk“) = mandelinka bramborová - „s náboženskou otázkou je vyrovnán“ = je ateista

Čeština v letech Roku 1957 vycházejí nová Pravidla českého pravopisu. Jejich cílem bylo zjednodušení pravopisu cizích slov a tím zpřístupnění spisovného jazyka širokým vrstvám jeho uživatelů. V cizích slovech zavedla psaní t místo th a z místo s; výjimku tvoří výrazy s příponou -ismus, několik slov humanistické tradice (filosofie, gymnasium, president, presidium, universita a jejich odvozeniny); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých (např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus) a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných.

Čeština po roce 1989 Po pádu komunistického režimu v ČSSR dochází k dalším změnám ve vývoji českého jazyka. Posilují se zejména dvě hlavní vývojové tendence, a to tendence k intelektualizaci a tendence k demokratizaci jazyka. Intelektualizace se může projevovat různými způsoby. Mezi typické jevy, jimiž se tato tendence vyznačuje, patří mj. zvyšování podílu odborného jazyka v komunikaci. Dochází ke zvyšování množství termínů a zároveň některé termíny přecházejí z odborného, resp. úzce specifikovaného prostředí do jiných komunikačních sfér, zejména do publicistiky a běžného vyjadřování většiny nositelů jazyka.

Čeština po roce 1989 V rovině slovní zásoby jde o změnu tzv. klíčových slov, přehodnocení významů, opuštění jazykových stereotypů – např. socialismus, dělnická třída, hrdina socialistické práce, masová politická práce, vedoucí úloha komunistické strany, znárodnění, společenské vlastnictví výrobních prostředků, vykořisťování atd. Novými klíčovými slovy se stávají: svoboda, demokracie, privatizace, pluralita, podnikat, debolševizace atd. Dochází k deideologizaci a ke změně významů slov – 25. únor 1948 již není „vítězstvím čs. pracujícího lidu nad reakcí“, ale „komunistický puč“, disident již není „rozvraceč“ či „odpadlík“, nýbrž „člověk, který je v opozici proti jistému systému“, „odpůrce totality“. Podobně např. „lustrace“ není již jen právním pojmem pro výpis z pozemkových knih, ale rovněž znamená prověřování osob podle výpisu z registru spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti.

Čeština po roce 1989 Jiným znakem intelektualizace jazyka je přejímání slov a sou- sloví v souvislosti s novými reáliemi, přičemž zdrojovým jazykem je angličtina: např. arteterapie, bungee jumping, e- learning, fast food, gender, hosting, last minute, leasing, off- road, snowboard, zorbing atd. S tendencí k intelektualizaci jazyka souvisí rovněž užívání výrazů a prostředků knižních a básnických. Jejich užití je vyvoláno často snahou o ozvláštnění textu, např. digitálno, intimno, počítačovno. Posledním výrazným rysem intelektualizace jazyka je využívání multiverbizace (tvoření víceslovných spojení), např. adrenalinové sporty, dotovaný telefon, internetová kavárna, kabelová televize, senátorské volby apod.

Čeština po roce 1989 Tendence k demokratizaci jazyka: - pronikání hovorových prostředků (džípař, soukromňák, ranař) - univerbizace = změna víceslovných pojmenování v jednoslovná (kabelovka, akciovka) - pronikání slangismů (např. prkno = skateboard) a profesionalismů (učebnozkouška = část písemné maturitní zkoušky probíhající v jedné učebně) - vznikání okazionalismů = slova originálně vytvořená jazykovou hrou pro určitou příležitost (pravdoláskař = člověk se sympatiemi k prezidentu V. Havlovi) - determinologizace = přesun původně odborných výrazů do neutrální vrstvy jazyka (mamografie, peeling)

Čeština po roce – nové vydání Pravidel českého pravopisu: - změna psaní s a z (kurz, impulz, renezance) - zkrácení dlouhých samohlásek v cizích slovech (balkon, citron, sezona, benzin, archiv)) - změna pravopisu některých vlastních jmen (Vánoce, Velikonoce, ulice K Letišti, náměstí Bratří Synků apod.) K těmto Pravidlům vyšel tzv. Pilipův dodatek, který povoluje dubletní tvary (diskuze i diskuse, balkon i balkón apod.)

Otázky a úkoly 1. Z kterého jazyka byla především přejímána slova v letech ? 2. Mezi běžně užívané výrazy v komunistickém slovníku nepatřilo slovo: a) privatizace c) strana b) soudruhd) sjezd 3. Jakou „přezdívku“ měla v 50. letech 20. století mandelinka bramborová? 4. K jakým vývojovým tendencím dochází v češtině po roce 1989? 5. Ze kterého roku pocházejí aktuálně platná Pravidla českého pravopisu? Odpovědi: 1.Z ruštiny. 2.a) privatizace 3.Americký brouk (brouk Bramborouk). 4. Tendence k intelektualizaci a tendence k demokratizaci

Použitá literatura a další zdroje M. Čechová a kol.: Český jazyk pro 4. ročník SOŠ. SPN, Praha 2007 P. Fidelius: Řeč komunistické moci. Triáda, Praha 2002D. Mašková: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Petra Velanová-vyuka.cz, Třebíč 2006 M. Sochrová: Český jazyk v kostce. Fragment, Praha 2011 V. Schmiedtová: Totalitní jazyk v bývalém Československu ( ). In: Totalitarismus 3, Dryada, Plzeň 2007 O. Sekora: O zlém brouku Bramborouku. SNDK, Praha a totalitarismus.doc