STRUKTURA A JAZYK LITERÁRNÍHO DÍLA VRSTVA JAZYKOVĚ STYLISTICKÁ Mgr. Michal Oblouk

ÚTVARY JAZYKA základní zdroj pro beletrii spisovný jazyk – slova hovorová, knižní, poetismy, termíny nespisovné jazykové prostředky – obecná čeština, nářečí, slang, argot, profesní mluva

STYLOVÉ ROZVRSTVENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY slova slohově neutrální slova slohově zabarvená – slova lichotivá, slova hanlivá, neologismy, archaismy, historismy, poetismy

TEXTOVÉ SLOHOVÉ POSTUPY vyprávěcí popisný charakterizační výkladový úvahový

SYNTAKTICKÉ PROSTŘEDKY různé druhy vět – oznamovací, rozkazovací, tázací, přací, zvolací slovesné a jmenné vyjadřování neobvyklý slovosled souřadnost a podřadnost

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY rytmus, rým eufonie = libozvuk, příjemné uspořádání zvuků v projevu X kakofonie (nelibozvučnost) zvukosled a zvukomalba = onomatopoie, opakování stejných hlásek a napodobení zvuku slovy paronomázie = nahromadění slov odvozených od stejného kmene

GRAFICKÉ PROSTŘEDKY estetické působení jazyka v psané podobě – verš, strofa, typy písma, interpunkce básně – obrazy ( kaligramy ) experimentální poezie – konkrétní (pracuje s jazykem jako s materiálem k vytváření neobvyklých kompozic), vizuální (optické básně), fonická (založena na uspořádání zvuků) akrostich – báseň, v níž začáteční nebo koncová písmena (slabiky) dávají slovo (větu), nejčastěji jméno člověka, jemuž je báseň věnována

TROPY a FIGURY obrazná pojmenování založeny na přenášení významu - podstatou je mnohoznačnost slov kombinace hlásek či slov opakování nebo přesuny výrazových prostředků

DRUHY TROPŮ epiteton – básnický přívlastek, blíže určuje, popisuje, přibližuje zobrazovanou skutečnost vyjádřenou podstatným jménem, vyjadřuje subjektivní hodnocení přirovnání – příměr, pojmenování upozorňující na vzájemnou podobnost věcí, přirovnávají se vlastnosti nebo způsob a okolnosti děje metafora – přenesení významu na základě podobnosti, typem metafory je personifikace (zosobnění – lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty)

DRUHY TROPŮ metonymie – přenesení významu na základě věcné souvislosti, druhem metonymie je synekdocha (přenesení významu na základě záměny části a celku), rozvedená synekdocha = perifráze (vyjádření opisem) oxymóron – zvláštní druh tropu založený na významovém protikladu, spojení dvou významově rozporných tvrzení alegorie – jinotaj, obrazné vyjádření dějů, pojmů, založené na utajení (skrytý smysl – něco nemůže nebo nesmí být vyjádřeno přímo) symbol – jistá skutečnost je znázorněna skutečností jinou, která tu první reprezentuje, zastupuje

DRUHY TROPŮ kontrast – protiklad, záměrné spojení protikladných slov a myšlenek hyperbola – nadsázka, zveličení jevu, situace, na hyperbole je postavena karikatura (zesměšnění určitého lidského typu, rysů charakteru) litotes – opak hyperboly, zjemnění výrazu eufemismus – užití mírnějšího slova k označení nepříjemné představy X dysfemismus – vyjádření směřující k zápornému hodnocení ironie – záměrné užití slova v opačném smyslu, zesílená ironie = sarkasmus

ZVUKOVÉ FIGURY aliterace – náslovný rým, opakování stejné hlásky na začátku sousedních slov nebo vět anafora – opakování slova nebo slov na začátku veršů, slok epifora – opakování stejného slova nebo slov na konci veršů epanastrofa – palilogie, opakování stejného slova nebo slov na konci předešlého verše a na začátku následujícího verše epizeuxis – opakování stejného slova nebo slov v jednom verši

SYNTAKTICKÉ FIGURY asyndeton – vynechání spojovacích výrazů polysyndeton – užití více spojovacích výrazů parenteze - vsuvka

SLOVOSLEDNÉ FIGURY inverze – změna pořádku slov anastrofa – druh inverze, obrácení slovosledu dvouslovného spojení paralelismus – bohatě rozvinuté přirovnání, přirovnávané jevy položeny volně vedle sebe gradace – stupňování, uspořádání slov podle jejich významu a účinku směrem vzestupným (klimax) nebo směrem sestupným (antiklimax)

ELIPTICKÉ FIGURY elipsa – výpustka, vynechání části textu, které si lze domyslet z kontextu apoziopeze – nedokončená výpověď, ukončena pomlčkou nebo trojtečkou

ŘEČNICKÉ FIGURY apostrofa – básnické oslovení neživého objektu, nepřítomné osoby, nečeká se odpověď řečnická otázka – její smysl je natolik jasný, že nevyžaduje odpověď pleonasmus – nadbytečné hromadění souznačných slov tautologie – rozvedení stejného sdělení dvěma synonymními výrazy