Instruktor lyžování © 2008 jen pro vnitřní potřebu Metodická komise ÚZL SL ČR

Pedagogika a psychologie Základní pojmy Pedagogický proces - formy, cíle, výstupy Pohybové dovednosti - druhy a hodnocení Didaktické principy Didaktické zásady Didaktické styly Didaktické metody Obecný model učení Proces učení Model motorického učení Fáze motorického učení Učební lekce Účinek zpětné informace Zvláštnosti výuky dětí Zvláštnosti tělesné výchovy a sportu dětí Vývojové a růstové změny Vývoj základních pohybových dovedností Sportovní zájmy dětí a mládeže O B S A H Hry na sněhu a lyžařské hřiště 3 hod.

Pedagogika a psychologie Základní pojmy Rozumové Prostředí chápání (bezděčné vlivy) Emoce Potřeby (iracionální vlivy) KOLÁŘ (1995) VÝCHOVA záměrné formování osobnosti cílené k potřebám a hodnotám společnosti VZDĚLÁNÍ poznávání a předávání vědomostí, hodnot a dovedností UČENÍ změna chování a jednání cíleným osvojením vědomostmi a dovednostmi „V každém okamžiku i když jde zdánlivě jen o výcvik na lyžích dochází k ovlivňování osobnosti i v jiných sférách…“ SUCHODOLSKI (1975)

Výsledkem jsou zkušenosti užívané v praxi: 1) naučené vědomosti 2) projevené postoje 3) osvojené dovednosti KOTÁSEK (1985) Pedagogický proces - formy, cíle, výstupy

Dovednosti Vědomosti rozumově osvojené, v paměti uložené a v praxi uplatněné údaje, argumenty, znalosti,... Postoje přijaté hodnoty, názory, vzory chování uplatněné a propagované ve vlastním životě Psychické procesy Podle JIRÁNEK a SOUČEK (1969) užívání získaných vědomostí, pohotovost vnímat, rozhodovat a řešit praktické úkoly „Spouštěcí“ potřeby, motivy, zájmy, cíle „Aktivační“ pozornost, city, vůle Emoce strach, úzkost, vztek, smutek, stud, radost

„otevřené“ prováděné v proměnlivém prostředí „uzavřené“ prováděné ve stálých podmínkách Upraveno podle FARFEL (1975), VÉLE (1982), JAVŮREK (1986), WHITTING (1971), POULTON (1957), SELLS-TOLMAN-HENRY (1960), FUKUOKA (1971), SCHNABEL (1987), ČELIKOVSKÝ (1979) Pohybové dovednosti - druhy

ŠKÁLA (graf) Bez- vadně v terénu S chybami na lehkém svahu Nezvládá jízdu A B C analýza záznamu pohybu goniometrie - měření úhlů částí těla např. v kotoulu letmo, při navazovaných lyžařských obloucích a pod. 209 o testy a řetězce činností přihrávky, zásahy terče, dribling, uvolnění - dvojtakt - střelba, test základních oblouků, jízda po 1 lyži a pod. Hodnocení pohybových dovedností pozorování a škálování hodnocení uzlových bodů, známkování, stupně kvality, seznam prvků, grafické a numerické škály, bodování v gymnastice a v dalších tzv. „neměřitelných“ sportech

Didaktické principy * řídící role pedagoga * individuální přístup * všestrannost * vědecká systematičnost * názornost * tvořivost * trvalost výsledků * přiměřenost Didaktické zásady V tělovýchovném procesu mají značnou váhu především dvě didaktické zásady: názornosti (ukázky) a přiměřenosti (zátěž). Didaktické zásady styly metody J. A. KOMENSKÝ Didaktica Magna

Didaktické styly * příkazový * úkolový * vzájemný (reciproční) * individuální * programový * objevný * problémový * tvořivý (kreativní) Učitel nemůže používat jen „primitivní“ příkazy a úkoly, ale musí volit hodnotnější didaktické styly s mnoha vzájemnými vztahy.

Didaktické metody * modelovací (plány a přípravy) * diagnostické (úroveň předpokladů) * expoziční (demonstrace modifikace korekce učiva) * fixační (procvičení opakování uchování učiva) * expresivní (výraz, sugesce) * kontrolní (hodnocení známky) Upraveno podle: MOJŽÍŠEK (1985) Dobrý učitel plánuje výuku podle nových vědeckých poznatků, zjišťuje úroveň svých klientů, učí poutavě, kontroluje a dbá na kvalitu osvojených vědomostí a dovedností. Podle LANGE (1985) a MOJŽÍŠEK (1961)

S = stimul - podnět CH n = neurčité chování B = bariera (překážky) M = motivace P+K = PLÁN a kontrola R = reakce-operace pza - rza = zpětné vazby - dílčí, výsledkové CH z = změna chování Podle: LINHART (1967) Obecný model učení Proces učení

Model motorického učení PAVLOV - pes (1904) THORNDIKE - kočka (1906)

Iradiace Generalizace Koncentrace Diferenciace Stabilizace Automatizace Asociace Anticipace Fáze motorického učení

1 2 3 FÁZE 1. pokusy: „Mnoho vzruchů - mnoho pohybů“ Špatná představa pohybu Cvik neproveden NEÚSPĚCH Po 3 týdnech: Vzruchy soustředěny Pohyby rozlišeny Správná představa Cvik proveden HRUBÁ FORMA Nervová spojení upevněná Pohyby přesné Pohybové vzorce uloženy v paměti JEMNÁ FORMA Iradiace Generalizace Koncentrace Diferenciace Stabilizace Automatizace

FÁZE Asociace Anticipace 4 “Mistrovství“ (po čase): Vnitřní řízení pohybu Vnější okruh „vnímá“ situaci v terénu, zápase, hře Pohybové vzorce z paměti jsou upravovány a užívány podle situace (tzv. „otevřené dovednosti) Hra Zápas Terén JEMNÁ VARIABILNÍ FORMA JEMNÁ VARIABILNÍ FORMA Upraveno podle MEINEL und SCHNABEL (1987) Zápas

Učební lekce V plánování a hodnocení výuky jsou důležité bezpečnost a hygiena, efektivní učení, tvořivost Délka a náročnost lekcí (i přestávek) se upravuje podle věkových, pohlavních a pohybových zvláštností dětí Např. Soustředěná pozornost ve věku 7 let je maximálně 20 min, u 15 letých jen o 10 minut déle. Pak výkonnost klesá, nastupuje únava a „motorický neklid“ Přestávky mají tři důležité role: aktivní odpočinek, zvýšení fyziologických funkcí, pobyt na čerstvém vzduchu Běžné má učební lekce tři části a trvá cca 45 minut: Úvodní ( 15 min. / seznámení - rozehřátí - rozcvičení) Hlavní ( 25 min. / nácvik dovedností, rozvoj kondice, prožitek apod.) Závěrečná ( 5 min. / uklidnění, „docvičení“ - zhodnocení)

 chyb pokusy Upraveno podle STRÁNSKÝ (1960), RUBINSTEIN (1973) Informace o výsledku ANO NE ZMĚNA podání info. Bez informace S informací  slov týdny plató Účinek zpětné informace bez kontroly (zpětné vazby) se klienti špatně a pomalu učí každé učení má fáze bez zjevného zlepšení (plató)

Zvláštnosti výuky dětí Zvláštnosti tělesné výchovy a sportu dětí Vývoj a růst Kladný vztah k pohybu Nezkušenost a prostředí „…aby 100 mladých lidí cvičilo, musí 50 sportovat, 20 se specializovat a 5 dosáhnout vrcholu !“ Baron Pierre Fredi de COUBERTIN zakladatel novodobých Olympijských her v roce 1896

Upraveno podle: HAYWOOD (1993) a MĚKOTA et al. (1988) Vývojové a růstové změny 1 % let Podle CRAMPTON (1908) a KEMPER & VERSHUUR ( 1981) Somatické změny Růstový skok Biologický věk Kalendářní věk neodpovídá biologickému !!!

Hody Kopy Běhy Skoky Chytání Údery Poskoky Přeskoky věk „nezralý“ dokonalý stupeň (u 60%) Upraveno podle: MALINA & BOUCHARD (1991) Vývoj základních pohybových dovedností Nejdůležitější pro rozvoj je předškolní věk

Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987) Konečná forma JEMNÁ - VARIABILNÍ „JEMNÁ - VARIABILNÍ“ optimální rozsah*dynamická rovnováha přesný a variabilní běh Základní HRUBÁ forma „HRUBÁ“ malý rozsah*statická rovnováha běh bez hrubých chyb

Upraveno podle: FROMEL (1995) Sportovní zájmy dětí a mládeže nejvíce oblíbené2 nejméně oblíbené Hry na sněhu a lyžařské hřiště Praktické ukázky: CD-rom Dětská výuka (APUL) Publikace TREML, J. Lyžování dětí. Praha : Grada, 2004.

K o n e c Autorský kolektiv: KOMEŠTÍK B., FINKOVÁ D., KRNÁČ P. a NOVÁK M.