Manažerské kvantitativní metody I Literatura Gros I.: Matematické modely pro manažerské rozhodování. Vydavatelství VŠCHT Praha ISBN

Proces řízení počáteční stav REÁLNÝ OBJEKT 1. FÁZE2. FÁZE OKOLÍ 4. FÁZE REÁLNÝ OBJEKT ´ konečný stav sběr informací zpracování informací rozhodovací proces realizace rozhodnutí přikazování

Definice operačního systému Operační výzkum je vědecký přístup rozhodování. (Kaufmann, 1964) Operační výzkum je vědecký přístup hledání řešení, který usiluje o to, jak navrhnout a řídit systémy obvykle za podmínek vyžadujících lokalizaci omezených zdrojů. (Winston, 1994)

Definice operačního systému Operační výzkum je soubor relativně samostatných disciplín zaměřených na analýzu různých typů rozhodovacích situací. (Jablonský, 1998) Operační analýza představuje způsob týmové práce, při které skupina specialistů různého odborného zaměření komplexně řeší složitý ekonomický, technický, organizační nebo vojensko-strategický výzkum. (kolektiv VŠB-TU)

Definice operačního systému Operační analýza je soubor metod zaměřených na řešení složitých, většinou mikroekonomických rozhodovacích situací pomocí modelové techniky. (Gros, 1989)

Typické rysy operační analýzy Jednoznačnost. Modelové techniky. Systémové řešení problémů. Týmová práce. Modely respektující stochastiku a riziko. Modely respektující dynamiku systému.

Metodický postup 1. Vymezení problému, identifikace problému. 2. Konstrukce modelu. 3. Kvantifikace modelu. 4. Řešení modelu. 5. Interpretace získaných výsledků. 6. Realizace.

1.Vymezení problému Identifikace pouze vnějších symptomů. Správná definice CÍLE! Špatná formulace  nulový efekt. Definice systému na reálném objektu. Určení omezujících podmínek.

1.Vymezení problému  Formulace cíle, kterého chceme dosáhnout.  Vymezení hlavních cest dosažení cíle.  Určení hlavních faktorů působících na řešení problémů.  Formulace omezujících podmínek.

2.Konstrukce modelu IZOMORFNÍ Systémy jsou zrcadlovým obrazem. Každému prvku jednoho z nich lze jednoznačně přiřadit prvek druhého a naopak. Oba mají stejné chování. Reagují stejně na stejné vnější podněty. HOMOMORFNÍ Zaměnitelnost je pouze jednostranná. Jeden je podmnožinou druhého. Každému prvku a vazbě jednoho z nich lze přiřadit analogii druhého, ale nejde to naopak. Reagují stejně i různě na stejné vnější podněty. Model = formalizovaný zápis systému  Model by měl být izomorfním zobrazením systému.

Rozdělení kvantitativních modelů A. Podle fyzické podoby: 1.Repliky 2.Analogové modely 3.Matematické modely B. Podle očekávaného použití: 1.Popisné modely 2.Prognostické modely 3.Optimalizační modely C. Podle tvaru výstupu: 1.Deterministické modely 2.Stochastické modely

2. Konstrukce modelu Grafické znázornění. Parametry modelu. Proměnné modelu. Formulace účelové, kriteriální funkce. Soustava omezujících podmínek. Verifikace modelu. Modelové experimenty. Výsledkem je definitivní podoba modelu.

3. Kvantifikace modelu Podnikový informační systém. Nedostatek dostupných informací. Intuice a zkušenosti. Přesnost údajů. Aktualizace dat.

4. Řešení modelu Systémy pro podporu rozhodování. Přibližné metody. Analýza citlivosti. Faktor budoucí řešitelnosti. Prezentace výsledků.

5. Interpretace výsledků KONKRETIZACE REÁLNÝ OBJEKT SYSTÉMMODELŘEŠENÍINTERPRETACEREALIZACE ABSTRAKCE

6. Realizace Je nutno dosáhnout shody 3 skupin lidí: 1. iniciátoři, 2. řešitelé, 3. rozhodovatelé.

Využití modelů v praxi A. Oblast řízení výroby = bilanční modely. B. Oblast distribuce. C. Oblast finančního řízení firem. D. Oblast životního prostředí. E. Oblast řízení projektu. F. Oblast problematiky řízení zásob.

DĚKUJI VÁM ZA POZORNOST.