Pedagogické aspekty sociální práce s mládeží doc. Michal Kaplánek, Th.D.

Osobní přístup k problematice

Místo pedagogiky v sociální práci MODELY VZTAHŮ A)Zapojení sociálního pedagoga v systému sociálních služeb (u mládeže) – Itálie B)Sociální pedagogika jako obor, v němž se vzdělávají sociální pracovníci – Německo C)Sociální pedagogika jako jeden ze směrů sociální práce – Velká Británie D)Paralelní působení obou disciplín (ČR) E)Animace jako model komunitní práce (Francie, Švýcarsko)

Historie – klíč k pochopení Základní východiska (19. století) Sociální pedagogika (Německo): osvěta = „povznesení lidových vrstev“, socializace, výchova Sociální práce (Velká Británie): péče státu o občany, kteří potřebují pomoc SPOLEČNÉ: V době osvícenství přebírá stát a sociální sféra úkoly, které dříve plnila církev.

Sociální pedagogika V pol. 19. stol. v Německu: alternativa vůči školní pedagogice („kolektivní pedagogika“); Cíl: začlenění jedinců do společnosti Paul Natorp ( ) – filosof, jehož tématem byl vztah mezi výchovou a společností Problémy: „pedagogizace“ sociální práce a její zneužití

Vzdělání – Výchova Vznik sociální pedagogiky souvisí s tradiční dichotomií dvou pojmů: –διδασκαλος = učitel v aténské škole – předával vědomosti –παιδαγογος = otrok, dohlížející na chlapce, jemuž otec svěřil výchovu syna Původní myšlenka sociální pedagogiky: -vývoj jedince můžeme ovlivňovat výchovou a osvětou (Diesterweg) Cíle: socializace, participace

Sociální práce V Evropě – od 18. stol. rostlo úsilí, aby se garantem sociální péče stal stát USA: školy vzdělávající sociální pracovníky – první „social workers“ – začátek 20. stol., poté sdružení a vzdělávání sociálních pracovníků Předchůdce sociální práce v 19. stol. (GB): – The Settlement Movement – Scientific Charity Social Education = práce s mládeží (jedno z pojetí)

Československý model Oddělení sociální práce a sociální pedagogiky přináší a)výhody: rozvoj sociální pedagogiky i sociální práce jako samostatných vědeckých disciplín b)nevýhody: absence pedagogického vzdělání sociálních pracovníků a sociálního vzdělání pedagogů; legislativní překážky při zapojení pedagogů volného času v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež a při řešení sociálních problémů ve školských zařízeních.

Vzájemný vztah vědeckých disciplín, které se dotýkají volného času dětí a mládeže Rekreologie PVČ Sociální pedagogika Sociální práce Nauka (věda) o volném čase

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (§ 62 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) (1) Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, (srov. § 35, odst. 1 f) b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Cíl pedagogiky volného času relativní samostatnost jedince ve společnosti = ochota a schopnost ke svobodě, solidaritě a zodpovědnosti, ke kreativní vlastní činnosti ke komunikativnímu jednání, k sociální angažovanosti a účasti na společenském životě pomoci člověku k dosažení „volnočasové kompetence“ tzn. vlastně: pomoci člověku k svobodnému nakládání s časem svého života v kontextu jeho smyslu

Profil pedagoga volného času Kdo je „pedagog volného času“? Pedagog volného času je pedagogický pracovník, který pomáhá dětem, mládeži i dospělým k tomu, aby mohli využít potenciál svého volného času k rozvoji své osobnosti, k vytváření a prohlubování sociálních vazeb i k dobru celé společnosti.

Pojem „animace“ Slovo převzaté z románských jazyků (fr., it.) Původní význam slova odvozený z lat. anima (duše). Animovat = „oduševňovat“, tzn. „dávat duši“, „dávat život“ Původ – biblické pojetí (dle Gn 2,7): Bůh vdechuje člověku v chřípí „dech života“ (hebr. nišmat chajjím) a tak se stává člověk živou bytostí (nefeš ruáh)

Animace = vdechnutí života A stvořil Jahve člověka – prach ze země – a vdechl mu v chřípí duch života (nišmat chajjím), a tak se stal člověk živou bytostí (nefeš ruách).

„Animace“ v Bibli a v antické tradicie I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou. Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil. A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a [ovoce] k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou. Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil. A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a [ovoce] k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. Bible – První kniha Mojžíšova (Genesis), kapitola 2., verše 7-9 Kralický překlad Prométheus byl potomek božského rodu Titánů. Chodil po světě a hledal živé bytosti, které by se mu podobaly. Prométheus vytvořil z bláta sochu člověka, který se podobal bohům. Pallas Athéna, bohyně jasného rozumu, vdechla soše ducha. Tak poslal Prométheus na svět první lidi. Dlouho lidé žili jako malé děti - slyšeli, ale nerozuměli, chodili po zemi jako ve snu. Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti

Duch nebo dech? Co znamená slovo duch (spiritus, pneuma)? Nejen v češtině, ale i v řadě jiných jazyků, je toto slovo odvozeno od slova dech spiritus – spiro = dýchám pneuma = dech, duch ruach = dech, duch Duch je něco, co je vdechnuté a samo dýchá, je tedy nositelem života.

Modely animace Divadelní animace Motivace zábavy (turistická střediska) Využití animačních technik v komunikaci Sociální animace Sociálně-kulturní animace Kulturní animace

Rozdělení animace Animace v sociální práci a ve výchově Animace jako metoda sociální práce L´animation socio-culturel = umožňování sociální participace Animace jako výchovná metoda L´animazione culturale = výchovný přístup založený na vztazích Freizeitkulturelle Animation = specifická metoda pedagogiky volného času

Animace v sociální práci Animace jako metoda sociální práce Francie, Velká Británie, Belgie, Švýcarsko, USA social animation (l´animation social culturel) Komunitní práce zaměřená na rozvoj seberealizace a sebeprezentace jedince ve skupině l´animation socio-culturel = umožňování sociální participace Umožnění participace na kulturním, politickém a společenském životě

Animace jako práce s komunitou „utlačovaných“ = objevení života, který v těchto lidech dříme, = objevení kreativního potenciálu, který může být osvobozen a vydávat plody Animace jako výchovné doprovázení – počítá s tím, že tento potenciál nejen probudí, ale také pomůže rozvinout a usměrnit (v kontextu kultury, do níž mladí lidé vrůstají). Sociálně-kulturní animace

ekvivalent ke „komunitní práci“ s důrazem na funkci animátora p oskytuje účastníkům prostor k prožití zkušeností, při nichž dosáhnou vyšší úrovně seberealizace a sebevyjádření a zažijí pocit skupinové sounáležitosti (Smith, 1999) pomoci lidem uvolnit jejich „skrytý potenciál“ a rozvíjet schopnost artikulovat své názory Pojmová různost: – USA, GB: community work, social animation – Francie: l´animation soci o culturel – Švýcarsko: soziokulturelle Animation

Atmosféra ve skupině základní prvek animace 3 aspekty atmosféry ve skupině (podle Limbose): aspekt materiální („klima“) tvoří místo, prostor, jeho vybavení a vzhled, jídlo, pohodlí, teplo, světlo, větrání, akustika aspekt sociálně-psychologický („nálada“) je podmíněn vzájemným přijetím, otevřeností, porozuměním,důvěrou, toelrancí, upřímností, vřelostí, přátelstvím, legrací, svobodou, jistotou a solidaritou. aspekt pedagogický („duch“) vytvářejí cíle, hodnoty, myšlenky, ideály a společenský kontext.

Animace – základní myšlenka Animace se vztahuje k osobní dimenzi, která v sobě zahrnuje stránku aktivní i reflexivní, přičemž obojí je trvale zaměřené na hledání a vytváření osobní identity; k mezilidským vztahům, kde se vytváří prostor pro vzájemnou otevřenost v rámci malé skupiny; k vnějšímu světu, v němž se mohou členové skupiny uplatnit a který mohou současně aktivně ovlivňovat.

Animátor Animátor pomáhá objevovat a rozvíjet kreativní a inovativní potenciál Animátor – vychovatel také usměrňuje, Animateur je člověk, který vnáší nadšení a motivaci Enabler je člověk, který svou intervencí umožňuje realizaci podnětů členů skupiny

Role animátora v sociální práci Concepteur – pracovník vytvářející koncepci práce se skupinou / s komunitou, a to na základě analýzy její situace; Mediateur – pracovník podporující informovanost, kreativitu, komunikaci a porozumění na všech úrovních: mezi jednotlivci, ve skupině, i mezi sociálními partnery, kteří jsou účastníky animačního procesu. Organisateur – pracovník, který provádí strategické i operační plánování (střednědobé i krátkodobé) a hledá finanční prostředky (včetně P.R.); vytváří tým specializovaných i dobrovolných spolupracovníků a koordinuje jejich práci

Pedagogická animace Animace jako výchovná metoda l´animazione culturale výchovný přístup vycházející z filozofické antropologie Freizeitkulturelle Animation aplikace animace v pedagogice volného času Mario Pollo Horst Opaschowski

Animace volnočasové kultury M etoda zaměřená na povzbuzení, motivaci a empowerment: – Objevení individuálních schopností – Rozvoj sociálně kulturní iniciativy – Motivace skupinové komunikace a pomoci – Povzbuzení k „relativně autonomnímu“ jednání

Animace volnočasové kultury Funkce -informace, -rada, -motivace Cíle – Objevení individuálních schopností – Rozvoj sociálně kulturní iniciativy – Motivace skupinové komunikace a pomoci – Povzbuzení k „relativně autonomnímu“ jednání

Postup animačního procesu podle Opaschowského Vyjít vstříc Oslovit – být ochotný ke kontaktu Odbourat komunikační překážky Povzbudit, motivovat Dávat impulsy, přicházet s nápady Podněcovat, být na začátku akce

Animace volnočasové kultury Principy animace = principy pedagogiky volného času (dle Opaschowského) - dostupnost - otevřenost - přitažlivost - samostatné rozvržení času - dobrovolnost - nenucenost - možnost výběru - možnost svobodného rozhodnutí - možnost být iniciativní

Dostupnost Nabídka je pro adresáta místně lehce dostupná a musí se k němu dostat, aby ji mohl osobně přijmout (např. na základě „ústní reklamy“). Nabídka je orientovaná na zájmy účastníků a celé cílové skupiny. Roviny dostupnosti: místní, časová, motivační

Otevřenost Otevřenost pro všechny, i pro nové lidi a pro různé skupiny, nízkoprahovost. Proces směřující od libovolnosti k participaci. Umožnit fluktuaci účastníků, bez pevného seznamu členů. Neužívat trestů Nechtít mít všechno detailně naplánované

Přitažlivost Přitažlivé prostředí (sociální a ekologická animace) zařízení (materiální animace) nabídky média (mediální animace) osoby (personální animace)

Samostatné rozvržení času Účastník má možnost pružně rozhodovat o rozvržení času, tj. o délce, rychlosti, intenzitě a přestávkách v činnosti, aby tak zůstal „pánem svého času“ Omezeno: nutnou pravidelností akcí domluvou ve skupině (vztahy)

Dobrovolnost Činnost vybraná na základě záliby a zájmu Jedná se o trvalou dobrovolnost Bez nátlaku – Možnost rozhodnout se Možnost cítit se jako doma Podpořit rozšířenou možností výběru

Pojem „kulturní animace“ Mario Pollo: Animazione culturale „výchovná teorie, založená na filozoficko- antropologických koncepcích“ Formulována původně v časopisu „Note di Pastorale Giovanile Itálie, Španělsko, Latinská Amerika aj.

Cíl - Enkulturace Enkulturace je universální kulturní proces, který funguje v jedné každé konkrétní kultuře a v životě jednoho každého individuálního nositele kultury, adaptivní začleňování jednotlivců do příslušné etnické – či podle okolností - interetnické nebo multietnické kultury, do jejího jazyka a do jejích tradic, fundamentální v období dětství, ale i jako celoživotní učební proces. výchova = intencionální a institucionalizovanou enkulturační pomoc (Nahodil, cit. dle dr. P. Kuchaře)

Čtyři pilíře kulturní animace Zralé přijetí světa mládeže Výchovný vztah mezi vychovatelem a skupinou Vývoj skupiny jako výchovného prostředí Empiricko-kritický (hermeneutický) model plánování Animace jako výchovná metoda

Zralé přijetí světa mládeže Předpoklad: zralá osobnost (intelekt, vůle, cit, hodnoty) Nedostatečné modely: Indiferentní Normativní „Mládežnický“

Předpoklady výchovného vztahu Vyváženost mezi bezpodmínečným přijetím a požadavky (mateřský a otcovský princip) Pochopení mladého člověka v jeho jedinečnosti a originalitě Jasné sebepoznání vychovatele Zakotvení vychovatele ve společenství

Přijmout a poznávat Tři roviny poznání člověka: Smyslové vnímání („poznávám ho/ji“) Propojení se zkušeností (vybaví se mi, „co jsem s ním/s ní zažil“) Komplexní poznání („jaký/jaká je“) Např. v bibli znamená sloveso „poznat“: komplexní a důvěrné poznání člověka (používá se např. jako synonymum k sexuálnímu aktu)

Důvěra Schopnost věřit, že každý mladý člověk má v sobě (potenciálně) předpoklady k tomu, aby rozvinul svůj život (projekt života) k plnosti svobodného lidství Schopnost brát vážně mladého člověka a projevovat opravdový zájem o to, co prožívá a cítí Umožnit, aby se stal „protagonistou“

Protagonismus = schopnost se prosadit, vést Protagonismus individuální: jednotlivec je schopen vnímat skupinu jako místo, kde je přijímán a kde se realizuje Protagonismus sociální: schopnost převzít zodpovědnost ve skupině

Protagonismus Plánuje aktivity Zapojuje se do změny situace (i skupiny) Zvládá rozdíly a konflikty Přijímá zodpovědnost

Etapy vývoje skupiny Komunikace rolí (masek) Stržení masky = začátek vztahu (interakce) Opatrnost Zralost = propojení osobních potřeb členů a nároků vyplývajících z poslání skupiny

Empiricko – kritický model plánování Hermeneutický model schopný obsáhnout a sjednotit v sobě následující aktivity: analýza výchozí situace, stanovení a analýza cílů, analýza rozdílu mezi výchozí situací a cílem, nová formulace cílů, plánování itineráře, který spojuje výchozí situaci s cíli a určuje hlavní etapy tohoto procesu, hodnocení dosažených výsledků, analýza nové výchozí situace,

Úvaha nad posláním výchovné instituce v konkrétním kontextu s cílem vytýčit cestu k proměně současné reality realita - ideál - projekt

A B Současný stav Kam se chceme dostat Jak ? S kým ? Za jakou dobu ? Projekt se podobá cestě. Při vytváření projektu přemýšlíme nad cílem, nad jednotlivými kroky, které vedou k cíli a prostředky k jeho dosažení.

Tvorba projektu Analýza situace Stanovení obecného cíle Stanovení konkrétních (částečných) cílů Zvolení cesty – itinerář (jednotlivé kroky) Plánování a realizace jednotlivých kroků Vyhodnocení (evaluace, verifikace) Upřesnění cíle a metody

Informal education Koncepce „doprovázení“ v sociální práci Nároky na doprovázejícího Procesní kurikulum Learning by doing