Karla Hrbáčková ZÁKLADY PEDAGOGIKY 2006

OKRUHY ÚVOD Co je pedagogika? Věda, či praxe – nebo obojí? K čemu je pedagogika užitečná? Hlavní oblasti současné pedagogiky, paradigmata. Otevřené otázky výchovy v postmoderní době, kontexty výchovy, počátky utváření lidské osobnosti, cíle výchovy, výchova jako proces, sebevýchova. Vzdělávání. Výukový proces, učení a vyučování. Lidský vztah jako osa výchovy, výchovně vzdělávací působení, výchova podporující lidský, osobnostní růst. Žák, pedagog, kurikulum. Pedagogická interakce. Metodologie pedagogiky. Základy vědeckého výzkumu.

LITERATURA CHUDÝ, Š. Úvod do pedagogiky I. Zlín: UTB, 2005. PELIKÁN, J. Pomáhat být. Praha: Karolinum, 2002. PELIKÁN, J. Výchova pro život. Praha: ISV, 2004. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2002. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2000. SKALKOVÁ, J. Pedagogika a výzvy nové doby. Brno: Paido, 2004. VORLÍČEK, CH. Úvod do pedagogiky. Jinočany: H&H, 2000. GRECMANOVÁ, H. a kol. Obecná pedagogika I. Olomouc: HANEX, 1998. PROKOP, J.; RYBIČKOVÁ, M. (ed.) Proměny pedagogiky. Praha: PdF UK v Praze, 2005. KRAUS, B.; Poláčková, V. Člověk – prostředí – výchova. Brno: Paido, 2001. JŮVA, V. Základy pedagogiky. Brno: Paido, 2001. JŮVA, V. sen.&jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. STŘELEC, S. (ed.) Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno: PdF MU, 2004.

LITERATURA ÚVOD GRECMANOVÁ, H. a kol. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Olomouc: HANEX, 2000. NOVOTNÝ, P.; POL, M. (eds.) Vybrané kapitoly ze školní pedagogiky. Brno: FF MU, 2002. NOVÁČKOVÁ, J. Mýty ve vzdělávání. Kroměříž: Spirála, 2001. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996. PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: UK, 1997. GAVORA, J.Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. NICHOLS, M. P. Jak se přestat hádat s dětmi. Praha: Návrat domů, 2005. VESTER, F. Myslet, učit se … zapomínat. Plzeň: Fraus, 1997. TRÉLAŰN, B. Překonávání konfliktů v rodině. Praha: Portál, 2005. KOPŘIVA, P. a kol. Respektovat a být respektován. Kroměříž: Spirála, 2005. RASER, J. Jak vychovávat děti, se kterými se dá žít. Praha: Portál, 2000.

PEDAGOGIKA PEDAGOGIKA „Inzerát: Hledá se člověk, jeden mezi pěti miliardami. Velikost a zevnějšek nejsou důležité, bankovní konto a typ vozu jsou vedlejší. Přikazuje se zajímavá činnost. Požaduje se nadlidsky mnoho: Spíše naslouchat než mluvit, spíše chápat než soudit, spíše pomáhat než žalovat. Hledá se člověk – za vděčnost se nepřijímá záruka. Domníváte–li se, že na tuto práci postačíte, hlaste se, prosím, co možná nejdříve u prvního člověka, který vás potřebuje.“ Husův sbor církve československé (Vyvěšeno v pražské stanici metra Dejvická, podle Pelikán, 2002)

Očima laiků a profesionálů Neexistuje jednotná definice tohoto pojmu VYMEZENÍ POJMU PEDAGOGIKA PAIDAGÓGOS (vzdělaný otrok, pečující o syna svého pána), PAEDAGOGUS (nejen otrok-průvodce, ale i učitel, vychovatel) Očima laiků a profesionálů Neexistuje jednotná definice tohoto pojmu Nejednotné pojetí pedagogiky ve světě (Německo, USA, Francie). Jak chápou pedagogiku čeští teoretici

TYPOLOGIE POJETÍ PEDAGOGIKY PEDAGOGIKA Z HLEDISKA ÚČELOVOSTI pedagogika jako normativní teorie explorativní a explanační teorie Z HLEDISKA PŘEDMĚTU pedagogika jako teorie výchovy teorie edukační reality Z HLEDISKA VĚDY pedagogika jako věda filozofující jako věda sociální

MODERNÍ VĚDA? Teorii, kterou popisuje a objasňuje předmět bádání. PEDAGOGIKA Teorii, kterou popisuje a objasňuje předmět bádání. Praxi, kterou zkoumá teorii a zevšeobecňuje do teorie. Motodologii – soubor výzkumných metod. Cíl, ze kterého vychází a ke kterému směřuje. Předmět – čím se zabývá teorie a praxe. Obsah, který vychází z cílů, je základní složkou a rozpracovává předmět vědy. Bohatou vnitřní strukturu – rozděluje se a vrství na konkrétní problémy v širších souvislostech. Pomocné vědy Významné odborníky z teorie a praxe. Ustálenou terminologii – pojmový aparát, se kterým pracuje.

CO JE PEDAGOGIKA? PEDAGOGIKA

Tradiční a moderní pojetí pedagogiky. CO JE PEDAGOGIKA? PEDAGOGIKA „Pedagogika je teorie (věda) a praxe výchovy, sebevýchovy, vzdělávání a sebevzdělávání člověka v průběhu jeho života.“ „V odborném významu věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života.“ Tradiční a moderní pojetí pedagogiky. Chceme-li charakterizovat moderní pedagogiku, musíme postupně popsat její vlastnosti, jakožto vědy.

VZDĚLÁNÍ - „výsledek procesu vzdělávání, výchovy.“ ZÁKLADNÍ POJMY PEDAGOGIKA VÝCHOVA - „předávání duchovního majetku“, „proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout dlouhodobějších a trvalých pozitivních změn v jejím vývoji.“ VZDĚLÁVÁNÍ - „proces záměrného a organizovaného osvojování poznatků, dovedností, postojů aj. typicky realizovaný prostřednictvím školního vyučování.“ VZDĚLÁNÍ - „výsledek procesu vzdělávání, výchovy.“ EDUKACE - „J. Průcha – výchovné a vzdělávací působení.“

VYUŽITÍ PEDAGOGIKY OBLAST ŠKOLSTVÍ OBLAST MIMOŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGIKA OBLAST ŠKOLSTVÍ OBLAST MIMOŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ OBLAST EKONOMICKÉHO ROZHODOVÁNÍ OBLAST SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY OBLAST POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍ OBLAST SAMOTNÉ VĚDY „Praktická využitelnost pedagogiky je hlavní silou, která způsobuje, že pedagogická věda se v průběhu minulých desetiletí rozvíjí a nabývá stále více na významu.“ „Pedagogika nejlépe prospívá společnosti nikoli tím, že se pokouší „napravovat“ praxi, nýbrž tím, že problémy praxe vědecky analyzuje a vysvětluje.“

STRUKTURA PEDAGOGICKÉ VĚDY PEDAGOGIKA Obecná pedagogika Dějiny pedagogiky Srovnávací pedagogika Filozofie výchovy Teorie výchovy Sociologie výchovy Pedagogická antropologie Ekonomie vzdělávání Pedagogická psychologie Speciální pedagogika Sociální pedagogika Pedagogika volného času Andragogika Obecná didaktika Oborové didaktiky Technologie vzdělávání Pedagogická evaluace Pedagogická diagnostika Pedeutologie Teorie řízení školství Vzdělávací politika Pedagogická prognostika

VÝZNAMNÁ TÉMATA PEDAGOGIKY PEDAGOGIKA Teorie odborného vzdělávání, profesní přípravy, kvalifikace. Teorie kvality a efektivnosti vzdělávání. Teorie alternativních a inovativních škol. Teorie kurikula a obsahu vzdělávání. Teorie školní učebnice. Informační technologie, e-learning. Teorie funkční gramotnosti. Teorie multikulturní výchovy. Teorie vztahů kooperace školy, rodiny a obce. Evropská dimenze ve vzdělávání.

DOKUMENTY A UKAZATELE PEDAGOGIKA České vzdělání a Evropa, Na prahu změn, Statistické a vývojové ročenky školství v ČR, Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha), Vzdělávání pro 21. století (UNESCO), Školství na křižovatce, RVP, Výzva pro deset milionů… EERA (European Educational Research Association), EARLI (European Association for Research on Learning and Instruction), ISATT (Internatinal Study Association on Teachers and Teaching), Česká pedagogická společnost, Česká asociace pedagogického výzkumu, UIV, UPV, MŠMT…

PARADIGMATA PEDAGOGIKA „soubor obecných názorů, výzkumných metod a postupů či přístupů, které používáme na popis vědy a ´nastavení zrcadla´ reality“ „..vývoj vědy provází harmonický růst, v němž jsou staré poznatky doplňovány, rozšiřovány a zpřesňovány novými. Vývoj vědy se děje skoky a ´revolucemi´, kdy je jeden obraz nahrazen zcela novým.“ Kuhn – synchronní multiparadigma, existuje několik paradigmat vedle sebe.

KLASIFIKACE PARADIGMAT I. PEDAGOGIKA Dvě dimenze podle Burella a Morgana: SUBJEKTIVNÍ X OBJEKTIVNÍ DIMENZE sociální svět jako konstrukt sociální svět jako fakt humanismus behaviorismus zájem o jedinečné zájem o obecné fenomenologie pozitivivismus kvalitativní metoda kvantitativní metoda pochopení vysvětlení běžný jazyk odborná termonologie mikroperspektiva makroperspektiva

PROTIPÓL - OBJEKTIVISMUS PEDAGOGIKA Objektivismus – pozitivismus (Bacon, Galielo, Descartes). Pozorování a experiment, odmítá spekulace, které nelze empiricky ověřit, uplatňuje kvantitativní měření, redukcionismus (vytváření zjednodušených modelů), opakovatelnost výsledků a falzifikace hypotéz. Hypotézy nemohou být nikdy zcela verifikovány, ale lze je vyvrátit (falzifikovat) jediným protipříkladem. Anglický filozof rakouského původu Karl R. Popper (odpůrce totalitních systémů a obhájce svobody myšlení a bádání).

PROTIPÓL - SUBJEKTIVISMUS PEDAGOGIKA Subjektivismus – hermeneutika (německý teolog F.D.E. Schleiermacher). Pokus o výklad biblických výroků – „co tím Ježíš opravdu myslel?“ Porozumění předpokládá vždy jisté ´předporozumění´, které do situace vnáší adresát. Objektivní výklad je tedy nemožný. Fenomenologické a existencialistické myšlení (Klafki, Heidegger).

KLASIFIKACE PARADIGMAT II. PEDAGOGIKA DIMENZE STABILITA X ZMĚNA neutrálnost angažovanost řád konflikt soudržnost spor realita ideál Stabilita charakterizuje liberálně-konzervativní směry (pravicové) a naopak změna aktivistické (levicové) směry.

KLASIFIKACE PARADIGMAT PEDAGOGIKA RADIKÁLNÍ ZMĚNA Radikální humanismus Radikální strukturalismus SUBJEKTIVNÍ PŘÍSTUP OBJEKTVINÍ PŘÍSTUP Interpretativní přístup (sociální relativismus) Strukturální funkcionalismus STABILITA, MÍRNÁ REGULACE

Vysvětlete vzájemnou souvislost mezi výchovou a vzděláváním. DISKUSE - OTÁZKY PEDAGOGIKA Co si vybavíte pod pojmem pedagogika (pojmová mapa) – změnila se nějak vaše původní představa tohoto pojmu? V čem? Která z oblastí (témat) pedagogiky je vám blízká, v čem a proč? Diskutujte. Vysvětlete vzájemnou souvislost mezi výchovou a vzděláváním. Které ze zmíněných paradigmat je vám blízké, zdůvodněte.

VÝCHOVA V POSTMODERNÍ DOBĚ Návrat k dítěti?! Ztrácí výchova své opodstatnění? ANTIPEDAGOGIKA – koncepce odmítající výchovu (Braumuhl, Kupffer, Schonebeck). „dítě jako svéprávná bytost, která je od okamžiku svého narození schopna převzít plnou odpovědnost za své jednání a chování“ AMIKACE – amicus – přítel „přirozený porod“ – Fréderick Leboyera Volební právo pro děti, zrušení povinné školní docházky apod. Manipulativní výchova děti omezuje tak, že nemohou převzít odpovědnost. ETOLOGIE – fáze vývoje, Ericksonova stádia vývoje člověka

MODELY VÝCHOVY DEMOKRATICKÁ (provázející) MANIPULATIVNÍ VÝCHOVA DEMOKRATICKÁ (provázející) MANIPULATIVNÍ (autoritativní) VOLNÁ (liberální)

ANTINOMIE VÝCHOVY EUGEN FINK (1993) VÝCHOVA EUGEN FINK (1993) Oscilace mezi výchovou jako pomocí a výchovou jako manipulací. Moc a bezmoc vychovatele. Výchova nemá konce a i vychovatel je vychováván. Napětí mezi obecným, společným nárokem kultury a jedinečnou individualitou vychovávaného. Vztah mezi profesní výchovou k povolání a výchovou k lidství. Možnosti a meze výchovy samé.

NOVÝ MODEL VÝCHOVY „Výchova jako proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji. V novém pojetí jde o vytvoření podmínek a prostoru pro samostatný a osobitý rozvoj každého jedince v souladu s jeho individuálními předpoklady jako autentické, integrované a socializované osobnosti, schopné vlastního bytí se sebou samým, s druhými lidmi, se společenstvím, s přírodou.“ Role průvodce, úlohy pedagoga – pomáhat být sám sebou. „Výchova se v tomto pojetí nevyznačuje úpornou snahou o ovlivnění dítěte, pouze vytváří podmínky, které vedou k tomu, že se dítě nejen samo vyvíjí, ale za určitých okolností naopak samo usiluje o pomoc dospělého, ke kterému má důvěru a o němž ví, že mu může pomoci tam, kde zatím jeho znalosti a síly nestačí.“ Výchova není odmítána, ale hledá nové humanistické varianty jejího pojetí.

SUBSTANCIÁLNÍ POJETÍ S U Ž U – učitel Ž – žák S – substance, podstata vztahu (společný zájem, cíl, postoj apod.) a – nepřímé ovlivnění žáka zaujetím pro substanci b – žák cítí, že nemá dostatek znalostí nebo zkušeností a obrací se na učitele o pomoc c – vzájemná spolupráce a partnerské vztahování se k substanci U Ž S

CITÁT VÝCHOVA „Neboť třídu, tak jako my učitelé ji denně vídáme, můžeme přirovnat ke stádu. Také my sami se nazýváme pastýři. Toto přirovnání je sice staré, ale výstižné. Co však musí pastýř udělat, aby se jeho ´ovce´ dobře napásly. Nic jiného než co dělá každý skutečný pastýř. Vyžene stádo na pastvu, kde je dostatek potravy. Jestliže vezme jednu ovci po druhé a do tlamy jí bude cpát trávu a křičet: ´Tak žer!´, svého cíle tím bohužel nedosáhne. Stejně tak, jako když trávu natrhá a pěkně rozdělí buď podle velikosti nebo jemnosti a jedno stéblo po druhém bude ovcím nabízet. Co tedy musí pastýř učinit? Podívat se, kde roste dobrá tráva, své ovečky tam zavést a nechat je v klidu pást. Být potichu a čekat.“ R. J. Bazuin, 1927; podle Wenke, Röhner, 2000

„Vést nebo nechat růst?“ DISKUSE VÝCHOVA Pokuste se zformulovat vaše osobní pojetí výchovy, použijte metodu volného psaní. „Vést nebo nechat růst?“ Děti jsou jako loutky Děti jsou jako Děti jsou jako květiny Děti jsou jako stromky v divadle, je třeba je cestovatelé objevující na zahrádce, je třeba v lese, je třeba nechat vést, aby někam došly. svůj svět, je třeba je o ně pečovat, aby jim volnost, aby doprovázet, aby rozkvetly. mohly samy vyrůst. nezabloudily. (výzkum, T. Janík, 2005)

KONTEXTY VÝCHOVY Genetika Výchova Prostředí Přírodní Společenské Kulturní

GENOTYP X PROSTŘEDÍ + VÝCHOVA = FENOTYP „Ve vývoji člověka nelze vliv genotypu přehlédnout. Určuje však pouze základní směr dalšího vývoje, jeho možnosti, potenciality a snad i limity. Prostředí a výchova mohou výrazně ovlivnit, jak se vyvine konkrétní jedinec, jaké bude jeho chování..“ „Nejen genetická vybavenost, ale ani vliv prostředí není fatálně rozhodující pro další vývoj osobnosti. I výchova zde nachází svůj prostor, ale při znalosti mantinelů, v nichž se pohybuje.“

POČÁTKY UTVÁŘENÍ LIDSKÉ OSOBNOSTI VÝCHOVA Výchova až v předškolním věku? Prenatální období – výzkum, utváření nejen smyslů, ale osobnosti člověka. Thomas Verny, John Kelly Stres a postoj matky k nenarozenému dítěti, atmosféra v rodině. Vliv porodu a krátce po porodu, kojenecké ústavy. Období „imprintingu – vpečeťování. Brát v úvahu tyto poznatky – aby se výchova nestala „převýchovou“.

CÍLE VÝCHOVY VÝCHOVA „…ODKUD JDEME A KAM SMĚŘUJEME? ODPOVĚDĚT SI MUSÍME KAŽDÝ SÁM.“ Plnohodnotný člověk – autentická, tvořivá, svobodná, zodpovědná, celistvá, tedy integrovaná osobnost. Ideál výchovy – představy, obrazy o člověku jsou ovlivňovány historickými, filozofickými a výchovnými faktory. Pedagogický cíl – výsledek pedagogického úsilí, které směřuje za pomoci výchovných postupů k rozvoji osobnosti. Cíle jsou mnohostranné a plní několik funkcí: orientační, motivační, realizační, regulační. Mezi další funkce patří informační, inovační, prognostické, axiologické.

ŽIVOTNÍ CÍLE PŘEŽÍT PLNĚ ROZVINOUT SVOJE SCHOPNOSTI VÝCHOVA PŘEŽÍT PLNĚ ROZVINOUT SVOJE SCHOPNOSTI ŽÍT A PRACOVAT V DŮSTOJNOSTI ÚČASTNIT SE NA ROZVOJI SPOLEČNOSTI ZDOKONALIT KVALITU ŽIVOTA ČINIT INFORMOVANÁ ROZHODNUTÍ POKRAČOVAT V UČENÍ (Š. ŠVEC, 2001) Zformulujte cíle výchovy, ke kterým bychom měli směřovat v dnešní době. Pokuste se je výtvarně ztvárnit.

VÝCHOVNÝ PROCES - směr? VÝCHOVA VERBÁLNÍ X ZKUŠENOSTNÍ ZÁKLAD PROCESU VÝCHOVY – prožitková pedagogika. Přímé a nepřímé působení. Dítě je vedeno k tomu, aby se postupně stalo subjektem tohoto procesu. HLEDÁNÍ SMYSLU BYTÍ, ALE I SMYSLUPLNOST KAŽDODENNÍHO POČÍNÁNÍ. POZNÁNÍ VLASTNÍ IDENTITY – SEBEVÝCHOVA – je jedním z cílů výchovy.

DISKUSE VÝCHOVA Co je podle vás smyslem výchovy v současné společnosti? Použijte metafory (lístečky). Pokuste se objasnit vztah dědičnosti, prostředí a výchovy. Který výchovný styl podle vašeho názoru převládá ve škole, v rodině apod., který zastáváte vy a proč. Co myslíte, že ovlivnilo toto vaše pojetí. Ve kterém věku (od kterého věku) je podle vás možné podporovat autoregulaci dítěte. Vysvětlete.

VZDĚLÁVÁNÍ ČTYŘI PILÍŘE VZDĚLÁVÁNÍ (UNESCO, 1997): UČIT SE POZNÁVAT UČIT SE JEDNAT UČIT SE ŽÍT SPOLEČNĚ UČIT SE BÝT SVĚTOVÝ KONGRES „Vzdělávání pro všechny“ (Thajsko): „…tyto potřeby zahrnují jak základní nástroje učení (jako je gramotnost, ústní vyjadřování, počty a řešení problémů) a základní obsah učení (znalosti, dovednosti, hodnoty, postoje) je potřebuje člověk, aby mohl přežít, rozvíjet své schopnosti, čestně žít a pracovat, účastnit se rozvoje, zkvalitňovat svůj život, činit rozumná rozhodnutí a pokračovat ve svém učení…"

MÝTY VE VZDĚLÁVÁNÍ Děti nemohou ve škole dělat jen to, co je baví. OTÁZKY Děti nemohou ve škole dělat jen to, co je baví. Známka je pro dítě odměnou, jako je mzda odměnou za práci dospělého. Všechny děti se musí učit totéž. Hlavní je, aby učitel uměl vyložit látku a udržel si ve třídě disciplínu. Cílem vzdělávání je osvojení znalostí a dovedností. Učebnice jsou základem výuky. Dítě se musí naučit poslouchat. Odpovědnosti dítě naučíme tím, že jsme důslední a neustále je kontrolujeme. Odměny a tresty jsou důležitými prostředky výchovy a vzdělávání. Škola musí představovat pro dítě určitý stres: připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude muset čelit stresu. Život je samá soutěž, proto se ve škole děti také musí učit obstát v soutěži. Ve škole by šlo ledacos změnit, kdyby bylo méně dětí ve třídách. Nováčková, J., 2001

POJETÍ VZDĚLÁVÁNÍ TRADIČNÍ PŘÍSTUP KONSTRUKTIVISTICKÝ PŘÍSTUP Škola předává dětem především vzdělání, jako výsledný produkt, který je nutno si osvojit v hotové podobě. Obsah vzdělání je určován zvnějšku, je předkládán v oddělených předmětech a důraz je kladen především na osvojení si vědomostí. Nové poznatky jsou cílem, kterého je třeba dosáhnout, a které předkládá učitel prostřednictvím učebnic. Učitelé nesou odpovědnost za dění ve třídě, určují pravidla a kontrolují, jsou v ní hlavní autoritou a představují roli „předavatelů“ informací. Dítě je považováno za pasivního příjemce, za „čistý list papíru“, na který je třeba vepsat informace. Učitel vyučuje celou třídu stejným způsobem, většinou frontálně, děti plní příkazy učitele, pracují převážně individuálně. Komunikace s rodiči je vyhrazena pro případy, kdy je třeba informovat o výsledcích dítěte nebo pokud se objeví nějaký problém, škola žije svým vlastním životem. KONSTRUKTIVISTICKÝ PŘÍSTUP Škola připravuje děti pro život a vzdělání je považováno za proces, který nikdy nekončí. Na rozhodování o obsahu vzdělání se podílejí všichni zainteresovaní (odborníci, pedagogové, rodiče, děti), je integrován do smysluplných celků a důraz je kladen na osvojení klíčových kompetencí. Nové poznatky jsou nástrojem k porozumění sobě i okolnímu světu, děti si je budují samy, učitelé jsou partnery podporující učení a nabízející práci s mnoha zdroji. Pravidla pro práci a chování ve třídě tvoří učitel společně s dětmi, každý nese odpovědnost za své chování a učitelé jsou „průvodci“ na cestě za vzděláním, kteří dítě respektují. Dítě je chápáno jako aktivní tvůrce a samostatně myslící bytost, která si konstruuje vlastní poznávání na základě svých zkušeností svým vlastním způsobem. Učitel nabízí dětem možnost práce různým způsobem, respektuje jejich individuální rozdíly, děti mohou pracovat individuálně, ve dvojicích, ve skupinách. Mají možnost si pomáhat a spolupracovat. Rodiče jsou považováni za partnery učitele, jsou ve škole vždy vítání a očekává se jejich účast na školním vzdělávání svého dítěte.

UČENÍ jako činnost žáka VYUČOVÁNÍ jako činnost učitele UČENÍ A VYUČOVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ UČENÍ jako činnost žáka VYUČOVÁNÍ jako činnost učitele „Učitel otevírá dveře, vejít musí žák sám.“ VÝUKA – učení + vyučování ŽÁK x UČITEL x KURIKULUM Tři domény učiva, Bloomova taxonomie, Brunerův koncept učiva Teoretická východiska procesu výuky.

JAZYKOVÁ (LINGVISTICKÁ) PROSTOROVÁ (ZRAKOVÁ) SEDM TYPŮ INTELIGENCE VZDĚLÁVÁNÍ LOGICKO-MATEMATICKÁ JAZYKOVÁ (LINGVISTICKÁ) PROSTOROVÁ (ZRAKOVÁ) TĚLESNĚ POHYBOVÁ (KINESTETICKÁ) HUDEBNÍ INTERPERSONÁLNÍ INTRAPERSONÁLNÍ Howard Gardner

Učební styl popisuje, jak se žák učí, nikoli co se naučil. STYLY UČENÍ ŽAKŮ VZDĚLÁVÁNÍ Učební styl popisuje, jak se žák učí, nikoli co se naučil. Neexistuje jediný způsob efektivní pro všechny. Postupy učení, které jedinec v daném období preferuje. Hloubkový x povrchový x utilitaristický. Vizuální x auditivní x kinestetický.

VÝKLAD nevede k vědomostem VZDĚLÁVÁNÍ JAK SI PAMATUJEME? 10% toho, co slyšíme, 15% toho, co vidíme, 20% toho, co současně vidíme a slyšíme, 40% toho, o čem diskutujeme, 80% toho, co sami děláme, 90% toho, co učíme druhé. AKTIVITA SUBJEKTU

PEDAGOGICKÝ KONSTRUKTIVISMUS VZDĚLÁVÁNÍ Proces konstruování poznatků učícím se subjektem. Aktivní úloha žáka. Nové skutečnosti interpretujeme na základě předchozích znalostí. To, co má člověk v mysli, mu dává schéma pro porozumění novým jevům. Sociokognitivní konflikt. „Nedělejme z dětí cibule, dělejme z nich brambory.“

MKV (Susan Kovaliková): TŘÍFÁZOVÝ MODEL UČENÍ VZDĚLÁVÁNÍ MOTIVACE x EXPOZICE x FIXACE EVOKACE x UVĚDOMĚNÍ SI VÝZNAMU x REFLEXE MKV (Susan Kovaliková): Nepřítomnost ohrožení Smysluplný obsah učiva Možnost výběru Přiměřený čas Obohacené prostředí Spolupráce Okamžitá zpětná vazba Dokonalé zvládnutí (z hlediska dosažení osobního maxima)

PRINCIP KULTURNÍHO KONTEXTU VZDĚLÁVÁNÍ Zajistěte, aby činnosti ve třídě respektovaly důstojnost obou pohlaví a rozličných kultur. Rovnost bez ohledu na etnický původ, postavení ve společnosti a pohlaví. Politický a sociální kontext. Jak dosáhneme tohoto cíle? My sami jsme v určité kultuře vychovaní, jak překonat socio-kulturní předsudky, které si s sebou přinášíme?

PRINCIP SOUSTŘEDĚNÍ SE NA KLÍČOVÉ POJMY VZDĚLÁVÁNÍ Zajistěte, aby se vaše výuka soustředila na několik klíčových pojmů a generalizací, ne na memorování množství izolovaných fakt. V hodině vlastivědy vyučujete o státních symbolech, přemýšlejte o klíčových pojmech a jejich transferu. Jakou strukturu informací podáte žákům a jakým způsobem na ně soustředíte pozornost? Vytvořte mnemotechnickou pomůcku pro principy učení

PRINCIP PŘEDCHOZÍCH ZNALOSTÍ VZDĚLÁVÁNÍ Zjistěte, co vaši žáci z dané látky již znají, a připravte takové činnosti, které se o tyto znalosti budou opírat nebo je budou rekonstruovat. Chcete vyučovat novému tématu, jak budete postupovat a proč? Jaké důsledky můžeme očekávat, pokud tento princip nebudeme respektovat? (vysvětlete pojem miskoncepce)

PRINCIP KOGNITIVNÍ NÁROČNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ Zaměřujte učební činnosti k autentickému projektu nebo vyjádření, k jejichž realizaci je nutno použít tvořivého myšlení. Vyjmenujte několik učebních činností na vyšší úrovni kognitivní náročnosti (včetně řešení problémů nebo rozhodování ve skutečných nebo simulovaných situacích).

PRINCIP AKTIVNÍHO ZPRACOVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Pomozte žákům k hlubšímu pochopení myšlenek prostřednictvím přímých zkušeností a aktivního kontaktu s těmito myšlenkami ve smysluplném kontextu. Vysvětlete pojmy „aktivní učení“ a „přímá zkušenost ve smysluplném kontextu“ a uveďte konkrétní příklady aplikace. Představte si, že vyučujete o stěhování ptáků. Uveďte možné činnosti a zhodnoťte je (činnost x pozorování x abstrakt).

Přizpůsobení výuky různým učebním stylům, potřebám a preferencím žáků. PRINCIP ROZMANITOSTI VZDĚLÁVÁNÍ Přizpůsobení výuky různým učebním stylům, potřebám a preferencím žáků. Lidé se učí různými způsoby, jak můžeme jako učitelé respektovat učební styly a potřeby žáků při výuce? Na základě principů učení vytvořte scénář výuky popisem jednotlivých činností a tyto jednotlivé kroky analyzujte.

BIOLOGIE UČENÍ - VESTER VZDĚLÁVÁNÍ Znalost cíle Smysluplný přehled Zvědavost kompenzuje obavy z nové látky Nové ve starém balení Přehled je základem, potom přijdou podrobnosti Vyhýbat se vzájemnému křížení, střetávání Nejdříve vysvětlení, potom odborný název Doplňková asociace Zábavné učení a opakování látky Několik možnosti vnímání Spojení s realitou Opakování nové informace Těsné propojení

UČENÍ - DISKUSE VZDĚLÁVÁNÍ „Učící se jedinec je samostatnou lidskou bytostí se svou vlastní životní a učební zkušeností, osobitou poznatkovou strukturou, s vlastní představou o světě, který ho obklopuje. Proces učení je procesem hluboce individuálním.“ „Učící se jedinec je bytostí sociální. Veškeré poznávací procesy jsou proto také procesy sociálními, kdy v interakci s prostředím a v komunikaci s jedinci, kteří ho obklopují, člověk nabývá nových vědomostí, dovedností a postojů ke světu.“

FORMY VÝUKY: individuální, párové, skupinové, hromadné. METODY A STRAGIE VÝUKY VZDĚLÁVÁNÍ FORMY VÝUKY: individuální, párové, skupinové, hromadné. METODY VÝUKY: tradiční a aktivizující. TYPY VÝUKY: problémové, integrované, kooperativní, projektové. ALTERNATIVNÍ koncepce: Otevřené učení, DALTONSKÁ VÝUKA, MONTESSORI, WALDORFSKÁ ŠKOLA..

NOVÉ PŘÍSTUPY RVP – školní kurikulum (2007) VZDĚLÁVÁNÍ RVP – školní kurikulum (2007) Klíčové kompetence, školní gramotnost Osobnostně sociální výchova – „DOTO“ Globální výchova Program „ZAČÍT SPOLU“ Program RWCT Multikulturní výchova Program podpory zdraví ve škole Respektovat a být respektován Pedagogické časopisy, databáze, internetové zdroje

Předpoklady autoregulace učení VZDĚLÁVÁNÍ Celoživotní učení Věk žáků Předpoklady autoregulace učení Motivace, kognitivní strategie, metakognice Role učitele a žáka ve vzájemném vztahu se mění! … „učitelé nedokážou přestat vyučovat. Jsou jako někdo, kdo pomáhá kamarádovi roztlačit auto. Oddychují a namáhají se, auto se začíná rozjíždět, motor chytne a rozběhne se. Řidič říká: ‚Už běží, můžeš toho nechat.‘ Ale ten, co tlačí, toho nenechá. ‚Ne, ne,‘ odpovídá, ‚nemůžeš jet bez mé pomoci, auto nepojede, pokud nebudu tlačit.‘ A tak je auto, nyní připravené jet plnou rychlostí, zadržováno – pokud se řidič nechce osvobodit a nechat pomocníka upadnout obličejem na silnici. A většina žáků, především dětí, se nemůže osvobodit od svých učitelů.“ John Holt, 2003

DISKUSE VZDĚLÁVÁNÍ Co by mělo být podle vás předmětem současného vzdělávání? Co je nejdůležitější? Charakterizujte vztah žáka, učitele a učiva. Napište si rozvahu, co jste si z přednášky o vzdělávání odnesli – co bylo pro vás zajímavé a jakou máte otázku k tématu. Definujte jakýkoliv problém, se kterým se můžete setkat v pedagogické praxi. Problém zapište a nechte kolovat po třídě, aby na něj ostatní mohli připisovat své návrhy, rady… Pokuste se se svými kolegy sestavit plán výuky.