Jana Barvíková Jana Paloncyová

Informace o výzkumu 1. Kvantitativní část: – výpisy ze spisové dokumentace klientek Acorusu v období 2001 až alespoň jedna pobytová služba – krizová pomoc, azylový dům klientek 2. Kvalitativní část: - diskusní skupiny a hloubkové rozhovory s pracovníky centra Locika, azylového domu a poradny Acorusu, - hloubkové rozhovory s mladými lidmi, kteří vyrůstali v rodinách, v nichž docházelo k domácímu násilí; rozhovory terapeutů Lociky s dětskými klienty školního věku

Kvantitativní analýza - metoda - dotazník sestaven na základě vstupních a výstupních dotazníků pro klientky + další otázky k vyhledání ve spisu - nahrávání dat pracovníkem Acorusu (květen – prosinec 2015) - dvě části: soubor „klientka“ a „děti“ Typ službyAbs. počtyRel. počty krizová pomoc 10528,8 azylový dům 7921,6 krizová pomoc, azylový dům 6718,4 azylový dům, poradna 3810,4 krizová pomoc, poradna 297,9 krizová pomoc, azylový dům, poradna 256,8 azylový dům, právní poradna 113,0 krizová pomoc, azylový dům, právní poradna 20,5 azylový dům, poradna, právní poradna 30,8 krizová pomoc, poradna, právní poradna 30,8 všechny 30,8 celkem ,0

Sociodemografické charakteristiky klientek 1. Nejčastěji ve věku 25 – 39 let, průměrný věk 35 let 2. Vdané = 49 %, svobodné = 32 % 3. Nižší dokončené vzdělání: ZŠ = 25 %, SŠ bez maturity = 31 %, s maturitou = 36 %, VŠ = 8 % 4. Ekonomická aktivita: MD/RD = 43 %, zaměstnané = 23 %, nezaměstnané = 23 %

Kam klientka odchází

Děti klientek (%) Počet dětíAcorus, o.s.ČSÚ – SLDB 2011 žádné19,422,6 jedno39,418,8 dvě29,942,5 tři a více11,316,1 celkem100,0

Věk dětí

- 89 % přímými svědky domácího násilí: - třetina z nich od narození - polovina méně než 2 roky - většina matek vyhledala pomoc do 4 let od prvních projevů domácího násilí (84 %) - 42 % přímou obětí domácího násilí (modřiny, řezné rány, škrábnutí apod.) - 84 % mělo dobrý zdravotní stav při příjmu Děti a domácí násilí

Speciální potřeby dětí

Rozhovory s mladými lidmi vyrůstajícími v rodinách s DN Respondenti: * Počet: 8 * Pohlaví: převaha žen * Věk: * Věk v době domácího násilí: I. do 3-5 let, II. do let * Obětí fyzického násilí v rodině: 4x pouze matka, 4x i děti * Pobyt s matkou v azylovém domě Acorusu: 4x, z toho 3x ve věku 3-5 let * Jiné násilí: 4x, z toho 2x od partnera a 2x šikana ve škole * Sebevražedné myšlenky či pokusy: 3x * Drogy: 2x experimentování, 1x nadužívání psychofarmak

Rodina? Děti? * Ano, ale později, až budu připraven/a neopakovat chyby rodičů Řekl bych, že ani já nejsem úplně jako připravenej ne na to mít rodinu, spíš na to, abych nesklouznul k tomu, co dělá táta. Pořád si myslím, že ještě to nemám úplně v sobě srovnaný. A na to beru ohled samozřejmě, takže dokud já nebudu vymodelovanej podle svejch představ, dokud nebudu mít to, co chci mít naučený, tak jak to bejt má, tak do tý doby rozhodně žádnou rodinu nechci. Tím myslím děti jako. * Neobětovat se dětem jako máma – žít svůj život, ale nejdříve si užít, cestovat, poznávat, růst... * Partner, se kterým si budu rozumět – úplná šťastná rodina X bez partnera

* Obavy z partnerství – „Představa, že prostě ten chlap bude jako... bude hodnej, bude to v pohodě a pak najednou mu hrábne a prostě to bude jako táta, toho se docela bojím.“ * Finanční zajištění „A rozhodně si chci udělat dítě, až budu mít jakoby zajištěnou práci a byt, abych potom jakoby nebyla s dítětem a prosila lidi jakoby, aby mi dali třeba na Sunar. Takže prostě až budu zajištěná. Nevím, v kolika to bude, ale prostě až budu stát na nohou. A nemusím se na nikoho prostě jakoby spoléhat, že jo, nebo domáhat.“ * Méně dětí – „Ale ne čtyři děti jako máma. Max dvě.“ * Aby dítě bylo šťastné, ale ne rozmazlené

Rada dnes sobě tehdy * Nebát se říci si o pomoc, nebát se důsledků, dětského domova... „Já jsem se hrozně bála toho dětskýho domova, že prostě skončím v děcáku a pro mě to bylo úplně jako že - Jéžiš, děcák, to ne. A teď najednou... asi jsem byla hloupá, že jsem do toho nešla dřív, že jsem prostě se do toho netlačila tak jako tehdy. Jako aby se toho ta holčička nebála a fakt do toho šla.“ * Nic „...nic jsem nezmohl. Vlastně mohl bych méně zlobit třeba nebo já nevím, ale… To by asi nemělo efekt. Protože kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A můj tatík toho byl perfektní příklad, takže… Neměl bych si co jinýho poradit.“ „No já bych nic neudělala, nic bych nezměnila, protože z těch chyb jsem se poučila. A jsem ráda, že jsem si tím prošla, protože mě to třeba udělalo i silnější, takže já bych nic nezměnila. Všechno bych nechala tak, jak to je.“

Rada dětem v podobné situaci * Nevšímat si, vypnout, neřešit... „No, jako hlavně si toho nějak jako nevšímat. Já vím, že to je těžký, ale jako úplně vypnout a neřešit to, co tam dělají ty rodiče. Já jsem třeba jako, když už jsem byla starší, tak už jsem jako ani doma moc netrávila ten čas, tak jsem chodila ven. (...) Takže jsem na tou úplně zapomněla a neřešila jsem to. Ale pak jsem přišla domů a hned se to jako na mě… hned se to vrátilo.“ * Hledat rozptýlení, zábavu, zapomnění, uvolnění... „...v tady tom jako věku toho dítěte je jako hlavní jenom, aby se jako… aby neměl takový ty negativní myšlenky, aby se prostě dokázal nějak bavit. Ten Acorus prostě nějakým způsobem pomůže, zabezpečí na nějakou dobu. To dítě prostě příde na jiný ty myšlenky. Je to prostě šťastnější, veselejší.“

* Hledat co působí zalíbení, rozvíjet své zájmy, ponořit se do koníčků, něčemu se věnovat naplno, být v něčem dobrý... „Aby se to tak nějak snažily proplouvat, spíš si hledaly zálibu v těch věcech, ve kterejch prostě se cítí fajn, že třeba ty kroužky a zájmy, to podle mě hodně pomáhá těm dětem, když se do toho většinou tak jako položí, třeba to malování...“ * Nedávat vinu sobě... „...a hlavně, aby si nebraly vinu na sebe, (...) některý ty děti si to třeba můžou potom později brát na sebe, že je to kvůli nim.“

* Být silný, nevzdávat se, vzít si ponaučení, chtít mít v životě věci jinak, neztrácet naději, že to jde... „Tak aby byli silný, že jo. A já jsem si třeba z toho vzala to ponaučení, že takovou rodinu vést nechci. A prostě si dávat na to pozor a jakoby pomáhat jako i své mámě třeba,... a jako aby to nevzdávali. Že prostě život takovej nemusí být, když to má někdo jinej, že prostě když budou chtít, tak ho budou mít dobrej. Ale musí prostě chtít. (...)... musí pro to něco dělat.“ „Potřebujeme... no prostě, aby se nevzdávali. Musíme ty tradice v těch našich rodinách otočit na správný směr. (...) Vím, že je to teď zlý, ale ono to bude dobrý. Jenom nesmí se vzdát. Prostě vydrž a bojuj. A někdo jim musí říct, že je má rád. To je taky důležitý.“

* Pochopit, že negativní zkušenosti nás mohou učinit silnější, když budeme chtít... „Ale myslím si, že právě by jako měli pochopit, že je to může udělat jako silnější, aby někdo jim ukazoval tu cestu, co to s nima může udělat. Že to neznamená, že jim někdo něco prostě udělal špatně se životem. Aby prostě viděli do toho jádra tý věci, ty zkušenosti, který z toho čerpají.“ * Hledat vzory u těch, co prožili a překonali něco podobného, ve filmech, v knížkách, v životopisech slavných osobností... „Nebo… buď tam má nějakej blok, kvůli kterýmu třeba dělá věci jinak nebo kterýmu se vyhýbá, nějaký místo, o čem nechce třeba mluvit nebo já nevím, něco na ten způsob, tak aby prostě věděl, jak to třeba vypadalo u jinejch lidí, jak se s tím vyrovnali. Protože i kdyby se člověk snažil napodobit třeba nějakej jinej příklad, tak je to pořád mnohem lepší, než když se v tom bude patlat sám.“

Vzalo - dalo * Dětství (být dítětem, zážitky, možnost sportovat a vyhrávat...) * Jednodušší život (nejistota, nervozita v kontaktu s lidmi a v komunikaci, potíže ve vztazích ← stydlivost, uzavřenost, snížené sebevědomí a sebehodnocení, nedůvěra, emotivnost, problémy s řečí, absence zdravých vzorů...) * Životaschopnost, odolnost, bojovnost, smysl pro zodpovědnost, dovednosti (postarat se o domácnost, o děti, postavit se k práci), samostatnost * Vědomí toho, na čem v životě záleží * Vnímavost, citlivost a schopnost empatie (možnost čerpat ze svých zážitků a zužitkovat je tak, že porozumí někomu jinému a dokáže mu pomoci)

Děkujeme za pozornost