STRUKTURA A JAZYK LITERÁRNÍHO DÍLA VRSTVA TEMATICKÁ A MYŠLENKOVÁ Mgr. Michal Oblouk

T É M A zajímavě zpracovaný námět souhrn jednotlivých motivů konkretizace a výběr postav, prostředí, děje může být hlavní nebo vedlejší moderní literatura se vyznačuje polytematičností vedlejší uzavřený dějový úsek vložený do hlavního děje = EPIZODA

M O T I V - nejmenší tematický prvek - hlavní motiv díla = LEITMOTIV

LÁTKA - podklad pro práci autora - námět nebo předloha (námět v literatuře již dříve zpracovaný)

D Ě J vše, co se odehrává v díle typický pro epiku a drama může být hlavní nebo vedlejší událost, o které se vypráví = FABULE konkrétní naplnění a zpracování určité fabule v díle = SYŽET

Č A S chronologický – autor dodržuje časovou posloupnost, časový sled jako ve skutečnosti retrospektivní – návraty zpět, do minulosti reálný čas lze zkracovat nebo zpomalovat pomocí detailů a odboček

P O S T A V A aktér vedle lidí mohou v díle jednat zvířata, věci, abstraktní jevy a pojmy, nadpřirozené bytosti může být hlavní nebo vedlejší, kladná nebo záporná uvedena popisem nebo charakteristikou postavy mají ustálené charakterové rysy nebo se vyvíjejí

V Y P R A V Ě Č mluvčí epického, popř. dramatického díla obvykle se ztotožňuje s autorem, někdy s některou z postav vypravuje a komentuje události, uvádí a charakterizuje postavy 3 typy: vševědoucí, tradiční, autorský (nezasahuje přímo do děje, stojí nad postavami), personální, osobní (má charakter určité postavy, přímý účastník děje), neosobní, tzv. oko kamery (záznam situací, chování a výroků postav bez komentáře autora) mluvčí básnického díla = lyrický subjekt

STYLISTICKÉ VYPRAVĚČSKÉ POSTUPY řečové pásmo vypravěče (minulý čas) a řečové pásmo postavy (přímá řeč) vyprávěcí způsoby: ER forma (vypravování ve 3. osobě) a ICH forma (vypravování v 1. osobě) druhy řeči: monolog (samomluva), dialog (rozhovor), replika (slovní reakce partnera hovoru) formy řeči: přímá (doslovně citovaná řeč postav), nepřímá (reprodukce něčí výpovědi), nevlastní přímá (projev postavy vnímán skrze autora, bez uvozovek), polopřímá (postava promlouvá nepřímo, projev uveden vypravěčem, v 3. osobě, bez uvozovek), smíšená (kombinace různých forem řeči)

P R O S T Ř E D Í - vnější svět, ve kterém se rozvíjí děj a který obklopuje postavy + atmosféra psychická a sociální - hmotné, společenské, domácí nebo exotické, vnější nebo vnitřní, idylické nebo dramatické, reálné nebo fantastické - je znázorněno popisem

T I T U L nadpis díla, první informace má funkci uměleckou, estetickou a pojmenovávací naznačuje téma, postavy, zvířecího hrdinu, prostředí, žánr název složený z počátečním písmen nebo slabik víceslovného označení = AKRONYM vedlejší titul, doplněk = PODTITUL vstupní věta textu, první informace = INCIPIT věnování = DEDIKACE citát nebo výrok = MOTTO

A U T O R tvůrce díla spisovatel – básník, prozaik, dramatik, scenárista, textař dílo neznámého autora = ANONYM krycí jméno autora = PSEUDONYM autorské šifry