Moderní světové dějiny po roce 1945

Studená válka I - po druhé světové válce se zformoval socialistický blok v čele se SSSR a blok demokratických států v čele s USA (Evropa ztratila svou hlavní roli), které jsou vůči sobě nepřátelské, ale otevřený konflikt neexistuje - počátek otevřeného nepřátelství se projevilo poprvé v roce 1946 ve Fultonu při projevu W.Churchila, kde obvinil SSSR ze spuštění železné opony a nastolování komunismu ve střední a východní Evropě - od roku 1947 americká politika containmentu (na základě Trumanovy doktríny), umocněna v období tzv. mccarthysmem (Vyšetřující komise pro neamerickou činnost, 1951 smrt Rosenbergových) - SSSR dosazuje ve státech svého bloku tzv. lidově demokratické režimy (výjimkou jugoslávský režim J.B. Tita) a koordinuje svůj blok prostřednictvím Informbyra (od 1947, zahrnoval i KS Francie a Itálie), do r ostrá Ždanovova doktrína

Studená válka II - proti americké hospodářské pomoci poválečné demokratické Evropě (Marshallův plán) vytvořil SSSR v roce 1949 RVHP - v roce 1949 vznikla vojenská organizace NATO (pod vedením USA), po vstupu SRN do NATO zakládá v roce 1955 SSSR Varšavskou smlouvu - soupeření SSSR a USA ve zbrojení, dobývání kosmu, ekonomickém a vojenském vlivu v zemích tzv. třetího světa - v roce 1962 vrchol studené války v tzv. karibské krizi - konflikt mezi USA (J.F. Kennedy) a SSSR (N. Chruščov) vzniklý umístěním jaderných raket na Kubě Sovětským svazem - v roce 1975 pokus o omezení studené války podpisem závěrečného aktu Konference pro bezpečnost a spolupráci (KBSE) v Evropě v Helsinkách (lidská práva) - od roku 1985 (nástup M. Gorbačova k moci v SSSR) snaha o perestrojku a glasnosť (snaha o otevřenost veřejného života, demokratizaci a částečné ekonomické reformy), což vedlo k pádu komunismu v satelitních zemích i v SSSR

Rozdělení světa na Východ a Západ

Jaderné zbrojení USA a SSSR - dlouhotrvající závody ve zbrojení mezi SSSR a USA, které započaly již od počátku studené války - po kubánské krizi první omezování (1963 zákaz jaderných zkoušek s výjimkou podzemních) - SALT I. (1972 v Moskvě) podepsána mezi Nixonem (USA) a Brežněvem (SSSR), snaha o omezení jaderného zbrojení s cílem stabilizovat rovnováhu - SALT II. (1979 ve Vídni), mezi Carterem (USA) a Brežněvem (SSSR), další potvrzení SALT I., nebyla ratifikována americkým Kongresem - překotné zbrojení na přelomu 70. a 80. let, program tzv. Strategické obranné iniciativy prezidenta Reagana (1983), který se týkal zbrojení v kosmu - ekonomické vyčerpání SSSR, nová jednání (1986 Reykjavík) - Dohoda z Washingtonu (1987), Reagan a Gorbačov, likvidace zbraní středního doletu

Poválečné Německo - konferencí v Postupimi rozděleno do čtyř okupačních zón ekonomická blokáda západního Berlína Sovětským svazem, která byla překonána západními státy vytvořením leteckého mostu - v roce 1949 se ze západních okupačních zón v Německu vytváří SRN a ze zóny SSSR vzniká NDR - v roce 1961 staví východní Berlín tzv. berlínskou zeď - v roce 1990 je Německo znovu sjednoceno

1945 Vítězné mocnosti SSSR, USA, Velká Británie, Francie rozdělily po skončení války území Německa na 4 okupační zóny a hlavní město Berlín na 4 sektory. Berlín – 4 sektory

24.červen 1948 – 12.květen 1949 Blokáda Berlína V červnu 1948 zablokovali Rusové všechny přístupové cesty do Západního Berlína – železniční, silniční, vodní a odřízli město od dodávek elektřiny; 2 miliony Berlíňanů se ocitly v obležení.

Letecký most Američané a Britové 11 měsíců zásobovali Berlín letecky, každé tři minuty přistálo v Berlíně jedno zásobovací letadlo (denně bylo do města dodáno cca tun potravin, uhlí a dalších surovin) 12.května 1949 Rusové blokádu ukončili. Blokáda urychlila propojení západních zón v Německu i v Berlíně.

vznikla ze západních okupačních zón Spolková republika Německo (SRN) kancléřem se stal Konrad Adenauer SRN – demokratický vývoj, hospodářský vzestup, vyšší životní úroveň; spolupráce s USA vznikla ze sovětské okupační zóny Německá demokratická republika (NDR) prezidentem se stal Wilhelm Pieck NDR – tvrdší politický režim, zestátňování soukromého hospodářství, kolektivizace zemědělství, omezování lidských práv (nemožnost cestování), nižší životní úroveň než v SRN, silný vliv SSSR

13.srpen 1961 stavba berlínské zdi Operace „Čínská zeď“ – v noci z 12.na 13.srpna 1961 dostalo východoněmeckých vojáků rozkaz rozmístit se na hraniční čáře mezi Západním Berlínem a NDR Během několika hodin bylo zablokováno 193 ulic a kolem celého Západního Berlína byl vybudován 164km dlouhý plot z ostnatého drátu.

13.srpen 1961 stavba zdi pokračuje Plot byl záhy nahrazen betonovou zdí Lidé byli šokováni Řada rodin byla rozdělena Na 28 let se berlínská zeď stala nepřekonatelnou bariérou

Nejdůležitější události 50. let -první fáze dekolonizace ( ) -válka v Koreji ( ) -povstání v Německu (1953) -smrt Stalina (1953) -ukončení války v Indočíně – rozdělení Vietnamu na dvě části (1954) -vstup Spolkové republiky Německo do NATO (1955) -kritika Stalinova kultu v Chruščovově zprávě (1956) -povstání v Polsku a Maďarsku (1956) -Suezská krize (1956) -počátky evropské integrace: Římské smlouvy vznik ESUO (1951), EHS, Euratom (1957) -vítězství revoluce na Kubě (1959)

Nejdůležitější události 60. let -třetí průmyslová revoluce – zavádění počítačů, rozvoj kybenetiky, manažerská revoluce -vznik postindustriální a postmoderní společnosti -rok Afriky (1960) konečná fáze dekolonizace -stavba Berlínské zdi (1961) -karibská krize (1962) -nástup Brežněva (1964) -válka ve Vietnamu ( ) – hnutí hippies -60. léta – konzumní společnost, sexuální revoluce, atomizace společnosti, společnost volného času, drogy -vyspělý svět (bohatý Sever) na vrcholu hospodářských možností x chudý Jih (třetí svět) -vznik Evropského společenství (1967)

Nejdůležitější události 70. let -vstup NDR a SRN do OSN -ropný šok (1973-5) náhlé zdražení cen ropy, zpomalení ekonomického růstu předchozích let Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – reakcí na závěrečný akt Charta 77 -vpád SSSR do Afghánistánu ( ) -sjednocení Vietnamu pod komunistickou nadvládou (1975) -v Íránu svržen režim Rezy Páhlavího a vyhlášena islámská republika (Šíité) pod vedením ajatolláha Chomejní (fundamentalismus)

Nejdůležitější události 80. let -vznik nezávislého hnutí Solidarita v Polsku (1980) -počátek éry osobních počítačů nové oživení ekonomiky (vliv neoliberalismu) – jen na západě, zostření rozdílů mezi východem a západem (např. v oblasti elektrotechniky) -irácko-íránská válka ( ) -zvolení M. Gorbačova generálním tajemníkem ÚV KSSS (1985) -stažení sovětských vojsk z Afghánistánu (1988) -pád komunistických režimů: Polsko, NDR, ČSSR, Rumunsko

Nejdůležitější události 90. let -sjednocení Německa (1990) -rozpuštění Varšavské smlouvy (1991) -rozpad Sovětského svazu (1991) -rozpad Jugoslávie (1991) -operace Pouštní bouře a osvobození Kuvajtu (1991) -vznik EU – Maastichtská smlouva (1992) -válka Chorvatů za nezávislost ( ) -válka v Bosně a Hercegovině ( ) -válka v Kosovu (1999) – „humanitární bombardování“ Srbska vojsky NATO -útok na dvojčata v New Yorku (11. září 2001) -válka v Afghánistánu (od r. 2001) -válka v Iráku (od r. 2003)

Dálný Východ - v letech válka v Koreji (komunistická KLDR v čele s Kim Ir- senem se snažila sjednotit zemi pod nadvládou komunistů) uzavřeno příměří v Pchanmundžomu (hranice na 38. rovnoběžce), formálně válečný stav trvá - Čína po roce 1945 se ocitá v občanské válce mezi Kuomintangem (Čankajšek) a KSČ (Mao Ce-tung), z níž vychází vítězně Mao Ce- tung (1949 odchází Čankajšek na Tchaj wan) - po roce 1953 se vymaňuje ze sovětského vlivu, dochází ke sporům (ideologickým, pohraničním), Mao Ce-tung mění zemi nejdříve tzv. velkým skokem (překotné rozvinutí průmyslu i zemědělství) a později tzv. kulturní revolucí (1966–70, snaha vymýtit individualismus a vypořádat se se „starými kádry“) - po 2.sv. válce bojuje komunistický Viet Minh (Ho Či Min), podporovaný Čínou a SSSR proti francouzským koloniálním zájmům, 1954 je Vietnam rozdělen (bitva u Dien Bien Pchu) - do sporu mezi komunistickým severním Vietnamem a jižním Vietnamem zasáhly v roce 1965 USA (předtím již v roce 1961 posílil prezident Kennedy vojenský kontingent USA), setkaly se však s neúspěchem, 1975 dobyt jihovietnamský Saigon komunisty (Vietkong)

Kim Ir sen získává podporu pro vojenské řešení sporu z Mosky a Pekingu 25/6/1950 severokorejský útok, zhroucení JK obrany 90% území obsazeno S.K.

protiútok postup vojsk OSN k hranicím Číny McArthur

pomoc čínských „dobrovolníků“ USA zaskočeny postup Číňanů přes 38. rovnoběžku McArthur požaduje použití jaderné zbraně Truman to nevylučuje – vlna kritiky z Evropy, obavy z přenesení války

ztráty: SK Číňanů J.K SK civilistů US + spojenci 120 sovětských pilotů Σ

Jižní KoreaSeverní Korea počet obyvatel48,379,39223,479,088 průměrný věk PP0.269%0.732% naděje na dožití úhrnná plodnost1.22 výdaje na vzdělání4.6% of GDP- HDP$1.278 trillion$40 billion HDP/os$26,000$1,800 HDI výdaje na armádu1 % HDP25 % HDP EAOI. 7% III. 67,7I. 37 % III. 63 % ???????????????????????????????????? zdroj:

Povstání v komunistických zemích - první povstání v roce 1953 v NDR - potlačeno - v roce 1956 na XX. sjezdu KSSS Chruščov odhalil Stalinův kult osobnosti - v roce 1956 povstání v Maďarsku krvavě potlačeno (nastolen režim J. Kádára), krize v Polsku překonána nástupem W. Gomulky, v obou zemích určitá liberalizace - v roce 1968 vstup armád Varšavské smlouvy do Československa a potlačení povstání nepokoje v Polsku (počátek v gdaňských loděnicích pod vedením Solidarity), stanné právo (W. Jaruzelski)

Červen NDR – protikomunistické povstání

Poznaňské ulice po zásahu polské armády

Sovětské tanky v Budapešti

Blízký východ - v roce 1948 vytvořen na britském mandátním území nezávislý Izrael (David Gurion), což od začátku vzbudilo odpor (palestinských) Arabů, kteří měli rovněž příslib samostatného státu, a Izrael si nezávislost musel vybojovat -v roce 1956 tzv. suezská krize - Egypt (prezident Násir) znárodnil Suezský průplav patřící de facto Velké Británii, následný úspěšný útok Velké Británie, Francie a Izraele byl negován společným odporem SSSR i USA - v roce 1967probíhala šestidenní válka, kterou Izrael získal Sinaj, Předjordánsko, Golanské výšiny a Ghazu - v roce 1973 jom-kippurská (ramadánská) válka, později první arabsko-izraelská první dohoda (1978 Camp David) - v letech 1980–1988 probíhala íránsko-irácká válka mezi převážně sunnitským Irákem (S. Husajn) a šíitským Íránem (ajatolláh Chomejní), skončila příměřím - v roce 1990 napaden Kuvajt Irákem, irácká okupace ukončena v roce 1991 americkou operací Pouštní bouře

Dekolonizace -první fáze procesu dekonolonizace ( ) – jižní Asie a Dálný východ -dekolonizace Afriky – 1956 Maroko a Tunisko (Fr.), Súdán (VB), 1957 Ghana (Kwame Nkrumah – myšlenka panafrické jednoty) -rok Afriky (1960) – 18 nových států bývalých br, fr. a belg. kolonií x Portugalci odmítli odejít – partizánský boj v Mosambiku a Angole, Alžír nezávislost až 1962, JAR 1961 přestala být br. dominiem – politika apartheidu (odstraněn 1994, prezidentem Nelson Mandela) -vyhlášení republiky Bangladéš (1971)

Frankofonní země Commonwealth

Amerika - Aféra Watergate znamenala zkoušku americké demokracie a ukázala zneužívání moci prezidentem Nixonem, pod nátlakem tisku (tzv. čtvrtá velmoc) a společnosti a hrozby odsouzení Nixon v roce 1974 podal demisi - Kuba je ve sféře zájmu USA, které ji de facto hospodářsky ovládají, avšak v roce 1959 je svržen diktátor Batista Hnutím 26. července, v čele s F. Castrem (spolubojovníkem Che Guevara) -reakce USA na opatření Castrova režimu (neúspěšná invaze v Zátoce sviní v roce 1961), znamená přimknutí se Castrova režimu ke komunismu a SSSR -karibská krize 1962 – svět na pokraji 3. světové války, zničení - v roce 1982 válka mezi Velkou Británii a Argentinou o Falklandské ostrovy (Malvíny), Velká Británie ostrovy uhájila

Hlavní aktéři Karibské krize J.F. Kennedy N.S. Chruščov F. Castro

Mapa Kuby s místy výskytu raket.

Tajná mapa naznačuje možný dolet sovětských raket.

Pád komunistických režimů nástupem Gorbačova uvolnění Studené války stále více jasné, že sovětský blok zaostává po ekonomické, technologické, vojenské stránce stále zřejmější, že komunismus je krutý, nebezpečný, politický, ekonomický a sociální experiment, který ztroskotal protěžování těžkého průmyslu – velké ekologické škody morální úpadek

POLSKO 1980 krátké období liberalizace nezávislé odborové hnulí SOLIDARITA Lech Walęsa

červenec 1989 rehabilitace a pohřbení ostatků I. Nagyho únor 1989 povolení činnosti více pol. stran květen otevření hranic s Rakouskem březen1990 svobodné volby vítězí Demokratické fórum Maďarsko

9. listopadu 1989 PÁD BERLÍNSKÉ ZDI

znovusjednocení Německa 3. října 1990

RUMUNSKO „orientální despota“ Nicolae Ceauşescu

rozpad SSSR

„Baltská cesta“ lidský řetěz 2 mil. lidí, délka 600 km

PEKING na 4. června 1989

Ideologie specifický způsob poznání reality, který je zatížen určitou mírou zkreslení soustava idejí, teorií a názorů soustřeďující se na problematiku společnosti a jejích cílů a konfliktů snaha poskytnout úplnou a všestranně použitelnou teorii člověka a společnosti a z ní odvodit program politického jednání osvojení si světa v podobě schémat, schematizovaných představ, konstruovaných na základě subjektem preferovaných hodnot (osvojování si reality prostřednictvím hodnotového paradigmatu) dva prvky: výklad a návod (nejdůležitější funkce ideologie) v čem se liší věda a ideologie? jak ovlivňuje ideologie vědu?

Liberalismus libertas (lat.) – svoboda pojetí svobody – negativní (od něčeho) x pozitivní (k něčemu) klasický liberalismus x moderní (sociální) liberalismus základní hodnoty: svoboda, individualismus, univerzalismus, tolerance, přirozená práva spojen velmi úzce s ekonomickou doktrínou volného trhu minimální stát právo sledovat vlastní zájmy J. Locke, A. Smith (neviditelná ruka trhu, Bohatství národů), David Ricardo (teorie nadhodnoty), John Stuart Mill (komparativní výhoda), M. Freedman, F. A. Hayek

Konzervatismus reakce na Francouzskou revoluci, snaha o obnovení monarchie snaha uchovat věci tak, jak jsou (buď jsou dobré samy o sobě, nebo lepší než jejich pravděpodobné alternativy) odlišné podoby konzervatismu vzhledem k času a místu základní hodnoty: tradice, rodina, silný stát, autorita přirozeně vzniklé skupiny (rodina, náboženské komunity, národ) vůdcovství a disciplína nerovnost majetku a sociální nerovnost je přirozená morálku si člověk nevybírá – rodí se do ní E. Burke, R. Scruton M. Thatcherová, R. Reagan - sporné

Křesťanská sociální nauka - církev se ústy papeže (prostřednictvím otevřených listů – encyklik) vyjadřuje ke změnám společnosti - pozornost člověka je soustředěna na člověka jeho seberealizaci a obecné dobro; i když je člověk chápán jako tvor společenský, jako bytost solidární s ostatními, není cílem této nauky společnost; cílem zůstává člověk; obecné dobro a společnost mají význam, pokud jsou vztaženy právě ke člověku; základní křesťanské ctnosti víra, láska a naděje tvoří morální páteř encyklik i učení encyklika Rerum novarum papeže Lva XIII. − kritizuje liberalismus za egoismus a nemorálnost, nenaplněnost, socialismus kritizuje za jeho postoj k osobnímu vlastnictví, za falešnou rovnost a rozdělování společnosti encyklika Centesimus annus papeže Jana Pavla II. – proti socialismu, zastánce demokracie, zmiňuje se i o ekologii, konzumní společnosti, otázce drog

Socialismus nejdiferencovanější a nejrozporuplnější ideologie reakce na průmyslovou revoluci (podmínky života dělníků v éře průmyslové revoluce) snaha o změnu uspořádání společnosti směrem k větší sociální spravedlnosti předchůdci – utopisté Ch. Fourier, R. Owen (pokus o založení beztřídní společnosti – „New Harmony“) hlavní proud se formoval v době dělnického hnutí (polovina 19. st.) – F. Lassall, K. Marx ústřední hodnoty: rovnost, silný stát, společné vlastnictví rovnosti dosáhneme – změnou vlastnických vztahů (marxismus), změnou v přerozdělování (současný socialismus) nebo kulturní revolucí (maoismus)

Komunismus - myšlenkou úplné „rovnosti“ inspirována zvláště Francouzská revoluce a tzv. utopičtí socialisté - komunismus vycházel z učení K. Marxe a F. Engelse (vědecký socialismus) – teorie tříd, státu a revoluce - na počátku 20. století se rozdělil na mírnější proud – reformismus (Bernstein) a radikálnější formu – leninismus - Marxovo a Leninovo učení upraveno Stalinem ve stalinismus - některou z forem komunismu představují autoritativní režimy po 2. sv. válce (Čína, KLDR, Kuba, Sovětský svaz, východní evropský blok aj.) i některé teroristické skupiny v západní Evropě (subrevoluční terorismus)

Anarchismus - odmítá státní moc, právní řád, autority - požaduje absolutní svobodu individua; preferuje svobodnou vůli člověka a žádá odstranit všechny normy, pravidla, konvence a zákony, kterým se lidé podřizují; všechno zlo je způsobeno popřením lidské přirozenosti a vytvářením umělých organizací a institucí, z nichž na prvním místě je stát, který je třeba odstranit; místo státu chtějí vytvořit svobodné a dobrovolné organizace bez použití násilí, donucovacích prostředků nebo autority - liší se podle toho, čím má být nahrazena: - anarchokomunisté, anarchoutopisté – soukromé vlastnictví nahradí společenským na principu vzájemnosti (mutualismus −zakladatelem Proudhon:“Vlastnictví je krádež“, další představitel Kropotkin), vytvoří společnost morálně emancipovaných jednotlivců bez donucení a organizace - anarchosyndikalisté – státní uspořádání by mělo být nahrazeno odborovými organizacemi (syndikáty), které mají pomocí generální stávky porazit státní moc, odmítají metody politického boje, politické strany i teroristické akce, jsou pacifisté; představitelem A. Labriola - anarchoindividualisté − uznávají individuální teror, podle nich je individum samo sobě účelem a svět je jeho vlastnictvím a je prostorem jeho zájmů; vytvořeny byly organizace Tajný svat internacionálních bratří, Anarchistická internacionála a byl uznán individuální teror jako metoda boje proti státu (nejvýznamnější postavou Rus Machail A. Bakunin, teoretikem Max Stirner) - v současné době se anarchisté u nás soustřeďují na boj proti skinheadům, globalizaci, ochranu menšin, ekologie

Fašismus - v původní podobě především v Itálii a Německu - italský fašismus – 1922 převzetí moci Mussolinim, silná korporativní idea, vypjatý nacionalismus, reminiscence na Římskou říši - nacismus – 1933 převzetí moci Hitlerem, antisemitismus a biologický rasismus, nejradikálnější aplikace fašismu, která vedla k rozsáhlé genocidě Židů a jiných tzv. méněcenných ras - neofašismus – konglomerát různých fašistických myšlenek, lpění na symbolice, využívání hnutí skinheads

Rasismus - představuje nepřátelský postoj vůči příslušníkům jiné rasy nebo etnických skupin; na základě rasových rozdílů snaží ospravedlnit společenské nerovnosti; důsledkem utiskování jedné rasy druhou nebo dokonce likvidace příslušníků rasy; obyvatelé rozdělováni na nižší (méně hodnotné) a vyšší vrstvy; nižší vrstva znevýhodňována a diskriminována: nerovnost před zákonem, nepřítomnost hlasovacího práva, nižší mzdy za stejnou práci, nepřítomnost práva na vzdělání v mateřském jazyce kritika; znevýhodněná rasa zůstává bezmocná, rasa se nedá změnit, jedná se o fyzický znak - vznik s počátky kolonialismu − podrobené národy považovány za neplnoprávné - Joseph A. Gobineau - Rozprava o nerovnosti lidských ras; rozdělil tři rasy: bílou, černou a žlutou, upřednostňuje bílou rasu - Houston Chamberlain - Základy 19.století - zmiňuje se o biologicky hodnotnějších rasách - árijci, kteří stojí nejvýše, se mísí s ostatními rasami - chaos národů - jedinou záchranou j sou germánské národy - Adolf Hitler - označil Židy za ničitele kultury a původce úpadku – antisemitismus; Norimberské zákony - zakazují Němcům uzavírat sňatky s Židy; holocaust - snaha o vyhlazení židovského národa; - sociální darwinismus - pouze silnější národy přežijí a mají právo na život - v USA až od 60. let - Martin Luther King, v JAR apartheid - Nelson Mandela - v nacistickém Německu sloužil k ospravedlňování války a likvidaci ras ostatních : dokument UNESCO: lidé pochází z homo sapiens, jsou si rovni : valné shromáždění OSN přijalo úmluvu o odstranění všech forem rasismu - u nás se rasismus objevuje v souvislosti s romskou populací

Feminismus - usiluje o rovnoprávnost žen s muži (politickou, ekonomickou a sociální); biologické a intelektuální rozdíly mezi pohlavími neopravňují muže k nadřazenosti - gender, sociální aspekty pohlaví - britská spisovatelka Mary Wollstonecraft – „Obrana práv žen“ (1792) - současný feminismus vychází z francouzské spisovatelky Simone De Beauvoirová − „Druhé pohlaví“ (1949); zakladatelky americké Národní organizace pro ženy Betty Friedanové − „Ženské mystično“ (1963) nebo americké spisovatelky Kate Milletové − „Sexuální politika“ (1969) - volební právo: 1893 − Nový Zéland-první stát, 1971 − Švýcarsko-poslední stát - cílem je šířit osvětu ohledně násilí, potratů, pornografie, mezd, rovných příležitostí, poukazovat na vžité sociální (sexuální) stereotypy liberální – staví ženy na roveň muži, a pokud to není možné, staví muže na roveň ženě; i žena by měla mít možnost se realizovat socialistický – marxistickou terminologií mluví o vykořisťování žen, svých práv mohou dosáhnout pouze svržením současného systému, který je v rukou mužů; kritizují liberální směr za to, že dává možnost se realizovat pouze ženám intelektuálkám; žena z nižších vrstev musí pracovat pro uživení rodiny stejně jako její muž, často k tomu i domácí práce

Fundamentalismus Urputné lpění na základních principech. Je protikladem modernismu. Nejčastěji je užíván ve spojitosti s náboženstvím, kde označuje směry, vyžadující doslovný výklad základních knih a jejich aplikaci do života. Bývá spojen s přesvědčením o absolutnosti vlastní pravdy, provázeným netolerancí k odlišným názorům. Původně byl označením pro určitou skupinu protestantského hnutí v USA od přelomu 19. a 20. století; v 80. letech se termín rozšířil v médiích a začal být používán v povšechném smyslu „krajní nebo ultrakonzervativní křídlo“ na nejrůznější hnutí a myšlenkové směry, stále více pak na islámský extremismus. Věcná oprávněnost tohoto použití bývá zpochybňována.

Terorismus - represivní (státní) terorismus – jakobínská diktatura, teror autoritativních režimů (stalinismus, nacismus) - podvratný (subverzivní) terorismus – nacionalisticko separatistický (ETA, IRA), agitační (komunistický – Rudé brigády, Frakce Rudé Armády) - spojení agitačního a nacionalistického v „protiimperiálním“ terorismu – Tupamaros a Světlá stezka v Jižní Americe, OOP a al-Kajdá na Blízkém Východě - náboženský terorismus – Óm Šinrikjó (1995 sarinový útok na tokijské metro)

Environmentalismus - ekologické hnutí se vyhranilo z odporu občanských iniciativ převážně mládeže proti jadernému zbrojení 70. let 20. století v západní Evropě; ve střední a východní Evropě tvořil základ odpor proti ničení přírody a zamoření a devastaci životního prostředí; původně chtělo působit pouze prostřednictvím občanských iniciativ - environmentalismus se opírá o vědecké poznatky mnoha přírodních a společenských věd; původní teorii o ochraně přírody prohloubila o vědecky dobře zdůvodněnou koncepci trvale udržitelného života – společnost by měla stavět do popředí ochranu a vytváření přírodních, sociálních, zdravotních a dalších podmínek, aby další generace vstoupily do života jako harmonicky rozvinutí a zdraví lidé – někdy též idea rozvíjení kvality života - enviromentální teorie se snaží o prosazení zdaňování škodlivých důsledků průmyslové výroby, dopravy apod.

Doporučená literatura Arendtová, Hannah: Původ totalitarismu I.-III. Praha Aron, Raymond: Historie XX. století. Praha Bernardová, Edina: Moderní umění. Praha Bullock, A.: Hitler a Stalin. Paralelní životopisy. Plzeň Faltus, Josef – Průcha, Václav: Hospodářské dějiny. Praha Filipi, A. M. a kol.: Encyklopedie politického, ekonomického a kulturního dění. Praha Gilbert, F. – Large, D. C.: Konec evropské éry. Dějiny Evropy Praha Hobsbawm, Eric: Věk extrémů. Krátké 20. století Praha Johnson, Paul: Dějiny 20. století. Praha Keagan, J. Druhá světová válka. Praha Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu. Praha Nálevka, V.: Světová politika ve 20. století. Praha Mendel, M. Islámská výzva. Z dějin a současnosti politického islámu. Brno Ort, Alexandr: Evropa 20. století. Praha Scruton, R.: Slovník politického myšlení. Praha Skřivan, Aleš: Japonská válka Praha 1997.